iDegLira je akronym pro fixní kombinaci bazálního inzulínového analoga degludek a agonisty receptorů pro GLP-1 liraglutidu. V České republice je k dispozici jako přípravek Xultophy. Indikován je k terapii diabetes mellitus 2. typu, je možné jej užívat spolu s ostatními antidiabetiky. iDegLira je výhodným způsobem, jak intenzifikovat nedostačující terapii bazálním inzulínem nebo jak u vybraných pacientů deintenzifikovat léčbu IIT na jednodušší režim léčby s nižším rizikem hypoglykemie a výhodnějším ovlivněním tělesné hmotnosti. Obě obsažené látky mají komplementární efekty z hlediska ovlivnění glykemie postprandiální, glykemie nalačno, tělesné hmotnosti. Podává se ve výhodném dávkovacím režimu jednou denně.
Inzulín degludek je analog lidského inzulínu. Jedná se o bazální inzulín, který po subkutánní injekci tvoří rozpustné multihexamery, jež se ukládají v depotu, ze kterého jsou postupně a zvolna absorbovány do krevního oběhu – tím je zajištěn rovnoměrný a stabilní účinek. Degludek se váže na inzulínové receptory a má stejné farmakologické účinky jako humánní inzulín. Primárním účinkem je snížení hladiny glukózy v krvi stimulací periferního vychytávání kosterními svaly a tukem, dále inhibicí glukoneogeneze v játrech. Inzulín také inhibuje lipolýzu v tukových buňkách, inhibuje proteolýzu a podporuje syntézu proteinů.
Liraglutid je agonista receptorů pro GLP-1. Působení je závislé na koncentraci glukózy, je-li koncentrace glukózy v krvi vysoká, je stimulována sekrece inzulínu v beta buňkách pankreatu a současně inhibována sekrece glukagonu. Při hypoglykemii je naopak sekrece inzulínu snižována a sekrece glukagonu snižována není. Oproti nativnímu GLP-1 je účinnost aplikovaného liraglutidu významně prodloužena a umožňuje podání jednou denně s účinkem 24 hodin. Protrahovaný účinek liraglutidu je zajištěn třemi mechanismy – shlukováním, které vede k pomalé absorpci, vazbou na albumin a vyšší enzymatickou stabilitou vůči degradujícím enzymům DPP-4 a NEP. Mechanismus působení liraglutidu zahrnuje i mírné zpomalení vyprazdňování žaludku. Ovlivněním GLP-1 receptorů v mozku jsou zřejmě ovlivněny i signály sytosti a hladu. Liraglutid snižuje tělesnou hmotnost a množství tělesného tuku. Absorpce liraglutidu po subkutánním podání je pomalá, maximální koncentrace je dosaženo za 8–12 hodin po podání. Expozice liraglutidu se snižuje s rostoucí hmotností a zvyšuje úměrně s dávkou. Liraglutid se značně váže na plazmatické proteiny. Je metabolizován podobným způsobem jako velké bílkoviny, aniž by byl zjištěn určitý orgán jako hlavní cesta eliminace. Poločas eliminace činí přibližně 13 hodin.
