iGlarLixi je akronym pro fixní kombinaci bazálního inzulínového analoga glargin a agonisty receptorů pro GLP-1 lixisenatidu. V České republice je k dispozici jako přípravek Suliqua ve dvou různých předplněných perech s různou kombinací účinných látek. Indikován je k terapii diabetes mellitus 2. typu, je možné jej užívat spolu s metforminem a s SGLT2 inhibitory. iGlarLixi je výhodným způsobem, jak intenzifikovat nedostačující terapii bazálním inzulínem nebo jak u vybraných pacientů deintenzifikovat léčbu IIT na jednodušší režim léčby s nižším rizikem hypoglykemie a výhodnějším ovlivněním tělesné hmotnosti. Obě obsažené látky mají komplementární efekty z hlediska ovlivnění glykemie postprandiální, glykemie nalačno, tělesné hmotnosti (viz obr. 1).
Inzulín glargin je analog lidského inzulínu. Po aplikaci do podkoží vytváří mikroprecipitáty, ze kterých jsou plynule uvolňována malá množství inzulínu glargin, zajišťující hladký a předvídatelný profil koncentrace/čas bez vrcholového peaku s prodlouženým trváním účinku. V klinicko-farmakologických studiích byl inzulín glargin ekvipotentní lidskému inzulínu ve stejné dávce. Prodloužený účinek umožňuje podávání jedou denně. Primárním účinkem je snížení hladiny glukózy v krvi stimulací periferního vychytávání kosterními svaly a tukem, dále inhibicí glukoneogeneze v játrech. Inzulín také inhibuje lipolýzu v tukových buňkách, inhibuje proteolýzu a podporuje syntézu proteinů.
Lixisenatid je agonista receptorů pro GLP-1. Lixisenatid stimuluje sekreci inzulínu při zvýšené hladině glukózy v krvi, nikoliv ovšem při normoglykemii. Lixisenatid potlačuje sekreci glukagonu, v případě hypoglykemie je ale záchranný mechanismus sekrece glukagonu zachován. Preprandiální aplikace lixisenatidu zpomaluje vyprazdňování žaludku a tím snižuje rychlost absorpce glukózy z potravy. Podání lixisenatidu vedlo v klinických studiích k statisticky významnému snížení postprandiální glykemie u diabetiků 2. typu.
Fixní kombinace iGlarLixi je indikována k léčbě dospělých diabetiků 2. typu s nedostatečně kompenzovaným diabetem, a to v kombinaci s metforminem a inhibitory SGLT2 nebo bez nich.6
Podle národních guidelines diagnostiky a léčby diabetu 2. typu je třeba zahájit léčbu inzulínem, pokud léčba perorálními antidiabetiky nevede k uspokojivým výsledkům kompenzace (ev. v případě jejich kontraindikace). Užívání metforminu je doporučeno zachovat i při terapii inzulínem. Obvykle se začíná podáváním inzulínu v jedné dávce denně (zejména při vysoké glykemii nalačno) v kombinaci s metforminem ev. dalšími antidibetiky vč. GLP-1RA či gliflozinu. Dlouhodobě působící analoga inzulínu významně snižují riziko hypoglykemie, proto jsou doporučenou první volbou pro léčbu bazálním inzulínem. Pokud je potřeba intenzifikovat terapii dlouze působícím inzulínem (např. při překročení dávky 0,5 IU/kg hmotnosti a nedosahování dostatečné kompenzace), je možné přidat k bazálnímu inzulínu agonistu receptorů pro GLP-1. Alternativou je možnost využít intenzifikovanou terapii inzulínem (IIT s přidáním prandiálních dávek inzulínu několikrát denně) nebo premixovaný inzulín.1
Recentní společná doporučení léčby diabetu 2. typu, vydaná ADA a EASD, konstatují, že fixní kombinace bazálního inzulínového analoga s GLP-1RA vedou k vyšší účinnosti snižování glykemie než jednotlivé složky s menším přírůstkem hmotnosti a nižším rizikem hypoglykemie oproti intenzifikovanému inzulínovému režimu.3
Aktuálně jsou fixní kombinace bazálního inzulínového analoga a GLP-1RA u diabetiků 2. typu využívány jako cesta intenzifikace terapie po bazálním inzulínu, ale také jako cesta k deintenzifikaci některých pacientů užívajících inzulín v intenzifikovaném režimu. Oproti IIT nabízí fixní kombinace přípravků, které spojují bazální analog inzulínu a GLP-1RA, snížení počtu potřebných aplikací (injekcí), zjednodušení terapeutického režimu a zvýšení compliance pacientů a snížení rizika hypoglykemie při obdobné antihyperglykemické účinnosti.
