Aktuality

Diabetologické dny, výroční konference České diabetologické společnosti, se již desítky let konají vždy v dubnu v moravských Luhačovicích. Posledních nejméně 30 let, které autoři zprávy mohou posoudit díky své osobní účasti, potvrzuje lidové pořekadlo o dubnovém počasí. Některé roky k jednání diabetologů sněží, jindy se procházíme v lehkých svetřících prosluněnými lázeňskými parky. Takové byly i letošní Luhačovice 9.–12. dubna, které nás přivítaly sluncem a úsměvy, jež slunce kouzlilo na tvářích lázeňských hostů i účastníků konference.

Autoři studie KITES sledovali v jednocentrové klinické studii 50 dětí s diabetes mellitus 1. typu a srovnávali vliv telemedicínského sledování, resp. osobních kontrol na kompenzaci diabetu. Prokázali, že dobře vedené telemedicínské sledování u dětí s dobrou kontrolou diabetu není horší (z pohledu HbA_1c) než osobní návštěvy diabetologické ambulance. Současně však šetří čas pacientům (nikoliv jejich ošetřujícím lékařům).¹

Cenu profesora Páva pro autory bez omezení věkem získala za článek v časopise Diabetes Care (IF 14,8) MUDr. Barbora Voglová Hagerf. Oceněný článek s názvem Accuracy and feasibility of real-time continuous glucose monitoring in critically ill patients after abdominal surgery and solid organ transplantation se věnuje proveditelnosti a přesnosti kontinuálního monitorování glykemie v reálném čase u pacientů na jednotce intenzivní péče po velkém břišním chirurgickém zákroku. Autoři výzkumu získali data z 1 546 měření CGM od 61 pacientů pomocí senzoru Dexcom G6 umístěného v infraklavikulární oblasti. Kontrolní srovnávací měření byla zajištěna pomocí analyzátoru ABL 800 a PoC analyzátoru StatStrip. Senzor byl použit po 95,1 % času a zjištěný MARD měření senzorem Dexcom G6 činil 9,4 %. Autoři studie prokázali, že měření senzorem Dexcom G6 aplikovaným v alternativním umístění v infraklavikulární oblasti zajišťuje v této indikaci (pacienti po velké břišní operaci na JIP) klinicky použitelnou přesnost a spolehlivost.²

Čestná členství České diabetologické společnosti za celoživotní zásluhy o diabetologii letos obdrželi doc. MUDr. Alena Šmahelová, Ph.D., MUDr. Lenka Dohnalová a MUDr. René Pospíšil.

Projekt Betty – roční zkušenosti

Projekt Betty je součástí evropského grantu EDENT1FI, jehož cílem je screening časných stadií diabetes mellitus 1. typu. V plánu je otestovat 20 000 českých dětí ze vzorku kapilární krve na přítomnost autoprotilátek specifických pro diabetes mellitus 1. typu (GAD65, IA2, ZnT8). Cílem je odhalit diabetes u dětí dříve, než se klinicky projeví, optimalizovat následně začátek inzulinoterapie a předejít vzniku ketoacidózy. Významná je příprava rodiny a malého pacienta v případě pozitivního výsledku screeningu. Svůj význam bude mít jistě i identifikace skupiny pacientů v časných fázích rozvoje diabetu, kteří pak mohou participovat v intervenčních studiích prevence vzniku či oddálení projevů diabetu.

Jedná se o populační screening, do kterého mohou být zařazeny všechny české děti ve věku 2–18 let. V rámci screeningu jsou ze vzorku kapilární krve detekovány autoprotilátky specifické pro diabetes 1. typu. Výsledky velkých prospektivních kohortových studií ukazují, že zjištění nejméně dvou specifických protilátek v budoucnu vede téměř vždy ke klinickému projevu diabetu 1. typu (10leté riziko vzniku DM 1. typu při výskytu alespoň dvou druhů specifických autoprotilátek dosahuje 69,7 % a s časem se dále zvyšuje).⁶

Projekt Betty je aktuálně řízen z FN Motol a zahrnuje síť spolupracujících praktických lékařů pro děti a dorost, dětských diabetologů a dětských oddělení nemocnic. Spolupracující lékaři mají k dispozici od centra odběrové sady pro odběr vzorku kapilární krve, který poté zasílají do laboratoře ve FN Motol. Pokud je výsledek pozitivní alespoň na 1 autoprotilátku, je vzorek k verifikaci poslán do mezinárodní laboratoře projektu EDENT1FI v Mnichově. Negativní i pozitivní výsledek screeningu je následně k dispozici spolupracujícím lékařům a potažmo i rodinám pacientů. Pokud je zjištěno časné stadium diabetu 1. typu, je rodina obratem kontaktována a následuje edukace rodiny vč. psychologického screeningu a podpory, a staging onemocnění, který zohledňuje zjištěné autoprotilátky, výsledky oGTT a HbA_1c. Staging onemocnění je prováděn již v rámci osobní návštěvy pacienta a jeho rodiny ve FN Motol. Součástí je také výpočet skóre pravděpodobnosti progrese onemocnění (progression likelihood score, PLS). Na jeho základě je dětský pacient zařazen do jedné ze tří skupin dle rizika. Při normoglykemii, věku pacienta nad dva roky a skóre PLS do 0,5 je riziko rozvoje v nejbližších dvou letech nízké (pod 5 %) a doporučeno je vyšetření autoprotilátek jednou ročně a monitoring glykemie pouze při nemoci či symptomech. Při normoglykemii pacienta, ale věku do dvou let nebo při skóre PLS v rozmezí 0,5–4 je riziko rozvoje již střední (20 % za dva roky) a doporučeno je vyšetřování autoprotilátek každý půlrok a monitoring glykemie každých šest měsíců + při symptomech či nemoci. Vysoké riziko rozvoje je v případě již přítomné dysglykemie nebo skóre PLS nad 4 body. V takovém případě je monitoring glykemie prováděn nejen při nemoci a symptomech, ale také pravidelně každý měsíc.

Během prvního roku fungování projektu Betty bylo vyšetřeno více než 11 000 vzorků krve. V rámci nich bylo zjištěno 60 dětí s vícečetnými protilátkami a z nich 27 dětí již podstoupilo staging. 23 případů bylo zachyceno ve stadiu 1, dva ve stadiu 2 a další dvě děti byly ve stadiu 3. Podle plánu projektu by mělo být 20 000 plánových vyšetření dosaženo nejpozději do listopadu 2026. Projekt je stále otevřen ke spolupráci všem pediatrům i dětským diabetologům, informace k účasti je možné získat na internetových stránkách projektu (projektbetty.cz).⁵

Výskyt diabetické ketoacidózy při diagnóze diabetu 1. typu a klinické souvislosti

Výskyt diabetické ketoacidózy při diagnóze diabetu 1. typu ve vyspělých zemích přesahuje 30 %.⁹ V rámci své přednášky na Luhačovických dia dnech představil MUDr. Neuman výsledky mezinárodní studie, která zkoumala vztahy mezi výskytem ketoacidózy při diagnóze diabetu 1. typu a úrovní kompenzace diabetu, dávkou inzulínu a BMI SDS v následujících dvou letech od diagnózy. Součástí cílů studie bylo také zjistit, zda užití moderních technologií, včetně hybridních uzavřených okruhů podávání inzulínu, ovlivní tyto výsledky.

