Studie SoliSimplify byla retrospektivní, observační studie využívající anonymizovaná data z americké zdravotnické databáze. Jejím cílem bylo srovnat efektivitu kombinovaného přípravku iGlarLixi s inzulinoterapií využívající bazální + prandiální inzulín (B/P) u diabetiků 2. typu dosud léčených bazálním inzulínem.1,2
Do studie byli zařazeni pacienti s diabetes mellitus 2. typu starší 18 let léčení bazálním inzulínem. Za pomoci propensity skóre byli z databázových dat vybrány dvě demograficky srovnatelné skupiny pacientů (v poměru 1 : 1), z nichž jedna na terapii bazálním inzulínem navázala léčbou přípravkem iGlarLixi jednou denně a druhá pak inzulinoterapií za pomoci bazálního + prandiálního inzulínu podávaných pomocí inzulínových per. Období sledování zahrnulo šest měsíců (ev. méně, pokud pacient umřel) od nasazení studijní terapie. Každá ze skupin zahrnula 814 pacientů.1,2
iGlarLixi je fixní kombinace bazálního inzulínového analoga glargin 100 U/ml a GLP-1 receptorového agonisty lixisenatidu, v ČR je tento přípravek dostupný pod názvem Suliqua.7
Průměrný věk pacientů ve studii byl mírně nad 61,5 roku (11,1 % pacientů ve věku nad 75 let) s průměrnou dobou trvání diabetu necelých 5 let (4,6–4,8 let) a vstupním HbA1c 77 mmol/mol (9,2 %). Původní terapie bazálním inzulínem byla reprezentována inzulínem glargin (cca 79 % pacientů), inzulínem detemir (18 %), inzulínem degludek (přibližně 15 %) nebo NPH inzulínem (necelá 3 % pacientů). Dvě třetiny pacientů užívaly také metformin, třetina deriváty sulfonylurey, necelá pětina gliptiny a desetina pacientů glitazony.1
Primárním cílem studie byla noninferiorita z hlediska ovlivnění HbA1c v obou větvích za šest měsíců sledování (hranice noninferiority byla 0,3 %). Klíčové sekundární endopointy byly změna tělesné hmotnosti po dobu studie, změna HbA1cza šest měsíců a také podíl pacientů, kteří dosáhli cílové hodnoty HbA1c pod 53 mmol/mol (7 %) bez hypoglykemie a bez zvýšení tělesné hmotnosti.1,2
Ve skupině s iGlarLixi klesl výchozí HbA1c ze vstupní hodnoty 9,2 ± 1,8 % na 8,5 ± 1,7 % a ve skupině bazální + prandiální inzulín z hodnoty 9,2 ± 1,7 % na 8,4 ± 1,7 %. V jednotkách IFCC činil pokles ve skupině iGlarLixi 8 ± 20 mmol/mol a ve skupině bazální + prandiální inzulín 9 ± 19 mmol/mol. Obě zkoumané terapie tak vykázaly schopnost snížit glykovaný hemoglobin a ani jedna nebyla účinnější (noninferiorita) v ovlivnění HbA1c.1,2
Významný rozdíl byl zaznamenán v ovlivnění tělesné hmotnosti pacientů. Pacienti léčení bazálním + prandiálním inzulínem zvýšili svou hmotnost během šesti měsíců v průměru o 0,7 ± 6,7 kg, naproti tomu v případě terapie pomocí iGlarLixi tělesná hmotnost klesla v průměru o 0,1 ± 4,6 kg (rozdíl mezi rameny 0,8 kg; 95% CI -1,3 až -0,2 kg; p = 0,0069). Terapie iGlarLixi tedy, na rozdíl od B/P inzulínu nezvyšovala tělesnou hmotnost.1,2
Numericky více pacientů léčených iGlarLixi dosáhlo cílové hodnoty HbA1c pod 53 mmol/mol bez výskytu hypoglykemie a bez nárůstu hmotnosti, nicméně tento rozdíl nedosáhl během šesti měsíců statistické významnosti (9,2 % vs. 8,1 %; p = 0,4280).1,2
Výskyt hypoglykemie byl nízký (a srovnatelný) v obou skupinách a autoři studie v diskusi poukázali na vysokou pravděpodobnost podhodnocení výskytu hypoglykemie v zdravotnické dokumentaci.1
Podobné výsledky jako pro celou skupinu byly zjištěny i v subanalýze, ve které byli samostatně vyhodnoceni pacienti starší 65 let nebo se vstupní hodnotou HbA1c nad 75 mmol/mol.1,2
Pacienti s diabetem 2. typu, kteří nejsou dostatečně kompenzováni na terapii bazálním inzulínem, mají několik možností intenzifikace terapie k dosažení lepší kompenzace. Nabízí se přidání prandiálního inzulínu k bazálnímu, volná nebo fixní kombinace s GLP-1RA, ev. premixované inzulíny. Naše národní guidelines diagnostiky a léčby diabetes mellitus 2. typu již zmiňují přidání GLP-1RA k bazálnímu inzulínu jako první cestu intenzifikace a přidání prandiálního inzulínu jako alternativní způsob.4
Výsledky randomizovaných klinických studií ukázaly, že od intenzifikace dosavadní terapie bazálním inzulínem pomocí iGlarLixi ve srovnání s intenzifikovanou inzulínovou terapií (bazál-bolus) můžeme očekávat podobnou redukci HbA1c, nicméně při nižší četnosti výskytu hypoglykemií, nižší celkové dávce inzulínu a bez přírůstku hmotnosti (který můžeme pozorovat při IIT).5,6
iGlarLixi ve studii SoliSimplify v podmínkách reálné klinické praxe prokázal obdobný vliv na snížení HbA1c jako kombinace bazálního inzulínu s prandiálním inzulínem. Současně ale nevedl k nárůstu tělesné hmotnosti, který je typický pro intenzifikaci léčby pomocí prandiálního inzulínu. Nabízí tak jednodušší, jednou denně podávanou variantu terapie s benefitem v podobě žádoucího vlivu na tělesnou hmotnost.