Je to těžké pořízení s lidskou přirozeností…

Fejeton Milana Kvapila

Po řadu let přemýšlím nad tím, jak by byl svět krásný, kdyby vše fungovalo tak, jak si představujeme, jak si přejeme a jak si myslíme, že je to nejlepší. Ve fázích pesima si sice uvědomuji, že ne všechna přání člověka jsou vhodná k realizaci, ale většinou jsem ve fázi optima, a tak jen a jenom sním o světlých zítřcích. Považte, co kdyby všichni pojedli pouze tolik, co potřebují k uhrazení energie (nebo ještě lépe – o trochu méně, aby se drželi teze o udržitelné budoucnosti, jak rozvedu dále). Když si totiž prostudujete práce (i vědecké), které na nadváhu a obezitu svrhávají zodpovědnost za všechny nemoci, tak nemůžete nepodlehnout snění, jaký by to byl svět bez hrozných tlouštíčků. Sice nevím, čím by se živilo celé zdravotnictví, ale jistě by se něco našlo.

No a pak vám podrazí nohy vašeho snění vědecká práce, která je tak hrozná, že by si zasloužila zařadit na „Index librorum prohibitorum“. Protože se snažím bdít nad správným myšlením diabetologů, tak si ji dovolím ve svém fejetonku okomentovat, abych zabránil šíření bludů. Totiž, humanisticky založenému člověku by se chtělo lkát nad výsledky této velmi sofistikované a precizně provedené analýzy. Protože prostě a jednoduše nepotvrdila pravdu, o které víme, že je jedinou správnou. Drze tvrdí, že hubnutí nesnižuje riziko kardiovaskulárních nemocí. Pro svoje dobro musíte hubnout, říkají totiž všichni soudní.

Nevím sice, co iniciovalo autory k činu, ale pro klid své duše si myslím, že hledali pravdu, aby mohli vyvracet dezinformace. A jednou z těchto dezinformací (podle návrhu opatření EU) by mohlo být opovržlivé tvrzení, že hubnutí nesnižuje kardiovaskulární riziko diabetiků. Tato mystifikace podkopává základy našeho evropanství, které neochvějně směřuje k úsporám. No považte, kolik by se uspořilo EURo za potraviny, když by se prokázalo, že redukce hmotnosti dietou snižuje náklady na terapii kardiovaskulárních komplikací? A kolik by se snížilo produkce CO₂, natož pak metanu? Myslím, že autoři by měli být vyobcováni z akademických kruhů, protože prostě a jednoduše tohle si nemohou dovolit. Sice se snažili kouzlit se slovy, aby prokázali svou pravdu (…nemáme doposud dost důkazů, ale to nevadí, jistě jsou, jen je musíme ještě hledat…), ale přeloženo do normálního jazyka: v žádné observační studii se neprokázalo, že hubnutí prodlužuje život (ani v prospektivních studiích se to neprokázalo, dodávám k tomu).

Anebo že by ano? Vždyť výsledky studie vlastně reflektují reálný život – tloustnutí zabíjí, což ví každý. To že enormní hubnutí je naopak nebezpečné, věděli již naši předkové („až bude tlustý hubený, bude hubený studený“). A s tím neprokázaným efektem na riziko kardiovaskulárních nemocí (KVO)? Zkusme to jinak.

1. Proč redukce váhy diabetiků nemá očekávaný příznivý dopad, jestliže tloustnutí riziko KVO zvyšuje? Možná je to tím, že si neklademe správné otázky a nevnímáme podstatu. Přestože je přehršle důkazů o tom, jak potentním producentem všech možných škodlivých působků je tuková tkáň, není od věci připomenout, že se jedná o zásobárnu energie (což souvisí i s tím, že vykazuje vysokou denzitu energie na jednotku hmotnosti). Představa, že by si organismus vyvinul zásobárnu energie, která ho připravuje o život (který má vlastně zachránit v dobách hladovění), se zřejmě míjí s realitou selekce genetické informace v přírodě. Co když je to tak, že sama o sobě zásobárna energie neškodí, ale toxická je situace hromadění energie (zejména dlouhotrvající a nevyvažovaná její spotřebou). To by vysvětlilo, proč jsou na tom prakticky stejně diabetici se stabilní hmotností a hubnoucí, ale poškozuje je právě doba tloustnutí. Anebo je to ještě jinak: jest prokázáno, že geneticky predisponovaní diabetici za stejných podmínek příjmu a výdeje energie hromadí dokonaleji její zásoby, tedy tloustnou. Není náhodou obezita symptomem rizika, a ne jeho příčinou? Zkušenost praví, že se ještě nepodařilo vyléčit nemoci symptomatickou terapií (až na vzácné výjimky zvané efekt placeba).