V rámci této studie bylo sledováno 9 269 dětí, kterým byla v letech 2019–2020 stanovena diagnóza diabetu 1. typu. K realizaci studie byla využita registrová data z 9 zemí, vč. České republiky. Děti byly podle přítomnosti diabetické ketoacidózy (DKA) při diagnóze rozděleny do tří skupin: pacienti s těžkou DKA (1 189 dětí), s lehkou nebo středně těžkou DKA (1 983 dětí) a bez DKA (6 097 dětí). Výskyt a závažnost DKA byl asociován s horšími výsledky HbA_1c, vyšší dávkou inzulínu a vyšším BMI u těchto pacientů v následujících dvou letech (jedná se pochopitelně o asociaci, výzkum nijak neprokazuje kauzalitu tohoto jevu).

Užití nových technologií v terapii, především hybridních uzavřených okruhů dávkování inzulínu, dokáže částečně kompenzovat tyto rozdíly a i u pacientů s horšími vstupními podmínkami, danými výskytem DKA při diagnóze, zlepšit více metabolickou kompenzaci diabetu.^7,8

Semaglutid ve studii FLOW

Sympozium Novo Nordisk bylo ve své většině věnováno zkušenostem se semaglutidem. Prezentovány byly jak výsledky klinických studií, tak zkušenosti z reálné klinické praxe, věnované subkutánně i perorálně podávanému semaglutidu. Přednáška profesora Ivana Rychlíka přiblížila výsledky studie FLOW. Tato studie byla první velkou randomizovanou klinickou studií s agonisty receptorů pro GLP-1, která si za svůj primární cíl vzala renální endpointy. Ve studii byli zařazeni diabetici 2. typu s chronickým onemocněním ledvin (CKD). Jednalo se o pacienty, kteří již byli léčeni maximálně tolerovanými dávkami inhibitorů RAS (ACE inhibitory nebo sartany). Těm byl do terapie přidán semaglutid s.c. 1 mg týdně, nebo placebo. Terapie semaglutidem vedla oproti placebu k 24% relativnímu snížení primárního endpointu, reprezentovaného renálním selháním, trvalým poklesem eGFR o nejméně 50 % nebo renálním či kardiovaskulárním úmrtím. Při samostatném vyhodnocení byla zaznamenána signifikantně nižší rychlost poklesu glomerulární filtrace u pacientů léčených semaglutidem, riziko vzniku závažných kardiovaskulárních příhod bylo při léčbě semaglutidem nižší o 18 % a riziko úmrtí z kardiovaskulárních příčin bylo při léčbě semaglutidem nižší relativně o 20 %.^3,4

Telemedicína v péči o pacienty se syndromem diabetické nohy

MUDr. Milan Flekač prezentoval ve své přednášce výsledky prospektivní randomizované noninferioritní studie realizované v Diabetologickém centru VFN v Praze. Cílem studie bylo srovnat účinnost a bezpečnost terapie syndromu diabetické nohy za pomoci systému telemedicínského sledování oproti standardní komplexní péči realizované v ambulanci. Do studie byli vybráni dospělí diabetičtí pacienti s čerstvou ulcerací neuropatické etiologie, bez projevů středně závažné nebo závažné infekce, bez anemie a s TcpO₂ nad 40 mmHg. Sledováno bylo celkem 84 pacientů, u poloviny byl využit systém pro telemedicínské monitorování TytoCare a u druhé pak standardní komplexní terapie diabetické ulcerace v ambulanci. Léčebná fáze studie trvala tři měsíce s kontrolami každý dva týdny. Následně byli pacienti monitorováni další tři měsíce. Primárně byla sledována doba do zhojení ulcerace.

Oba typy terapie zahrnuly vstupní ostrý débridement rány, ten mohl být u pacientů podstupujících prezenční léčbu proveden navíc při každé návštěvě ambulance. Součástí terapie obou skupin bylo také doporučení důsledného odlehčení končetiny pomocí berlí a terapeutickou obuví, domácí péče o ulceraci zahrnující výměnu krytí, využití vlhké terapie hojení ran a indikaci ATB terapie v případě potřeby.

Při terapii využívající telemedicínské kontroly byla průměrná doba do zhojení ulcerace 8,4 ± 4,5 týdne, zatímco v případě ambulantních kontrol se jednalo o 8,9 ± 5,1 týdne. Rozdíl 0,43 týdne ve prospěch telemedicíny nebyl statisticky signifikantní. Po 90 dnech od randomizace bylo zcela zhojeno 81,4 % osob využívajících telemedicínské kontroly a 78,1 % osob využívajících ambulantní kontroly, rozdíl také nebyl signifikantní. Stejně tak nebyl signifikantní rozdíl v počtu recidiv ulcerací během následného sledování (7,5 % telemedicína, 5,1 % ambulantní kontroly). V žádné skupině nebylo nutné provést amputaci končetiny.

Pacienti, kteří byli kontrolováni telemedicínsky, vykázali signifikantně lepší kvalitu života oproti ambulantním kontrolám (skóre dotazníku WHOQoL-BREF 4,4 ± 0,4 bodu vs. 3,6 ± 0,5 bodu, p = 0,01).¹⁰

Studie tak prokázala, že u pacientů s neuropatickými neinfikovanými ulceracemi při syndromu diabetické nohy může být telemedicína vhodnou alternativou komplexní ambulantní podiatrické péče, poskytuje srovnatelně bezpečnou a účinnou péči a je lépe akceptována pacienty.

Hybridní uzavřená smyčka – má to smysl u diabetiků 2. typu?