Fixní kombinace inzulínu glargin s lixisenatidem (Suliqua) je hrazena při preskripci specialisty z oboru diabetologie, endokrinologie a vnitřní lékařství. Hrazena je u diabetiků 2. typu se zachovalou sekrecí inzulínu, u nichž použití kombinace alespoň jednoho perorálního antidiabetika s bazálním analogem inzulínu (detemir nebo glargin) v denní dávce alespoň 20 U po dobu alespoň tří měsíců společně s režimovými opatřeními nevedlo k uspokojivé kompenzaci diabetu definované hladinou HbA1c nižší než 60 mmol/mol. Nedojde-li k prokazatelnému zlepšení kompenzace diabetu 2. typu o 10 % či vyššímu poklesu hladiny HbA1c bez současného vzestupu tělesné hmotnosti při kontrole po šesti měsících léčby, není tato fixní kombinace dále hrazena.5
Absolutní kontraindikací podání iGlarLixi je hypersenzitivita vůči účinné nebo pomocné látce. Nedoporučuje se v těhotenství (a ženám bez antikoncepce) a při kojení pro nedostatek zkušeností. Přípravek není indikován u diabetes mellitus 1. typu.
Nejčastějším hlášeným nežádoucím účinkem je hypoglykemie.
U pacientů léčených GLP-1RA byla hlášena akutní pankreatitida. Je-li u pacienta podezření na pankreatitidu, musí být iGlarLixi vysazen. Léčba nemá být obnovena, pokud je akutní pankreatitida potvrzena.
Užití iGlarLixi nebylo zkoumáno u pacientů se závažným gastrointestinálním onemocněním, vč. těžké gastroparézy, u těchto pacientů užití iGlarLixi není doporučeno.
Lixisenatid zpomaluje vyprazdňování žaludku a může ovlivnit rychlost absorpce současně podávaných léků. U p.o. přípravků silně závislých na prahové koncentraci při své účinnosti (např. ATB) je třeba doporučit jejich podání alespoň 1 hodinu před nebo 4 hodiny po podání lixisenatidu.
Některé látky mohou zesilovat hypoglykemizující účinek a zvyšovat riziko hypoglykemie při společném podání s iGlarLixi, jedná se např. o ostatní antidiabetika, ACE inhibitory, disopyramid, fibráty, fluoxetin, inhibitory MAO, pentoxifilin, propoxyfen, salicyláty a sulfonamidová antibiotika. Naopak snižovat hypoglykemizující účinek mohou např. kortikosteroidy, danazol, diazoxid, diuretika, glukagon, isoniazid, estrogeny a progestogeny, deriváty fenothiazinu, somatropin, sympatikomimetika (např. efinefrin, salbutamol, terbutalin), hormony štítné žlázy, atypická antipsychotika (např. klozapin, olanzapin) a inhibitory proteáz. Účinek inzulínu mohou jak zesilovat, tak zeslabovat beta blokátory, klonidin, soli lithia a alkohol. Pentamidin může vyvolat hypoglykemii, po které může následovat hyperglykemie. Sympatolytika (např. beta blokátory, klonidin, guanethidin, reserpin) mohou snižovat příznaky adrenergní kontraregulace.