Kombinace obou látek v přípravku iDegLira má komplementární charakter, působí na glykemii nalačno i postprandiálně při podání v kteroukoliv denní dobu.6
Fixní kombinace iDegLira je indikována k léčbě dospělých diabetiků 2. typu s nedostatečně kompenzovaným diabetem ke zlepšení kontroly glykemie ve spojení s dietou a cvičením jako doplněk k dalším perorálním antidiabetikům.6
Podle národních guidelines diagnostiky a léčby diabetu 2. typu je třeba zahájit léčbu inzulínem, pokud léčba perorálními antidiabetiky nevede k uspokojivým výsledkům kompenzace (ev. v případě jejich kontraindikace). Užívání metforminu je doporučeno zachovat i při terapii inzulínem. Obvykle se začíná podáváním inzulínu v jedné dávce denně (zejména při vysoké glykemii nalačno) v kombinaci s metforminem, ev. dalšími antidibetiky vč. GLP-1RA či gliflozinu. Dlouhodobě působící analoga inzulínu významně snižují riziko hypoglykemie, proto jsou doporučenou první volbou pro léčbu bazálním inzulínem. Pokud je potřeba intenzifikovat terapii dlouze působícím inzulínem (např. při překročení dávky 0,5 IU/kg hmotnosti a nedosahování dostatečné kompenzace), je možné přidat k bazálnímu inzulínu agonistu receptorů pro GLP-1. Alternativou je možnost využít intenzifikovanou terapii inzulínem (IIT s přidáním prandiálních dávek inzulínu několikrát denně) nebo premixovaný inzulín.1
Recentní společná doporučení léčby diabetu 2. typu vydaná ADA a EASD konstatují, že fixní kombinace bazálního inzulínového analoga s GLP-1RA vedou k vyšší účinnosti snižování glykemie než jednotlivé složky, s menším přírůstkem hmotnosti a nižším rizikem hypoglykemie oproti intenzifikovanému inzulínovému režimu.3
Aktuálně je fixní kombinace bazálního inzulínového analoga a GLP-1RA u diabetiků 2. typu využívána jako cesta intenzifikace terapie po bazálním inzulínu, ale také jako cesta k deintenzifikaci některých pacientů užívajících inzulín v intenzifikovaném režimu. Oproti IIT nabízí fixní kombinace přípravků, které spojují bazální analog inzulínu a GLP-1RA, snížení počtu potřebných aplikací (injekcí), zjednodušení terapeutického režimu a zvýšení compliance pacientů a snížení rizika hypoglykemie při obdobné antihyperglykemické účinnosti.
Fixní kombinace inzulínu degludek s liragludiem (Xultophy) je hrazena při preskripci specialisty z oboru diabetologie, endokrinologie a vnitřní lékařství. Hrazena je u diabetiků 2. typu se zachovalou sekrecí inzulínu, u nichž použití kombinace alespoň jednoho perorálního antidiabetika s bazálním analogem inzulínu (detemir nebo glargin) v denní dávce alespoň 20 U po dobu alespoň tří měsíců společně s režimovými opatřeními nevedlo k uspokojivé kompenzaci diabetu definované hladinou HbA1c nižší než 60 mmol/mol. Nedojde-li k prokazatelnému zlepšení kompenzace diabetu 2. typu o 10 % či vyššímu poklesu hladiny HbA1c bez současného vzestupu tělesné hmotnosti při kontrole po šesti měsících léčby, není tato fixní kombinace dále hrazena.5
Absolutní kontraindikací podání iDegLira je hypersenzitivita vůči účinné nebo pomocné látce. Nedoporučuje se v těhotenství a při kojení pro nedostatek zkušeností. Přípravek není indikován u diabetes mellitus 1. typu.
Při užívání pioglitazonu v kombinaci s inzulínem byly hlášeny případy srdečního selhání (zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro srdeční selhání). Pokud je iDegLira užit spolu s pioglitazonem, je třeba sledovat výskyt příznaků srdečního selhání u pacientů a pioglitazon vysadit, pokud by se objevilo jakékoliv zhoršení srdečních příznaků.
U pacientů léčených GLP-1RA, vč. liraglutidu, byla hlášena akutní pankreatitida. Je-li u pacienta podezření na pankreatitidu, musí být iDegLira vysazen. Léčba nemá být obnovena, pokud je akutní pankreatitida potvrzena. Nejsou zkušenosti s použitím iDegLira u pacientů se zánětlivým onemocněním střev a diabetickou gastroparézou, u těchto pacientů se podávání nedoporučuje. S opatrností je třeba iDegLira podávat u pacientů s onemocněním štítné žlázy (byly hlášeny nežádoucí účinky na štítnou žlázu). Převod z terapie bazálním inzulínem v dávce nižší než 20 IU nebo vyšší než 50 IU nebyl studován. Nejsou terapeutické zkušenosti s podáváním pacientům s městnavým srdečním selháním třídy IV NYHA, použití iDegLira u těchto pacientů není doporučeno.