Diabetes mellitus 2. typu je obvykle léčen úpravou životního stylu a perorálními antidiabetiky. Pokud je využívána inzulinoterapie, je obvykle doporučeno využít bazální inzulín, ev. jeho kombinaci s GLP-1 RA. Nicméně i u diabetiků 2. typu existuje skupina pacientů využívajících intenzifikovanou léčbu inzulínem, a dokonce i aplikaci pomocí inzulínové pumpy. Skupina diabetiků 2. typu, kteří využívají některý ze systémů hybridní uzavřené smyčky s „chytrým“ algoritmem automatického dávkování inzulínu, je pravděpodobně velmi úzká, podle některých odhadů se jedná v rámci ČR řádově o stovky pacientů. Nicméně s rozvojem a zvyšováním dostupnosti této technologie a se stále širším uplatněním kontinuálního měření glykemie také u diabetiků 2. typu se naskýtá relevantní otázka po smyslu využití hybridních uzavřených okruhů podávání inzulínu také u diabetiků 2. typu. Tuto, stále poněkud kontroverzní, otázku si položil ve své přednášce MUDr. Jan Šoupal.¹¹

Pomoci s odpovědí na ni nám mohou minimálně dvě klinické studie publikované v nedávné době. První z nich (NCT05815342), nerandomizovaná prospektivní studie s 305 diabetiky 2. typu na inzulínu využila v jejich terapii systém Omnipod 5 s automatizovaným podáváním inzulínu (AID). Terapeutická fáze studie trvala 13 týdnů a na Omnipod 5 s AID byli pacienti převedeni z různých terapeutických režimů (bazální inzulín, IIT pomocí per, inzulínová pumpa...). Převod na AID se systémem Omnipod 5 vedl ke snížení HbA_1c po 13 týdnech terapie z hodnoty 8,2 ± 1,3 % na 7,4 ± 0,9 % (rozdíl -0,8 %, 95% CI -1,0 až -0,7, p < 0,001 pro superioritu AID). Time in range vzrostl z 45 % na 66 %.¹²

Diabetiky 2. typu zahrnula také randomizovaná prospektivní multicentrická klinická studie (NCT05785832), která sledovala terapii pomocí systému t:slim X2 s algoritmem Control-IQ. Také tato studie měla léčebnou fázi v délce 13 týdnů. V rámci studie byli pacienti buď převedeni na automatické podávání inzulínu (AID), nebo pokračovali ve stávající inzulinoterapii, kterou měli nasazenou před studií, ale která nezahrnovala hybridní uzavřenou smyčku. Pacienti léčení za pomoci AID s využitím algoritmu Control-IQ snížili svůj HbA_1c v průměru o 0,9 % (z 8,2 ± 1,4 % na 7,3 ± 0,9 %), zatímco pokračování dosavadní terapie vedlo ke snížení HbA_1c pouze o 0,3 %, rozdíl mezi skupinami tak činil 0,6 % ve prospěch automatického podávání inzulínu a byl statisticky signifikantní (p < 0,001). Time in range pacientů využívajících AID vzrostl o 14 %, na rozdíl od kontrolní skupiny, kde se prakticky nezměnil. Četnost hypoglykemií v obou skupinách byla nízká.¹³

Závěrem své přednášky se MUDr. Šoupal zamyslel na tím, jaká specifika terapie se dají očekávat při užití systému s hybridní uzavřenou smyčkou u diabetiků 2. typu. Ani tyto možnosti jistě nic nezmění na výsadním postavení GLP-1 RA a SGLT2 inhibitorů v terapii diabetu 2. typu. V případě diabetiků 2. typu se dá očekávat pestřejší skupina pacientů z hlediska metabolických parametrů, čitelnější záznamy kontinuálního měření díky nižší glykemické variabilitě, pravděpodobně také nižší riziko vzniku hypoglykemií, nižší riziko dekompenzace při potížích s kanylou a pozvolný přechod k flexibilnímu dávkování inzulínu. Výrazný profit se dá očekávat zejména u pacientů s hrubě neuspokojivou počáteční kompenzací. Předpokládat se dají obdobné chyby při užití pumpy jako u diabetiků 1. typu a v neposlední řadě i stejné nadšení poté, co si pacient chytrou smyčku vyzkouší.¹¹

Náplasťová pumpa a automatické dávkování inzulínu – zkušenosti z reálné klinické praxe

Algoritmus APGO (Artificial Pancreas GO) je součástí jediného systému pro automatické dávkování inzulínu (AID) s náplasťovou pumpou dostupného v České republice. Přestože aktuálně ve Francii probíhá observační klinická studie SEECLOOP (NCT06363916)¹⁵ se systémem Medtrum a jeho hybridní uzavřenou smyčkou, nebyly zatím publikovány výsledky žádné větší klinické studie, které by hodnotily účinnost a bezpečnost tohoto systému. Cílem studie RENEW, jejíž výsledky prezentoval MUDr. Quoc Dat Do na letošních Luhačovických dia dnech, bylo vyhodnotit účinnost a bezpečnost algoritmu APGO v reálné praxi.¹⁴

Algoritmus APGO je součástí systému pro AID Medtrum TouchCare Nano. Ten se skládá z náplasťové bezhadičkové inzulínové pumpy TouchCare Nano A8 (zásobník na 200 jednotek inzulínu) a 14denního senzoru TouchCare Nano A8 CGM. Jedná se o adaptabilní algoritmus, který podává autokorekční bolusy maximálně každých 30 minut. Je ovládán pomocí aplikace v mobilním telefonu (nebo alternativně pomocí datamanažeru PDM). Umožňuje nastavení cílové hodnoty glykemie na 5,6 mmol/l, 6,1 mmol/l nebo 6,7 mmol/l. Další funkce zahrnují režim sportu s cílovou glykemií 8,3 mmol/l nebo zjednodušené zadávání jídla ve formě přednastavených hodnot sacharidů.

Studie RENEW je observační jednoramenná studie realizovaná v ČR, jež sleduje pacienty s diabetem 1. typu, kteří zahájili používání algoritmu APGO. Studie je plánována na dva roky, aktuálně jsou k dispozici data ze sledování pacientů v průměru za 9 měsíců. Výsledky systému jsou srovnávány s daty ze senzorů v období před zahájením užívání APGO algoritmu. Ve studii je aktuálně zařazeno 92 pacientů průměrného věku 42 ± 15,65 roku s délkou trvání diabetu v průměru 17 let, vstupním HbA_1c 59,63 ± 11,73 mmol/mol a BMI 27,16 ± 5,64 kg/m². Většina pacientů byla převedena na systém Medtrum s APGO z terapie IIT (84 pacientů), méně pak z kontinuální terapie bez AID (13 pacientů) a jen výjimečně (3 pacienti) z jiného systému s AID.

