Aktuality

Průměrný věk pacientů ve studii byl mírně nad 61,5 roku (11,1 % pacientů ve věku nad 75 let) s průměrnou dobou trvání diabetu necelých 5 let (4,6–4,8 let) a vstupním HbA_1c 77 mmol/mol (9,2 %). Původní terapie bazálním inzulínem byla reprezentována inzulínem glargin (cca 79 % pacientů), inzulínem detemir (18 %), inzulínem degludek (přibližně 15 %) nebo NPH inzulínem (necelá 3 % pacientů). Dvě třetiny pacientů užívaly také metformin, třetina deriváty sulfonylurey, necelá pětina gliptiny a desetina pacientů glitazony.¹

Primárním cílem studie byla noninferiorita z hlediska ovlivnění HbA_1c v obou větvích za šest měsíců sledování (hranice noninferiority byla 0,3 %). Klíčové sekundární endopointy byly změna tělesné hmotnosti po dobu studie, změna HbA_1cza šest měsíců a také podíl pacientů, kteří dosáhli cílové hodnoty HbA_1c pod 53 mmol/mol (7 %) bez hypoglykemie a bez zvýšení tělesné hmotnosti.^1,2

Ve skupině s iGlarLixi klesl výchozí HbA_1c ze vstupní hodnoty 9,2 ± 1,8 % na 8,5 ± 1,7 % a ve skupině bazální + prandiální inzulín z hodnoty 9,2 ± 1,7 % na 8,4 ± 1,7 %. V jednotkách IFCC činil pokles ve skupině iGlarLixi 8 ± 20 mmol/mol a ve skupině bazální + prandiální inzulín 9 ± 19 mmol/mol. Obě zkoumané terapie tak vykázaly schopnost snížit glykovaný hemoglobin a ani jedna nebyla účinnější (noninferiorita) v ovlivnění HbA_1c.^1,2

Významný rozdíl byl zaznamenán v ovlivnění tělesné hmotnosti pacientů. Pacienti léčení bazálním + prandiálním inzulínem zvýšili svou hmotnost během šesti měsíců v průměru o 0,7 ± 6,7 kg, naproti tomu v případě terapie pomocí iGlarLixi tělesná hmotnost klesla v průměru o 0,1 ± 4,6 kg (rozdíl mezi rameny 0,8 kg; 95% CI -1,3 až -0,2 kg; p = 0,0069). Terapie iGlarLixi tedy, na rozdíl od B/P inzulínu nezvyšovala tělesnou hmotnost.^1,2

Numericky více pacientů léčených iGlarLixi dosáhlo cílové hodnoty HbA_1c pod 53 mmol/mol bez výskytu hypoglykemie a bez nárůstu hmotnosti, nicméně tento rozdíl nedosáhl během šesti měsíců statistické významnosti (9,2 % vs. 8,1 %; p = 0,4280).^1,2

Výskyt hypoglykemie byl nízký (a srovnatelný) v obou skupinách a autoři studie v diskusi poukázali na vysokou pravděpodobnost podhodnocení výskytu hypoglykemie v zdravotnické dokumentaci.¹

Podobné výsledky jako pro celou skupinu byly zjištěny i v subanalýze, ve které byli samostatně vyhodnoceni pacienti starší 65 let nebo se vstupní hodnotou HbA_1c nad 75 mmol/mol.^1,2

Pacienti s diabetem 2. typu, kteří nejsou dostatečně kompenzováni na terapii bazálním inzulínem, mají několik možností intenzifikace terapie k dosažení lepší kompenzace. Nabízí se přidání prandiálního inzulínu k bazálnímu, volná nebo fixní kombinace s GLP-1RA, ev. premixované inzulíny. Naše národní guidelines diagnostiky a léčby diabetes mellitus 2. typu již zmiňují přidání GLP-1RA k bazálnímu inzulínu jako první cestu intenzifikace a přidání prandiálního inzulínu jako alternativní způsob.⁴

Výsledky randomizovaných klinických studií ukázaly, že od intenzifikace dosavadní terapie bazálním inzulínem pomocí iGlarLixi ve srovnání s intenzifikovanou inzulínovou terapií (bazál-bolus) můžeme očekávat podobnou redukci HbA_1c, nicméně při nižší četnosti výskytu hypoglykemií, nižší celkové dávce inzulínu a bez přírůstku hmotnosti (který můžeme pozorovat při IIT).^5,6

iGlarLixi ve studii SoliSimplify v podmínkách reálné klinické praxe prokázal obdobný vliv na snížení HbA_1c jako kombinace bazálního inzulínu s prandiálním inzulínem. Současně ale nevedl k nárůstu tělesné hmotnosti, který je typický pro intenzifikaci léčby pomocí prandiálního inzulínu. Nabízí tak jednodušší, jednou denně podávanou variantu terapie s benefitem v podobě žádoucího vlivu na tělesnou hmotnost.

Literatura

1. McCrimmon, R. J., Cheng, A. Y. Y., Galstyan, G. et al. iGlarLixi versus basal plus Rapid-Acting insulin in adults with type 2 diabetes advancing from basal insulin therapy: The SoliSimplify Real-World study. Diabetes Obes Metab 25, 1: 68–77, 2023.
2. McCrimmon, R., Cheng, A. Y. Y., Galstyan, G. et al. iGlarLixi vs basal plus rapid-acting insulin in adults with type 2 diabetes advancing from basal insulin therapy: the SoliSimplify real-world study. Oral prezentation 644. 58th EASD Annual Meeting, 20. 9. 2022. (online: https://www.easd.org/media-centre/#!resources/iglarlixi-vs-basal-plus-rapid-acting-insulin-in-adults-with-type-2-diabetes-advancing-from-basal-insulin-therapy-the-solisimplify-real-world-study) [cit. 30. 9. 2024]
3. Flekač, M. Deintenzifikace fixními kombinacemi pod CGM. Přednáška. Technologie v diabetologii, 19.–21. 10. 2023, Plzeň.
4. Škrha, J., Pelikánová, T., Prázný, M., Kvapil, M. za Českou diabetologickou společnost. Doporučený postup péče o diabetes mellitus 2. typu, revize ze dne 31. 5. 2020. (online: www.diab.cz) [cit. 30. 9. 2024]
5. Billings, L. K., Agner, B. F. R., Altuntas,Y. et al. The benefit of insulin degludek/liraglutide (IDegLira) compared with basal-bolus insulin therapy is consistent across participant subgroups with type 2 diabetes in the DUAL VII randomizded trial. J Diabetes Sci Technol 15, 3: 636–645, 2021.
6. Rosenstock, J., Hanefeld, M., Gentile, S. et al. on behalf of the GETGOAL-DUO2 study investigators. Advancing basal insulin glargine with prandial lixisenatide QD vs. insulin glulisine QD or TID in T2D2: The GetGoal-Duo2 evidence-based trial. (NCT01768559). Abstrakt: 107-LB. 75^th Scientific Sessions ADA, 5.–9. 6. 2015, San Francisco, USA.
7. Suliqua 100 jednotek/ml + 50 mikrogramů/ml injekční roztok v předplněném peru. Suliqua 200 jednotek/ml + 33 mikrogramů/ml injekční roztok v předplněném peru. Souhrn údajů o přípravku. (online: https://www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/suliqua-epar-product-information_cs.pdf) [cit. 30. 9. 2024]