Co také dokáže tirzepatid

Ivana Flanderová

Ambulance chronických ran, II. interní klinika, FN Plzeň

Úvod

V současné době v České republice při záplavě výskytu obezity (nadváhou trpí více než 60 % dospělých a obezitou pětina populace) stoupá popularita léčby antiobezitiky. Za velmi krátkou dobu mezi těmito léky zaujal přední místo tirzepatid, tedy duální agonista receptorů pro GIP a GLP-1. Svou oblíbenost získal zejména snadným schématem léčby, tedy aplikací jednou týdně, byť subkutánně, a zejména vysokou účinností. Ani skutečnost, že tento lék není hrazen z veřejného zdravotního pojištění, jeho popularitu mezi pacienty nesnižuje. Dle provedených klinických studií při léčbě tirzepatidem je úbytek hmotnosti srovnatelný s efektem léčby bariatrickou chirurgií. Cílem léčby samozřejmě není jen pouhá redukce nadváhy, ale především snížení zdravotních rizik spojených s obezitou, jako je rozvoj diabetu 2. typu, arteriální hypertenze a kardiometabolických rizik.

Chronická žilní insuficience je v české populaci rozšířena až u 60 % dospělé populace a jejími rizikovými faktory kromě dědičnosti jsou obezita, nedostatek pohybu, dlouhé stání či sezení a ženské pohlaví. Léčba chronické žilní insuficience je vždy komplexní a zahrnuje kompresní terapii, pohyb, zdravý životní styl, užívání venofarmak či chirurgický výkon, je-li indikován. Bércové vředy jako důsledek těžké chronické žilní insuficience v České republice postihují asi 1 % populace, ovšem ve věkové kategorii nad 65 let věku až 4–5 % osob, přičemž více jsou ohroženy ženy. Rovněž jeho léčba je komplexní a k plné úzdravě nepostačuje pouhá lokální léčba bércového vředu, byť je sebelepší.

Kazuistika

Jedná se o 71letou pacientku s chronickou žilní insuficiencí dolních končetin s recidivujícími bércovými vředy obou dolních končetin, s posttrombotickým syndromem obou dolních končetin po trombóze svalových žil levého lýtka roku 2012, po tromboflebitidě vena saphena parva oboustranně v roce 2010, s prokázaným vrozeným trombofilním stavem, Leidenskou mutací v genu pro FV v homozygotním stavu (léčenou rivaroxabanem), po opakované operaci varixů obou dolních končetin, naposledy v roce 1999. Dále je pacientka po recidivujících erysipelech obou dolních končetin, naposledy v roce 2007.

Dlouhodobě je léčena pro arteriální hypertenzi a smíšenou hyperlipidemii. Rovněž je v péči revmatologa pro erozivní osteoartrózu drobných ručních kloubů a je podávána léčba kombinací sulfasalazinu a chondroitinu.

Pacientka je v péči naší ambulance chronických ran od července roku 2020, kdy přišla pro dva měsíce nehojící se dva defekty pod levým zevním kotníkem o velikosti 2×1 cm a 1,5×1 cm. Tehdy jsme zahájili léčbu metodou vlhkého krytí, poté došlo v průběhu čtyř měsíců ke zhojení defektů. V červenci následujícího roku 2021 pacientka přišla znovu pro celkem tři nové defekty, dva na levé dolní končetině v oblasti zevního a vnitřního kotníku o průměrech 5,5×3 cm a 1×0,2 cm a na vnitřním kotníku pravé dolní končetiny o velikosti 0,8×0,8 cm, které vznikly postupně, vždy po udeření se do nohy o nábytek. I tehdy jsme vedli léčbu metodou vlhkého krytí a dle výsledků kultivace jsme nasadili antibiotickou léčbu. V léčbě jsme používali rovněž flavonoidy – MPFF (Detralex) a sulodexid (Vessel Due F). Časem jsme postupně vystřídali různé přípravky, které náleží k metodě vlhkého hojení. A pokud to bylo nutné, tak jsme dle kultivace použili k léčbě i jiné druhy antibiotické terapie, avšak přes veškeré úsilí nedošlo k podstatnému zhojení defektů.

Kontrolní kultivace stěru z defektů byly opakovaně negativní, a proto jsme mohli dne 1. června 2023 zahájit léčbu aplikací placentární membrány a podali jsme první dávku Amniodermu. Celkem bylo aplikováno pět dávek Amniodermu s časovým odstupem jednoho týdne. Došlo pouze k částečnému zlepšení nálezu, defekty byly výrazně méně hluboké a jevily tendenci k hojení. K úplnému zhojení však nedošlo.