U sledovaných pacientů je algoritmus APGO využíván po 93 % času. Dosud jediný pacient ukončil studii předčasně, pro nespokojenost se systémem. V rámci sledování nebyl zaznamenán žádný případ diabetické ketoacidózy a pouze dva případy závažné hypoglykemie (jedna z nich prokazatelně v čase, kdy pacient neměl nasazen senzor). Předběžné výsledky za devět měsíců sledování ukazují, že po převodu na tento systém došlo k signifikantnímu poklesu HbA_1c z 59,6 mmol/mol na průměrně 54,2 mmol/mol a hodnoty GMI z 57,4 mmol/mol na 50,6 mmol/mol. Time in range (TIR) signifikantně vzrostl z průměrné hodnoty 56 % času na 74,3 % (tj. zvýšil se o 268 minut za den). Čas v hypoglykemii (TBR) se snížil, nicméně rozdíl nedosáhl statistické signifikance. Glykemická variabilita, průměrná dávka inzulínu ani BMI se v průběhu studie signifikantně nezměnily.¹⁴

V České republice jsou aktuálně dostupné pouze čtyři komerční systémy inzulínových pump s hybridními uzavřenými okruhy. Medtrum představuje jedinou variantu u nás dostupného systému využívajícího náplasťovou pumpu. Studie prezentovaná MUDr. Do je cenným příspěvkem k dosud nedostatečným datům z klinických studií s tímto systémem.

Využití senzorů pro kontinuální monitorování glykemie u gestačního diabetu

Tématu využití senzorů pro monitorování glykemie u těhotných žen se ve své přednášce obšírně věnovala MUDr. Hana Krejčí.¹⁶

Úvodem připomněla zajímavá zjištění recentní studie, která sledovala pomocí senzorů hodnoty glykemií v průběhu fyziologických těhotenství nediabetických žen (tedy s HbA_1c pod 39 mmol/mol, bez hypertenzních poruch v průběhu těhotenství nebo vzniku gestačního diabetu a bez porodu velkého plodu, LGA). Cílem studie bylo zmapovat hladiny glukózy v průběhu fyziologického těhotenství.¹⁷

Na dvou pracovištích bylo sledováno celkem 937 těhotných žen (s průměrným vstupním BMI 25,3 kg/m²), z nichž 413 mělo nekomplikované těhotenství. Ženy nosily po celou sledovanou dobu těhotenství senzor pro kontinuální monitorování glukózy Dexcom G6 (v zaslepeném režimu) a zaznamenávaly časy jídla. Průměrná doba nošení senzoru byla 123 dní. Hladiny glykemie byly stabilní během všech tří trimestrů nekomplikovaného těhotenství.

Aktuální mezinárodní guidelines, např. doporučení pro léčbu diabetu Americké diabetické asociace pro rok 2025, definují pro těhotné ženy samostatné cíle glykemické kompenzace. Jestliže pro netěhotné osoby je v těchto guidelines definován time in range (TIR) rozmezím 3,9–10 mmol/l, pak pro těhotné je toto rozmezí definováno jako interval 3,5–7,8 mmol/l a doporučeno je dosahování alespoň 70 % času v tomto specifickém TIR.¹⁸

Průměrná glykemie v průběhu fyziologického těhotenství zjištěná touto studií byla 5,4 ± 0,4 mmol/l. Medián time in range (TIR), definovaného jako rozmezí 3,5–7,8 mmol/l, byl u těchto žen 95 %, medián přísněji stanoveného TIR (rozmezí 3,5–6,7 mmol/l) pak byl 86 %. Medián času v hypoglykemii pod 3,5 mmol/l byl 1,8 % a medián času v glykemii nad 6,7 mmol/l byl pouhých 11 %. Průměrný vrchol glykemie po jídle byl 7,0 ± 1,2 mmol/l.¹⁷

Výsledků klinických studií, které by mapovaly užití senzorů pro kontinuální monitoraci glykemie u gestačních diabetiček, není příliš velké množství a jsou spíše nevelkého rozsahu. Zajímavé výsledky přinesla metaanalýza šesti randomizovaných klinických studií, které zkoumaly vliv CGM u gestačního diabetu ve srovnání s měřením glykemie pomocí tradičního monitoringu za pomoci glukometrů.¹⁹ V těchto šesti studiích bylo zařazeno celkem 482 žen. Používání CGM bylo spojeno s nižšími hladinami HbA_1c na konci těhotenství (průměrná změna o -0,22 %; 95% CI -0,42 až -0,03). Ženy užívající CGM měly také nižší přírůstek hmotnosti v těhotenství (průměrný rozdíl 1,17 kg) a jejich děti měly nižší porodní hmotnost (průměrný rozdíl 116,26 g).¹⁷

Informaci o vlivu používání kontinuální monitorace glykemie na komplikace žen s gestačním diabetem přinesla např. polská nezaslepená randomizovaná studie FLAMINGO.²⁰ V ní ženy s gestačním diabetem (GDM) používaly po dobu těhotenství k monitoraci glykemie glukometr, polovina pacientek používala čtyři týdny po diagnóze FGM pomocí FreeStyle Libre 1 (tedy isCGM), kontrolní skupina nikoliv. Skupina, která využila FGM, ve srovnání s kontrolní skupinou významně snížila glykemii nalačno (p = 0,027) i postprandiálně (p = 0,034) během prvních týdnů po stanovení diagnózy GDM a také lépe upravovala stravování. Využití inzulinoterapie se mezi skupinami nelišilo. Zjištěným důsledkem byl významně vyšší výskyt makrosomie plodu ve skupině, která kontinuální monitoraci nepoužila (20 % vs. 4 % pacientek, OR 5,63; 95% CI 1,16–27,22).²⁰

Kontinuální monitorace glykemie u diabetiků 2. typu

Aktuálně se ve zdravotním výboru sněmovny v České republice jedná o změně úhradových podmínek pro využití senzorů pro kontinuální monitoraci glykemie. Česká diabetologická společnost navrhla rozšíření preskripce v řadě indikací, např. i pro pacienty s diabetes mellitus 2. typu léčené intenzifikovanou inzulínovou terapií při splnění některých indikačních kritérií. Obecně se předpokládá, že v budoucnu nahradí senzory velkou část glukometrů. Přestože i pro pacienty s diabetem 2. typu je kontinuální monitorace snadná a bez obtíží ji většina pacientů zvládne, dají se očekávat četná specifika této skupiny pacientů při užití CGM.^21,22

Pro efektivitu kontinuální monitorace glykemie u diabetiků 2. typu svědčí výsledky řady klinických studií. Například studie Yarona et al., která sledovala po dobu 10 týdnů 101 diabetiků 2. typu léčených intenzifikovanou inzulinoterapií, randomizovala tyto pacienty k užití FGM nebo ke standardní terapii bez FGM. Pacienti, kteří užívali FGM, dosáhli vyššího poklesu HbA_1c (-9 mmol/mol vs. -3,6 mmol/mol), aniž by zvýšili své riziko hypoglykemie. Pacienti s vyšší vstupní hodnotou HbA_1c dosáhli v průměru vyššího poklesu glykovaného hemoglobinu. Současně vykázali pacienti využívající FGM vyšší spokojenost s léčbou a udávali vyšší flexibilitu terapie.²³