Ostatní antidiabetika, inhibitory MAO, beta blokátory, ACE inhibitory, salicyláty, anabolické steroidy a sulfonamidy mohou snižovat potřebu iDegLira, naopak zvyšovat ji mohou perorální antikoncepce, thiazidy, glukokortikoidy, hormony štítné žlázy, sympatikomimetika, růstový hormon a danazol. Beta blokátory mohou maskovat příznaky hypoglykemie. Oktreotid/lanreotid může zvýšit i snížit potřebu iDegLira. Alkohol může zesilovat i zeslabovat hypoglykemický účinek iDegLira. Malé zpoždění ve vyprazdňování žaludku při užívání liraglutidu může ovlivnit absorpci některých perorálních léků. Studie však neprokázaly významné zpoždění absorpce.
Nejčastějšími hlášenými nežádoucími účinky jsou hypoglykemie a gastrointestinální potíže. V klinických studiích byly jako časté hlášeny tyto nežádoucí účinky: nauzea, průjem, zvracení, zácpa, dyspepsie, gastritida, bolest břicha, GER, břišní dystenze, zvýšení hladin lipázy nebo amylázy a reakce v místě vpichu. Méně často se vyskytovalo říhání, flatulence, cholelitiáza, cholecystitida, vyrážka, svědění, získaná lipodystrofie (je vhodné střídat místo vpichu) a mírné zvýšení tepové frekvence.6
iDegLira se podává jednou denně subkutánně. Aplikuje se do stehna, horní části paže nebo břicha. Je možné jej podat kdykoliv během dne, doporučuje se využívat přednostně stejnou dobu. Přípravek Xultophy, jež obsahuje iDegLira, je dostupný v předplněném peru. Přípravek Xultophy se podává v dávkovacích jednotkách, kdy každá dávkovací jednotka obsahuje 1 U inzulínu degludek a 0,036 mg liraglutidu. Dostupné předplněné pero umožňuje podat jednorázovou dávku 1–50 dávkovacích jednotek.
Dávkování je individuální podle potřeb pacienta. Optimalizace dávky by měla probíhat na základě glykemie nalačno. Doporučená počáteční dávka je 10 dávkovacích jednotek (10 U inzulínu degludek a 0,36 mg liraglutidu), pokud se přidává k perorálním antidiabetikům. Při převádění z terapie agonisty GLP-1RA nebo inzulínem má být nejdříve ukončena léčba GLP-1RA a inzulínem a poté nasazen iDegLira v dávce 16 dávkovacích jednotek. Doporučená počáteční dávka nesmí být překročena. Maximální denní dávka je 50 dávkovacích jednotek.
V případě přidání iDegLira k terapii sulfonylureou může být zváženo snížení dávky SU pro snížení rizika hypoglykemie. V případě převádění z inzulinoterapie na iDegLira může být zváženo v individuálních případech snížení počáteční dávky, aby se zabránilo hypoglykemii.
Podávání iDegLira není doporučeno u pacientů v konečném stadiu renálního onemocnění a při těžké poruše funkce jater. V případě poruchy funkce ledvin nebo jater je doporučeno intenzivnější sledování glykemie a individuální úpravy dávek.6
iDegLira versus jednotlivé složky u diabetiků 2. typu dosud neléčených inzulínem
DUAL I byla 26týdenní otevřená studie která srovnávala kombinovaný přípravek iDegLira s jeho jednotlivými komponentami.
Ve studii byli zařazeni diabetici 2. typu dosud neléčení inzulínem, nedostatečně kompenzovaní na stávající léčbě metforminem ± pioglitazonem. Jednalo se o 1 663 pacientů s nedostatečnou kompenzací (HbA1c při vstupu 7–10 %, průměrně 8,3 ± 0,9 %) s BMI do 40 kg/m2 (průměrně 31,2 kg/m2).
Pacienti byli randomizováni v poměru 2 : 1 : 1 k přidání iDegLira, inzulínu degludek nebo liraglutidu v dávce 1,8 mg denně do stávající léčby. Titrace iDegLira a inzulínu degludek byla řízena dle ranní glykemie nalačno s cílovou hodnotou 4–5 mmol/l. Primárním sledovaným endpointem byla změna HbA1c po 26 týdnech léčby s tím, že studie byla designována k prokázání noninferiority mezi iDegLira a inzulínem degludek a superiority iDegLira vůči liraglutidu.
