Liraglutid

Liraglutid je lék ze skupiny agonistů GLP-1 receptorů. Liraglutid se váže na receptor pro GLP-1 a aktivuje jej. Působením v mozku zvyšuje pocity sytosti a snižuje signály hladu. Liraglutid nezvyšuje výdej energie. Mechanismus působení liraglutidu zahrnuje i mírné zpomalení vyprazdňování žaludku. U pacientů s prediabetem a diabetem je významný i antihyperglykemický účinek, daný zvýšením sekrece inzulínu a snížením sekrece glukagonu při zvýšené glykemii. U prediabetiků snižuje riziko vzniku diabetu 2. typu a u značné části nemocných vede k normalizaci glykemie. U pacientů ve vysokém kardiovaskulárním riziku má kardiovaskulární benefit, a to včetně snížení mortality z kardiovaskulárních příčin i všech příčin.

Liraglutid účinkuje 24 hodin a je možné jeho podávání jednou denně subkutánně.

K dispozici je jako injekční roztok o síle 6 mg/ml v předplněném peru, dávkování v antiobezitické indikaci je vyšší než u přípravků s obsahem liraglutidu určených k terapii diabetu – doporučená udržovací dávka je 3 mg s.c. denně.

Agonista receptorů pro GLP-1 semaglutid prokázal ve srovnávací studii vyšší účinnost než liraglutid.

Liraglutid má schválenou indikaci jak pro léčbu diabetes mellitus 2. typu, tak pro terapii obezity. Vzhledem k tomu, že v obou indikacích se používá jiné dávkování a léčivé přípravky mají pro různé indikace různé názvy, je tento článek vyhrazen pro liraglutid v indikaci antiobezitika. Liraglutidu v antidiabetické indikaci (Victoza, Xultophy) jsou vyhrazeny samostatné články v sekci Inkretinová mimetika.

Princip působení, farmakokinetika a farmakodynamika liraglutidu

Liraglutid je analogem hormonu GLP-1 (glukagon-like peptide 1). Váže se na receptor pro GLP-1 a aktivuje jej.

GLP-1 je fyziologický regulátor chuti k jídlu a příjmu potravy. Přesný mechanismus není zcela znám. Liraglutid zvyšuje pocity sytosti a snižuje signály hladu. Liraglutid nezvyšuje výdej energie. V závislosti na koncentraci glukózy stimuluje sekreci inzulínu a snižuje sekreci glukagonu, což vede ke snížení glykemie nalačno i po jídle. Hypoglykemický účinek je tudíž více patrný u pacientů s prediabetem a diabetem než u pacientů s normoglykemií. Liraglutid zlepšuje funkci beta buněk pankreatu.

Absorpce liraglutidu po subkutánním podání je pomalá, maximální koncentrace je dosaženo za 11 hodin po podání. Expozice liraglutidem se zvyšuje úměrně s dávkou. Liraglutid se značně váže na plazmatické proteiny. Je metabolizován podobným způsobem jako velké bílkoviny, aniž by byl zjištěn určitý orgán jako hlavní cesta eliminace. Poločas eliminace činí přibližně 13 hodin.²

Indikace liraglutidu podle souhrnu údajů o přípravku

U dospělých pacientů je liraglutid indikován k úpravě hmotnosti jako doplňková léčba k nízkokalorické dietě a zvýšené fyzické aktivitě u pacientů s obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²) nebo nadváhou (BMI ≥ 27 kg/m²) a současně přítomnou komorbiditou související s hmotností (např. prediabetes, diabetes mellitus 2. typu, hypertenze, dyslipidemie, obstrukční spánková apnoe). Pokud po 12 týdnech léčby dávkou 3,0 mg/denně nedojde k poklesu hmotnosti alespoň o 5 %, má být léčba ukončena.²

U dětských a dospívajících pacientů (od 12 let věku) je liraglutid indikován k úpravě tělesné hmotnosti spolu se zdravou výživou a zvýšenou fyzickou aktivitou u pacientů s obezitou a tělesnou hmotností nad 60 kg. Obezita je u dětí stanovena na základě hraničních hodnot BMI dle IOTF (viz tabulka 1). Pokud nedojde po 12 týdnech léčby dávkou 3,0 mg/denně (nebo maximálně tolerovanou dávkou) k poklesu hmotnosti alespoň o 4 % (dle BMI nebo BMI z-skóre) má být léčba ukončena.²

Tab. 1: Hraniční hodnoty BMI u dětí, které odpovídají BMI 30 kg/m² u dospělých (hranice obezity) dle IOTF^2–5

Jaká je pozice liraglutidu v terapeutických guidelines

Národní doporučení pro farmakologickou léčbu obezity jsou reprezentována Společným stanoviskem odborných společností k farmakologické léčbě obezity. Toto stanovisko bylo aktualizováno naposledy v roce 2020, vzhledem k vývoji nových antiobezitik (semaglutid, tirzepatid...) tak poněkud zastaralo.²⁴ Obdobně neaktuální jsou např. i zatím poslední kanadská doporučení pro léčbu obezity u dospělých z roku 2020, která ve farmakoterapii zmiňují liraglutid, naltrexon/bupropion a orlistat, ale vzhledem k datu vydání neuvádějí později etablovaná antiobezitika.²⁵ Základní principy terapie obezity však zůstaly zachovány. V léčbě obezity doporučují využití pěti přístupů, které zahrnují úpravu stravy, fyzickou aktivitu, psychoterapii, farmakoterapii a metabolicko-bariatrickou chirurgii.

