Osteoporóza

Úvod

Osteoporóza (prořídnutí kostí) se řadí mezi civilizační onemocnění a podobně jako vysoký krevní tlak, patří mezi „tichá“ onemocnění. Může probíhat dlouho bezpříznakově a projevit se teprve komplikacemi, tj. zlomeninami, které vznikají mnohdy i na mírný podnět. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je osteoporóza definována jako systémové onemocnění skeletu, charakterizované nízkou kostní denzitou a poruchou mikroarchitektury kostní tkáně. Tyto změny pak vedou ke snížení kvality kostí, k jejich zvýšené křehkosti a zvýšenému riziku zlomenin. Nejčastěji se jedná o zlomeniny krčku kosti stehenní, zápěstí a zlomeniny obratlových těl. Zlomeniny vznikající následkem osteoporózy se nejčastěji objevují u osob mezi 60.–70. rokem života a jejich výskyt stoupá s délkou života. Udává se, že ve vyspělých zemích na následky zlomenin do jednoho roku po úrazu umírá 15–20 % pacientů a 50 % zůstává trvale hendikepováno.

Osteoporóza se dělí na primární a sekundární. K primární osteoporóze se řadí osteoporóza idiopatická (příčina je neznámá), postmenopauzální a stařecká. Sekundární osteoporóza může být způsobena mnoha vlivy a provází řadu onemocnění.

Kost je metabolicky velmi aktivní orgán a to v průběhu celého života. Neustále se částečně odbourává (tento proces se nazývá osteoresorpce) a současně obnovuje (v tomto případě se jedná o osteoformaci, novotvorbu kosti). Souborně se oba procesy nazývají remodelace kosti, která spočívá ve stálém uvolňování minerálních látek do extracelulární tekutiny a v jejich ukládání na místech potřeby. Pokud by neprobíhala remodelace kosti, nemohla by se kost přizpůsobovat měnícím se podmínkám a mechanickým změnám. Pokud dojde z nejrůznějších příčin k narušení popsané rovnováhy, mění se objem kosti.

Kost dosahuje svého maxima jak po stránce kvality, tak objemu, ve dvacátém roce života. Zhruba od třiceti let pak dochází k jejímu postupnému úbytku. To je také podstata vzniku stařecké osteoporózy, kdy se jedná o fyziologický úbytek kostní hmoty. Rovnováha mezi osteoresorpcí a novotvorbou kosti je porušena, protože novotvorba je zpomalena a osteoresorpce zůstává nesnížena. Stařecká osteoporóza postihuje jak ženy, tak muže, ale postiženy bývají ve větší míře ženy. Důvodem je, že muži mají mohutnější a hmotnější kostru, takže pokles kostní denzity se u nich neprojeví tak výrazně, jako je tomu u žen. Výsledný úbytek kostní hmoty ve stáří závisí na tom, jakého kostního maxima bylo dosaženo v době dospívání. V rámci prevence osteoporózy je proto stěžejní správná výživa, zejména s ohledem na dostatečný příjem vápníku.

Oproti tomu postmenopauzální osteoporóza má jinou patogenezi. Hlavní příčinou je úbytek estrogenů a následkem toho i vystupňovaná osteoresorpce. V případě postmenopauzální osteoporózy má určitý ochranný vliv obezita, protože tuková tkáň je schopna tvořit významné množství estrogenů.

Při rozvoji osteoporózy se uplatňuje i celá řada rizikových faktorů, zejména kouření, konzumace alkoholu, některé léky a nízká pohybová aktivita. Nutné je ale počítat i s tzv. neovlivnitelnými rizikovými faktory, mezi které patří faktory genetické, pohlaví (postiženy bývají především ženy), příslušnost k etnické skupině (bílé etnikum má vyšší výskyt osteoporózy než černé) a věk.

Pro diagnostiku osteoporózy se používají fyzikální přístrojová vyšetření (především metoda duální rentgenové absorpciometrie – DEXA) a vyšetření biochemická, která umožní zhodnotit úroveň rychlosti resorpce kosti a stupeň její novotvorby.

V léčbě osteoporózy stojí v popředí dostatečný přísun vápníku potravou, podávání vitaminu D, přiměřená fyzická aktivita, omezení vlivu škodlivých faktorů, léčba sekundárních příčin osteoporózy a prevence pádů. Pokud tato opatření selhávají, je důležité včas přistoupit k léčbě antiresorpčními léky a stimulátory novotvorby kostí skeletu celého těla. Významnou úlohu v prevenci a léčbě osteoporózy sehrává výživa.

