Glipizid je antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylurey určené pro terapii dospělých s diabetes mellitus 2. typu. Jedná se o levný a dostupný lék s dostatečným potenciálem k ovlivnění glykemie, je však třeba vzít v potaz riziko hypoglykemie, nárůstu hmotnosti pacientů a pravděpodobnost sekundárního selhání léčby. Principem působení je stimulace sekrece inzulínu v beta buňkách pankreatu. Podává se před hlavním jídlem (nejlépe před snídaní) a dávky do 15 mg/den je možné podávat v jedné denní dávce, vyšší dávky je třeba rozdělit do více dávek před hlavními jídly. Nejvhodnější kombinační léčba zahrnuje podávání s metforminem. Odborná doporučení navrhují nezvyšovat dávky derivátů sulfonylurey nad střední dávky.
Primárním mechanismem účinku je stimulace sekrece inzulínu z beta buněk pankreatu. Zvýšeného uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu je docíleno blokádou ATP-senzitivních K+ kanálů v membráně. Tím se sníží proud draslíku z buňky, dojde k depolarizaci membrány a otevření Ca2+ kanálů. Vnikající ionty Ca2+ způsobí vyplavení inzulínu.
Absorpce z gastrointestinálního traktu je rychlá, maximální koncentrace je dosaženo za 1–3 hodiny po podání dávky, poločas eliminace je 2–4 hodiny. Glipizid je z velké části metabolizován, a to především v játrech.
zdroj: Wikimedia Commons
Glipizid je indikován ke zlepšení kontroly glykemie jako doplněk diety a cvičení u pacientů s diabetes mellitus 2. typu.4
Česká národní doporučení diagnostiky a léčby diabetes mellitus 2. typu doporučují z derivátů sulfonylurey k dosažení lepší kompenzace diabetu v kombinaci s metforminem gliklazid nebo glimepirid v nejnižší dávce a při nedostatečné kompenzaci po několika týdnech možnost zvýšit na průměrnou dávku (obvykle na dvojnásobek) denně. Uvádějí, že od použití ostatních derivátů sulfonylmočoviny se ustupuje. Udávají, že při glykemiích nad 15 mmol/l nelze očekávat významnější efekt derivátů sulfonylurey, a další zvyšování dávek není tudíž vhodné. Zmiňují výslovně, že podávání derivátů sulfonylurey je provázeno rizikem hypoglykemií a hmotnostních přírůstků a že jejich kardiovaskulární bezpečnost je stále předmětem diskusí.1
Mezinárodní doporučení (EASD/ADA) hodnotí deriváty sulfonylurey jako léky s vysokou účinností snižovat glykemii, avšak nedostatečným trváním účinku (sekundární selhání léčby). Za výhodu považují nízkou cenu a vysokou dostupnost. Riziko hypoglykemie je při užívání SU spojeno s účinkem nezávislým na hladině glukózy. Zatíženy jsou přírůstkem hmotnosti pacientů.2
Glipizid byl patentován v roce 1969 a k lékařskému užití schválen v roce 1971 (v USA v roce 1984). V České republice je aktuálně dostupný pod obchodním názvem Minidiab. Pro preskripci přípravku nejsou dodatečná omezení a mohou jej předepisovat lékaři jakékoliv odbornosti, včetně praktických lékařů.3
Glipizid je kontraindikován při přecitlivělosti, u diabetu 1. typu, diabetické ketoacidózy a diabetického kómatu. U pacientů s deficiencí G6PD (glukóza-6-fosfát dehydrogenáza) může terapie deriváty sulfonylurey vést k hemolytické anemii, u těchto pacientů je vhodné zvážit jinou terapii než deriváty SU.
Zesílit hypoglykemizující efekt glipizidu (a zvyšovat riziko hypoglykemie) při současném podání mohou: mikonazol, flukonazol, vorikonazol, nesteroidní antirevmatika, salicyláty, alkohol, ACE inhibitory, beta blokátory, antagonisté H2 receptorů (např. cimetidin), inhibitory MAO, chinolony, sulfonamidy, chloramfenikol, probenecid, kumariny. Beta blokátory mohou maskovat příznaky hypoglykemie. Hyperglykemii mohou při současném podání s glipizidem vyvolávat: fenothiaziny, kortikosteroidy, sympatomimetika (např. ritodrin, salbutamol, terbutalin), thiazidy a ostatní diuretika, hormony štítné žlázy, estrogeny a progestageny, perorální antikoncepce, fenytoin, kyselina nikotinová, blokátory kalciových kanálů, izoniazid.
Mezi častými nežádoucími účinky glipizidu najdeme hypoglykemii a některé gastrointestinální poruchy (nevolnost, průjem, bolest břicha). S nižší frekvencí výskytu byly popsány jako nežádoucí účinky také krevní poruchy (agranulocytóza, leukopenie, trombocytopenie, hemolytická anemie a pancytopenie), hyponatremie, stavy zmatenosti, závratě, ospalost, tremor, bolesti hlavy, rozmazané vidění, diplopie, postižení zraku a ztráta zrakové ostrosti. U gastrointestinálních poruch bylo popsáno, že jsou závislé na dávce a většinou ustoupí po rozdělení nebo redukci dávky.4
Glipizid by měl být podáván 30 minut před jídlem (pro optimalizaci hypoglykemizujícího účinku). Doporučená zahajovací dávka (užívá se před snídaní nebo před obědem) je 5 mg/den, u starších pacientů nebo pacientů se zvýšeným rizikem hypoglykemie je možné zahájit léčbu dávkou 2,5 mg/den. Úprava dávkování by měla probíhat podle kontroly glykemie po 2,5 nebo 5 mg (s několikadenními rozestupy). Maximální doporučená jednotlivá dávka je 15 mg. Pokud dávkování nedostačuje ke kontrole glykemie, lze podávání glipizidu rozdělit na více denních dávek. Celková denní dávka nad 15 mg má být podávána rozděleně ve více dílčích dávkách. U většiny pacientů lze dosáhnout kompenzace při dávkování od 2,5 mg do 30 mg denně. Maximální denní dávka je 40 mg denně.4
Piťhová, P., Kvapil, M. Vliv přidání glitazonu nebo sulfonylureového preparátu obézním diabetikům 2. typu léčených metforminem. Kazuistiky v diabetologii 6, 1: 11–15, 2008.
Trendy v preskripci metforminu a sulfonylurey v ČR – reálná praxe v ČR ve světle dat VZP; Mortalita diabetiků léčených PAD v ČR se přiblížila populačnímu průměru. Kazuistiky v diabetologii 13, 4: 13, 2015.
Koukalová, M. Hypoglykemie u diabetes mellitus 2. typu ve vztahu k derivátům sulfonylurey pohledem edukační sestry. Kazuistiky v diabetologii 14, MS2: 7–8, 2016.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