U obézních pacientů je třeba zaléčit časté komplikace (arteriální hypertenzi, dyslipidemii, diabetes mellitus 2. typu, prokoagulační stav, ev. depresi a syndrom spánkové apnoe) a při této (a další přidružené farmakoterapii) upřednostňovat léky, které dále nezvyšují tělesnou hmotnost pacienta.

Specifická farmakoterapie antiobezitiky může být předepsána u pacientů s BMI nad 30 kg/m² nebo nad 27 kg/m², pokud mají přítomny přidružené závažné komplikace obezity, jako je např. dysglykemie (prediabetes a diabetes mellitus 2. typu), hypertenze, dyslipidemie nebo spánková apnoe.

Rozhodnutí o zahájení farmakoterapie by mělo být individualizováno na základě vyhodnocení přínosů a rizik u konkrétního pacienta a po 12 týdnech terapie by mělo být přehodnoceno z hlediska účinnosti.²⁴

Ve stratifikaci léčby obezity u dospělých odkazují národní doporučení na evropská guidelines z roku 2015. Blíže viz tabulka 2.

Tab. 2: Stratifikace léčby obezity dospělých dle EASO z roku 2015²⁴

Britská guidelines NICE z roku 2025 doporučují po zahájení a vyhodnocení intervence obezity pomocí diety, cvičení a behaviorální terapie přihlédnout k možnostem farmakoterapie obezity. Farmakoterapie má být součástí dietních a režimových opatření. Mezi doporučenými farmaky uvádějí tirzepatid, semaglutid, liraglutid a orlistat.²⁶

Nová guidelines Evropské kardiologické společnosti z roku 2024 u diabetiků 2. typu s chronickým koronárním syndromem doporučují k redukci kardiovaskulárních příhod nezávisle na vstupní hodnotě HbA_1c agonisty receptorů pro GLP-1 s prokázaným kardiovaskulárním benefitem, konkrétně zmiňují dulaglutid, efpeglenatid, liraglutid a semaglutid. V případě liraglutidu jsou podkladem výsledky studie LEADER.

Úhrada a dostupnost liraglutidu

Liraglutid v antiobezitické indikaci není hrazen z veřejného zdravotního pojištění a pacient si hradí plnou cenu léku. Preskripce není omezena odborností předepisujícího lékaře a mohou jej tedy předepisovat jak specialisté různých odborností, tak praktičtí lékaři.¹

Pro úpravu tělesné hmotnosti je liraglutid dostupný jako injekční roztok o síle 6 mg/ml v předplněném peru pod obchodním názvem Saxenda (Novo Nordisk) nebo Plyzari (Zentiva).¹

Kontraindikace, zvláštní upozornění, nežádoucí účinky a významnější interakce liraglutidu

Absolutní kontraindikací podání liraglutidu je pouze hypersenzitivita vůči účinné nebo pomocné látce.

Vzhledem k nedostatku zkušeností by neměl být liraglutid podáván u pacientů s městnavým srdečním selháním třídy IV NYHA.

Vzhledem k přechodným nežádoucím gastrointestinálním účinkům liraglutidu, které mohou zahrnout i nauzeu, zvracení a průjem, není podávání doporučeno u pacientů se zánětlivým onemocněním střev a diabetickou gastroparézou.

Při použití agonistů GLP-1 receptorů byla popsána akutní pankreatitida. Je-li u pacienta podezření na pankreatitidu, musí být liraglutid vysazen. Léčba nesmí být obnovena, pokud je akutní pankreatitida potvrzena. S opatrností je třeba liraglutid podávat u pacientů s onemocněním štítné žlázy. Nedoporučuje se užívání v těhotenství a při kojení.

Liraglutid má poměrně nízký potenciál pro farmakokinetické interakce. Malé zpoždění vyprazdňování žaludku může mírně ovlivnit absorpci současně podávaných perorálních léků, nicméně studie neprokázaly žádné relevantní ovlivnění současně podávaných léků, které by vedlo k nutnosti úpravy dávkování.

Četnosti nežádoucích účinků dominují gastrointestinální poruchy, zvláště na počátku léčby. Zvýšení tolerance napomáhá postupná titrace dávky na počátku léčby. Gastrointestinální nežádoucí účinky jsou většinou mírné nebo středně závažné a přechodné. Obvykle nevedou k přerušení léčby. S velmi častou frekvencí jsou zastoupeny nauzea, průjem, zvracení, zácpa a bolest hlavy.

Mezi časté nežádoucí účinky patří také insomnie, závratě, dysgeuzie, vyrážka, reakce v místě vpichu, astenie, únava, zvýšené hladiny lipázy a amylázy, cholecystitida, vyrážka a některé další gastrointestinální účinky (sucho v ústech, dyspepsie, gastritida, GER, bolest břicha, nadýmání, říhání a břišní dystenze). Hypoglykemie se mohou objevit při společném podávání se sulfonylureou nebo inzulínem, při společném podávání by mělo být zvažováno snížení dávky SU nebo inzulínu.²

Dávkování liraglutidu a omezení u vybraných skupin pacientů

Počáteční dávka liraglutidu v antiobezitické indikaci je 0,6 mg jednou denně. Dávka má být postupně zvyšována až k udržovací dávce 3,0 mg denně. Zvyšování dávky má probíhat v intervalu jednou týdně a s dávkovacím krokem navýšeným o 0,6 mg. U dětí je postup zvyšování dávky obdobný, dávka má být u nich zvyšována do dávky 3,0 mg denně nebo do dosažení maximálně tolerované dávky. Podává se subkutánně do břicha, stehna nebo horní části paže.²

U pacientů s diabetes mellitus 2. typu má být zváženo snížení dávky souběžně podávaných sekretagog inzulínu (např. sulfonylurea) nebo inzulínu, aby se snížilo riziko hypoglykemie. Přípravek se nesmí užívat spolu s dalšími agonisty GLP-1 receptorů.