Nežádoucí účinky nejčastěji zaznamenané v klinických studiích jsou hypoglykemie a gastrointestinální potíže. Mezi častými nežádoucími účinky najdeme závratě, nauzeu, průjem, zvracení a reakci v místě vpichu. Méně časté pak zahrnují nasofaryngitidu, infekci horních cest dýchacích, urtikárii, bolest hlavy, dyspepsii, bolest břicha, cholelitiázu, cholecystitidu a únavu.6
Dávkování iGlarLixi je individuální a titruje se na základě potřeby inzulínu u konkrétního pacienta. Dávka lixisenatidu se zvyšuje/snižuje spolu s dávkou inzulínu glargin.
Pro léčbu iGlarLixi jsou v přípravku Suliqua k dispozici dvě předplněná pera. Suliqua 100 jednotek/ml + 50 mikrogramů/ml (Suliqua 10–40) umožňuje podání dávkovacích jednotek odpovídajících 10–40 jednotkám inzulínu glargin a 5–20 μg lixisenatidu. Suliqua 100 jednotek/ml + 33 mikrogramů/ml (Suliqua 30–60) umožňuje podání dávkovacích jednotek odpovídajících 30–60 jednotkám inzulínu glargin a 10–20 μg lixisenatidu.6 Blíže viz obr. 2.
Před zahájením terapie iGlarLixi se má ukončit dosavadní léčba bazálním inzulínem, GLP-1RA nebo dalšími antidiabetiky (mimo metformin a SGLT2 inhibitor).
Počáteční dávka se stanoví na základě předchozí antidiabetické léčby. Je třeba dbát na to, aby nedošlo k překročení doporučené počáteční dávky lixisenatidu 10 μg na den. Stanovení počáteční dávky ukazuje tabulka č. 1.6
| Pacienti dosud neléčení inzulínem, ev. do dávky 20 U denně | Pacienti léčení inzulínem glargin 20 až <30 U (ev. odpovídající terapie BI*) | Pacienti léčení inzulínem glargin v dávce 30–60 U (nebo odpovídající BI*) | |
| Suliqua 10–40 | 10 DU (10 U glarginu a 5 μg lixisenatidu) | 20 DU (20 U glarginu a 10 μg lixisenatidu) | |
| Suliqua 30–60 |
30 DU (30 U glarginu a 10 μg lixisenatidu) |
*V případě bazálního inzulínu podávaného 2x denně nebo inzulínu glargin 300 U/ml je třeba pro počáteční dávku snížit celkovou denní dávku o 20 %, ostatní bazální inzulínu jsou pro stanovení dávkování IGlarLixi považovány za adekvátní.
Titrace dávky probíhá dle individuální potřeby inzulínu u pacienta. Optimalizace dávkování by měla probíhat na základě hodnocení glykemie nalačno a během převodu je třeba pečlivě sledovat glykemie. Je-li terapie zahájena perem Suliqua 10–40, může být tímto perem dávka titrována až do 40 dávkovacích jednotek. U dávek vyšších než 40 dávkovacích jednotek je třeba pokračovat v titraci perem Suliqua 30–60. U celkových denních dávek nad 60 dávkovacích jednotek není možné přípravek Suliqua použít.6
iGlarLixi se podává subkutánní injekcí do oblasti břišní stěny, deltového svalu nebo stehna. Podává se jednou denně v průběhu hodiny před jídlem. Prandiální injekce by měla být podávána každý den vždy před stejným jídlem.6
U pacientů s poruchou funkce ledvin může být potřeba inzulínu snížena v důsledku jeho sníženého metabolismu. U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není třeba upravovat dávku, může být ale nutné časté monitorování glykemie. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo v konečném stadiu onemocnění ledvin se podávání iGlarLixi nedoporučuje pro nedostatek zkušeností. U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování lixisenatidu, ale může být nutné časté sledování glykemie (může být snížena potřeba inzulínu v důsledku sníženého metabolismu inzulínu a snížené glukoneogeneze).6
Zkušenosti s podáváním lixisenatidu jednou denně spolu s inzulínem glargin (nikoliv ve fixní kombinaci, ale v podobě dvou samostatných přípravků) přinesl program klinického hodnocení GetGoal, který zahrnul více než 5 000 pacientů po celém světě. Studie GetGoal-Duo 2 např. testovala v 26týdenním sledování u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a HbA1cv rozmezí 7–9 % (DCCT) a glykemií nalačno do 7,8 mmol/l režim bazál bolus (glargin 1× denně, glulisin 3× denně), bazál plus (glargin 1× denně, glulisin 1× denně) a glargin + lixisenatid (1× denně). V run-in periodě studie byla vysazena jiná antidiabetická léčba s výjimkou metforminu a zahájena a optimalizována léčba inzulínem glargin.
