Různé memy, zjednodušené, ale čtivé, se otiskující do mysli lehce. Historky cirkulují virtuálním prostorem, přečteme si je, nebo jenom přelétneme slogan. Jejich smyslem není vzdělat vás, udělat z vás lepšího člověka, ale jenom a jenom ukrást vám váš čas či kliknutí, a přetavit je ve finanční odměnu. Ne pro vás, ale pro svého tvůrce. Kdo by nenarazil na historky o mimozemšťanech, o vynálezu baterie, která utáhne auto bez nabití dva tisíce kilometrů, o neposedném El Niño (bude nejsilnější, co si lidstvo pamatuje), o tom, že jsme se měli lépe, o tom, jaké zlozvyky vám ničí vaše zdraví, o tom, jak se…
Jednou z takových vděčných historek je ta, v níž hraje roli stá opice. Tradovaná verze, která je zajímavá právě tím, že je tak hloupá, že si toho nikdo nevšimne, je tato: na jednom ostrově v Pacifiku se naučila jedna chytrá, vnímavá a vynalézavá opička jménem Imo mýt sladké brambory ve vodě, aby je zbavila písku. Pochopila, že si díky mytí neobrosí zuby dříve, než je nezbytně nutné. Pomalu to odkoukali ostatní. Opičky i opičáci. Informace a dovednost se šířila pomalu, šlo to velmi, jakože velmi ztuha. Až jednou, když se to naučila stá opička, nejednou se tato dovednost objevila u všech, a to i na sousedních ostrovech. Došlo k „informačnímu průlomu“.
Také cítíte ten závan mysticismu, nadpřirozena? Jako lusknutím prstu přelétne myšlenka přes vody oceánu, a najednou jsou z makaků myči ovoce. Ta imaginace, to tajemno, příběh rezonující s naším atavistickým, magickým myšlením. Nás, obyčejné konzumenty informací, nemůže tato inspirativní příhoda nechat v klidu. Cítíte to také? Tu vibraci mentálního prostoru? Stačí jenom dosáhnout stovky vzdělaných (v omývání brambor, sladkých) opiček, a nejednou je tu zázrak.
Vědecká komunita tuhle historku, kterou nabídl biolog Lyall Watson ve své knize Lifetide The Hundredth Monkey Effect (vycházel z pozorování japonských makaků na ostrově Kódžima v 50. letech 20. století: Creating Lasting Change with the “100th Monkey Effect”), vyvrátila pečlivým zkoumáním. Nicméně, jak jsem se dočetl, kupříkladu Eva Marvánová Michálková stále a urputně zastává názor, že jakmile myšlenku pojme v populaci kritické množství jedinců, najednou se začne spontánně a nevysvětlitelně šířit ke všem. Samozřejmě, s pokorou přiznávám, že nevím, co je pravda. Vědci se také mohou mýlit, že.
Bylo, nebylo, měl jsem k dispozici data VZP, která jsme analyzovali, a tak si mohli udělat obrázek o tom, jak si stojí naše diabetologie. V šeru dávných věků, o nichž si vyprávějí starci a stařeny u ohně, a mladí je neposlouchají, to se statiny bylo takto:
Obr. 1: Prevalence léčby statiny v jednotlivých letech u pacientů s diabetes mellitus (data VZP)
V té době byly známy výsledky klinických studií, a dokonce byl znám výsledek studie HPS a navíc také byla publikována metaanalýza přínosu terapie statiny u diabetiků. Data byla přesvědčivá nejen pro sekundární, ale i pro primární prevenci. Když jsem ale proložil grafem křivku s predikcí dalšího vývoje, začal jsem štkát…
…budeme rádi, když skončíme na 60 %. A to ještě ani nevíme, jaké hodnoty LDL je dosahováno. Z mé nemalé klinické praxe mohu potvrdit, že objevit pacienta s diabetem a nativní hodnotou LDL pod 1,8 mmol/l je obtížné, neřku-li nemožné. A věřím-li přínosu statinů, pak mě přepadala ponurá zasmušilost. V nouzi nejvyšší jsem se obracel k takovým teoriím, jako je ta o sté opici. Třeba se naplní kritické množství diabetologů, kteří chápou přínos léčby statiny, a najednou, napříč republikou, se situace jako mávnutím proutku změní. No, nezměnila okamžitě, ale pozvolným vývojem. Koukněte se na data, tentokráte již z diabetologického registru:
Výsledky přinášejí tři základní informace. 1. Teorie o sté opici ji asi skutečně blbina. 2. Změna odpovídá mírnému pokroku v mezích zákona. 3. Máme kvantitu, ale potřebujeme také kvalitu, tedy výsledek. Na což navazuje dobrá zpráva: data laboratoří jsou, a budou komplexně prezentována celý podzim 2026.
Poznámka: Tak takhle, jak jsem to udělal já, se stále manipuluje s informacemi. Počet nemocných, kteří jsou léčeni statiny, skutečně roste. Je to ale způsobeno tím, že přibývá celkově pacientů s diabetem. Když vyjádříme v relativní proléčenosti, tak, popravdě, bychom mohli doufat, že ta stá opice se ještě někde skrývá, a že se situace zlomí a přehoupne náhle na 80–85 % nemocných. To kvalifikovaně odhaduji jako smysluplné procento prevalence léčby statiny v populaci diabetiků léčených antidiabetiky. Nebo se při podrobnější analýze ukáže, že skutečně procento léčených statiny, u nichž je to racionální (věk, naděje dožití, komorbidity /malignita/…), se pohybuje maximálně okolo 60–65 %.
Nicméně vývoj, zdá se, ukazuje zlom po roce 2019. Že by se skutečně informace dostala k tomu stému diabetologovi? Anebo je to mocná stimulace programem VZP Diabetes plus? Kdo ví….
Diabetologové jako by nedbali na léčbu statiny. Jestliže jsou předepisováni praktickými lékaři, nabízí se otázka, jestli diabetologové mají alespoň povědomí o aktuální hodnotě LDL cholesterolu svých pacientů. Těším se na výsledky analýz laboratorních hodnot.
Odkaz na stránky, kde se dočtete o teorii sté opice:
Odkazy k účinku statinů v primární prevenci. Snižují kardiovaskulární riziko o cca 21–25 %. A to v době, kdy cíle léčby nebyly tak přísné, jako v současnosti.
Hudba nakonec. Jsou jiné, ale nejsou si trochu podobné? Ty skladby, tedy.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
