Aktuality

Výsledky nové observační studie

Doporučení České diabetologické společnosti pro léčbu diabetes mellitus 2. typu poskytují pro zahájení farmakoterapie řadu doporučení. Podle těchto doporučení se farmakologická léčba zahajuje ihned po stanovení diagnózy diabetu spolu s režimovými opatřeními. Lékem první volby je metformin. Alternativní možností je zahájení léčby dvojkombinací či trojkombinací antidiabetik. Lze je individuálně zvážit, pokud hodnota HbA_1c při diagnóze diabetu přesahuje 60 mmol/mol. Pokud to vyžaduje klinický stav nemocného (subjektivní potíže, glykemie nad 15 mmol/l či HbA_1c nad 75 mmol/mol), je možné zvážit od počátku (třeba i přechodnou) léčbu inzulínem.³

            Zajímavý příspěvek k diskusi o možnostech zahájení farmakoterapie diabetu 2. typu u nově diagnostikovaných pacientů s těžkou hyperglykemií při diagnóze diabetu přinesla nedávno publikovaná studie. Jednalo se o prospektivní observační studii s nerandomizovaným designem provedenou v letech 2014 až 2019 na 168 čínských pacientech, jejíž výsledky byly publikovány v letošním roce.¹

            Výzkumníci z čínské univerzitní nemocnice v Xian Jiao Tong sledovali 168 diabetiků 2. typu, kterým byla při stanovení diagnózy zjištěna těžká hyperglykemie (HbA_1c nad 9 % a glykemie nalačno nad 11,1 mmol/l) a současně měli příznaky jako je polyurie a polydipsie.¹

            Pro pacienty byl zvolen vždy jeden ze dvou terapeutických režimů, vycházejících z podmínek reálné klinické praxe. S přihlédnutím k věku, BMI, ekonomickým podmínkám pacienta, přítomnosti dalších komplikací, HbA_1c a hladině postprandiální glykemie zvolil ošetřující lékař buď režim s kombinací sitagliptinu (100 mg/den) a metforminu (1 500 mg/den) nebo jednu z tří variant inzulinoterapie. První variantu inzulinoterapie představovalo podávání inzulínu glargin nebo detemir v kombinaci s rychle účinným inzulínem v celkové dávce 0,3–0,4 U/kg/den, nebo tatáž dlouze působící analoga inzulínu v dávce 0,1–0,2 U/kg/den v kombinaci s PAD (vč. metforminu nebo akarbózy, nikoli ale SU nebo DPP-4i), nebo inzulín Novolin 30R v celkové dávce 0,3–0,4 U/kg/den (Novolin 30R je kombinovaný humánní inzulín zahrnující 30 % rychle účinného inzulínu a 70 % NPH inzulínu). Po dosažení euglykemie (glykemie nalačno pod 7 mmol/l a postprandiálně pod 10 mmol/l) byla léčba inzulínem resp. sitagliptinem pozastavena a pokračovala jen léčba metforminem a intervence životního stylu.¹

            Primárním cílem bylo vyhodnocení glykemie nalačno, HbA_1c a funkce beta buněk po tříměsíčním sledování. Sekundární cíle sledovaly rychlost nástupu a míru glykemické remise, změny tělesné hmotnosti a BMI a epizody hypoglykemie.¹

            Sitagliptin v kombinaci s metforminem i inzulínová terapie dokázaly efektivně snížit hyperglykemii u nově diagnostikovaných diabetiků 2. typu s výraznou vstupní hyperglykemií. K vyhodnocení rozdílů v glykemii nalačno a HbA_1c (po intervenci vs. vstupní hodnota) byly použity párové t-testy. Účastníci v obou sledovaných skupinách dosáhli euglykemie do měsíce sledování (p<0,001), při vyhodnocení po třech měsících bylo v obou skupinách pozorováno významné snížení HbA_1c (a zachováno snížení glykemie) (p<0,001). Po stratifikaci do tří podskupin podle vstupní glykemie a HbA_1c nebyly pozorovány žádné významné rozdíly v dosažených změnách glykemie a HbA_1c mezi inzulinoterapií a léčbou kombinací metformin + sitagliptin. Pacienti se vstupní hodnotou HbA_1c 10–12 % byli ve skupině léčené inzulínem schopni dosáhnout euglykemických hodnot dříve, než pacienti léčení sitagliptinem (ve skupinách s HbA_1c pod 10 % nebo nad 12 % nebyl pozorován statisticky signifikantní rozdíl mezi inzulínem a sitagliptinem).¹

            V žádné ze skupin nebyly hlášeny závažné hypoglykemie a nebyl pozorován rozdíl ve výskytu hypoglykemie mezi skupinami. Za zmínku stojí, že pacienti ve skupině léčené inzulínem vykázali nárůst tělesné hmotnosti a pacienti léčení sitagliptinem naopak pokles tělesné hmotnosti a BMI. Průměrná změna BMI za první měsíc terapie byla -0,28±0,61 kg/m² u sitagliptinu a +0,26±0,36 kg/m² u inzulínu ve skupině se vstupním HbA_1c pod 10 % (p<0,001). Při tříměsíčním pozorování už skupiny nevykázaly žádné významné rozdíly v hmotnosti a BMI.¹

            Nebyl pozorován rozdíl v ovlivnění funkce beta buněk. Analýza neukázala statisticky významné rozdíly v parametrech HOMA-IR, HOMA-B, sekrece inzulínu na glykemický podnět (AUC) v oGTT (p<0,05).¹

            Autoři studie hodnotí sitagliptin s metforminem jako dobře tolerovanou a účinnou léčbu pro zlepšení úvodní hyperglykemie u nově diagnostikovaných diabetiků 2. typu s výraznou vstupní hyperglykemií a tudíž jednu z vhodných alternativ pro léčbu první linie u těchto pacientů.¹

Literatura

1. He, M., Deng, M., Wang, J. et al. Efficacy and tolerability of sitagliptin and metformin compared with insulin as an initial therapy for newly diagnosed diabetic patients with severe hyperglycaemia. Exp Ther Med 21, 3: 217, 2021.

2. Therapies on Newly Diagnosed Type 2 Diabetes Patients With High Glucose Toxicity Which Protect Islet β Cell (TOND). NCT03180281. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT03180281) [cit. 14. 5. 2021]

3. Škrha, J., Pelikánová, T., Prázný, M., Kvapil, M., Česká diabetologická společnost. Doporučený postup péče o diabetes mellitus 2. typu. Revize ze dne 31. 5. 2020. (online: www.diab.cz) [cit. 14. 5. 2021]