Výsledky prokázaly významný pokles HbA1c během prvních 12 týdnů studie ve všech sledovaných režimech léčby (z výchozích hodnot 8,5 % při screeningu na 7,7–7,9 % po optimalizaci léčby inzulínem glargin až po 7–7,2 % (DCCT) HbA1c v závěru 26týdenního sledování). Podstatně se však uvedené režimy léčby lišily ve změně hmotnosti pacientů, kdy kombinace glarginu s lixisenatidem vedla ke snížení hmotnosti o 0,6 kg a samotná inzulinoterapie v režimu bazál plus i bazál bolus vedla ke zvýšení hmotnosti (o 1 kg, resp. 1,4 kg). Současně byl při léčbě s lixisenatidem snížen výskyt symptomatických hypoglykemických příhod o 25 % (vůči režimu bazál plus), resp. o 51 % (vůči režimu bazál bolus).10
Autoři studie doporučili kombinaci lixisenatidu s bazálním inzulínem glargin jako vhodnou léčebnou strategii první volby, pokud je třeba intenzifikovat léčbu bazálním inzulínem. Režim bazál plus je vhodnou alternativou u pacientů, kteří netolerují agonisty GLP-1 a režim bazál bolus u pacientů, kteří neodpovídají na některou z těchto jednodušších možností léčby.
Hlavní studie III. fáze klinického zkoušení na podporu registrace přípravku IGlarLixi byly uvedeny pod názvem LixiLan-L (která sledovala diabetiky 2. typu nedostatečně kontrolované na bazálním inzulínu s metforminem) a LixiLan-O(diabetici 2. typu nedostatečně kontrolovaní na PAD).
LixiLan-L byla randomizovaná otevřená studie s paralelními skupinami a 30týdenní léčbou. Zařazeni byli dospělí pacienti s diabetem 2. typu, kteří užívali bazální inzulín déle než šest měsíců, měli stabilní dávku 15–40 U/den (s nebo bez PAD) s hodnotami HbA1c v rozmezí 58–86 mmol/mol a glykemií nalačno nad 10–11,1 mmol/l. V šestitýdenní zaváděcí run-in fázi byl zaveden (převod z jiného bazálního inzulínu) anebo titrován inzulín glargin (a z PAD ponechán jen metformin) a do 30týdenní léčebné periody vstupovali pacienti s HbA1c 53–86 mmol/mol, glykemií nalačno nad 7,8 mmol/l a inzulinoterapií glarginem v dávce 20–50 U/den. Jedno rameno studie představovala léčba iGlarLixi (s metforminem) a druhé pak inzulín glargin (s metforminem).9
Primárním sledovaným endpointem byla superiorita iGlarLixi vůči iGlar z hlediska změny HbA1c v 30. týdnu studie. Sekundárními endpointy pak procentuální podíl respondérů z hlediska poklesu HbA1c (HbA1c pod 53 mmol/mol nebo 48 mmol/mol), glykemie 2 hodiny po jídle, tělesná hmotnost, glykemie nalačno, sedmibodový glykemický profil, procentuální podíl pacientů s HbA1c pod 53 mmol/mol a současně bez přírůstku hmotnosti (a případně bez zdokumentované hypoglykemie s glykemií pod 3,9 mmol/l) a dávky inzulínu.
