Redukční diety – 2. část

Dieta podle krevních skupin – dieta podle krevních skupin patřila k velmi populárním dietám a své zastánce má i dnes. Autorem je Dr. D ́Adamo, který ve své teorii rozvíjí myšlenku, že k vývoji krevních skupin došlo evolucí, tedy bychom měli jíst to, co jedli předci s danou krevní skupinou v daném historickém období. Věří, že krevní skupina určuje, jak se jednotlivé živiny v organismu metabolizují. Antigen krevního systému AB0 má dle autora schopnost reagovat s některými živinami. Na základě toho se potraviny dělí na potraviny pro danou krevní skupinu vhodné, zakázané a povolené v umírněném množství. Striktní dodržování diety může být spojeno s řadou negativních dopadů, zejména v okamžiku, kdy je jedinec nucen vyloučit ze svého jídelníčku značnou část potravin. Skladba jídelníčku vyžaduje značné přemýšlení a nutnost vybírat z povoleného seznamu potravin může být pro některé lidi frustrující a příliš omezující.

Krevní skupina 0 je fylogeneticky nejstarší, jedná se o potomky lovců, kteří se pyšní silnou a přirozenou obranou proti infekcím, silným imunitním systémem a výborným metabolismem. Vhodnými potravinami jsou potraviny s vysokým podílem živočišných bílkovin (maso, ryby), v menším množství jsou povoleny fazole, luštěniny, ořechy, sója, cukr, med, čokoláda.

Krevní skupina A: původně se jednalo o zemědělce, strava by se měla blížit vegetariánství s dostatečným příjmem zeleniny, sóji, mořských plodů, obilovin, luštěnin a ovoce.

Krevní skupina B: jedinec se skupinou B bývá definován jako pružný, kreativní, všežravec, se silným imunitním systémem. Krevní skupině B svědčí maso, s výjimkou masa kuřecího, mléčné výrobky, obiloviny, fazole, zelenina a ovoce.

Krevní skupina AB: fylogeneticky je nejmladší, vznikla míšením skupiny A a B (farmáři a nomádi). Přizpůsobuje se moderním podmínkám, tolerantní imunitní systém.

Jednostranné diety – grapefruitová, ananasová, vajíčková, tukožroutská polévka. Proč jsou jednostranné diety stále tak populární? Odpověď je jednoduchá – jasná pravidla, výrazné omezení energetického příjmu, takže rychle viditelné úspěchy, nic zásadního není nutné měnit, protože přece po skončení této dietky se můžu vrátit ke svým původním stravovacím návykům. Bohužel při hlubším pohledu zjistíme, že jednostranné diety nejsou vstupenkou ke štíhlé postavě během 14 dnů, ale mohou pořádně zatočit s naším metabolismem. V důsledku bychom mohli konstatovat, že stojí v pozadí obezity. Proč? „Zaručené“ diety většinou volí ženy, které „nutně potřebují“ shodit 3–5 kg do šatů, do plavek, ale skutečnou obezitou netrpí. Nicméně tímto způsobem si ji mohou vypěstovat. Je to snadné. Jednostranné diety bývají chudé na bílkoviny, esenciální mastné kyseliny, mnohdy chybí důležité vitaminy a minerální látky. Rychlý úbytek hmotnosti jde většinou na úkor vody a aktivní svalové hmoty. Sice hubneme, ale špatně – čím více ztrácíme svaly, tím máme i pomalejší metabolismus. Když se vrátíme k původním stravovacím návykům, tělo pamětlivo zážitku hladovění uvědoměle ukládá, protože kdo ví, kdy nás zase napadne něco podobného. Na terénu zpomaleného metabolismu kila zvesela naskakují a máme tu známý jo-jo efekt a horší skladbu těla (více tuku, méně svalů), než před celým snažením. Pozdější pokusy o hubnutí jsou obtížnější a obtížnější.