Výživa v prevenci osteoporózy

Vápník

Vápník plní v organismu celou řadu životně důležitých funkcí. Je nezbytný pro krevní srážlivost, srdeční činnost, zajišťuje nervosvalovou dráždivost a svalovou kontrakci. Společně s fosfáty tvoří anorganickou část kosti, která je odpovědná za její pevnost. Vytváření kostní hmoty je závislé na přívodu vápníku po celý život. S postupujícím věkem však klesá míra vstřebávání vápníku. Zatímco v dětském věku a během dospívání se vstřebá až 75 % z celkového množství přijatého vápníku, v dospělosti je to již pouze 25–40 %. Míra vstřebávání a vylučování vápníku není neměnná, velkou úlohu sehrává složení stravy.

Nejvhodnějším zdrojem vápníku jsou mléko a mléčné výrobky (např. tvarohy a sýry) jelikož mají vyvážený obsah vitaminů a minerálních látek. Mléko a mléčné výrobky obsahují ideální poměr vápníku a fosfátů – 2 : 1. Využitelnost vápníku je také zvýšena díky obsaženému vitaminu D, A a B₆ a díky minerálům hořčíku a fosforu. Dobrými zdroji vápníku jsou rovněž ostatní mléčné produkty, např. kyselé mléko, jogurty a zakysané mléčné výrobky, protože jejich kyselé prostředí napomáhá zvyšovat využitelnost vápníku. Kvůli tavicím solím jsou nevhodným zdrojem vápníku tavené sýry.

Mezi další potraviny, které jsou bohaté na vápník, patří maso, ovoce, zelenina a luštěniny. Ovoce může být čerstvé, sušené nebo ve formě kompotů. Luštěniny mimo jiné přidávejte např. do nákypů či karbanátků. Pro zmírnění nadýmavých účinků luštěniny přes noc namočte a před vařením slijte použitou vodu. Problémem rostlinných zdrojů vápníku je však jeho využitelnost. Hrubá vláknina, kyselina šťavelová a fytáty (organické sloučeniny obsahující fosfor) vytvářejí s vápníkem nerozpustné soli a tím snižují jeho využitelnost. Omezte proto příjem hrubé vlákniny (otruby, celozrnné mouky), ovoce a zeleniny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové (špenát, reveň, angrešt, rybíz). Bohatými zdroji vápníku jsou také sardinky, ořechy (vlašské a lískové ořechy, paraořechy, mandle, pistácie) a semena (mák, lněné semínko, sezam, slunečnice loupaná apod.). Tyto potraviny se však nekonzumují ve větším množství, proto hlavním zdrojem vápníku zůstávají mléko a mléčné výrobky. Pro větší využitelnost vápníku je výhodné rozdělit celkový denní příjem do několika menších dávek.

Pokud není možné dosáhnout požadované dávky vápníku z potravních zdrojů, je nutné přistoupit k suplementaci. Jako nejvýhodnější se jeví podávání kalcium citrátu. Opět platí, že celkové množství by mělo být rozloženo do více dávek, protože vysoké dávky vápníku podané najednou snižují vstřebatelnost. Vápník je nejvhodnější užívat večer, protože se tím sníží noční zvýšená hladina parathormonu a příznivě se ovlivní osteoresorpce.

Vitamin D, vitamin C a vitamin K

Vitamin D přijímáme potravou a vzniká také účinkem UV záření ze 7-dehydrocholesterolu (provitamin D) obsaženého v kůži. Vitamin D se vstřebává v tenkém střevě. Z krve je transportován do jater, kde se hydroxyluje na 25-hydroxycholekalciferol (kalcidiol) a následně se v ledvině kalcidiol hydroxyluje na 1α,25 dihydroxycholekalciferol (kalcitriol). Hlavní funkcí vitaminu D je podpora vstřebávání vápníku ze střeva do krve, zvyšuje také zpětné vychytávání vápníku z moči a navrací jej do krve. Z potravin jsou dobrými zdroji mořské ryby, rybí tuk, játra, vaječný žloutek nebo smetana. Nedostatek vitaminu D je velmi častý u starých osob, zejména pokud žijí v sociálních ústavech. Významnou příčinou nedostatku bývá vedle nedostatečného příjmu potravou a dlouhodobého pobytu v uzavřených místnostech i výrazný pokles účinku enzymů, které zajišťují tvorbu vitaminu D v kůži. U seniorů jsou časté i poruchy renálních funkcí, což má za následek sníženou konverzi kalcidiolu na kalcitriol. Nízký příjem vitaminu D bývá problémem ale i zdravé mladé populace, a to následkem nedostatečného příjmu v potravě (např. z důvodu vyznávání alternativních způsobů stravování) a používání ochranných krémů proti slunci s vysokým UV faktorem. Důsledkem nedostatku vitaminu D je narušené vstřebávání vápníku, vzestup hladiny parathormonu, vystupňování kostního obratu a úbytek kosti. Oproti tomu dostatečný příjem vitaminu D a vápníku chrání před mnoha typy rakoviny a snižuje riziko vzniku infekčních, autoimunitních a chronických zánětlivých onemocnění (roztroušená skleróza, lupus, zánětlivá onemocnění střev, diabetes mellitus 1. typu). Vitamin D také příznivě ovlivňuje svalovou sílu a snižuje riziko pádů u starší populace o 22–49 %. Doporučená denní dávka vitaminu D je u osob mladších 50 let 400 IU (10 μg) a u osob starších 50 let 800 IU (20 μg).

