Semaglutid

Semaglutid v udržovací dávce 2,4 mg s.c. jednou týdně je indikován ke kontrole tělesné hmotnosti, která zahrnuje jak snížení tělesné hmotnosti, tak její následné udržení u pacientů s obezitou, nebo nadváhou a současně komorbiditami.

Efektivita semaglutidu ve snižování tělesné hmotnosti je vysoká, v klinických studiích byl u pacientů dosahován průměrný pokles hmotnosti přibližně o 15 %, nicméně u řady pacientů je dosažený pokles ještě výrazně vyšší. Dlouhodobé studie (např. STEP 5 s délkou trvání 104 týdnů) ukazují, že efekt v čase neklesá. Terapii je potřeba zachovat dlouhodobě, po přerušení léčby dochází k opětovnému nárůstu hmotnosti. Léčba obezity semaglutidem, obdobně jako je to i při léčbě jiných chronických nemocí, vyžaduje dlouhodobé kontinuální podávání.

V případě terapie semaglutidem v dávce 2,4 mg s.c. jednou týdně byly prokázány i další metabolické efekty a benefity. Studie řady STEP prokázaly při léčbě semaglutidem pozitivní ovlivnění řady kardiometabolických rizikových faktorů, jako je krevní tlak, obvod pasu, krevní lipidy či C reaktivní protein. Studie SELECT prokázala významné (20%) snížení kardiovaskulárního rizika, reprezentovaného společně úmrtím z kardiovaskulárních příčin, infarktem myokardu a cévní mozkovou mrtvicí. Nová evropská kardiologická guidelines doporučují semaglutid zvážit jako terapii u nediabetických pacientů s obezitou či nadváhou a současně chronickým koronárním syndromem právě ke snížení tohoto rizika.

Princip působení, farmakokinetika a farmakodynamika kombinace semaglutidu

Semaglutid je analog GLP-1 s 94% sekvenční analogií s lidským GLP-1. Působí jako agonista receptorů pro GLP-1 se selektivní vazbou na receptor GLP-1 a jeho aktivací. Vzhledem k tomu, že GLP-1 v mozku působí jako regulátor chuti k jídlu a příjmu potravy, vede podávání semaglutidu ke snížení příjmu potravy, zvýšení pocitu sytosti, plnosti a kontroly nad příjmem jídla. Podání semaglutidu snižuje četnost a intenzitu touhy po jídle a bylo prokázáno, že snižuje preferenci jídla s velkým obsahem tuku. V závislosti na koncentraci glukózy snižuje glykemii (při vysoké glykemii stimuluje vylučování inzulínu a snižuje sekreci glukagonu, při hypoglykemii snižuje sekreci inzulínu a neovlivňuje sekreci glukagonu). Semaglutid mírně zpožďuje vyprazdňování žaludku v časné postprandiální fázi. Pleiotropní působení semaglutidu, dané přítomností receptorů pro GLP-1 i v dalších orgánech, vede k pozitivnímu ovlivnění dyslipidemie, snížení krevního tlaku a redukci chronického zánětu a oslabení rozvoje aterosklerózy. Kardiovaskulární riziko je tak semaglutidem ovlivňováno multifaktoriálním působením na více kardiometabolických faktorů.

Semaglutid má poločas eliminace přibližně jeden týden, prodloužení poločasu je dosahováno vazbou na albumin. Předpokládá se, že doba potřebná k eliminaci přípravku z organismu je přibližně 7 týdnů po podání poslední dávky 2,4 mg.¹

Indikace semaglutidu podle souhrnu údajů o přípravku

U dospělých je semaglutid indikován spolu s dietou a zvýšenou fyzickou aktivitou k úpravě tělesné hmotnosti, včetně úbytku a udržování tělesné hmotnosti, a to u obézních (BMI ≥ 30 kg/m²) nebo s nadváhou (BMI ≥ 27 kg/m²) a současně některou z komorbidit souvisejících s hmotností (dysglykemie, tj. prediabetes a diabetes mellitus 2. typu), hypertenze, dyslipidemie, obstrukční spánková apnoe, kardiovaskulární onemocnění).¹