V metaanalýze 15 klinických studií, které srovnávaly užití systému kontinuální monitorace (CGM) se standardní léčbou a ve kterých byli zařazeni pacienti s diabetem 1. i 2. typu, bylo prokázáno, že užití CGM signifikantně zvyšuje time in range (TIR), a to robustně a bez ohledu na typ diabetu, metodu aplikace inzulínu a důvody nasazení CGM. V této metaanalýze byl TIR u všech účastníků studie zvýšen díky užití CGM o 70,74 min/den.²⁴

U diabetiků 2. typu léčených inzulínem v intenzifikovaném režimu byla realizována otevřená randomizovaná studie (NCT02082184), která zkoumala vliv používání CGMS (resp. tradičního měření glykemie pomocí glukometru) na kompenzaci diabetu (HbA_1c) při šestiměsíčním užití této technologie. Při obdobném snížení glykovaného hemoglobinu vedla monitorace pomocí CGMS ke snížení času v hypoglykemii, a to v případě hypoglykemie pod 3,9 mmol/l o 0,47 ± 0,13 hodiny/den a v případě hypoglykemie pod 3,1 mmol/l pak o 0,22 ± 0,07 hodiny/den, ve srovnání s kontrolní skupinou se jednalo o relativní snížení o 43 %, resp. 53 %. V případě nočních hypoglykemií pak bylo toto snížení ještě výraznější.²⁵

Klinické studie potvrzují při užití FGM (FreeStyle Libre) u starších diabetiků 2. typu na inzulínu také snížení glykemické variability.²⁶ Zajímavé jsou výsledky studie s užitím isCGM, které u diabetiků 2. typu léčených inzulínem prokázaly nejen snížení HbA_1c, ale také méně hospitalizací pro komplikace spojené s diabetem. Tato retrospektivní srovnávací studie realizovaná ve Švédsku zpracovala záznamy o dospělých diabeticích 2. typu ze švédského Národního registru diabetu. Identifikovala (za vybrané časové období) 2 876 diabetiků 2. typu léčených IIT a 2 292 diabetiků 2. typu léčených bazálním inzulínem. Tyto záznamy srovnala se srovnávací skupinou 33 584 pacientů, resp. 43 424 pacientů se stejným typem diabetu a inzulinoterapie, kteří využívali k monitorování glykemií glukometry. Pacienti užívající isCGM měli po šesti měsících terapie HbA_1c nižší o 3,7 mmol/mol (IIT), resp. o 3,5 mmol/mol (bazální inzulín) a tento rozdíl se udržel i po 24 měsících. Pacienti s isCGM léčení IIT měli oproti kontrolní skupině na glukometrech nižší riziko přijetí k hospitalizaci pro závažnou hypoglykemii (RR 0,51), cévní mozkovou příhodu (RR 0,54), akutní infarkt myokardu (RR 0,75) i hospitalizaci z jakéhokoliv důvodu (RR 0,84). Pacienti na bazálním inzulínu měli při monitoraci isCGM oproti kontrolní skupině nižší riziko přijetí k hospitalizaci pro srdeční selhání (RR 0,63) i hospitalizaci z jakéhokoliv důvodu (RR 0,76).²⁷

Smysluplnost užití kontinuální monitorace glykemie u diabetiků 2. typu reflektují již i mezinárodní guidelines péče o diabetes mellitus. Ta doporučují, že by měl být systém kontinuální monitorace (rtCGM nebo isCGM) doporučen všem pacientům na inzulínu bez ohledu na typ diabetu a zvážen i u pacientů s diabetem 2. typu, kteří jsou léčeni neinzulínovými antidiabetiky.¹⁸

FreeStyle Libre 2 plus

Kontinuální monitorace glykemie pomocí FreeStyle Libre má za sebou již desetiletý vývoj. Původní FreeStyle Libre byl označován jako flash glucose monitor, nebo jako intermitentně skenovaný kontinuální monitor glykemie, protože pro předání dat ze senzoru do přijímače vyžadoval přiložení čtečky nebo mobilního telefonu k senzoru. Nová generace senzoru, FreeStyle Libre 2, již přinesla průběžný přenos dat do mobilního telefonu a současně volitelnou možnost využívání alarmů. Hodnoty glukózy v intersticiální tekutině aktualizuje každou minutu a ukládá data za posledních 8 hodin v patnáctiminutových intervalech. Pokud je senzor FreeStyle Libre 2 aktivován skenem pomocí aplikace FreeStyle LibreLink, zasílá hodnoty glykemie přímo do mobilního telefonu. Tento senzor pravděpodobně dobře zná většina českých diabetologů.

V rámci sympozia společnosti Abbott představil vedoucí lékařského oddělení této firmy, MUDr. Piotr Malecki, Ph.D., připravované nové generace senzoru FreeStyle Libre, a to FreeStyle Libre 2 plus a FreeStyle Libre 3.

FreeStyle Libre 2 plus, který by měl být na českém trhu dostupný snad již v druhé polovině letošního roku, přináší hned několik inovací oproti stávající podobě senzoru. Technickým vylepšením v konstrukci je design, který redukuje potenciální interference senzoru. Uživatele asi bude více zajímat prodloužení doby užití ze 14 na 15 dní, vyšší dosahovaná přesnost (MARD 8,2 % u dospělých a 8,1 % u dětí)²⁹, možnost využití u dětí již od dvou let a výhledově i možnost integrace s inzulínovými pumpami Tandem a Omnipod.²⁸ Abbott s inovacemi svých senzorů tak bude dobře připraven na připravované budoucí rozšíření použití kontinuální monitorace u diabetiků 2. typu.

Mounjaro v hlavní roli

Sympozium společnosti Eli Lilly bylo věnováno tirzepatidu, který známe z praxe pod obchodním názvem Mounjaro. Odborné informace z vědeckého výzkumu, resp. klinických studií, i reálné praxe představili společně prof. MUDr. Martin Prázný, MUDr. Barbora Doležalová a MUDr. Jan Šoupal.

Tirzepatid je současně antiobezitikum i antidiabetikum. Mnohočetné metabolické účinky jsou u pacienta zprostředkovány snížením příjmu potravy, zpomalením vyprazdňování žaludku, zvýšením inzulínové senzitivity, zvýšením citlivosti beta buněk na glukózu a zlepšením první i druhé sekreční fáze inzulínu. Účinnost a bezpečnost tirzepatidu byla sledována v řadě studií SURPASS (indikace diabetes mellitus) a SURMOUNT (obezita).

Například ve studii SURPASS 2, ve které byl tirzepatid srovnáván s terapií subkutánně podávaným semaglutidem, bylo sledováno 1 879 dospělých diabetiků 2. typu. Tito pacienti měli při léčbě minimálně 1 500 mg metforminu nedostatečnou kompenzaci diabetu (53–91 mmol/mol), a proto jim byl do terapie přidán buď tirzepatid, nebo semaglutid (v různých dávkách s podáním jednou týdně).

