Dana Klevetová
zdravotní sestra, psychoterapeutka, supervizorka, Jindřichův Hradec
Složení lidské populace se v současné době mění. Na celém světě přibývá starších lidí. S prodlužující se délkou života se stále více lidí dožívá vysokého věku. Podle statistických prognóz má být 21. století stoletím seniorů, alespoň v prvních padesáti letech. Během 50 let bude poprvé v historii lidstva žít na zemi více lidí starších 60 let než osob mladších 15 let. Již nyní stoupá počet osob ve věku nad 80 let a tato skupina bude narůstat. V roce 2019 bylo v České republice 19,2 % osob nad 65 let a předpokládaná doba dožití byla u žen 82 let a u mužů 76 roků. Pro společnost to znamená zvýšené zaměření na geriatrickou péči.
Je řada seniorů, kteří si udržují své fyzické, psychické i společenské aktivity. Všem není tato schopnost dána, a tak je někdy starý člověk přehlížen, odsouván, není mu dostatečně projevována úcta a respekt. Mnozí senioři jsou velmi závislí na péči své rodiny, která ji v mnoha případech není schopna zabezpečit či ji odmítá poskytovat a přesouvá ji na instituce zdravotní a sociální. Je také podceňován fakt, že mnoho dětí našich seniorů jsou sami senioři.
Stále častěji selhávají i profesionálové, kteří léčí a ošetřují seniory ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Přestávají chápat změněné potřeby seniorů nebo jsou při své práci vyčerpáni fyzicky i psychicky a nedokážou pojmenovat svůj syndrom vyhoření.
Jedna z cest řešení je naučit se chápat změny stárnoucího člověka a respektovat jeho potřeby, jednat s ním jako s plnohodnotným občanem této země a pomáhat seniorům naplnit svou životní roli ve stáří. Dávat seniorům dostatek prostoru a času přijmout své fyziologické změny, nechápat stáří jako nemoc a nelpět na činnostech, na které již síly nestačí. Pomáhat hledat vnitřní energii přijmout nové podmínky a stavět na tom, co senior umí a co dokáže, kam směřuje a co chce.
Každý z nás je jedinečná, neopakovatelná bytost. Na celém světe nemáme kopii, v jedinečnosti neexistuje porovnávání, ani soupeření. Každý z nás má v sobě mnoho krásného, dobrého, ale samozřejmě i to, co nám vadí či dokonce škodí. Proč si nepřiznat, že všichni máme nedostatky, chybičky i chyby. Určitě je cílem každého z nás vyzdvihnout to, co je dobré, a prožít laskavý a spokojený život v kterékoli jeho etapě.
Vzpomeňte si na krásný podzimní den, kdy slunce prosvětluje barevné koruny stromů, jejichž listy se pomalu snáší k zemi. V podzimu našeho života mohou ubývat některé dovednosti a schopnosti, mění se životní rytmus. Učíme se přizpůsobit novým podmínkám a dáváme věcem nový smysl. I nyní mohou být naše dny jako jeden z mnoha krásných podzimů.
V domácí péči jsem 8 let ošetřovala 87letou vdovu, která žila sama ve 3. patře s výtahem.
V anamnéze ischemická choroba srdeční (ICHS), ischemická choroba dolních končetin (ICHDK), stav po infarktu myokardu (IM), anemie, chronické onemocnění žlučových cest – 2× operace. Karcinom prsu (Ca mammy) – po ablaci a chemoterapii, bércový vřed velikosti 10 × 8 cm, diabetes mellitus (DM) na dietě, revmatoidní artritida, artróza, chronická bolest. Snížená soběstačnost – chůze o podpažních berlích. Vztahy s dcerou – pravidelné návštěvy, syn sporadicky. Přátelé již zemřeli.
Na obrázcích vidíte, jak se postupně defekt zmenšoval. Využili jsme nejdříve oplach vlažnou vodou, poté obklad s Prontosanem, okolí rány slabá vrstva Menalind krému, na defekt Lomatuell H, později Kendall, sací materiál Zetuvit.
