Kazuistiky v diabetologii, 22. 9. 2026.
Klinické studie prokázaly, že riziko ketoacidózy u diabetiků 2. typu je při užívání SGLT2 inhibitorů pravděpodobně více než dvojnásobné ve srovnání s placebem. Podle metaanalýzy klinických studií se SGLT2i je toto riziko zvýšeno dokonce 2,59krát (IRR 2,59, 95% CI 1,57–4,27).1 Do klinických studií jsou však zařazovány selektované populace pacientů s diabetem 2. typu, často ve vysokém kardiovaskulárním riziku nebo s chronickým onemocněním ledvin, resp. jsou z nich vylučovány např. pacienti s nedostatečnou kontrolou glykemie nebo s ketoacidózou v anamnéze. Výsledek se tak může lišit oproti reálné klinické praxi.
Riziko ketoacidózy při užívání SGLT2 inhibitorů je u diabetiků 2. typu výrazně (řádově) nižší než u diabetiků 1. typu.6–8 Podle různých zdrojů je riziko ketoacidózy u diabetiků 2. typu referováno ve výši 0,3–2,2 případů na 1 000 osob/roků v rámci randomizovaných klinických studií a 0,6–4,9 případů na 1 000 osob/roků v observačních studiích.3,5 Obecně je pokládáno za vhodné incidenci ketoacidózy u této skupiny pacientů dále zkoumat, zejména v podmínkách reálné klinické praxe a s ohledem na rizikové faktory pacientů.
Dříve publikovaná studie z reálné praxe v USA (založená na datech zdravotních pojišťoven) identifikovala jako faktory spojené se zvýšeným rizikem diabetické ketoacidózy užívání léčiv na demenci nebo digoxinu, ketoacidózu v anamnéze, nedávnou hypoglykemii, prodělané intrakraniální krvácení a vyšší výchozí hodnoty HbA1c a nízkou koncentraci bikarbonátu v séru; mezi významné prediktivní proměnné patřil také sérový kreatinin. Sledování vyhodnotilo v průměru pouze 180 dnů od zahájení léčby a reprezentovalo tak do značné míry začátek léčby.2
Recentně publikovaná studie, která si vzala za cíl sledovat incidenci diabetické ketoacidózy u diabetiků 2. typu léčených inhibitory SGLT2 a rizikové faktory jejího vzniku, byla realizována s využitím údajů z národních zdravotních registrů Dánska, Norska a Švédska a reflektuje tak také reálnou klinickou praxi.
Autoři analyzovali 322 597 léčebných epizod použití SGLT2i u 282 282 dospělých pacientů s diabetem 2. typu a medián sledování činil 1,3 roku. Během tohoto období zaznamenali 1 452 případů ketoacidózy. Zjištěná incidence ketoacidózy činila 2,43 případu na 1 000 osob/roků. Riziko bylo nejvyšší během prvních měsíců léčby, přetrvávalo však po celou dobu sledování.3,4
S významně zvýšeným rizikem ketoacidózy bylo spojeno několik faktorů. Jednalo se především o zvýšenou hodnotu HbA1c (≥83 vs. ≤52 mmol/mol) – s poměrem šancí (OR) 15,37 (95% CI 11,50–20,53), malnutrici (OR 10,54; 95% CI 7,32–15,18), ketoacidózu v anamnéze (OR 10,40; 95% CI 7,09–15,24) a nízký index tělesné hmotnosti (BMI <20 kg/m² vs. 20 až <25 kg/m² – OR 9,98; 95% CI 5,68–17,53). Rizikovým faktorem byla také nedávná hypoglykemie (OR 5,22; 95% CI 2,60–10,49).3
Nejčastější současně se vyskytující příhodou byla infekce, která byla zaznamenána u 31,8 % případů a 6,1 % kontrol (OR 7,60; 95% CI 6,62–8,71). Mezi další akutní stavy spojené s ketoacidózou patřily cévní mozková příhoda, velký chirurgický výkon, akutní renální příhody, akutní příhoda břišní a intoxikace alkoholem.3
Exploratorní analýzy naznačují, že pozorované asociace byly do značné míry obecně charakteristické pro pacienty s diabetem 2. typu a nebyly specifické pro užívání inhibitorů SGLT2.3
Autoři výzkumu zdůrazňují, že pro riziko ketoacidózy u diabetiků 2. typu léčených SGLT2 inhibitory existují značné individuální rozdíly v závislosti na charakteristice pacienta. Přestože riziko je nejvyšší při zahajování léčby SGLT2 inhibitory, toto riziko přetrvává i později a mělo by být hodnoceno po celou dobu terapie těmito léky.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
