Fejeton Milana Kvapila
Bylo mi velkým potěšením a velmi jsem si vážil pozvání od slovenských kolegů na jejich 8. Sympóziu Slovenskej diabetologickej spoločnosti o technológiách v diabetológii. Tématem vyzvané přednášky byla implementace isCGM do péče o hospitalizované diabetiky a přednesli jsme ji společně s vzácným přítelem doc. Zbynkem Schronerem pod názvem Implementácia isCGM do starostlivosti o hospitalizovaných diabetikov. Kombinace promýšlení souvislostí interpretace výsledků CGM při přípravě prezentace a pohodového času při poslechu přednášek celého dne sympozia mě vedla k tomu, že jsem si uvědomil, že stávající interpretace pomocí indexů, o kterých jsem toho dosti napsal, může být obohacena o několik postřehů vztahujících se ke klinice. Tak je nabízím.
Průměrná koncentrace glukózy
Úvodem osvěžení několika pojmů. Spočítat průměr dovede většina vysokoškolsky vzdělaných osob (nepočítáme sem humanitní vzdělání). Výpočet jednoduchý: součet všech hodnot vydělíme jejich počtem. Spočítat průměrnou glykemii z hodnot změřených glukometrem lze jednoduše pomocí propisky a papíru nebo pomocí kalkulačky či využitím AI k výpočtu z ofoceného zápisu. Glukometr to také sám dovede a nabídne na vyžádání. Spočítat průměrnou hodnotu koncentrace glukózy (v intersticiu) ze záplavy měření pomocí isCGM nemusíme my sami, nabídne nám to výstup AGP report. Pro naši potřebu takto získané průměry vyjadřujeme zkratkou AG. Z průměrné glykemie/glukózy můžeme odvodit ekvivalent glykovaného hemoglobinu, který se, pro zamezení záměny s laboratorní hodnotou HbA1c, nazývá GMI (indikátor managementu glukózy).
Z hodnoty HbA1c změřené v laboratoři se dá vypočítat „odhadnutá“ průměrná glykemie. Tato se označuje zkratkou eAG (estimated Average Glucose). Korelace je těsná, korelační koeficient je r = 0,92. Výpočet je jednoduchý a lze ho proto využít i inverzně a spočítat „odhadnutý“ HbA1c z průměrné glykemie (AG), vypočítané, jak uvedeno. Další text je připomenutím provázanosti mezi AG, HbA1c a GMI na straně jedné a limity indexů odvozených od času v rozmezí (TIR, TBR, TAR) ve vztahu ke klinickým aspektům terapie diabetu.
Může mít klinický význam hodnocení AG?
Do diabetologie přinesla možnost předepisovat CGM u diabetiků 2. typu svěží jarní vzdoušek. Mohlo by se zdát, že nám postačí časy (TIR, TBR, TAR) a indexy (variabilita, GMI) a pro staré struktury ještě glykohemoglobin. Soudím však, že i zdánlivě jednoduché a přímočaré hodnocení parametrů AGP by mělo být pouze prvním krokem. K hodnocení výpisu CGM je třeba přistupovat komplexněji, než jsme zvyklí. Diabetik 2. typu se totiž může zásadně lišit svým typickým průběhem glykemie od diabetika 1. typu. Typizované profily varírují mezi dvěma krajními extrémy, definovanými vývojem nemoci. Na straně jedné, vysoká glykemie nalačno, stabilní průběh během dne s minimální variabilitou při relativně zachovalé sekreci inzulínu. To je obvyklý průběh na začátku onemocnění, zejména variabilitou se liší od typického průběhu záznamu pacienta s diabetem 1. typu (IIT, bez HCL). Na straně druhé, vysoká variabilita glykemií s výrazným vzestupem PPG při již deficitní sekreci inzulínu po delším průběhu diabetu. Tento obraz se může profilům diabetika 1. typu blížit.
V prvním případě je důležitým parametrem AG, který koreluje těsně a lineárně s GMI, resp. glykohemoglobinem.
Přičemž, jak zobrazeno v grafu, mezi AG = 6,0 mmol/l, pohybující se těsně nad dolní hranící definovaného rozmezí TIR, a AG = 9,5 mmol/l, která se pohybuje těsně pod horní hranicí pro TIR, je významný rozdíl odpovídající glykohemoglobinu 23 mmol/mol.