U dětí a dospívajících od 12 let věku je indikován spolu s dietou a zvýšenou fyzickou aktivitou k úpravě tělesné hmotnosti u obézních pacientů nebo pacientů s tělesnou hmotností nad 60 kg. Léčba má být přerušena a přehodnocena, pokud se u dospívajících pacientů po 12 týdnech léčby dávkou 2,4 mg (nebo maximálně tolerovanou dávkou) nesníží BMI alespoň o 5 %.¹

Jaká je pozice semaglutidu v terapeutických guidelines

Národní doporučení pro farmakologickou léčbu obezity jsou reprezentována Společným stanoviskem odborných společností k farmakologické léčbě obezity. Toto stanovisko bylo aktualizováno naposledy v roce 2020, vzhledem k vývoji nových antiobezitik (semaglutid, tirzepatid...) tak poněkud zastaralo.³ Obdobně neaktuální jsou např. i zatím poslední kanadská doporučení pro léčbu obezity u dospělých z roku 2020, která ve farmakoterapii zmiňují liraglutid, naltrexon/bupropion a orlistat, ale vzhledem k datu vydání neuvádějí později etablovaná antiobezitika.⁸ Základní principy terapie obezity však zůstaly zachovány. V léčbě obezity doporučují využití pěti přístupů, které zahrnují úpravu stravy, fyzickou aktivitu, psychoterapii, farmakoterapii a metabolicko-bariatrickou chirurgii.

U obézních pacientů je třeba zaléčit časté komplikace (arteriální hypertenzi, dyslipidemii, diabetes mellitus 2. typu, prokoagulační stav, ev. depresi a syndrom spánkové apnoe) a při této (a další přidružené farmakoterapii) upřednostňovat léky, které dále nezvyšují tělesnou hmotnost pacienta.

Specifická farmakoterapie antiobezitiky může být předepsána u pacientů s BMI nad 30 kg/m² nebo nad 27 kg/m², pokud mají přítomny přidružené závažné komplikace obezity, jako je např. dysglykemie (prediabetes a diabetes mellitus 2. typu), hypertenze, dyslipidemie nebo spánková apnoe.

Rozhodnutí o zahájení farmakoterapie by mělo být individualizováno na základě vyhodnocení přínosů a rizik u konkrétního pacienta a po 12 týdnech terapie by mělo být přehodnoceno z hlediska účinnosti.³

Ve stratifikaci léčby obezity u dospělých odkazují národní doporučení na evropská guidelines z roku 2015. Blíže viz tabulka 1.

RO – režimová opatření, F – farmakoterapie, CH – metabolicko-bariatrická chirurgie

Britská guidelines NICE z roku 2025 doporučují po zahájení a vyhodnocení intervence obezity pomocí diety, cvičení a behaviorální terapie přihlédnout k možnostem farmakoterapie obezity. Farmakoterapie má být součástí dietních a režimových opatření. Mezi doporučenými farmaky uvádějí tirzepatid, semaglutid, liraglutid a orlistat.⁷

Na nové poznatky a studie už stihla reagovat například guidelines Evropské kardiologické společnosti z roku 2024. Ta u diabetiků 2. typu s chronickým koronárním syndromem doporučují k redukci kardiovaskulárních příhod nezávisle na vstupní hodnotě HbA_1c agonisty receptorů pro GLP-1 s prokázaným kardiovaskulárním benefitem, konkrétně zmiňují dulaglutid, ofpeglenatid, liraglutid a semaglutid. U nediabetiků doporučují, že by měl být zvážen semaglutid u pacientů s nadváhou nebo obezitou a chronickým koronárním syndromem ke snížení kardiovaskulární mortality, infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody. Odkazují v tomto doporučení na výsledky studie SELECT.²⁸

Dostupnost a úhrada semaglutidu

Aktuálně je semaglutid s dávkováním odpovídajícím této indikaci dostupný jako přípravek Wegovy. Dodáván je v předplněném aplikačním peru FlexTouch a k dispozici jsou síly přípravku 0,25 mg, 0,5 mg, 1 mg, 1,7 mg a 2,4 mg.