Pacienti randomizovaní k léčbě iGlarLixi si lék podávali injekčně sami během hodiny před snídaní. Po dobu dvou týdnů byla udržována stabilní dávka, po dvou týdnech byla dávka titrována k cílové hladině glykemie nalačno v rozmezí 4,4–5,6 mmol/l. Průměrný věk pacientů vstupujících do studie byl 59,6 let, resp. 60,3 let, BMI 31,3 kg/m2, resp. 31 kg/m2 s průměrnou délkou trvání diabetu 12 let, resp. 12,1 let. Průměrný HbA1c při vstupu studie v obou větvích činil 8,5 % (screening), resp. 8,1 % (66 mmol/mol) (baseline studie), glykemie nalačno 7,9–8 mmol/l (screening), resp. 7,3 mmol/l (baseline). Průměrná dávka inzulínu glargin na počátku studie činila 35–35,2 U/den.
Z hlediska redukce HbA1c bylo pro iGlarLixi dosaženo superiority vůči inzulínu glargin, použití iGlarLixi bylo spojeno s redukcí tělesné hmotnosti ve srovnání s inzulínem glargin a v obou větvích byla srovnatelná incidence hypoglykemie. U iGlarLixi byla o něco vyšší incidence gastrointestinálních nežádoucích příhod, nicméně tato skutečnost vedla jen k malému rozdílu mezi podílem osob, které dokončily studii (91,6 % u iGlarLixi a 96,2 % u iGlar).9
Studie LixiLan-O byla určena pro pacienty, kteří nedosáhli dostatečné kompenzace na léčbě PAD. Po dvoutýdenním screeningu a čtyřtýdenní zaváděcí (run-in) fázi byli pacienti rozděleni do tří terapeutických větví. Před randomizací byla ukončena léčba druhým PAD (pokud jej užívali) a dávka metforminu titrována na dávku minimálně 2 000 mg/den nebo na maximální tolerovanou dávku. V první větvi pacienti užívali lixisenatid (v postupně navýšené dávce 10 µg na 20 µg) + metformin, v druhé iGlarLixi + metformin a ve třetí iGlar + metformin. Dávka iGlar byla upravena na cílovou hodnotu glykemie nalačno 4,4–5,6 mmol/l a omezena na 60 U/den.
Primárním cílem studie bylo prokázat superioritu iGlarLixi vůči lixisenatidu a non-inferioritu iGlarLixi vůči iGlar z hlediska změny HbA1c v 30. týdnu studie. Sekundární cíle byly podobné jako v případě studie LixiLan-L.
Studie prokázala vysokou účinnost všech tří terapeutických větví studie, nejvyšší v případě iGlarLixi, v případě iGlarLixi pak superioritu z hlediska změny HbA1c oproti výchozímu stavu ve srovnání s oběma srovnávacími přípravky. V případě iGlarLixi 74 % pacientů dosáhlo uspokojivé kompenzace HbA1c pod 53 mmol/mol a 56 % pacientů dokonce kompenzace HbA1c 48 mmol/mol a méně.
Použití iGlarLixi bylo spojeno s redukcí tělesné hmotnosti ve srovnání s iGlar, úbytek tělesné hmotnosti byl významně nejvyšší u lixisenatidu. Incidence hypoglykemie byla srovnatelná u iGlarLixi a iGlar, nižší u lixisenatidu. Incidence gastrointestinálních příhod byla celkově nízká, významně nižší u iGlarLixi než u lixisenatidu.10
Přímé srovnání premixovaného inzulínu a iGlarLixi při intenzifikaci léčby bazálním inzulínem u diabetiků 2. typu
Cílem mezinárodní multicentrické randomizované studie SoliMix bylo srovnat dvě možnosti intenzifikace dosavadní nedostačující léčby bazálním inzulínem (+ PAD) u pacientů s diabetes mellitus 2. typu. „Head to head” srovnala užití premixovaného inzulínu BiAsp 30 a iGlarLixi (Suliqua).