Tirzepatid ve všech sledovaných dávkách (5 mg, resp. 10 mg, resp. 15 mg týdně) vykázal superioritu vůči semaglutidu (1 mg týdně) v ovlivnění glykovaného hemoglobinu. Průměrný pokles HbA_1c za 40 týdnů studie činil 22 mmol/mol, resp. 24 mmol/mol, resp. 25 mmol/mol (pro 5, 10, resp. 15 mg tirzepatidu) a 20 mmol/mol pro semaglutid v dávce 1 mg týdně. S tirzepatidem bylo také dosaženo vyšší redukce tělesné hmotnosti. Za 40 týdnů studie se snížila průměrná hmotnost o 7,6 kg, resp. 9,3 kg, resp. 11,2 kg ve skupině léčené tirzepatidem (5 mg, resp. 10 mg, resp. 15 mg) a o 5,7 kg ve skupině léčené semaglutidem 1 mg týdně s.c. Krom snížení hmotnosti a HbA_1c vedla terapie také k pozitivnímu ovlivnění glykemického profilu pacientů, ke snížení triglyceridů, celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a zvýšení HDL cholesterolu.^30,31

Studie SURMOUNT 2 sledovala efektivitu a bezpečnost jednou týdně podávaného tirzepatidu v léčbě dospělých diabetiků 2. typu s nadváhou či obezitou. Do studie byli zařazeni dospělí diabetici 2. typu s BMI nad 27 kg/m² a současně HbA_1c v rozmezí 53–86 mmol/mol při léčbě PAD a dietou (ale bez terapie antiobezitiky, DPP-4 inhibitory nebo GLP-1 RA). Průměrný věk 938 zařazených účastníků byl 54,2 let, průměrný BMI 36,1 kg/m² a vstupní HbA_1c 64,1 mmol/mol. Ve studii byl pacientům přidán ke stávající terapii tirzepatid v různých dávkách (10 mg, resp. 15 mg týdně) nebo placebo. Terapie tirzepatidem vedla k významné změně tělesné hmotnosti pacientů. Po 72 týdnech studie klesla vstupní hmotnost pacientů o 13,4 % (10 mg), resp. o 15,7 % (15 mg), na rozdíl od placeba, kde byl zaznamenán pokles pouze o 3,3 %. Pokles hmotnosti byl doprovázen významným zlepšením HbA_1c i dalších metabolických parametrů, jako je krevní tlak (snížení sTK o cca 5 mmHg) a krevní lipidy.^30,32

Tirzepatid je pod obchodním názvem Mounjaro již k dispozici také v České republice. Nemá zatím stanovenou úhradu ze zdravotního pojištění, ale předepisovat jej mohou (při úhradě pacientem) lékaři všech odborností ke kontrole hmotnosti pacienta, pokud je pacient obézní (BMI ≥ 30 kg/m²) nebo má nadváhu (BMI ≥ 27 kg/m²) a současně komorbidity spojené s tělesnou hmotností (např. hypertenze, dyslipidemie, obstrukční spánková apnoe, kardiovaskulární onemocnění, prediabetes a diabetes 2. typu). K dispozici jsou již první zkušenosti i v praxi českých lékařů. V rámci Luhačovických dia dnů jsme měli možnost např. vyslechnout kazuistiku pacienta s výraznou obezitou (BMI 34,9 kg/m²) a diabetem 2. typu od roku 2013. Pacient, povoláním bagrista, je aktivním člověkem s pečující rodinou a dobrou motivací k léčbě. Až do konce roku byl léčen kombinací metforminu, gliklazidu a bazálního inzulínu. Terapii GLP-1 receptorovými agonisty, přestože byla u něj dobře účinná, špatně snášel a léčbu gliflozinem ošetřující lékař vysadil pro karcinom močového měchýře. Nově nasazená léčba tirzepatidem v dávce 5 mg týdně (spolu se současným vysazením gliklazidu) u něj vedla již po čtyřech týdnech ke snížení dávky bazálního inzulínu o 30 jednotek denně (z původních 48 jednotek denně) a razantnímu zlepšení preprandiálních i postprandiálních glykemií i k možnosti snížit dávkování sartanu v antihypertenzní medikaci. Jediným pozorovaným nežádoucím účinkem významného snížení hmotnosti byla potřeba si pořídit nový oblek již po několika měsících terapie, protože ve starém pacient vypadal „jako strašák do zelí“. Praktické zkušenosti s terapií tirzepatidem, informování pacientů o možnosti si léčbu uhradit z vlastních prostředků i výsledky terapie byly hojně diskutovány v kuloárech a zdá se, že vzbuzují zájem nejen motivovaných pacientů s nadváhou a obezitou, ale i jejich ošetřujících lékařů.

Kyselina bempedoová v rukou diabetologů

Kyselina bempedoová je hypolipidemikum, které inhibuje enzym adenosintrifosfát citrát lyáza. Toto působení vede k snížení endogenní syntézy cholesterolu v játrech a ke snížení hladiny LDL cholesterolu v krvi prostřednictvím up regulace receptorů LDL. Kyselina bempedoová působí ve stejné biochemické kaskádě jako statiny, jen o dva kroky dříve. Účinná forma kyseliny bempedoové je aktivována až v játrech, což vede k významnému snížení systémové expozice a tím i k pozitivnímu ovlivnění nežádoucích účinků a výborné toleranci.^34,35 Podávání kyseliny bempedoové samostatně nebo v kombinaci s dalšími hypolipidemiky snižuje hladinu LDL cholesterolu, non-HDL cholesterolu, apolipoproteinu B (apo B) a celkového cholesterolu u pacientů s hypercholesterolemií nebo smíšenou dyslipidemií.