Předepisovat jej mohou všichni lékaři bez omezení specializací, tedy praktičtí lékaři i specialisté. Přípravek není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění a pacienti si cenu přípravku hradí sami.²

Kontraindikace, zvláštní upozornění, nežádoucí účinky a významnější interakce

Kontraindikací podání je přecitlivělost na složku přípravku.

Nedoporučuje se terapie semaglutidem u pacientů s nekontrolovanou nebo potenciálně nestabilní diabetickou retinopatií při diabetu 2. typu.

Nedoporučuje se také užití u populací pacientů, u kterých užití semaglutidu nebylo studováno, tedy při souběžné léčbě dalšími antiobezitiky, u pacientů s diabetes mellitus 1. typu, s těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater nebo s městnavým srdečním selháním třídy NYHA IV.

Ženám ve fertilním věku je doporučeno při léčbě semaglutidem užívat antikoncepci. Semaglutid se nesmí podávat v těhotenství a při kojení a měl by být vysazen nejméně dva měsíce před plánovaným těhotenstvím.

Nejčastějšími nežádoucími účinky při užívání semaglutidu jsou gastrointestinální obtíže, především nauzea, průjem, zácpa a zvracení. Mezi častějšími nežádoucími účinky najdeme také bolest hlavy, bolest břicha, závrať, dysgeuzii, dysestezii, gastritidu, gastroezofageální refluxní chorobu, říhání, dyspepsii, flatulenci, cholelitiázu, vypadávání vlasů a reakce v místě injekce. V klinických studiích zjištěné gastrointestinální nežádoucí účinky byly převážně lehké nebo středně závažné a trvaly krátce. Postupná titrace dávky snižuje jejich výskyt.

Při užití agonistů GLP-1 RA byla pozorována akutní pankreatitida, při podezření na pankreatitidu je třeba semaglutid vysadit. U pacientů s pankreatitidou v anamnéze je třeba dbát opatrnosti. Samotné zvýšení hladin pankreatických enzymů při absenci příznaků akutní pankreatitidy není predikcí akutní pankreatitidy.

Interakce semaglutidu s dalšími léky jsou většinou klinicky nevýznamné.

Dávkování kombinace semaglutidu

Doporučená udržovací dávka je 2,4 mg jednou týdně. Podává se subkutánně v kteroukoli denní dobu, s jídlem i bez jídla. Aplikuje se do břicha, stehna nebo nadloktí. Semaglutid nesmí být podán intravenózně nebo intramuskulárně.

Ke snížení pravděpodobnosti výskytu gastrointestinálních (GI) nežádoucích účinků je dávka přípravku zvyšována postupně. Titruje se od úvodní dávky (0,25 mg) s postupným zvyšováním dávky (0,25..0,5..1..1,7..2,4 mg) každé 4 týdny, takže udržovací dávky 2,4 mg by mělo být dosaženo po 16 týdnech. V případě významných GI symptomů je možné oddálit zvyšování dávky nebo ji snížit na předchozí nižší dávku, dokud se příznaky nezlepší.

Nedoporučuje se podávat přípravek pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin (eGFR pod 30 ml/min/1,73 m²) nebo těžkou poruchou funkce jater, nejsou dostatečné zkušenosti. U lehké nebo středně těžké poruchy funkce ledvin nebo jater není třeba upravovat dávkování.