V září 2023 došlo k recidivě erysipelu na pravé dolní končetině, což zhoršilo stav defektů a prodloužilo délku jejich hojení. Pokračovali jsme lokální léčbou metodou vlhkého hojení ran.

Od října roku 2024 pacientka absolvovala léčbu v hyperbarické komoře, rovněž bez výrazného efektu.

V říjnu 2024 při výšce 170 cm vážila 116 kg, její BMI bylo 40,1 kg/m². Tehdy si přála zahájit léčbu tirzepatidem (Mounjaro). Zahajovací dávka byla Mounjaro 2,5 mg 1× týdně s.c. a po jednom měsíci byla dávka zvýšena na Mounjaro 5 mg 1× týdně s.c. V době zahájení léčby tirzepatidem defekty na levé dolní končetině na zevním kotníku měly rozměry 9,5×6,5 cm, na vnitřním kotníku 5×3 cm a na pravé dolní končetině byl defekt vnitřního kotníku o velikosti 7,5×5 cm (viz obr. 1).

V prosinci 2024, tedy za dva měsíce užívání tirzepatidu, došlo k redukci nadváhy o 6 kg. Pacientka měla tehdy 110 kg a BMI se snížil na 38,1 kg/m². Současně došlo k výraznému hojení defektů obou dolních končetin v období od listopadu 2024 do prosince 2024. V lednu 2025 pacientka vážila 107 kg, BMI byl 37,0 kg/m² a nález na obou dolních končetinách byl výrazně lepší. V dubnu 2025 vážila 105 kg, BMI byl 36,3 kg/m². Celkově tehdy zhubla 11 kg za 12 týdnů při léčbě Mounjaro 5 mg 1× týdně s.c. Poté přešla (s postupnou titrací) na dávku Mounjaro 10 mg 1× týdně s.c., kterou užívala do července 2025. Tehdy vážila 102 kg a BMI byl 35,3 kg/m². Defekty na levé dolní končetině na zevním kotníku byly prakticky zhojeny, zůstaly pouze drobné ostrůvky na původní ploše defektu, na vnitřním kotníku zbyl defekt o velikosti 1×1 cm, na pravé dolní končetině na vnitřním kotníku byl defekt o velikosti 2×2 cm (viz obr. 2).

Poté se pacientka rozhodla léčbu tirzepatidem přerušit, protože byla s redukcí hmotnosti spokojená, stejně tak se stavem obou dolních končetin. Také doufala, že se jí podaří pokračovat v mírné redukci hmotnosti v průběhu letních měsíců vlastní fyzickou aktivitou a dodržováním racionální stravy.

V září 2025 bylo při kontrole zjištěno, že hmotnost pacientky je stejná jako v červenci 2025, tedy 102 kg, BMI 35,3 kg/m². Nedošlo tedy k pokračující redukci nadváhy jako při léčbě tirzepatidem, ale také nedošlo k nárůstu hmotnosti.

Diskuse

V důsledku léčby tirzepatidem nedošlo pouze k redukci nadváhy u naší obézní pacientky s chronickou žilní insuficiencí, ale rovněž k výraznému hojení chronických bércových vředů, na jejichž léčbu jsme již dříve využili rozmanité metody a prostředky k hojení chronických ran, avšak dosud bez většího dlouhodobého efektu. Teprve léčba tirzepatidem prokázala výrazný efekt a umožnila praktické zhojení chronických defektů.

Závěr

Závěrem je nutno zdůraznit, že léčba tirzepatidem u naší pacientky měla komplexní efekt, protože kromě výrazné redukce nadváhy přinesla i efekt praktického zhojení chronických defektů obou dolních končetin a následně zlepšila kvalitu života pacientky, neboť se mohla vrátit k původně aktivnímu stylu života a více se věnovat rodině, zejména manželovi a vnoučatům.

Pacientka je s efektem léčby tirzepatidem velmi spokojená a cítí se aktivnější, méně unavená, naplněná energií a chutí do života, což jí umožňuje i výrazné zlepšení stavu obou dolních končetin. Rozhodla se pokračovat v léčbě Mounjaro, nyní v dávce 5 mg 1× týdně s.c.

Pacientka svůj dojem z léčby tirzepatidem shrnula takto: „Jsem ráda, že jsem se dožila nových pokrokových vynálezů, jako je léčba tirzepatidem.“