Ve studii CLEAR Outcomes byla podávána pacientům ve vysokém kardiovaskulárním riziku (v primární i sekundární prevenci KV onemocnění), kteří netolerovali terapii statiny. Téměř polovina pacientů v této studii byli diabetici. Po šesti měsících terapie byla hodnota LDL cholesterolu ve skupině užívající kyselinu bempedoovou snížena o 21,1 % oproti placebu. Nejlepší výsledky byly prokázány u podskupiny diabetiků. Zaznamenán byl také rozdíl ve snížení hsCRP za dobu šesti měsíců sledování, o 21,6 % ve prospěch kyseliny bempedoové vůči placebu. Primárním sledovaným cílem této studie však bylo ovlivnění kardiovaskulárních příhod. Primární kardiovaskulární endpoint (složený z úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatálního IM, nefatální CMP a koronární revaskularizace) byl při léčbě kyselinou bempedoovou snížen relativně o 13 %. Snížení rizika při léčbě kyselinou bempedoovou bylo prokázáno také pro samostatně hodnocený infarkt myokardu, koronární revaskularizaci, nikoli však pro samostatně hodnocenou CMP nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin.^33,36

Od prosince loňského roku byla změněna úhradová kritéria tohoto léku. Kyselina bempedoová (kterou známe pod obchodním názvem Nilemdo) je hrazena jako přídatná terapie k samotnému ezetimibu u nemocných, kteří: mají intoleranci nebo kontraindikaci statinu a zároveň nesplňují úhradové podmínky pro užívání PCSK9 inhibitorů ani inklisiranu, nebo tyto přípravky nemohou užívat z důvodu jejich intolerance (vč. neschopnosti pacienta tolerovat injekční léčbu) či kontraindikace a přitom adherují k dietním opatřením a ke stávající léčbě ezetimibem a léčba ezetimibem nevedla k poklesu hodnoty LDL cholesterolu alespoň na 2,6 mmol/l u pacientů ve vysokém kardiovaskulárním riziku nebo alespoň na 1,8 mmol/l u pacientů ve velmi vysokém kardiovaskulárním riziku. Statinová intolerance je definována jako intolerance alespoň dvou po sobě jdoucích statinů, která vede k jejich vysazení. Intolerance obou statinů musí pak být prokázána jako ústup klinické symptomatologie nebo normalizace CK po jeho vysazení a opětovný návrat myalgie nebo zvýšení CK po znovunasazení statinu. Za statinovou intoleranci nelze považovat zvýšení CK nepřesahující čtyřnásobek horních mezí bez klinické symptomatologie. Efekt terapie je hodnocen v 16. týdnu (± 4 týdny) léčby, a pokud nedojde k alespoň 10% poklesu LDL cholesterolu v porovnání s hodnotou před zahájením léčby kyselinou bempedoovou, léčba není dále hrazena.³⁷

Rozšíření úhrady kanagliflozinu

Kanagliflozin (Invokana) je lékem ze skupiny inhibitorů SGLT2, obecně zvaných glifloziny. V České republice je dostupný již řadu let a většina odborné komunity s ním má již dostatečné terapeutické zkušenosti. Ve studii kardiovaskulární bezpečnosti CANVAS bylo prokázáno snížení kardiovaskulárního rizika při podávání kanagliflozinu o 14 % (reprezentováno sdruženým endpointem složeným z úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatálního infarktu myokardu a nefatální CMP).³⁹ Následná studie CREDENCE prokázala, že u diabetiků 2. typu s onemocněním ledvin v pokročilém stadiu choroby a vysokém riziku léčba kanagliflozinem významně zlepšuje prognózu pacientů vzhledem k selhání ledvin a progresi onemocnění ledvin (kompozit terminálního selhání ledvin, zdvojení sérového kreatininu, úmrtí z renálních a kardiovaskulárních příčin). U kardiovaskulárně rizikové populace snížila terapie kanagliflozinem také riziko kompozitního kardiovaskulárního cíle. Tyto výsledky byly dosaženy za plné současné medikace léky ovlivňujícími RAAS.⁴⁰

V rámci Luhačovických dia dní jsme měli možnost se seznámit i s výsledky studie z reálné klinické praxe. Real-Wecan study⁴¹, která mj. sledovala efektivitu intenzifikace léčby jakýmkoliv gliflozinem převodem na kanagliflozin v dávce 300 mg denně. Ve studii bylo celkem zařazeno 583 pacientů, z toho 304 bylo v kohortě, kde proběhl převod na kanagliflozin 300 mg denně. V této skupině bylo dosaženo významného snížení HbA_1c o 0,35 % a hmotnosti o 2,1 kg oproti předchozí terapii před studií. U pacientů, kteří měli vstupní glykovaný hemoglobin nad 8 %, vedla intenzifikace terapie převedením na kanagliflozin 300 mg denně dokonce k poklesu HbA_1c o 1,12 %.^38,41

Novinkou v ČR je změna úhradových podmínek pro kanagliflozin u pacientů s diabetickým onemocněním ledvin. Přípravek Invokana 100 mg je hrazen u pacientů s eGFR 30 až <75 ml/min/1,73 m² nebo u pacientů s eGFR v rozmezí 75 až <90 ml/min/1,73 m² a současně poměrem albumin/kreatinin v moči alespoň 200 mg/g. Kanagliflozin 300 mg je hrazen u pacientů s eGFR v rozmezí 60 až <75 ml/min/1,73 m² bez ohledu na albuminurii nebo u pacientů s eGFR v rozmezí 75 až <90 ml/min/1,73 m² a albuminurií nejméně 200 mg/g.^37,38

