Oblíbil jsem si rčení, které v poslední době rezonuje mediálním prostorem. Rčení protíná narativy ideologicky zaťatých hlasatelů všeobecného dobra jako šíp vystřelený jejich kritiky a pravidelně ukončuje diskusi. Stalo se ikonickým a postupně se dostává mezi kultovní výbavu.
Viktor Stěpanovič Černomyrdin: Хотели как лучше, а получилось как всегда.1
Tak trochu se obávám, aby to s těmi antiobezitiky nedopadlo podobně, jako s měnovou reformou v SSSR v roce 1993, jak to následně komentoval Viktor Černomyrdin. Proč ty obavy? No protože, když se mé věštění budoucnosti nenaplní, nebudu na tom hůře, než stepní orákulum Džamila. Budu z obliga podezření šíření dezinformací, jelikož přece nikdo nemohl čekat, že se objevila černá labuť a všechno bylo jinak. Ale spíše si myslím, že pauperizace2 semaglutidu, tirzepatidu a dalších, které nás čekají, pomalu ale jistě povede k důsledkům, jejichž význam zatím nedohlédneme. Tak se mi může přihodit to, že budu ověnčen vavříny nejskvělejšího proroka v dějinách.
Brzká běžná dostupnost antiobezitik, láce, kvalita a potenciál jistě povedou k jejich masovému rozšíření. Vhodným PR výrobců bude ustanoven nový ideál krásy, jehož protagonistovi se již nyní v Americe s jistým úšklebkem říká „Ozempic face“. Škleby brzo ztuhnou na tvářích, až těm smíškům dojde, že musí jít s davem, jinak budou oni vysmíváni za svá zdravá těla, krásné, symetrické tváře plné života a schopnost vychutnat si všechny barvy života.
Nejprve pozitivní dopady, projekce již známých výsledků do budoucnosti
Progresivní redukce hmotnosti ve většinové populaci sníží incidenci akutních koronárních příhod, diabetu 2. typu, remisí již manifestovaného diabetu 2. typu, srdečního selhání, pokročilých těžkých forem artrózy nosných kloubů, esenciální hypertenze, cévních mozkových příhod, komplikací cholecystolitiázy, akutních a chronických pankreatitid, karcinomu pankreatu a dalších malignit. Důsledkem bude nebývalé prodloužení lidského života, které překoná i oslavovanou „kardiovaskulární revoluci“.
Jeden z možných vývojových scénářů rozsévání dobra mezi občany
Důsledkem tedy bude prodloužení lidského života. Ale nejen to. Lidé budou hubnout bez nutnosti rad nutričních terapeutů, ti přijdou o práci. Sníží se lednová poptávka po fit centrech, jejich provozovatelé si budou rvát vlasy, než se ujistí, že stálí zákazníci nechtějí zhubnout, ale naopak přibrat. Tedy svalovinu. Což ale nepůjde, protože přemoci semaglutidovou anorexii není jednoduchý úkol, jehož naplnění žádá celé chlapy a celé ženy, ne třasořitky, které musí docházet do posiloven. Sníží se výrazně spotřeba potravin, což povede k výraznému zdražení, protože zejména obchodní řetězce se přece o svou marži nenechají okrást. Pole budou pustnout, zemědělci prodají své úhory a budou hubnout i bez antiobezitik. Řada lékařských oborů přijde o práci, kupříkladu po evaporaci diabetiků 2. typu se zjistí, že pečovat o diabetiky 1. typu mohou jenom diabetologická centra fakultních nemocnic a diabetologické ambulance tak přijdou na buben. Kardiologové budou postupně uzavírat catlaby, což prodlouží dobu dojezdu a povede k větší úmrtnosti u těch, kteří nemají akutní koronární příhodu z přejídání ale z překouření. Ortopedi se dají na traumatologii, neboť nebudou nahrazovat klouby, ale léčit pomocí osteosyntéz fraktury osteoporotických, hubeňoučkých antiobezitikářů. Je tu ale nebezpečí, že nemoci, jejichž incidence koreluje nejen s obezitou, ale také s prostým kalendářním věkem, se začnou u našich malnutričních a sarkopenických pacientů opět objevovat. Vše však mám promyšlené, a jdou mi na ruku třeba kardiologové, kteří prokázali, že u pacientů vyššího věku přece výsledek intervenční terapie je stejný, jako při léčbě konzervativní. No a pak tu je poměr rizika ku prospěchu třeba léčby onkologické, který je u malnutričních věkovitých pacientů vždy k hluboké diskusi. Samozřejmě, dojde i k rozvratu důchodového systému, což povede k rozdělení společnosti a snaze limitovat lidský život různými prostředky, což se již děje ve Velké Británii.3,4
Předpovídatelným důsledkem prodloužení života bude také pochopení významu oboru medicíny, který si své důstojné místo na slunci stále ještě hledá. Proto, kdo se chcete mít dobře, dostat se do centra dění, věnujte se geriatrii. Je to sázka na jistotu. Geriatrii prostě patří budoucnost. Vývoj může zhatit pouze naprostá nekázeň občanstva, které by si chtělo užívat života i s dobrou krmí. Ne se jenom ploužit životem jako vyschlé a podvyživené trosky, které ztrátou chuti k jídlu ani nechápou, o co přicházejí. Ale věřím, že my, geriatři, pod vlajkou všeobecného dobra, tuto podvratnou tendenci neukázněného občanstva, nazývaného také odmítači, zavčasu odhalíme a zatrhneme. Víme, že rozvratnou snahu, za kterou budu stát jistě nekalé, tukuneprosté živly a zaprodanci dobrého jídla, vždy včas zachytíme a její nositele eliminujeme. Možností, jak zabránit uskutečnění našeho ideálu štíhlé společnosti, je nespočet, proto jsme stále ve střehu a máme připraveny preventivní nepředsudečné aktivity. Zatrhnout ty zlé snahy podvratných neziskovkářů placených z grantů nadnárodních potravinářských korporací a dementních miliardářů můžeme vysublimovat kupříkladu třeba tak, že s nezpochybnitelným cílem úspory ve zdravotnictví, prosadíme zavedení příplatků na všechno za kilogram tělesné hmotnosti nad limit (v dopravě, na silnici, na úřadě, v restauraci – vždyť vždy ti neštíhlí potřebují více místa, které zabírají těm uvědomělým). A kdyby to nestačilo, tak napaříme daň za spotřebu kyslíku a produkci CO2, a ta bude progresivní, vztažená na kilogram tělesné hmotnosti. Oni si to jistě rozmyslí, kazit nám rozsévání našeho dobra. Brzo ve vlastním zájmu pochopí, co je pro ně dobré. A to jakože jistě.
Hudba pro dobu, kdy vypínáte racionální část svého já.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
