Receptory pro GIP i GLP-1 byly nalezeny v řadě tkání, nejen v pankreatu, ale také v srdci, cévách, podkožní a viscerální tukové tkáni, v kosterním svalu, plicích a na osteoblastech, pro GLP-1 v játrech a ledvinách.
Oba hormony (GIP, GLP-1) působí na beta buňku pankreatu jen za přítomnosti zvýšené koncentrace glukózy. Jejich efekt na zvýšení sekrece inzulínu stoupá při narůstající hyperglykemii a naopak při glykemii 3,7 mmol/l je účinnost GLP-1 i ve velmi vysoké koncentraci nulová.4
GLP-1 nalačno inhibuje sekreci glukagonu a snižuje tvorbu glukózy játry. Při hypoglykemii však efekt GLP-1 chybí a koncentrace glukagonu stoupá, kdežto při hyperglykemii se uplatní účinek GLP-1 a sekrece glukagonu je potlačena. GIP naopak stimuluje sekreci glukagonu, a to i při nepřítomnosti hypoglykemie. Jeho působení je tedy v protikladu ve srovnání s účinkem GLP-1.
Klinické studie doložily velmi příznivý efekt GLP-1 receptorových analog na redukci hmotnosti, a to nejen u diabetiků, ale i u obézních nediabetiků. Tento efekt je dán kombinací zvýšení pocitu sytosti, snížení chuti k jídlu a zpomalení vyprazdňování žaludku (GLP-1). U GIP i GLP-1 bylo prokázáno, že podporují ektopické ukládání tuku a zvyšují inzulínovou senzitivitu ve svalech (GIP) a játrech (GLP-1).
Agonisté GLP-1 receptoru byli hodnoceni v řadě studií hodnotících kardiovaskulární působení těchto léků, většina (např. liraglutid, semaglutid, dulaglutid) prokázala signifikantní kardiovaskulární benefit a v případě některých z nich i renovaskulární benefit této léčby u diabetiků 2. typu (zejména snížení progrese albuminurie). Efekt agonistů GLP-1 byl prokázán i v řadě dalších tkání (cévní systém, kost, sval...).
V České republice je registrováno sedm zástupců této skupiny – exenatid, exenatid QW, liraglutid, lixisenatid, dulaglutid, semaglutid s.c., semaglutid p.o. Exenatid a exenatid QW, které byly donedávna distribuovány pod názvy Byetta a Bydureon, již nejsou v ČR dostupné. Stejně tak lixisenatid již není dostupný jako samostatné léčivo (dříve Lyxumia), pouze jako součást kombinovaného přípravku s inzulínem glargin (IGlarLixi, Suliqua).
Jako samostatná léčiva jsou v ČR k dispozici v antidiabetické indikaci liraglutid (Victoza), dulaglutid (Trulicity), semaglutid podávaný s.c. jednou týdně (Ozempic), semaglutid podávaný p.o. (Rybelsus). Dostupné jsou také GLP-1RA ve fixních kombinacích s bazálními inzulíny, konkrétně fixní kombinace IGlarLixi, tedy inzulín glargin + lixisenatid (Suliqua) a IDegLira, tedy inzulín degludek + liraglutid (Xultophy).5
Nově je třeba do této skupiny léků zařadit také duálního agonistu receptorů pro GIP a GLP-1, tirzepatid. Ten je již pod názvem Mounjaro registrován, ale zatím není dostupný. Jeho uvedení na trh se očekává v brzké době.
Předpokládá se, že v budoucnosti budou GLP-1RA dostupné také s indikací pro antiobezitickou léčbu, ev. jako kardiovaskulárně preventivní léky. Nicméně v této indikaci budou uvedená léčiva zpracována v jiné kapitole Pomocníka diabetologa.
Podle údajů z registru Národního diabetologického registru bylo v roce 2022 léčeno některým z GLP-1 receptorových agonistů téměř 55 000 diabetiků 2. typu. V posledních pěti letech je registrován dynamický růst počtu pacientů na léto léčbě (v roce 2017 – 14 476 pacientů).1
Doporučené postupy terapie diabetu 2. typu preferují užití této skupiny léků u diabetických pacientů ve vysokém kardiovaskulárním riziku a pro jejich výrazný antiobezitický efekt také u diabetiků 2. typu, kteří potřebují efektivně snížit tělesnou hmotnost. Pro renovaskulární protektivitu jsou GLP-1RA lékem druhé volby u pacientů, kteří nemohou užívat SGLT2 inhibitory.2,3
