Úprava stravovacích zvyklostí je základním pilířem v léčbě diabetu 2. typu. Vzhledem k tomu, že většina pacientů má nadváhu nebo je obézních, je především žádoucí snížit tělesnou hmotnost.
V dietě je pozornost zaměřena zejména na:
Všechny tyto požadavky plně splňuje vegetariánská strava. Vegetariánství však může mít několik podob, od formy nejpřísnější (tj. veganství), po formu lakto-ovo-vegetariánskou, která je právě ideální v prevenci a léčbě diabetu 2. typu. Vegané vyřazují ze svého jídelníčku veškeré potraviny živočišného původu, včetně mléčných výrobků a vajec. Taková strava je již zatížena rizikem nedostatečného příjmu kvalitních bílkovin (kvalita bílkovin se odvíjí od zastoupení a poměru všech esenciálních, tj. nepostradatelných aminokyselin; rostlinné bílkoviny patří mezi neplnohodnotné, jelikož neobsahují všechny potřebné aminokyseliny v dostatečném množství a poměru), vitamínu B12 (nedostatek vede k anemii a neurologickým potížím), vitamínu D (sehrává hlavní úlohu v kostním metabolismu, má i protizánětlivé účinky, snižuje riziko diabetu), vápníku (se vedle kostního metabolismu uplatňuje i při redukci tělesné hmotnosti nebo regulaci příjmu potravy), méně často zinku a jódu.
Správně sestavená vegetariánská strava přináší člověku mnoho dobrého. Vegetariánství bývá obecně spojeno s celkově zdravějším přístupem k životu, vegetariáni většinou nekouří, alkohol konzumují umírněně a mají kladný vztah k pohybu. Potraviny rostlinného původu mají zpravidla nižší energetickou denzitu, což je dáno vysokým podílem vlákniny a menším množstvím tuku, mají tedy schopnost dobře zasytit při celkově nižším příjmu energie. Redukce hmotnosti je nenásilná, lidé netrpí pocitem haldu a celkově snášejí dietu lépe.
Vegetariáni mají ve srovnání s nevegetariány:
Skladba stravy splňuje všechna kritéria pro optimální diabetickou dietu, popsanou výše.
Hlavním zdrojem nasycených mastných kyselin (SFA, saturated fatty acids) jsou potraviny živočišného původu, z rostlinné říše je zástupcem kokosový a palmojádrový tuk. Nasycené mastné kyseliny zvyšují hladinu cholesterolu v krvi a přispívají tak k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění, včetně jejich komplikací, jimiž jsou diabetici již z podstaty svého onemocnění ohroženi nejvíce.
V praxi to znamená vyloučit z jídelníčku maso, uzeniny, výrazně omezit používání sádla, másla, z mléčných výrobků vybírat ty, které nemají obsah tuku vyšší než 3 %. U sýrů je žádoucí upřednostňovat tvrdé sýry mezi 20–30 % tuku v sušině, přírodní sýry, sýry typu cottage a tvaroh.
Mononenasycené mastné kyseliny (MUFA) pozitivně působí na celý kardiovaskulární systém – vedou k poklesu krevního tlaku, vykazují i antiagregační účinky, účinky antiaterogenní a protizánětlivé. Ve vztahu k lipidovému metabolismu příznivě působí na vzestup hladiny HDL (High Density Lipoproteins) cholesterolu a triacylglycerolů (TG) v plazmě, což ve výsledku významně snižuje riziko kardiovaskulárních komplikací (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda).
Hlavními zdroji kyseliny olejové je olivový a řepkový olej a oleje z ořechů (arašídový, mandlový, olej z lískových ořechů). Tuky bohaté na MUFA jsou vhodné i pro tepelnou úpravu, protože jsou poměrně tepelně stabilní a vlivem tepla u nich nedochází ke vzniku zdraví škodlivých látek. Na rozdíl od sádla nebo ztužených tuků mají vhodné složení mastných kyselin a neobsahují cholesterol.
Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA, polyunsaturated fatty acids) se dělí na PUFA n-3 a PUFA n-6. Tyto mastné kyseliny patří mezi esenciální (nepostradatelné), protože tělo člověka je neumí vytvořit.
Hlavní zástupci polynenasycených MK řady n-3 jsou:
Kyselina alfa-linolenová je prekurzorem pro vznik kyseliny EPA a DHA, které se nacházejí hlavně v mořských rybách. Kyselina alfa-linolenová se nachází ve lněných semenech, vlašských ořeších, řepkovém oleji, salátu, zelí, kapustě a zeleně zbarvené zelenině. EPA je prekurzorem n-3 eikosanoidů, které mají významné kardioprotektivní účinky. Zvýšený příjem n-3 mastných kyselin je velmi důležitý, jelikož n-3 mastné kyseliny se významnou měrou uplatňují v prevenci a léčbě srdečně-cévních onemocnění, hyperinzulinemie a diabetu 2. typu. Dále n-3 mastné kyseliny zabraňují koagulaci, působí vazodilatačně, tlumí zánět, mají antiarytmogenní efekt a snižují sérovou hladinu TG.
Tab. 1: Obsah n-3 (DHA a EPA)
Jak vidno z tabulky, hlavními zdroji n-3 mastných kyselin jsou ryby, které jsou coby maso vyloučeny z vegetariánského jídelníčku. Řešením je buď nelpět na vyloženě vegetariánské stravě a ryby do jídelníčku zařazovat, nebo hledat jiné zdroje (kyselinu alfa-linolenovou najdeme ve lněném, sójovém a řepkovém oleji, vlašských ořeších a listové zelenině). Nicméně ryby zůstávají nejvýhodnějším zdrojem nejen n-3 mastných kyselin, ale i kvalitních a velmi dobře stravitelných bílkovin a jódu.