Nedoporučuje se použití u pacientů starších 75 let nebo u pacientů s těžkou poruchou funkce jater či ledvin.²

SCALE Obesity and Prediabetes

Liraglutid u obézních prediabetiků – snížení rizika vzniku diabetu 2. typu

Studie SCALE Obesity and Prediabetes (NCT01272219) byla mezinárodní dvojitě zaslepená klinická studie, jejímž cílem bylo v tříletém sledování posoudit, zda terapie liraglutidem vede k oddálení nástupu diabetu 2. typu. Testován byl pochopitelně i dlouhodobý efekt na pokles tělesné hmotnosti v tříleté perspektivě a bezpečnost podávání.^12,13

V rámci 56týdenního úvodního sledování byl liraglutid v dávce 3 mg denně testován pro efektivitu a bezpečnost při redukci hmotnosti u pacientů s prediabetem i bez něj. V této fázi studie byli zařazeni dospělí pacienti s obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²) nebo s nadváhou (BMI ≥ 27 kg/m²) a s dyslipidemií a/nebo hypertenzí. Diagnóza diabetu jakéhokoliv typu byla vylučujícím kritériem pro účast ve studii, ale z celkem 3 731 zařazených pacientů mělo 2 254 pacientů prediabetes. Pacienti byli randomizováni v poměru 2 : 1 k terapii liraglutidem v dávce 3 mg s.c. denně nebo placebem. Stratifikace byla provedena podle BMI (≥30 vs. <30 kg/m²) a podle toho, zda měli pacienti prediabetes. Prediabetici pak pokračovali v terapii dalších 104 týdnů (celková délka studie 160 týdnů).¹³

Pro stanovení diagnózy prediabetu byla použita kritéria ADA z roku 2010 (HbA_1c 5,7–6,4 %, glykemie nalačno 5,6–6,9 mmol/l, glykemie za 2 hodiny po jídle 7,8–11,0 mmol/l). Součástí terapie byla ve všech případech také intervence životního stylu v podobě doporučení zvýšení fyzické aktivity alespoň na 150 minut týdně (pod odborným vedením) a nízkokalorické diety. Liraglutid byl nasazen v počáteční dávce 0,6 mg denně a dávka zvyšována postupně v týdenních intervalech.¹³

Primárním cílem sledování bylo určení podílu pacientů, u nichž se za 160 týdnů studie z prediabetu vyvine diabetes mellitus 2. typu. Současně byl sledován dosažený průměrný úbytek hmotnosti (v procentech původní) a podíl pacientů, kteří dosáhnou ≥5% a >10% úbytku hmotnosti za 56 úvodních týdnů studie.¹³

K tříleté terapii liraglutidem tak bylo zařazeno celkem 2 254 pacientů s prediabetem, z nich 1 505 bylo randomizováno k léčbě liraglutidem (791 pacientů, tj. 52,6 % dokončilo celou studii) a 749 k užívání placeba (337, tj. 45 % dokončilo celou studii).¹³

Podíl pacientů, u kterých se do 160. týdne studie rozvinul diabetes mellitus 2. typu, činil ve skupině užívající placebo 11 %, zatímco ve skupině užívající liraglutid pouze 3 %. Průměrný čas do diagnózy diabetu byl u pacientů na liraglutidu 99 ± 47 týdnů oproti 87 ± 47 týdnů u pacientů na placebu. Riziko rozvoje diabetu 2. typu tak bylo při terapii liraglutidem redukováno o 80 %.¹³

Současně bylo prokázáno, že významně vyšší podíl pacientů s prediabetem léčených liraglutidem normalizoval své glykemické parametry do pásma normoglykemie. Ve skupině léčené liraglutidem se jednalo o 66 % pacientů a u pacientů na placebu o 36 % pacientů (OR 3,6; 95% CI 3,0–4,4; p < 0,0001).¹³

Terapie liraglutidem vedla k významně vyššímu úbytku tělesné hmotnosti, po 160 týdnech bylo dosaženo poklesu hmotnosti o 6,1 ± 7,3 % (na placebu o 1,9 ± 6,3 %, rozdíl 4,3 % ve prospěch liraglutidu, p < 0,0001).¹³

Současně bylo u pacientů léčených liraglutidem prokázáno zlepšení kardiometabolických rizikových faktorů, jako systolický krevní tlak, krevní lipidy, hsCRP a také zlepšení kvality života.

Studie prokázala, že terapie liraglutidem v dávce 3 mg s.c. denně vede u prediabetických pacientů k významné redukci rizika vzniku diabetu 2. typu.

SCALE Diabetes

Liraglutid a snížení hmotnosti u pacientů s nadváhou či obezitou a diabetem 2. typu

Studie SCALE Diabetes (NCT01272232) byla randomizovaná, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná mezinárodní studie, která sledovala účinnost a bezpečnost liraglutidu na úpravu tělesné hmotnosti u dospělých diabetiků 2. typu s nadváhou nebo obezitou.^6,7

Studie s trváním 56 týdnů (+12 týdnů následného follow up bez terapie) byla realizována ve 126 klinických centrech 9 zemí a bylo v ní randomizováno celkem 846 pacientů. Studii dokončilo 76,6 % pacientů léčených liraglutidem 3 mg, 77,7 % pacientů léčených liraglutidem 1,8 mg a 66 % pacientů na placebu.