Jako psychoterapeutka pracuji s duší člověka, hledám i další psychosociální příčiny nekomfortu. Hledala jsem smysl života paní H. a objevila tyto problémy:
V životě člověka je důležitá sebeúcta, s tou jsem pracovala nejdříve. Vadilo jí padání vlasů. Objevila jsem prodejnu, kde mi zapůjčili tři paruky na zálohu 2 000 Kč, pochopitelně jsem vzala svoje peníze. S velkou radostí jsem jí paruky ukazovala, byla nadšená. Ten svit v očích vidím dodnes. Škoda, že jsem neměla kameru. Jaké bylo mé překvapení, že chtěla měnit čtvery šaty, řetízky, boty. Prý si foto vybere na hrob a pošle synovi, aby viděl, jakou ztratil mámu. Nesouhlasil s tím, že byt přepsala na dceru. Vyprávěla mi, že on dostal peníze, asi zapomněl. Mé zkušenosti jsou takové, že příčinou jsou hladové manželky, které trápí své muže. Uvědomme si, že s manželkou žije téměř 50 let a se svou maminkou žil pouhých 18 let. Které ženě dá přednost, co myslíte? Matka dokáže vychovat 10 synů, ale ani jeden se nedokáže postarat o svou matku v pokročilém věku. Znám skvělé výjimky starostlivé péče, o nichž by byl další článek. Zde jsou rozdílné fotografie. Všimněte si držení těla, úsměvu na fotografii v paruce, když se na sebe podívala, vždyť já jsem pořád hezká ženská. Raději si vzala brýle, aby viděla. Vybrala si paruku na snímku, já jsem pravila, že VZP jí přispěje vzhledem k operaci prsu 1 000 Kč a že k Vánocům dcera dá dalších 1 000 Kč a mohl by přispět syn. Ten jen sliboval, když jsem mu volala. Tak si paní H. dala svých 1 000 Kč. Její vzhled ji inspiroval, aby podstoupila operaci šedého zákalu. Teď konečně vidím na TV, na křížovky a jsem tak šťastná, zase mám pro co žít, bolesti ustupovaly. Přitom vždycky hodnotila (viz tabulka) dnes je to horší a dala ji známku 3. Můj lékař na chirurgické ambulanci ji změnil medikaci a farmaka vyměnil. Praktická lékařka napsala tramadol (Tramal) tbl., ona po něm zvracela, ale pomáhal jí. Tak jsme zkusily tramadol v čípkách, dokázala si je sama zavést. Algifen v kombinaci s paracetamolem (Paralen) přes den a na noc Tramal čípek. Bolest je léčitelná, ale léčíme celého člověka, nikoliv pouze jeho bolest. Při chronické bolesti je důležité sledovat škálu deprese, viz obrázek. Chronickou bolest téměř vždy deprese provází. Vzpomínám si, jak nadávala, že nemůže pro bolest v noci spát. Ptala jsem se jí, co jí bolest říká? Ať zkusí si pomyslet „buď hodná má bolesti, chovej se tiše”. A doporučila pustit si TV – nevěděla, že v nočních hodinách je také program, před rokem 1989 nebyl. Ráda se dívala na porno a vždy mi se smíchem vyprávěla, že netušila, co vše může muž se ženou dělat.
Tab. 1: Škála deprese pro geriatrické pacienty
V té době jsem také vyučovala předmět domácí péče na střední zdravotnické škole a studentky jsem brala k praktické výuce do domácností seniorů. Vzájemně se obohacovaly. Stará dáma jim vyprávěla o svých životních láskách a děvčata řešila spory s chlapci. S jednou si dopisovala, když odešla po maturitě pracovat do Austrálie, s láskou v očích mi ukazovala pohled ze Sydney a dopisy.
Domluvily jsme se také, abychom vyřešily problém vycházek, děvčata každou středu chodila s paní na procházku. Což při další diagnóze (diabetes mellitus) je jedna z léčebných metod.
Po roce se stav zhoršil, najednou jí oteklo koleno a prsty na rukou. Praktická lékařka ji chtěla hospitalizovat. Odmítla, odebrala se krev, vyšetřila moč. Provedlo EKG. Objevily se rozsáhlé bércové vředy na obou končetinách během týdne.
Sanitka ji odvezla k nám na chirurgickou ambulanci, kde lékař stanovil diagnózu rozsáhlé bércové vředy na obou dolních končetin, okolí prosáklé, široký lem kolem rány macerující, otok dolních končetin, bolest nesnesitelná, hodnotí číslem 8.
Okolí ran ošetřeno Menalind pastou střídavě s Pytyolem. Na ráně se nechal působit 15 minut Prontosan. Na ránu se aplikoval Inadine.
Jak vidíme na snímcích, po týdnu léčby se stav zlepšil, otok se zmírnil, okolí rány se zklidnilo. Dále se fotit odmítla, defekty se zmenšily, ale nezahojily.