Po 26 týdnech studie poklesl HbA1c pacientů léčených iDegLira o 1,9 ± 1,1 % (na 6,4 %), pacientů léčených inzulínem degludek o 1,4 ± 1,0 % (na 6,9 %) a u pacientů léčených liraglutidem o 1,3 ± 1,1 % (na 7,0 %).
iDegLira byl dobře tolerován. U pacientů léčených iDegLira se vyskytlo méně gastrointestinálních nežádoucích účinků než při léčbě samotným liraglutidem (8,8 % vs. 19,7 %). Roční míra potvrzených hypoglykemií činila u liraglutidu 0,2 případů, u iDeg Lira 1,8 případů a při léčbě inzulínem degludek 2,6 případů.
iDegLira v této studii tedy osvědčil výhodnost fixní kombinace – z uvedených možností nejefektivněji snižoval HbA1c, přinášel méně gastrointestinálních nežádoucích účinků než samotný liraglutid a méně potvrzených hypoglykemií než terapie samotným inzulínem degludek.7,8
Prodloužení této studie na 52 týdnů potvrdilo přetrvávání efektu z 26týdenní studie. V 52. týdnu studie bylo dosaženo snížení HbA1c o 1,84 % (20,2 mmol/mol) ve skupině léčené iDegLira, o 1,4 % (15,3 mmol/mol) ve skupině léčené inzulínem degludek a o 1,21 % (13,2 mmol/mol) ve skupině léčené liraglutidem. Ve skupině užívající iDegLira celkem 78 % pacientů dosáhlo hodnoty HbA1c pod 53 mmol/mol (7 %) (63 % na degludeku, 57 % na liraglutidu). Hmotnost pacientů léčených iDegLira zůstala stabilní a hmotnost pacientů na terapii samotným inzulínem degludek vzrostla – rozdíl za 52 týdnů studie byl 2,8 kg (p < 0,0001). Pacienti léčení iDegLira měli o 37 % nižší četnost výskytu hypoglykemií.23
Intenzifikace terapie po léčbě GLP-1RA
26týdenní studie DUAL III sledovala pacienty s diabetem 2. typu, u kterých přestala dostačovat léčba kombinací perorálních antidiabetik (metformin, pioglitazon a/nebo sulfonylurea) spolu s maximální dávkou GLP-1RA. Agonisty receptorů GLP-1 představoval liraglutid nebo exenatid. Pacienti byli randomizováni v poměru 2 : 1 k zavedení léčby iDegLira nebo k pokračování stávající léčby GLP-1RA.
Titrace iDegLira probíhala dvakrát týdně na základě cílové glykemie nalačno 4–5 mmol/l s respektováním maximální denní dávky 50 dávkovacích jednotek. Průměrná dávka na konci studie dosáhla 43 dávkovacích jednotek. GLP-1RA byl podáván v nezměněném schématu jako před studií, tedy liraglutid (Victoza) jednou denně a exenatid (Byetta) dvakrát denně.
Podle očekávání došlo ve skupině léčené iDegLira k významnějšímu poklesu HbA1c (iDegLira o 14,5 ± 9,3 mmol/mol a GLP-1RA o 3,8 ± 10 mmol/mol, rozdíl 10,3 mmol/mol, p < 0,001) a významně více pacientů dosáhlo cílové hodnoty HbA1c pod 7 % (75 % vs. 36 %). V případě iDegLira byl zaznamenán mírný nárůst hmotnosti (+2 kg vs. -0,8 kg) a také míra potvrzených hypoglykemií (celkově nízká).
iDegLira se tak osvědčil jako efektivní způsob intenzifikace léčby diabetes mellitus 2. typu při nepostačujícím efektu terapie GLP-1RA.11,12
iDegLira vs. terapie inzulínem glargin
Ve studii DUAL V byli zařazeni diabetici 2. typu, u nichž terapie inzulínem glargin v dávce 20–50 U denně a metforminem v dávce ≥1 500 mg/denně nevedla k dostatečné kompenzaci diabetu (vstupní HbA1c 7–10 %). Pacienti byli v této otevřené studii randomizováni do dvou skupin – první namísto inzulínu glargin užívala iDegLira, druhá pokračovala v terapii inzulínem glargin (100 U/ml). Terapie iDegLira byla nastavena v počáteční dávce 16 dávkovacích jednotek (tj. 16 U inzulínu degludek + 0,6 mg liraglutidu). Maximální povolená dávka byla 50 dávkovacích jednotek. Dávkování obou přípravků bylo titrováno dvakrát týdně na základě glykemie nalačno k cílové hodnotě 4–5 mmol/l.