Zařazení pacienti byli dospělí diabetici 2. typu s BMI ≥27 kg/m² a HbA_1c 7–10 %, léčení dietou a perorálními antidiabetiky. Průměrný věk pacientů byl přibližně 55 let (s trváním diabetu necelých 8 let) a BMI 37,0–37,4 kg/m².⁷

Pacienti byli randomizováni v poměru 2 : 1 : 1 k užívání liraglutidu v dávce 3,0 mg s.c. denně, resp. 1,8 mg s.c. denně, resp. placeba. Současně jim byla předepsána nízkokalorická dieta a zvýšení pohybové aktivity na nejméně 150 minut týdně. Pacienti užívali jako antidiabetickou medikaci metformin, deriváty sulfonylurey nebo glitazony, ev. jejich kombinaci. Pokud užívali před studií sulfonylureu (SU), bylo jim doporučeno snížení dávky SU o 50 %. Liraglutid byl nasazen v úvodní dávce 0,6 mg s postupnou titrací dávky o 0,6 mg týdně až k doporučené udržovací studijní dávce 1,8 mg, resp. 3,0 mg s.c. denně.

Primární sledované cíle studie zahrnovaly změnu tělesné hmotnosti a podíl pacientů, kteří sníží hmotnost za 56 týdnů studie o ≥5 %, resp. o ≥10 %.

Za 56 týdnů dosáhl úbytek tělesné hmotnosti u pacientů léčených 3 mg liraglutidu 6 % (6,4 kg), u pacientů léčených 1,8 mg liraglutidu 4,7 % (5 kg) a u pacientů na placebu (tj. pouze dieta a cvičení samotné) 2 % (2,2 kg). Rozdíl vůči placebu tak činil 4 % ve prospěch liraglutidu 3 mg a 2,71 % ve prospěch liraglutidu 1,8 mg.⁷

Poklesu o 5 % a více vstupní hmotnosti dosáhlo během studie 54,3 % pacientů na liraglutidu 3 mg, 40,4 % na liraglutidu 1,8 mg a 21,4 % pacientů na placebu. Poklesu hmotnosti o více než 10 % dosáhlo 25,2 % pacientů na liraglutidu 3 mg, 15,9 % pacientů na liraglutidu 1,8 mg a pouze 6,7 % pacientů na placebu.⁷

V případě pacientů užívajících liraglutid se častěji vyskytly gastrointestinální nežádoucí účinky. Ve studii nebyl zaznamenán žádný případ pankreatitidy.

Vyvolávající příčinou v případě obstrukční spánkové apnoe je nejčastěji anatomická překážka v dýchacích cestách, často spojená s obezitou, ukládáním tuku nebo deformitami v dýchacích cestách. Významný vliv na morfologii dýchacích cest i rozložení ukládání tělesného tuku mají genetické faktory. Odhady udávají výskyt OSA v obecné populaci do 10 %, převažují muži. Až 40 % pacientů má středně těžkou a těžkou OSA.

Klinický obraz zahrnuje typicky chrápání s apnoickými pauzami ve spánku, nadměrnou denní spavost v důsledku opakovaných nočních mikrobuzení, denní únavu, nevyspání a bolesti hlavy.

OSA má významný dopad na kardiovaskulární riziko pacienta. Obstrukční apnoe a hypopnoe zvyšuje negativní intratorakální tlak, který navyšuje transmurální tlak levé komory srdeční. Také zvyšuje venózní návrat a způsobuje distenzi pravé komory. Dochází ke zhoršování plnění levé komory a snížení ejekční frakce levé komory srdeční. Intermitentní hypoxemie během OSA vede ke zvýšení tlaku v plicních cévách a také k aktivaci sympatiku s následným vzestupem krevního tlaku (vzestup afterloadu). OSA vede ke vzniku oxidativního stresu, vaskulární endoteliální dysfunkce a progresi aterosklerózy. Má rovněž významný protrombogenní a proinflamatorní potenciál.

OSA je rizikovým faktorem pro vznik hypertenze, srdečního selhání, ischemické choroby srdeční včetně infarktu myokardu, ventrikulárních i supraventrikulárních poruch srdečního rytmu, plicní hypertenze a cévních mozkových příhod.

Hlavním predispozičním faktorem je obezita. Dále riziko vzniku OSA zvyšuje kouření, požívání alkoholu, hypnotik a myorelaxancií.

Terapie OSA zahrnuje v první řadě režimová opatření, kam patří především snížení tělesné hmotnosti u pacientů s nadváhou a obezitou, úprava životosprávy vč. spánkové hygieny, nekouření, omezení konzumace alkoholu a redukce užívání hypnotik a sedativ. Účinnou terapií s prověřeným účinkem je léčba přetlakem v dýchacích cestách (PAP) během spánku. Léčba PAP eliminuje symptomy choroby a rozvoj komorbidit, jejich tíži, zlepšuje kvalitu života i výhled dožití. Chirurgické postupy mohou pomoci s odstraněním operabilní obstrukce v dýchacích cestách, nejčastěji jde o plastiku nosního septa, resekci nosních polypů či hyperplázie nosní sliznice, ale i další postupy.^15–18

Studie SCALE Sleep Apnea (NCT01557166) si dala za cíl určit, jak terapie liraglutidem v dávce 3 mg s.c. denně ovlivní závažnost syndromu spánkové apnoe, měřenou pomocí indexu AHI.^10,11

Jednalo se o randomizovanou, dvojitě zaslepenou klinickou studii. Zařazeni byli nediabetičtí pacienti se středně těžkým (AHI 15–29,9 příhod/hod) až těžkým (AHI ≥ 30 příhod/hod) syndromem spánkové apnoe, kteří nemohli nebo nechtěli používat k terapii OSA přetlak v dýchacích cestách (PAP, Positive Airway Pressure). 67,1 % pacientů mělo syndrom spánkové apnoe hodnocený jako těžký. Průměrný věk zařazených pacientů byl 48,5 roku, průměrný AHI 49,2 příhod/hod, průměrný BMI 39,1 kg/m² a průměrný HbA_1c 5,7 % (63,2 % pacientů mělo prediabetes).

Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 k terapii liraglutidem v dávce 3 mg s.c. denně nebo placebem, v obou případech spolu s nízkokalorickou dietou a cvičením.

Po 32 týdnech studie vedla terapie liraglutidem ke snížení indexu apnoe/hypopnoe (AHI) o 12,2 příhod/hod. Rozdíl vůči placebu činil 6,1 příhod/hod ve prospěch terapie liraglutidem (95% CI -11,0 až -1,2; p = 0,015).

Terapie liraglutidem vedla k poklesu tělesné hmotnosti o 5,7 % (placebo o 1,6 %), takže rozdíl v poklesu hmotnosti činil 4,2 % (95% CI -5,2 až -3,1; p < 0,0001) ve prospěch liraglutidu. Dále byl pozorován také vyšší pokles glykovaného hemoglobinu a systolického krevního tlaku při léčbě liraglutidem oproti placebu.¹¹

Terapie liraglutidem v dávce 3 mg s.c. denně vede u obézních pacientů se středně těžkým až těžkým syndromem spánkové apnoe k signifikantnímu snížení tělesné hmotnosti a snížení závažnosti syndromu spánkové apnoe, charakterizovaným snížením indexu apnoe/hypopnoe (AHI).

SCALE Maintenance

Liraglutid a udržení dosaženého poklesu tělesné hmotnosti

Randomizovaná klinická studie SCALE Maintenance (NCT00781937) sledovala efektivitu podávání liraglutidu v dávce 3 mg s.c. denně na udržení váhového úbytku dosaženého nízkokalorickou dietou a cvičením.^8,9

Zařazeni byli dospělí pacienti s obezitou či nadváhou (BMI ≥ 30 kg/m² nebo BMI ≥ 27 kg/m² + komorbidity), kterým se pomocí nízkokalorické diety a cvičení podařilo dosáhnout úbytku tělesné hmotnosti alespoň o 5 %. Randomizováni byli k podávání 3 mg liraglutidu s.c. denně nebo placeba po dobu 56 týdnů. Cvičení a dieta byly zachovány i v průběhu studie.

Primárním sledovaným cílem byly společně změna tělesné hmotnosti a podíl pacientů, kteří udrží dosažený pokles tělesné hmotnosti o 5 %.

Ve studii bylo randomizováno celkem 422 účastníků, kterým se pomocí redukční diety a cvičení podařilo snížit hmotnost v průměru o 6,0 ± 0,9 % (spodní hranice pro zařazení do studie byla 5 %).⁹

Za 56 týdnů studie hmotnost dále poklesla o 6,2 ± 7,3 % na liraglutidu a o 0,2 ± 7,0 % na placebu. Rozdíl tak činil 6,1 % (95% CI -7,5 až -4,6; p < 0,0001) ve prospěch liraglutidu.

Úvodní pokles hmotnosti o ≥5 % dosažený dietou a cvičením si udrželo 81,4 % pacientů na liraglutidu a 48,9 % na placebu (OR 4,8; p < 0,0001).⁹

V rámci studie 50,5 % pacientů na liraglutidu bylo schopno snížit svou tělesnou hmotnost o dalších nejméně 5 % oproti vstupu do studie (v případě placeba se jednalo o 21,8 % pacientů).⁹

Liraglutid, spolu s dietou a cvičením, vedl k udržení redukce tělesné hmotnosti dosažené pomocí diety a cvičení před nasazením liraglutidu. Terapie liraglutidem vedla v rámci studie k dalšímu poklesu tělesné hmotnosti o 6,1 % (oproti placebu). Pozorováno bylo zlepšení některých kardiometabolických rizikových faktorů.

Hmotnost pacientů léčených liraglutidem stoupla během 56 týdnů studie o 1,6 %, zatímco na placebu činil nárůst hmotnosti za stejné období 10,0 % (tj. rozdíl 8,4 procentního bodu; 95% CI -13,4 až -3,3; p = 0,001).²⁸

Redukce BMI přinejmenším o 5 % dosáhlo 24 z 52 uživatelů liraglutidu (46 %), zatímco na placebu se jednalo jen o 2 pacienty z 23 (9 %). Poměr šancí tak byl signifikantně vyšší v případě užívání liraglutidu (OR 6,3; 95% CI 1,4–28,8; p = 0,02).²⁸

V rámci studie byly také zaznamenány změny v kardiometabolických rizikových faktorech, které preferovaly užívání liraglutidu, především změna systolického krevního tlaku a mírně také hodnota glykovaného hemoglobinu.