Následně dostala trombózu pravé dolní končetiny, byla hospitalizována, angiografie prokázala neprůchodnost cév. Doporučena z vitální indikace amputace ve stehně. Zpočátku odmítala, řešily jsme rozhovorem o smyslu života. I když si myslela, že to nemá smysl, říkala jsem, neznamená to, že to smysl nemá. Pro co dál žít? Vedly jsme asi tři psychoterapeutické rozhovory spolu s dcerou. Chtěla vidět syna, ten odmítl, ta bolest psychická byla větší než fyzická. Zapomněla jsem zmínit, že při hodnocení bolesti číslem 8 dostává fentanylovou náplast – úleva. Hodnotila číslem 2.
Nakonec po vzájemném rozhovoru, já, ona, dcera se rozhodla přijmout amputaci. Dcera ji slíbila, že ji převeze k sobě domů do Prahy, hospitalizaci domluvila na Bulovce, kde provedli amputaci. Pooperační stav probíhal dobře, bércový vřed na levé noze se téměř zhojil a amputát bez komplikací. Vzpomeneme-li, že trpěla polymorbiditou, vysokým věkem a rizikem mikrosympatologie, působil její vyrovnaný psychický stav na hojení.
Dcera si ji vzala domů, kde za týden umřela na selhání srdce.
Dcera mi volala, že v Jindřichově Hradci, kam jela vyklidit byt po mamince, potkala praktickou lékařku, které sdělila situaci a ta jí pravila, vidíte, kdybyste nedovolila amputaci, mohla ještě žít, aniž by si ověřila na co stará dáma v kruhu rodiny své dcery zemřela. Měla jsem krizovou intervenci zcela zdarma u dcery. Její maminka zemřela v 89 letech.
Rozsáhlá kazuistika ukazuje důležitost zjišťovat čtyři pilíře života – somatický, psychický, sociální a duchovní. V pokročilém věku osobně považuji duchovní za nosný, ten mne přesahuje, starý člověk cítí, že brzy zemře, nebojte se mluvit o smrti. Já osobně se těším, až zemřu, ale chci se dožít 100 let. Potkám tam nahoře nejenom paní H., ale setkám se i s oběma svými muži, kteří mi zemřeli, s rodiči a kamarády. Smysl života hledejme v naději. Čeština je krásná řeč naděje, děje se něco nového, něco krásného. Vždy mám naději, že bude líp, mám i naději, že brzy umřu. Jednodušší to mají senioři věřící, obracejí se k Bohu a prosí duchovního o návštěvu.
Zdraví je dar. Dostali jsme ho zcela zadarmo a občas se k němu chováme jako k obnošenému šatstvu. Máme oči, abychom viděli krásu kolem, máme oči, abychom je občas přimhouřili či zavřeli, máme uši, abychom naslouchali slovům druhého, zvuku moře, zurčení potůčku a občas neslyšeli slova, která se vrývají hluboce do srdce a dlouho bolí. Máme jediná ústa, abychom si rozmysleli, že sdělené, jednou vyřčené nevrátíme zpět. A ústa jsou k líbání, k úsměvu, úsměv je nakažlivý, otevírá lidská srdce. Máme dvě ruce, abychom si pomáhali navzájem, občas objali sami sebe a dali si lásku a sebeúctu. Jsme jedinečné bytosti, na celém širém světě nemáme kopii, v tom je naše deviza a v jedinečnosti neexistuje soutěžení a porovnávání s druhými lidmi. A máme dvě nohy, které stojí pevně na této Zemi, mají svůj cíl a směr. Naučme se znát své hranice a limity možností. Když na ně nedohlédnete, přibližte si je. Každý neúspěch nás učí, jak příště jednat jinak. Každý neúspěch nám vysílá signál, kterou cestou se vydáme dál.
Na závěr mi dovolte slova: Životopis v pěti kapitolách (Portie Nelsonová)
1. Kráčím ulicí.
V chodníku je hluboká díra. Padám do ní…Jsem ztracen…Jsem bezmocný…Není to však moje chyba. Z toho budu hledat cestu ven hodně dlouho.
2. Kráčím stejnou ulicí.
V chodníku je hluboká díra. Předstírám, že ji nevidím. Znovu do ní padám. Nemohu ani uvěřit, že jsem v tom zase na tomtéž místě. Ale není to moje chyba. Zase mi trvá dost dlouho, než se dostanu ven.
3. Kráčím stejnou ulicí.
V chodníku je hluboká díra. Vidím ji. Zase do ní padám. Je to zvyk. Oči mám otevřené. Vidím, kde jsem. Je to moje chyba a okamžitě jsem schopen dostat se ven.
4. Kráčím stejnou ulicí.
V chodníku je hluboká díra. Obcházím ji.
5. Jdu jinou ulicí.
PhDr. Mgr. Dana Klevetová
zdravotní sestra, psychoterapeutka, supervizorka
sídliště Vajgar 575/III
377 04 Jindřichův Hradec
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