Ve studii bylo randomizováno 557 pacientů průměrného věku 58,8 let, průměrného BMI 31,7 kg/m2 a průměrného HbA1c8,2–8,4 %.
HbA1c poklesl za 26 týdnů studie v obou sledovaných skupinách, terapie iDegLira však byla při snižování HbA1cúčinnější. Při léčbě iDegLira klesl glykovaný hemoglobin v průměru z 8,4 ± 0,9 % na 6,6 ± 0,9 % a při léčbě inzulínem glargin z 8,2 ± 0,9 na 7,1 ± 0,9 %. Rozdíl tedy činil 0,59 % (95% CI -0,74 až -0,45 %) ve prospěch iDegLira.
Ve skupině léčené inzulínem glargin narostla tělesná hmotnost za dobu studie o 1,8 ± 3,6 kg a u pacientů léčených iDegLira v průměru poklesla o 1,4 ± 3,5 kg (rozdíl mezi skupinami 3,2 kg, p < 0,001).
Také byl doložen signifikantně nižší výskyt potvrzených hypoglykemií ve skupině léčené iDegLira (28,4 % vs. 49,1 %, tedy 2,23 epizod vs. 5,05 epizod na pacienta/rok).
Po 26 týdnech studie dosáhla průměrná denní dávka iDegLira 41 dávkovacích jednotek (41 U inzulínu degludek + 1,48 mg liraglutidu) a inzulínu glargin 66 U.15,16
iDegLira vs. inzulín glargin 100 U/ml u diabetiků 2. typu dosud neléčených inzulínem
Mezinárodní, multicentrická otevřená studie DUAL VIII srovnávala efektivitu intenzifikace terapie pomocí iDegLira ve srovnání s inzulínem glargin 100 U/ml u pacientů s diabetes mellitus 2. typu dosud neléčených inzulínem.
Ve studii byli zařazeni dospělí diabetici 2. typu dosud neléčení inzulínem, kteří navzdory stabilní dávce antidiabetik měli HbA1c 53–97 mmol/mol (průměrně 69 mmol/l a glykemie nalačno 10 mmol/l). K intenzifikaci terapie diabetu dostali ve studii buď iDegLira nebo inzulín glargin 100 U/ml. Primárním endpointem byl čas od randomizace do potřeby intenzifikace, což bylo představováno hodnotou HbA1c ≥53 mmol/mol ve dvou po sobě jdoucích návštěvách ošetřujícího lékaře.
Pacienti léčení iDegLira měli významně delší čas do potřeby intenzifikace terapie (medián více než 2 roky vs. přibližně 1 rok). Během 104 týdnů studie bylo potřebné intenzifikovat terapii u 37 % pacientů v iDegLira skupině a u 66 % pacientů léčených inzulínem glargin.20,21
Maule, P. Xultophy – mnohočetná efektivita v jedné denní dávce. Kazuistiky v diabetologii 21, 1: 18–21, 2023.
Snášelová, K. Deintenzifikace inzulínové terapie pomocí fixní kombinace inzulínu degludek a liraglutidu. Kazuistiky v diabetologii online, 2023.
Janíčková Žďárská, D. Deintenzifikace antidiabetické medikace s použitím fixní kombinace. IDegLira u DM 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 20, 4: 36–38, 2022.
Nekvapilová, L. Od minulosti do současnosti léčby DM 2. typu: pohled diabetologa. Kazuistiky v diabetologii 20, 3: 21–23, 2022.
Košková, M. Bezpečná a účinná intenzifikace inzulínové léčby u pacientky s diabetem 2. typu využitím fixní kombinace inzulínu degludek a liraglutidu. Kazuistiky v diabetologii 19, 4: 22–25, 2021.
Buková, L. Deintenzifikácia ako efektná správna voľba. Kazuistiky v diabetologii 19, 1: 19–22, 2021.