Nežádoucí účinky se vyskytly u 89 % pacientů na liraglutidu a u 88 % pacientů na placebu. Většina byla mírné nebo střední závažnosti a odezněla bez závažných následků. Nejčastějším nežádoucím účinkem byly gastrointestinální potíže. Ty byly hlášeny častěji v liraglutidové (80 %) než v placebové skupině (54 %). Rozdíl mezi skupinami byl reprezentován především výskytem mírné až střední nevolnosti a zvracení u pacientů na liraglutidu, k němuž docházelo nejčastěji během období zvyšování dávky.²⁸

Studie prokázala, že u obézních dětí ve věku 6–12 let vede liraglutid spolu s intervencí životního stylu k větší redukci BMI než placebo. V době přípravy a realizace studie nebyl liraglutid indikován k použití u dětí mladších 12 let²⁸, dnes je již liraglutid indikován i pro pacienty s obezitou od 6 let věku.^1,27

STEP 8 – srovnání semaglutidu 2,4 mg s.c. jednou týdně a liraglutidu 3,0 mg s.c. jednou denně

Studie STEP 8 (NCT04074161) si vzala za cíl srovnání bezpečnosti a účinnosti podávání semaglutidu s.c. v dávce 2,4 mg týdně oproti liraglutidu s.c. v dávce 3,0 mg jednou denně, v obou případech jako doplněk k dietě a fyzické aktivitě.

Tato randomizovaná, otevřená a placebem kontrolovaná studie byla realizována v 19 lékařských centrech v USA. Do studie byli zařazeni nediabetičtí pacienti s obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²), nebo nadváhou (BMI ≥ 27 kg/m²) a současně některou z relevantních komorbidit. Studie trvala 68 týdnů.

V rámci studie byl pacientům podáván semaglutid v dávce 2,4 mg s.c. jednou týdně (v případě netolerance mohla být použita dávka 1,7 mg) nebo liraglutid v dávce 3,0 mg s.c. jednou denně (v případě netolerance mohla být použita dávka 1,7 mg). Obě aktivně léčené skupiny měly současně kontrolní skupinu, ve které bylo se stejnou frekvencí podáváno placebo. Pacienti byli randomizováni v poměru 3 : 1 : 3 : 1 (tedy 126 pacientů na semaglutidu, 127 pacientů na liraglutidu a 85 pacientů na placebu).

Primárním sledovaným endpointem byla změna tělesné hmotnosti po 68 týdnech studie a srovnání výsledku mezi semaglutidem a liraglutidem. Sekundárně bylo hodnoceno také dosažení alespoň 10% (resp. 15%, resp. 20%) poklesu tělesné hmotnosti.

Průměrný věk pacientů byl 49 ± 13 roku, 78,4 % byly ženy. Průměrná vstupní hmotnost pacientů byla 104 ± 23,8 kg a BMI 37,5 ± 6,8 kg/m². 94,4 % pacientů dokončilo studii, 80,2 % dokončilo studii na studijní léčbě.¹⁴

Za 68 týdnů studie bylo ve skupině léčené semaglutidem dosaženo poklesu hmotnosti o 15,8 % a ve skupině léčené liraglutidem 6,4 %. Rozdíl mezi aktivně léčenými skupinami činil 9,4 % (95% CI -12 až -6,8; p < 0,001) ve prospěch semaglutidu. U placeba bylo dosaženo poklesu pouze o 1,9 %.¹⁴

70,9 % vs. 25,6 % pacientů během 68 týdnů studie dosáhlo ≥10% poklesu hmotnosti (semaglutid vs. liraglutid), 55,6 % vs. 12,0 % dosáhlo ≥15% poklesu hmotnosti a 38,5 % vs. 6,0 % dosáhlo ≥20% poklesu tělesné hmotnosti.¹⁴

Podíl pacientů, kteří přerušili léčbu v průběhu studie, byl 13,5 % u semaglutidu a 27,6 % u liraglutidu. Gastrointestinální nežádoucí účinky byly zaznamenány u 84,1 % pacientů léčených semaglutidem a u 82,7 % pacientů léčených liraglutidem.¹⁴

Semaglutid podávaný s.c. jednou týdně v dávce 2,4 mg vykázal významně vyšší účinnost na snižování tělesné hmotnosti u nediabetiků s nadváhou či obezitou než liraglutid podávaný s.c. v dávce 3,0 mg jednou denně.

LEADER

Kardiovaskulární benefit liraglutidu u diabetiků 2. typu

Studie LEADER (NCT01179048) byla velká mezinárodní, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie kardiovaskulární bezpečnosti liraglutidu.^20,23

Ve studii bylo zařazeno 9 340 diabetiků 2. typu s minimální délkou sledování 3,5 roku. Jednalo se o pacienty léčené perorálními antidiabetiky, bazálním inzulínem nebo jejich kombinací (ovšem nikoliv GLP-1 agonisty) s glykovaným hemoglobinem nejméně 7 % (průměrný vstupní HbA_1c byl 8,7 %). Zařazeni byli pacienti s již přítomným kardiovaskulárním onemocněním nebo ve vysokém kardiovaskulárním riziku. 81,3 % pacientů mělo při vstupu do studie diagnostikované kardiovaskulární onemocnění, chronické onemocnění ledvin (CKD) nebo obojí. Průměrná doba trvání diabetu byla 12,8 roku, průměrný věk 64,3 ± 7,2 roku, BMI 32,5 ± 6,3 kg/m². Pacientům byl k stávající terapii přidán liraglutid v antidiabetickém dávkováním (tj. maximálně 1,8 mg s.c. denně) (4 668 pacientů) nebo placebo (4 672 pacientů).^20,23

Primárním cílem byl složený endpoint sestávající z času do výskytu úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatálního infarktu myokardu nebo nefatální cévní mozkové příhody. Sekundární cíl byl rozšířený primární cíl o koronární revaskularizaci a hospitalizaci pro nestabilní anginu pectoris nebo srdeční selhání. Sledováno bylo pochopitelně i úmrtí z jakýchkoliv příčin a řada dalších parametrů.^20,23