2. Dobré poválečné bydlo vedlo k epidemii KVO nejprve v USA a pak i v Evropě. Což vyvolalo panickou reakci – a od té doby je hlavním úkolem nenádorové medicíny prodloužit život snížením rizika KVO. Ale to nyní dovedeme poměrně jednodušeji (a zřejmě i účinněji) farmakologickou intervencí. Nač trápit spoluobčany nucením k celoživotní askezi slibem prodlouženého života? A to z 84 na 86 let? Ty dva roky plnohodnotně prožitého věku (mezi 84. a 86. rokem), naplněného sportem, filozofováním, doplňováním vzdělání, rozšiřováním obzorů, vstřebáváním novinek, rozséváním moudrostí…

Co kdybychom přestali vrážet populaci klíny do hlavy a pojali PR redukce hmotnosti jinak: zlepšení kvality života (špatně uchopitelné k vysvětlení), zlepšení pohyblivosti (nebude artróza, můžete hrát fotbálek do doby, než ztratíte schopnost pamatovat si, na které straně hřiště je soupeřova branka), snížení dýchavičnosti (udržíte krok s mlaďochama), uchování sexuální kondice (možná), nenáročnost výměny šatníku (hlavně se týká dam), závist okolí (pro pythiatické osobnosti velmi silný stimul)… Tak bychom mohli pokračovat dlouho, pokud si uchováváme dosti fantazie.

3. Výsledek práce by neměl být důvodem zavrhování behaviorální terapie. Přestože efekty na tělesnou hmotnost, které nabízejí inkretiny a glifloziny, se blíží zázraku, nezapomínal bych na to, že pacienti jsou také jenom lidé. Jako doklad rád cituji jednu příhodu z mé ambulance. První pacient, kterému jsem předepsal dapagliflozin, mi přišel za 14 dní sdělit s rozzářenýma očima, že je to dokonalá léčba. Zjistil totiž, že si nezvýší glykemii, i když sní dvakrát větší porce. Nezhubnul. Odhadované IQ má cca 135–140. Soudím, že podobných příhod vynulování efektu současných antidiabetik by bylo mnohem více, pokud bychom nedbali na edukaci a vysvětlení, že přeci jenom ta životospráva k něčemu je dobrá.

4. Informaci, kterou prakticky nikdy není možné najít, je skutečnost, že se dá zemřít i z jiných důvodů, než jenom na kardiovaskulární onemocnění.

5. Nakonec to nejdůležitější. Práce vlastně prokázala, že nejlepší léčba je prevence, tedy předcházení nemocí. Zabráníme-li bezuzdnému užívání života, budeme štíhlí, fyzicky zdatní, bystří a zdraví, a to protože nebudeme tloustnout. No, popravdě, kdo by to nechtěl, že?

Závěrem bych rád připomněl, že nejen vážnými věcmi je žit život, ale i odlehčením těch závažných věcí. A doufám, že medicína bude ještě dlouhou dobu stát na vědeckých základech, jejichž hlavními pilíři je postulování a testování hypotéz, kladení otázek a hledání reálného podkladu pro naše doporučení a návrhy terapie. Važme si možnosti, a to nejen v medicíně, že lze předestřít své názory na zdánlivě jasné věci. V historii lidstva to nebývá běžnou situací, protože každá moc se snaží zuby nehty udržet v křesle, pročež se usilovně snaží eliminovat všechny možnosti hlásání názorů a stanovisek, které s její představou o tom jediném správném názoru nesouznějí.