Hlavním zástupcem polynenasycených mastných kyselin řady n-6 je:
Kyselina linolová je také esenciální mastnou kyselinou s řadou nezbytných funkcí (např. její nedostatek vede k poruchám růstu a trofiky kůže), nicméně její vysoký příjem může být na škodu. Důvodem je, že kyselina linolová slouží jako prekurzor pro vznik kyseliny arachidonové, ze které vznikají tzv. n-6 eikosanoidy. Eikosanoidy (prostaglandiny, leukotrieny a tromboxany) jsou „tkáňové hormony“, které způsobují kontrakce hladké svaloviny (vč. svaloviny cév), působí prozánětlivě a podporují i srážení krve. Jedním z důvodů, proč se u tzv. vyspělé populace vyskytují nemoci srdce a cév v tak hojné míře, je právě vysoký příjem, resp. nevhodný poměr mezi příjmem n-6 a n-3 mastných kyselin. Za ideální je považován poměr n-6/n-3 mastných kyselin 2:1 nebo 3:1, realita však hovoří o poměru 20:1.
Hlavními zdroji n-6 mastných kyselin je slunečnicový olej, proto je vhodné jej nahradit olejem řepkovým a olivovým. Na tepelnou úpravu se slunečnicový olej nehodí, jelikož ve své struktuře obsahuje dvojné vazby a není tedy tepelně stabilní.
Tab. 2: Tabulka složení jednotlivých tuků
Zdrojem bílkovin se ve vegetariánském jídelníčku stávají luštěniny, obiloviny a výrobky z nich. Jako náhrady masa dobře poslouží sójové „maso“, tofu, tempeh, robi maso či šmakoun. Vzhledem k obecné prospěšnosti mléčných výrobků (především zakysaných) a sýrů je žádoucí typ potraviny z jídelníčku nevynechávat. Částečně je možné mléčné výrobky nahradit sójovými, rýžovými nebo mandlovými nápoji. Ve stravě by měly být ponechána vejce.
Dalším zásadním krokem v dietoterapii diabetu je navýšení příjmu vlákniny alespoň na 25–30 g za den. Studie dokazují, že strava s dostatečným příjmem vlákniny je důležitá z hlediska prevence a léčby nadváhy a obezity, cukrovky 2. typu, onemocnění srdce a cév a některých typů nádorových onemocnění. Z metabolického hlediska má význam především rozpustná vláknina (pektin, inulin, fruktooligosacharidy, rezistentní škroby, rostlinné slizy), která ve vodě dobře bobtná a uvádí se, že je schopna zvětšit svůj objem až 40krát. Díky této schopnosti navozuje rychlejší pocit sytosti, snižuje energetickou denzitu (vydatnost) stravy a celkově vede ke konzumaci menšího množství jídla. Této vlastnosti vlákniny se dobře využívá při léčbě nadváhy a obezity. Vláknina také zpomaluje vyprazdňování žaludku, částečně brání přístupu trávicích enzymů k trávenině a tím zpomaluje trávení a vstřebávání živin. Výsledkem je, že hladina glykemie se po jídle zvyšuje postupně a není ani potřeba tak velkého množství inzulínu, což je stěžejní především pro diabetiky. Vláknina pomáhá také snižovat hladinu LDL-cholesterolu.
Vláknina na obalech
Pokud výrobce na potravině napíše, že se jedná o „zdroj vlákniny“, obsahuje výrobek alespoň 3 g vlákniny na 100 g výrobku nebo 1,5 g vlákniny na 100 kcal výrobku. Obsahuje-li potravina alespoň dvojnásobek tohoto množství (tedy např. 6 g vlákniny na 100 g výrobku), pak jej může výrobce popsat nápisem „s vysokým obsahem vlákniny“.
Konzumace potravin s vysokým podílem vlákniny, komplexních sacharidů nebo obecně potravin s nízkým glykemickým indexem je spojována s nižším rizikem kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu.
Zdrojem komplexních sacharidů a potravin bohatých na vlákninu jsou celozrnné obiloviny a výrobky z nich, ovesné vločky, rýže natural, luštěniny, zelenina.
Vzhledem k tomu, že osoby s nadváhou a obezitou mívají v organismu nižší hladiny vitamínů a minerálních látek, je nezbytné v rámci prevence a léčby diabetu dbát na dostatečný příjem zeleniny a ovoce. Studie ukazují, že nedostatečný příjem se týká zejména látek s antioxidačním účinkem (vitamín E, vitamín C, beta karoten, selen, zinek). Nedostatek antioxidačních látek zvyšuje oxidační stres v organismu, což může potencovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, některých typů nádorů, inzulínové rezistence a v konečné fázi i diabetu 2. typu.
Zelenina by se měla stát nedílnou součástí stravy, ideální je přidávat zeleninu ke každému jídlu. Denní příjem zeleniny by měl být minimálně 500 g. U ovoce je situace trochu jiná, denní příjem ovoce nemá převýšit 300 g.
Příklad jídelníčku
snídaně: 80 g celozrnné pečivo, pomazánka z tofu, rajče, bílá káva
svačina: 150 g ovoce nebo 250 g zeleniny
oběd: 220 g vařených brambor, 90 g robi karbanátek, zeleninový salát, zeleninová polévka
svačina: 100 g ovoce a 250 ml neochuceného kefírového mléka
večeře: fazolový salát s červenou paprikou a pórkem
(100 g vařených bílých fazolí, 1/2 červené papriky, 10 cm pórku, citronová šťáva, petrželka)
1. Kahleová, H., Pelikánová, T., Havlová, V., Milatová, R. Vegetariánská strava v léčbě diabetu. Praha: Maxdorf, 2013.
Publikováno v časopisu Sestra v diabetologii 4/2013.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