Výsledky studie ukázaly významný kardiovaskulární benefit při terapii liraglutidem. Ve skupině léčené liraglutidem došlo k 13% poklesu rizika dosažení primárního složeného kardiovaskulárního cíle. Primárního cíle bylo dosaženo u 13 % pacientů léčených liraglutidem a u 14,9 % pacientů na placebu (HR 0,87, 95% CI 0,78–0,97; p < 0,001 pro noninferioritu a p = 0,01 pro superioritu).²⁰

Při rozdělení tohoto cíle na jednotlivé složky bylo významné dosažení 22% poklesu rizika úmrtí z kardiovaskulárních příčin (p = 0,007). Nižší bylo v případě liraglutidu i riziko úmrtí z jakýchkoliv příčin, konkrétně o 15 % (HR 0,85, 95% CI 0,74–0,97; p = 0,02).²⁰

Četnost výskytu nefatálního infarktu myokardu a nefatální CMP byla také nižší ve skupině s liraglutidem, navzdory jasnému trendu však rozdíl nebyl statisticky signifikantní.²⁰

Důležitým zjištěním bylo i to, že liraglutid je možno bezpečně podávat i u pacientů se srdečním selháním třídy I–III NYHA.^21,22

Incidence mikrovaskulárních komplikací byla také nižší ve skupině léčené liraglutidem. Celkově (renální a retinální společně) byly sníženy relativně o 16 % (HR 0,84, p = 0,02). Výsledek byl tažen především snížením renálních komplikací (rozdíl 1,5 vs. 1,9 příhod na 100 pacient-roků mezi skupinami; p = 0,003).²⁰

Nebyly nalezeny signifikantní rozdíly ve výskytu malignit nebo pankreatitidy, nejčastějším nežádoucím účinkem liraglutidu vedoucím k přerušení léčby byly gastrointestinální potíže.

Liraglutid v dávce 1,8 mg s.c. denně je potentní antidiabetikum ze skupiny agonistů GLP-1 receptorů, určené pro terapii diabetu 2. typu. Má výrazný efekt na snížení HbA_1c a glykemie nalačno i postprandiálně. Terapie liraglutidem vede ke zlepšení funkce beta buněk i ke snížení tělesné hmotnosti. Studie kardiovaskulární bezpečnosti prokázala kardiovaskulární benefit liraglutidu vč. snížení mortality z kardiovaskulárních i všech příčin u pacientů ve vysokém kardiovaskulárním riziku.

Publikovali jsme

Žilinka, J. Liečba morbídnej obezity liraglutidom – súčasnosť a budúcnosť? Kazuistiky v diabetologii 13, MS3: 33–34, 2015.

Chlup, R. Pětiletá léčba liraglutidem a bariatrický výkon u obézního muže s diabetem 2. typu. Kazuistiky v diabetologii 14, 4: 9–12, 2016.

Vízner, K. Liraglutid v roli antiobezitika. Kazuistiky v diabetologii 16, 3: 14, 2018.

Pichlerová, D. Saxenda v kazuistikách aneb Klid v soudní síni! Kazuistiky v diabetologii 17, 3: 57–59, 2019.

Obezitologie a bariatrie 2021. Několik odborných postřehů z virtuální konference českých obezitologů. Kazuistiky v diabetologii 20, 1: 39–49, 2022.

Křenek Malíková, J. Léčba GLP-1 analogy u dětí. Kazuistiky v diabetologii 20, 3: 18–20, 2022.