Nekvindová, V. I po 15 letech trvání diabetu 2. typu má smysl využít k intenzifikaci terapie Xultophy. Kazuistiky v diabetologii 18, 4: 29–30, 2020.
Halčiaková, K. Xultophy v léčbě diabetu 2. typu u starší pacientky. Kazuistiky v diabetologii 18, 4: 26–27, 2020.
Vyhnánková, I. Intenzifikace terapie diabetika 2. typu s využitím GLP-1 agonistů. Kazuistiky v diabetologii 18, 4: 27–28, 2020.
Flanderová, I. Xultophy jako jednoduchá a efektivní náhrada intenzifikované inzulínové terapie a způsob deintenzifikace léčby diabetu 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 18, 4: 24–25, 2020.
Hrdina, T. Intenzifikace léčby přípravkem Xultophy (iDegLira) u obézní pacientky s chronickou žilní insuficiencí. Kazuistiky v diabetologii 18, 3: 17–18, 2020.
Pavlíčková, J. Převedení diabetika 2. typu z intenzifikovaného inzulínového režimu na iDegLira aneb opravdu si musím do konce života píchat inzulín čtyřikrát denně? Kazuistiky v diabetologii 18, 3: 19–20, 2020.
Janíčková Žďárská, D. Náhrada terapie CSII preparátem Xultophy u diabetes mellitus 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 18, 3: 21–22, 2020.
Chlup, R., Kaňa, R., Polcerová, J., Zálešáková, H., Ramík, Z. Možnosti léčby diabetu 2. typu při oslabení kognitivních funkcí. „Syndrom trosečníka (cast away)“. Kazuistiky v diabetologii 17, 2: 35–40, 2019.
Maule, P. Xultophy – statistika. Kazuistiky v diabetologii 17, 1: 28–30, 2019.
Flekač, M. Praktické zkušenosti s kombinační injekční léčbou degludek/liraglutid. Kazuistiky v diabetologii 17, 1: 31–33, 2019.
Doležalová, B. Postavení iDegLira v doporučeném postupu ADA/EASD 2018 pro management diabetu 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 16, 4: 14–16, 2018.
Maule, P. Xultophy – optimální řešení včasné intenzifikace léčby diabetu. Kazuistiky v diabetologii 16, 3: 19–21, 2018.
Chlup, R., Kaňa, R., Svobodová, J., Zálešáková, H., Kochtová, J. IDegLira – nadějná perspektiva léčby diabetu 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 16, 3: 15–18, 2018.
Vykoupilová, D. Dosažení cílových hodnot kompenzace diabetu pomocí léčby fixní kombinace bazálního inzulínu a agonisty GLP-1 (degludek + liraglutid). Kazuistiky v diabetologii 16, 3: 13–14, 2018.
Langová, D. Individualizace léčby diabetu fixní kombinací bazálního inzulínu a agonisty GLP-1 (degludek + liraglutid). Kazuistiky v diabetologii 16, 1: 13–14, 2018.
Džmurová, L. Významný přínos léčby fixní kombinací inzulínu degludec a GLP-1 agonisty liraglutidu v jednom peru (Xultophy) s neočekávaně překvapivým efektem na neuropatii. Kazuistiky v diabetologii 15, 3: 23–24, 2017.
Radová, B. Zkušenost s časným nasazením kombinované fixní terapie degludek/liraglutid u pacienta s diabetes mellitus 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 15, 3: 17–18, 2017.
Blažková, I. První zkušenosti s léčbou novou fixní kombinací inzulínu degludek a analoga GLP-1 – liraglutidu. Kazuistiky v diabetologii 15, 2: 19–20, 2017.
Snášelová, K. Efekt fixní kombinace inzulínu degludek a liraglutidu u dlouhodobě špatně kompenzovaného diabetika. Kazuistiky v diabetologii 15, 1: 20–21, 2017.
Kvapil, M. IDegLira snížil u seniorky riziko hypoglykemie a zlepšil kompenzaci diabetu při převodu z léčby režimem bazální/bolusový inzulín a potvrdil tak svou pozici úhelného kamene pokročilé individualizované terapie diabetu 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 23, 1: 26–30, 2025.