Ve studii bylo zahrnuto celkem 887 dospělých diabetiků 2. typu z 89 center 17 zemí, 90 z nich pocházelo z České republiky. Jednalo se o pacienty dosud léčené metforminem a bazálním inzulínem, případně i SGLT2 inhibitorem, jejichž kompenzace na této léčbě nebyla dostačující (průměrné HbA1c 71,7 ± 7 mmol/mol). Podmínkou zařazení bylo trvání diabetu minimálně 1 rok, nicméně průměrná doba od diagnózy diabetes mellitus 2. typu byla 13 let, s tím, že 65,6 % osob mělo diabetes déle než 10 let. Jednalo se o pacienty ve věku 59,8 ± 10,2 let s průměrným BMI 29,9 ± 4,9 kg/m2. Průměrná dávka bazálního inzulínu při vstupu do studie byla 0,43 IU/kg a přibližně 23 % pacientů užívalo kromě metforminu a bazálního inzulínu také SGLT2i.
Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 k léčbě dvakrát denně podávaným premixovaným inzulínem BiAsp 30 nebo jednou denně podávaným iGlarLixi (kombinovaný přípravek obsahující bazální inzulín glargin 100 U/ml a GLP-1RA lixisenatid). Přípravek iGlarLixi (Suliqua) byl podáván 1 hodinu před jídlem, podávání PAD (metformin, SGLT2i) pokračovalo v obou ramenech studie. Výsledky byly vyhodnoceny po 26 týdnech sledování.
Primárním cílem studie byla non-inferiorita iGlarLixi vůči premixu BiAsp 30 ve snížení HbA1c za 26 týdnů studie (superiorita byla mezi sekundárními cíli) a superiorita iGlarLixi ve změně tělesné hmotnosti. Výsledky studie ukázaly, že iGlarLixi dokázal u těchto pacientů lépe snížit glykovaný hemoglobin (hodnota HbA1c ve 26. týdnu studie 56 ± 12 mmol/mol iGlarLixi a 58 ± 11 mmol/mol BiAsp 30) a současně prokázal také superioritu ve změně tělesné hmotnosti (-0,7 ± 0,2 kg vs. +1,2 ± 0,2 kg). Dosažení glykemických cílů HbA1c pod 53 mmol/mol (7 %) bez přírůstku tělesné hmotnosti a bez hypoglykemií bylo signifikantně četnější v případě užití iGlarLixi než v případě BiAsp 30 (viz obr. 13). Tyto výsledky byly dosaženy v případě iGlarLixi při celkově nižší užité dávce inzulínu než v případě BiAsp 30 (viz obr. 14).
Výsledky studie SoliMix ukazují, že iGlarLixi může oproti premixovanému inzulínu BiAsp 30 u diabetiků 2. typu s nedostatečnou kontrolou glykemie, vyžadujících intenzifikaci dosavadní léčby bazálním inzulínem a PAD, nabídnout při jednodušším aplikačním režimu lepší účinnost na HbA1c, vyšší bezpečnost z hlediska hypoglykemií a výhodnější ovlivnění tělesné hmotnosti.11
Fixní kombinace inzulínu glargin a lixisenatidu (iGlarLixi) je účinným nástrojem pro intenzifikaci léčby bazálním inzulínem u diabetiků 2. typu. U řady diabetiků 2. typu také může být cestou, pokud to fáze vývoje jejich choroby dovolí, jak deintenzifikovat a zjednodušit stávající léčbu intenzifikovaným inzulínovým režimem. Oproti klasickému IIT nabízí jednodušší terapii (provázenou vyšší compliance pacientů) s nižším počtem injekčních aplikací, nižším rizikem hypoglykemie a výhodnějším vlivem na tělesnou hmotnost.