Vitamin C podporuje vstřebávání vápníku. Vysoký obsah vitaminu C mají např. citrusové plody, kiwi, papája, kapusta, brokolice a paprika.

Vitamin K snižuje vylučování vápníku a podporuje novotvorbu kosti. Dobrými zdroji vitaminu K jsou játra, zelí, brokolice a většina rostlinných olejů.

Zinek, hořčík

Zinek je nepostradatelný pro metabolismus kostní tkáně během celého života. Podporuje novotvorbu kosti, tlumí kostní resorpci a ovlivňuje příznivě syntézu kolagenu. Jeho nedostatek bývá spojen se špatným hojením ran. Ve stravě najdeme zinek v mase, rybách, ovesných vločkách a celozrnných obilovinách.

Hořčík je další z minerálních látek, které jsou nezbytné pro zdraví kostí. Hořčík má pozitivní vliv na metabolismus kosti a její kvalitu. Dlouhodobě nízký příjem hořčíku ve stravě vede ke zvýšenému úbytku kostní hmoty a vyššímu výskytu zlomenin. Bohatým zdrojem hořčíku je především rostlinná strava, jako luštěniny, rýže, zelenina, ovoce, celozrnné obiloviny, semena, brambory, ořechy, minerální vody s hořčíkem.

Příjem bílkovin

Pro zdraví kostí je adekvátní příjem bílkovin velice důležitý, protože nízký příjem bílkovin vede k nedostatečné tvorbě kostní hmoty. Dříve se předpokládalo, že vysokobílkovinné diety mohou mít nepříznivý vliv na zdraví kostí. U těchto diet je pozorována zvýšená kalciurie, která byla dávána do souvislosti se zvýšeným uvolňováním z kostí. Později bylo dalšími studiemi prokázáno, že hlavní příčinou zvýšené kalciurie je zvýšená resorpce vápníku v tenkém střevě. Při porovnání vysokobílkovinné a nízkobílkovinné diety se ukázalo, že naopak nízkobílkovinná dieta vede ke snížené absorpci vápníku v tenkém střevě a ke zvýšení hladiny cirkulujícího parathormonu. Podle současných poznatků je nízký příjem bílkovin pro zdraví kostí nepříznivější než vysoký příjem. Za optimální je pro ženy považován příjem bílkovin 1 g bílkovin/kg hmotnosti/den.

Přiměřený příjem sodíku

Sodík v nadbytku zvyšuje vylučování vápníku močí. Mezi potraviny s vysokým obsahem sodíku patří zejména uzeniny, solené a nakládané potraviny (solené burské oříšky, chipsy, některé druhy nakládané zeleniny), instantní výrobky a sýry. Pro dochucování pokrmů užívejte namísto soli zelené natě (petrželka, celerová nať, libeček, pažitka apod.) a koření (majoránka, tymián, červená paprika, kari atd.). Hotové pokrmy již nedosolujte.

Přiměřený příjem jednoduchých sacharidů

Nadměrná konzumace sladkostí a moučných výrobků zvyšuje vylučování vápníku do moči. Sladkosti nahraďte pudinkem s ovocem, tvarohovými dezerty nebo ovocným salátem.

Omezený příjem kávy, alkoholu a nápojů typu Coca-Cola

Nápoje obsahující kofein zvyšují vylučování vápníku močí. Vhodné jsou ovocné a některé bylinné čaje (např. kopřivový, šípkový, z jahodového nebo maliníkového listí), některé minerální vody (Korunní, Mattoni), voda ředěná s džusem minimálně v poměru 1 : 2 ve prospěch vody. Namísto kávy zvolte žitnou kávu (Caro, Vita káva).

Udržování přiměřené tělesné hmotnosti

Tělesná hmotnost by měla být pokud možno v normě. Podváha je spojena s menší tvorbou kostní hmoty, u obézních osob je hlavně ve vyšším věku zvýšené riziko zlomenin klínovitých obratlů následkem zvýšené zátěže páteře.

Publikováno v časopisu Sestra v diabetologii 4/2011.