Dieta podle Mačingové – dieta je prezentována jako 28denní detoxikační kůra. Strava je založena na vysokém příjmu vlákniny, ze zeleniny je preferována červená řepa a mrkev. Ve druhém týdnu se přidávají více bílkoviny, ale dieta stále nesplňuje jeden z hlavních požadavků vyvážené redukční diety, a tím je zvýšený příjem bílkovin. Pro některé lidi je těžko překonatelné denně vypít 3–4 litry převařené vody, u řady z nich se také setkáváme se silným pocitem únavy a vyčerpanosti. Dieta podle Mačingové je jednostranná, relativně nízkobílkovinná a podobně jako jiné jednodruhové diety představuje jízdenku do stanice jo-jo efekt. Vcelku úsměvná je také historka, kterak lidé dodržující tuto dietu žasnou nad její detoxikační mocí, jelikož močí načervenalou moč, což je bráno jako jistý důkaz fungující očisty. Na řepu se ale trochu zapomnělo.

Intermitentní hladovění – na tom, zda jíst 2×, 3× nebo 5× denně se odborníci nemohou shodnout. Některé studie v poslední době totiž prokázaly, že o naší štíhlosti nebo obezitě rozhoduje nikoli frekvence jídla, ale celkový denní energetický příjem. Doporučení jíst méně často opět pocházejí spíše z fitness sféry, přičemž určité nebezpečí tkví v tom, že jsou házeni do jednoho pytle jedinci zdraví a jedinci, kteří již nějaký problém mají. Zkušenosti naznačují, že v případě obézních lidí je metabolismus nastaven jinak a na nízkofrekventní stravu reagují vzestupem hmotnosti. Naopak, v okamžiku, kdy začnou obézní lidé jíst pravidelně, dochází k poklesu hmotnosti. Pro řadu z nich to je malý zázrak, protože „pořád jím a hubnu“. Pro častější příjem jídla hovoří i vyrovnanější glykemická křivka a fakt, že když jím vícekrát denně, mám větší šanci ujíst doporučenou dávku všech živin, vitaminů, minerálních látek a vlákniny. Jen pro představu, vyvážený jídelníček zdravého člověka obsahuje v průměru 2 kg potravin!

Sacharidové vlny – vedle nízkosacharidových diet se můžeme setkat i se sacharidovými vlnami. Sacharidové vlny jsou původně z fitness center, sloužily jako předzávodní příprava. Aktivní sportovci znají i modely „předzásobení“ sacharidy s cílem zvětšit zásoby svalového glykogenu a tím si zajistit větší výdrž. Princip sacharidových vln je ale odlišný, hlavní myšlenkou je střídání dnů s velmi nízkým, středním a vyšším příjmem sacharidů. Známý je např. model 50 g sacharidů, 100 g sacharidů, 150 g sacharidů, 200 g sacharidů. Benefitem má být dosažení vyššího metabolického obratu, v reálu ale dojde k vyššímu cravingu (bažení) po sacharidech. Dodržování této diety je ztíženo nutností velmi přesného vážení, odměřování a počítání, což jistě není pro každého.

Genetické testování – diety šité na míru jsou snem každého a dlužno říct, že se v současnosti nejedná o žádné sci-fi. Ostatně, je známé, že obezita je výsledkem interakce genetických a zevních vlivů, přičemž to, zda budeme obézní, určuje ze 40–70 % dědičnost. Pravděpodobnost silného genetického vlivu je zvýšená u lidí s BMI nad 30 kg/m². V současnosti je známo několik stovek genů, které ovlivňují nejen naši hmotnost jako takovou, ale i preferenci jídel, sklon k pohybové aktivitě, energetický příjem, schopnost spalovat jednotlivé živiny atd. Nově rozpoznaným genetickým rizikovým faktorem ovlivňujícím tělesnou hmotnost je gen pro FTO (fat mass and obesity associated protein). Varianty v genu pro FTO jsou zatím nejsilnějším determinantem hodnot BMI. Přítomnost jedné rizikové alely souvisí s nárůstem hmotnosti o 1,5–2 kg. Stejné alely souvisí s vyšším rizikem diabetes mellitus 2. typu a kardiovaskulárních onemocnění. Rizikové alely v FTO jsou spojeny se sníženou lipolytickou aktivitou a s nižším bazálním metabolismem (v přepočtu na 1 kg hmotnosti člověka). Znalost genetického pozadí pomůže člověku pochopit řadu souvislostí a nastínit i možná zdravotní rizika do budoucna.