Suliqua (glargin + lixisenatid) na cestě ke schválení v EU. Kazuistiky v diabetologii 14, 4: 48, 2016.
Vízner, K. Suliqua se představuje. Zpráva z odborného sympozia společnosti Sanofi, Praha, 8. června 2018. Kazuistiky v diabetologii 16, MS1: 1–8, 2018.
Studie SoliMix. Přímé srovnání premixovaného inzulínu a iGlarLixi při intenzifikaci léčby bazálním inzulínem u diabetiků 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 19, 3: 41, 2021.
Hrdina, T. Pacientský dotazník TRIM-D ve studii SoliMix. Kazuistiky v diabetologii 19, 4: 50, 2021.
Studie SoliComplex. iGlarLixi v intenzifikaci terapie bazálním inzulínem u diabetiků 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 22, 1: 38–39, 2024.
iGlarLixi (Suliqua) u starších pacientů. Výsledky sdružené analýzy čtyř klinických studií. Kazuistiky v diabetologii online, 4. 12. 2024.
Žák, P. Úspěšné využití kombinace s fixním poměrem bazálního inzulínu a GLP-1 RA u pacienta s téměř čtvrt století trvajícím diabetem 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 17, 1: 10–12, 2019.
Pichlerová, D. Suliqua v kazuistikách aneb Jak hudebník ke štěstí přišel. Kazuistiky v diabetologii 17, 1: 13–15, 2019.
Nekvapilová, L. Dosažení lepší compliance u staršího diabetika 2. typu pomocí přípravku Suliqua. Kazuistiky v diabetologii 17, 2: 45–47, 2019.
Prýmková, V. Suliqua – možnost jednodušší a bezpečnější léčby i u polymorbidního pacienta s dlouholetým diabetem 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 17, 2: 25–27, 2019.
Cibičková, Ľ., Krystyník, O. Efektivní léčba fixní kombinací bazálního inzulínu a GLP-1 receptorového agonisty u pacienta s metabolickým syndromem a makrovaskulárními komplikacemi. Kazuistiky v diabetologii 17, 2: 21–22, 2019.
Vondráková, M. Kdy méně může znamenat i více aneb Suliqua a spokojenost pacienta se zjednodušením režimu. Kazuistiky v diabetologii 17, 3: 20–21, 2019.
Kubíčková, M. Od metforminu přes intenzifikovaný inzulínový režim k preparátu Suliqua. Kazuistiky v diabetologii 17, 3: 33–34, 2019.
Tománek, P. SULIQUA – elegantní cesta jak zkompenzovat diabetes mellitus 2. typu u kolegy lékaře léčeného kombinací glarginu s PAD. Kazuistiky v diabetologii 17, 4: 11–13, 2019.
Nekvapilová, L. Dosažení lepší compliance u staršího diabetika 2. typu pomocí přípravku Suliqua – pokračování kazuistiky, uvedené v roce 2019. Kazuistiky v diabetologii 19, 3: 34–36, 2021.
Krollová, P. Krása jednoduchosti – deintenzifikace terapie intenzifikovaným inzulínovým režimem (IIT) za pomoci fixní kombinace glargin/lixisenatid. Kazuistiky v diabetologii 20, 1: 21–23, 2022.
Nekvapilová, L. Suliqua – jedna z možností včasného dosažení glykemických cílů. Kazuistiky v diabetologii 21, 4: 14–16, 2023.
Kvíčalová, K. Eliminace rekurence závažné hypoglykemie po přechodu z léčby premixovaným inzulínem na fixní kombinaci bazálního inzulínu a GLP-1 receptorového agonisty. Kazuistiky v diabetologii 23, 1: 13–15, 2025.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