Literatura

1. Státní ústav pro kontrolu léčiv. (online: www.sukl.cz) [cit. 17. 6. 2025]
2. Saxenda 6 mg/ml injekční roztok v předplněném peru. Souhrn údajů o přípravku. (online: https://www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/saxenda-epar-product-information_cs.pdf) [cit. 8. 7. 2026]
3. Cole, T. J., Bellizzi, M. C., Flegal, K. M., Dietz, W. H. Establishing a standard definition for child overweight and obesity worldwide: international survey. BMJ 320, 7244: 1240–1243, 2000.
4. Lobstein, T., Rigby, N., Leach, R. International Obesity Task Force EU Platform Briefing Paper. EASO 2005. (online: https://ec.europa.eu/health/ph_determinants/life_style/nutrition/documents/iotf_en.pdf) [cit. 17. 6. 2025]
5. Cole, T. J., Lobstein, T. Extended international (IOTF) body mass index cut-offs ofr thinness, overweight and obesity. Ped Obes 7, 4: 284–294, 2012.
6. Effect of liraglutide on body weight in overweight or obese subjects with type 2 diabetes: SCALE Diabetes. NCT01272232. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT01272232?term=scale%20liraglutide&checkSpell=&rank=1) [cit. 18. 6. 2025]
7. Davies, M. J., Bergenstal, R., Bode, R. et al.; NN8022-1922 Study Group. Efficacy of liraglutide for weight loss among patients with type 2 diabetes: The SCALE Diabetes randomized clinical trial. JAMA 314, 7: 687–699, 2015.
8. Comparison of liraglutide versus placebo in weight loss maintenance in obese subjects: SCALE Maintenance. NCT00781937. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT00781937?term=scale%20liraglutide&checkSpell=&rank=2) [cit. 18. 6. 2025]
9. Wadden, T. A., Hollander, P., Klein, S. et al.; NN8022-1923 Investigators. Weight management and additional weight loss with liraglutide after low-calorie-diet-induced weight loss: the SCALE Maintenance randomized study. Int J Obes (Lond) 37, 11: 1443–1451, 2013.
10. Effect of liraglutide in obese subjects with moderate or severe obstructive sleep apnoea: SCALE Sleep Apnoea. NCT01557166. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT01557166?term=scale%20liraglutide&checkSpell=&rank=3) [cit. 18. 6. 2025]
11. Blackman, A., Foster, G. D., Zammit, G. et al. Effect of liraglutide 3.0 mg in individuals with obesity and moderate or severe obstructive sleep apnea: the SCALE Sleep Apnea randomized clinical trial. Int J Obes (Lond) 40, 8: 1310–1319, 2016.
12. Effect of liraglutide on body weight in non-diabetic obese subjects or overweight subjects with co-morbidities: SCALE Obesity and Pre-diabetes. NCT01272219. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT01272219?term=scale%20liraglutide&checkSpell=&rank=4) [cit. 18. 6. 2025]
13. le Roux, C. W., Astrup, A., Fujioka, K. et al.; SCALE Obesity Prediabetes NN8022-1839 Study Group. 3 years of liraglutide versus placebo for type 2 diabetes risk reduction and weight management in individuals with prediabetes: a randomised, double-blind trial. Lancet 389, 10077: 1399–1409, 2017.
14. Rubino, D. M., Greenway, F. L., Khalid, U. et al.; STEP 8 Investigators. Effect of weekly subcutaneous semaglutide vs daily liraglutide on body weight in adults with overweight or obesity without diabetes: The STEP 8 randomized clinical trial. JAMA 327, 2: 138–150, 2022.
15. Klozar, J., Plzák, J., Ondrová, M. et al. Doporučený postup u dospělých pacientů s poruchami dýchání ve spánku. Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu, 2016. (online: https://www.sleep-society.cz/doc/doporucene-postupy/Guidelines-2016-def-13.9..pdf) [cit. 26. 2. 2025]
16. Pretl, M., Hobzová, M., Honnerová, M. et al. Indikační kritéria pro léčbu poruch dýchání ve spánku pomocí přetlaku v dýchacích cestách u dospělých. Doporučený postup České společnosti pro výzkum spánku a spánkovou medicínu a ČPFS, 2019. (online: www.plicnilekarstvi.cz) [cit. 26. 2. 2025]
17. Lněnička, J., Dostálová, S., Toušová, T. et al. Doporučený postup pro domácí neinvazivní ventilaci. Stud Pneumol Phthiseol 82, 5: 168–184, 2022.
18. Matuška, P., Kára, T., Homolka, P. et al. Léčba poruch dýchání vázaných na spánek u pacientů s onemocněním kardiovaskulárního systému. Kardiol Rev Int Med 15, 2: 94–98, 2013.
19. Liraglutide Effect and Action in Diabetes: Evaluation of cardiovascular outcome Results (LEADER). NCT01179048. ClinicalTrials.gov (online: https://classic.clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT01179048?term=liraglutide+LEADER&draw=2&rank=3) [cit. 21. 4. 2024]
20. Marso, S. P., Daniels, G. H., Brown-Frandsen, K. et al.; LEADER Steering Committee; LEADER Trial Investigators. Liraglutide and cardiovascular outcomes in type 2 diabetes. N Engl J Med 375, 4: 311–322, 2016.
21. Marso, S. P., Baeres, F. M. M., Bain, S. C. et al.; LEADER Trial Investigators. Effects of liraglutide on cardiovascular outcomes in patients with diabetes with or without heart failure. J Am Coll Cardiol 75, 10: 1128–1141, 2020.
22. Špinarová, L., Špinar, J. Studie LEADER (Liraglutide Effect and Action in Diabetes: Evaluation of cardiovascular outcomes Results). Interv Akut Kardiol 17, 1: 39–41, 2018.
23. Marso, S. P., Poulter, N. R., Nissen, S. E. et al. Design of the liraglutide effect and action in diabetes: evaluation of cardiovascular outcome results (LEADER) trial. Am Heart J 166, 5: 823–830, 2013.
24. Müllerová, H., Haluzík, M., Sucharda, P. et al. Společné stanovisko odborných společností k farmakologické léčbě obezity. Česká obezitologická společnost, Česká asociace preventivní kardiologie, Česká společnost pro aterosklerózu, Česká diabetologická společnost. Gastroent Hepatol 74, 6: 499–512, 2020. (online: https://www.obesitas.cz/files/start/pro-obezitology/spolecne-stanovisko-odbornych-spolecnosti-2020.pdf) [cit. 29. 5. 2025]
25. Wharton, S., Lau, D. C. W., Vallis, M. et al. Obesity in adults: a clinical practice guideline. CMAJ 192, 31: 4875–4891, 2020.
26. National Institute for Health and Care Excellence (NICE). Obesity: identification, assessment and management. Glinical guideline (NG246). Last updated 14 January 2025. (online: https://www.nice.org.uk/guidance/ng246) [cit. 29. 5. 2025]
27. Plyzari 6 mg/ml injekční roztok v předplněném peru. Souhrn údajů o přípravku. (online: www.sukl.cz) [cit. 8. 7. 2026]
28. Fox, C. K., Barrientos-Pérez, M., Bomberg, E. M. et al.; SCALE Kids Trial Group. Liraglutide for children 6 to <12 years of age with obesity – a randomized trial. N Engl J Med 392, 6: 555–565, 2025.
29. SCALE KIDS: Research study to look at how well a new medicine is at lowering wight in children with obesity. NCT04775082. ClinicalTrials.gov (online: ClinicalTrials.gov) [cit. 8. 7. 2026]
30. CDC Growth Charts. (online: CDC Charts) [cit. 8. 7. 2026]