Literatura

1. Plachý, L., Neuman, V., Velichová, K. et al. Telemedicine maintains good glucose control in children with type 1 diabetes but is not time saving for healthcare professionals: KITES randomized study. Diabetes Res Clin Pract 209: 111602, 2024.
2. Voglová Hagerf, B., Protus, M., Nemetová, L. et al. Accuracy and feasibility of real-time continuous glucose monitoring in critically ill patients after abdominal surgery and solid organ transplantation. Diabetes Care 47, 6: 956–963, 2024.
3. Perkovic, V., Tuttle, K. R., Rossing, P. et al.; FLOW Trial Committees and Investigators. Effects of semaglutide on chronic kidney disease in patients with type 2 diabetes. N Engl J Med 391, 2: 109–121, 2024.
4. Rychlík, I. Změní výsledky FLOW paradigma léčby pacientů s DM2 a CKD? Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
5. Berka, B. První rok projektu Betty: populační screening diabetu 1. typu u dětí. Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
6. Ziegler, A. G., Rewers, M., Simell, O. et al. Seroconversion to multiple islet autoantibodies and risk of progression to diabetes in children. JAMA 309, 23: 2473–2479, 2013.
7. Neuman, V. Diabetická ketoacidóza při diagnóze diabetu 1. typu. Moderní technologie a klinické parametry v dalším sledování. Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
8. Dovc, K., Neuman, V., Gita, G. et al. Association of diabetic ketoacidosis at onset, diabetes technology uptake, and clinical outcomes after 1 and 2 years involving 9,269 children with type 1 diabetes form nine countries. Diabetes Care 48, 4: 648–654, 2025.
9. Birkebaek, N. H., Kamrath, C., Grimsmann, J. M. et al. Impact of the COVID-19 pandemic on long-term trends in the prevalence of diabetic ketoacidosis at diagnosis of paediatric type 1 diabetes: an international multicentre study based on data from 13 national diabetes registries. Lancet Diabetes Endocrinol 10, 11: 786–794, 2022.
10. Flekač, M. Porovnání telemedicíny a standardní léčby syndromu diabetické nohy: randomizovaná klinická studie TEDIF. Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
11. Šoupal, J. Smyčky a diabetes 2. typu: Jaké jsou zkušenosti a má to smysl? Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
12. Pasquel, F. J, Davis, G. M., Huffman, D. M., Omnipod 5 SECURE-T2D Consortium. Automated insulin delivery in adults with type 2 diabetes: a nonrandomized clinical trial. JAMA Netw Open 8, 2: e2459348, 2025.
13. Kudva, Y. C., Raghinaru, D., Lum, J. W. et al., 2IQP Study Group. A randomized trial of automated insulin delivery in type 2 diabetes. N Engl J Med Mar 19, 2025. In print.
14. Do, Q. D. Účinnost a bezpečnost algoritmu APGO pro automatické dávkování inzulínu: Studie RENEW. Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
15. Evaluation of security and efficacy of Medtrum hybrid closed loop system (SEECLOOP). NCT06363916. ClinicalTrials.gov (online: https://www.clinicaltrials.gov/study/NCT06363916?term=NCT06363916&rank=1) [cit. 2. 5. 2025]
16. Krejčí, H. Senzory a gestační diabetes: Jaké jsou zkušenosti a má to smysl? Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
17. Carlson, A. L., Beck,, R. W., Zoey, L. et al. Glucose levels measured with continuous glucose monitoring in uncomplicated pregnancies. BMJ Open Diabetes Res Care 12, 3: e003989, 2024.
18. American Diabetes Association. Standards of care in diabetes 2025. Diabetes Care 48, Supl. 1: S1–S352, 2024.
19. García-Moreno, R. M., Benítez-Valderrama, P., Barquiel, B. et al. Efficacy of continuous glucose monitorin on maternal and neonatal outcomes in gestational diabetes mellitus: a systematic review and meta-analysis of randomized clinical trials. Diabet Med 39, 1: e14703, 2022.
20. Majewska, A., Stanirowski, P. J., Tatur, J. et al. Flash glucose monitoring in gestational diabetes mellitus (FLAMINGO): a randomised controlled trial. Acta Diabetol 60, 9: 1171–1177, 2023.
21. Prázný, M., Šoupal, J., Malecki, P. FreeStyle Libre – naděje a výhledy pro pacienty a diabetes mellitus 2. typu. Sympozium Abbott. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
22. Prázný, M. Glukózový senzor jako standard péče o pacienta s DM2 na IIT. Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
23. Yaron, M., Roitman, E., Aharon-Hananel, G. et al. Effect of flash glucose monitoring technology on glycemic control and treatment satisfaction in patients with type 2 diabetes. Diabetes Care 42, 7: 1178–1184, 2019.
24. Maiorino, M. I., Signoriello, S., Maio, A. et al. Effects of continuous glucose monitoring on metrics of glycemic control in diabetes: a systematic review with meta-analysis of randomized controlled trial. Diabetes Care 43, 5: 1146–1156, 2020.
25. Haak, T., Hanaire, H., Ajjan, R. et al. Flash glucose-sensing technology as a replacement for blood glucose monitoring for the management of insulin-treated type 2 diabetes: a multicenter, open-label randomized controlled trial. Diabetes Ther 8, 1: 55–73, 2017.
26. Leite, S. A. O., Silva, M. P., Lavalle, A. C. R. et al. Use of glucose monitoring in insulin-treated older adults with type 2 diabetes. Diabetol Metab Syndr 15, 1: 240, 2023.
27. Nathanson, D., Eeg-Olofsson, K., Spelman, T. et al. Intermittently scanned continuous glucose monitoring compared with blood glucose monitoring is associated with lower HbA_1c and a reduced risk of hospitalisation for diabetes-related complications in adults with type 2 diabetes on insulin therapies. Diabetologia 68, 1: 41–51, 2025.
28. Malecki, P. FreeStyle Libre 2 plus – next step in evolution of CGM systems. Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
29. Alva, S., Bhargava, A., Bode, B. et al. Accuracy of a 15-day factory-calibrated continuous glucose monitoring system with improved sensor design. J Diabetes Sci Technol 19322968251329364, 2025.
30. Šoupal, J. Co můžeme dokázat. Přednáška. Sympozium Eli Lilly v rámci 61. diabetologických dní, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
31. Frías, J. P., Davies, M. J., Rosenstock, J. et al.; SURPASS-2 Investigators. Tirzepatide versus semaglutide once weekly in patients with type 2 diabetes. N Engl J Med 385, 6: 503–515, 2021.
32. Garvey, W. T., Jastreboff, A. M., Roux, C. W. et al.; SURMOUNT-2 investigators. Tirzepatide once weekly for the treatment of obesity in people with type 2 diabetes (SURMOUNT-2): a double-blind, randomised, multicentre, placebo-controlled, phase 3 trial. Lancet 402, 10402: 613–626, 2023.
33. Haluzík, M. Léčba metabolismu lipidů z pohledu diabetologa – efekt léčby kyselinou bempedoovou u pacienta s DM. Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
34. Penson, P., McGowan, M., Banach, M. Evaluating bempedoic acid for the treatment of hyperlipidemia. Expert Opin Invest Drugs 26, 2: 251–259, 2017.
35. Ballantyne, C. M., Bays, H., Catapano, A. L. et al. Role of bempedoic acid in clinical practice. Cardiovasc Drugs Ther 35, 4: 853–864, 2021.
36. Nissen, S. E., Lincoff, A. M., Brennan, D. et al.; CLEAR Outcomes Investigators. Bempedoic acid and cardiovascular outcomes in statin-intolerant patients. N Engl J Med 388, 15: 1353–1364, 2023.
37. SÚKL. Databáze léků. (online: www.sukl.cz) [cit. 4. 5. 2025]
38. Haluzík, M. Nová data a nové úhradové podmínky u kanagliflozinu. Přednáška. 61. diabetologické dny, 9.–12. 4. 2025, Luhačovice.
39. Neal, B., Perkovic, V., Mahaffey, K. W. et al.; CANVAS Program Collaborative Group. Canagliflozin and cardiovascular and renal events in type 2 diabetes. N Engl J Med 377, 7: 644–657, 2017.
40. Perkovic, V., Jardine, M. J., Neal, B. et al.; CREDENCE Trial Investigators. Canagliflozin and renal outcomes in type 2 diabetes and nephropathy. N Engl J Med 380, 24: 2295–2306, 2019.
41. Gorgojo-Martínez, J. J., Gargallo-Fernández, M. A., Sanz-Pastor, A. G. et al. Real-world clinical outcomes associated with cangliflozin in patients with type 2 diabetes mellitus in Spain: The Real-Wecan study. J Clin Med 9, 7: 2275, 2020.