U pacientů s diabetem, kteří užívají inzulín nebo inzulínová sekretagoga (např. sulfonylureu), je doporučeno snížit dávky těchto léků, aby se snížilo riziko hypoglykemie. Semaglutid se nemá používat spolu s dalšími přípravky, které obsahují agonisty GLP-1 RA.¹

Semaglutid v dávce 2,4 mg s.c. jednou týdně byl sledován v rozsáhlé řadě klinických studií fáze III klinického zkoušení s názvem STEP. Samostatná klinická studie byla věnována kardiovaskulárnímu přínosu u nediabetických pacientů (SELECT).

STEP 1 – semaglutid vs. placebo u nediabetiků

Studie STEP 1 (NCT03548935)⁹ byla randomizovaná, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie, realizovaná ve 129 klinických centrech 16 zemí.

Ve studii byli léčeni dospělí nediabetičtí pacienti s obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²), nebo nadváhou (BMI ≥ 27 kg/m²) + komplikacemi spojenými s tělesnou hmotností (např. dyslipidemie, hypertenze, obstrukční spánková apnoe, kardiovaskulární onemocnění). Studie se účastnilo 1 961 pacientů. Průměrný věk pacientů byl přibližně 46 let a průměrný vstupní BMI 37,9 kg/m². Nebyli zařazeni diabetici, ale 43,7 % účastníků mělo prediabetes. Minimálně 75 % pacientů mělo při vstupu do studie již nějakou komorbiditu spojenou s obezitou.

Studie trvala 68 týdnů a v rámci ní podstoupili pacienti intervenci životního stylu. Současně byli randomizováni v poměru 2 : 1 k přidání jednou týdně podávaného s.c. semaglutidu v dávce 2,4 mg nebo placeba. Dávka semaglutidu byla titrována postupně od 0,25 mg s.c. týdně s postupným zvyšováním dávky v čtyřtýdenních intervalech až do maximální dávky 2,4 mg týdně (ev. nejvyšší tolerované dávky nižší než 2,4 mg). Intervence životního stylu zahrnula doporučení nízkokalorické diety a zvýšení fyzické aktivity v rámci pravidelných schůzek, monitorování aktivity a stravy a další nástroje. I účastníci, kteří předčasně přerušili léčbu, zůstali ve studii.

Primárním sledovaným endpointem byla procentní změna hmotnosti a také redukce hmotnosti o nejméně 5 % původní.

Ve skupině léčené semaglutidem byl pokles tělesné hmotnosti pozorován již od první návštěvy pacientů po čtyřech týdnech od začátku studie a plató poklesu hmotnosti bylo dosaženo kolem 60. týdne studie. V 68. týdnu studie vedla terapie ve skupině užívající semaglutid k poklesu hmotnosti o 14,9 % a ve skupině s placebem k poklesu o 2,4 %. Rozdíl mezi skupinami tak činil 12,4 % (95% CI -13,4 až -11,5; p < 0,001) ve prospěch semaglutidu. V tomto hodnocení byli zahrnuti i pacienti, kteří přerušili léčbu v průběhu studie. Při vyhodnocení pouze skupiny pacientů, která užívala medikaci po celou dobu studie, byl rozdíl mezi skupinami 14,4 % ve prospěch semaglutidu.¹⁰

Pacienti léčení semaglutidem významně častěji dosáhli poklesu hmotnosti přesahujícího 5 % původní hmotnosti. Poklesu o nejméně 5 % dosáhlo v 68. týdnu studie 86,4 % pacientů léčených semaglutidem a 31,5 % pacientů na placebu. V případě poklesu o 10 % a více se jednalo o 69,1 % vs. 12,0 % (semaglutid vs. placebo) a v případě poklesu o nejméně 15 % pak 50,5 % vs. 4,9 % (pro všechna srovnání p < 0,001).¹⁰

V absolutních číslech byl průměrný pokles hmotnosti 15,3 kg vs. 2,6 kg, rozdíl mezi skupinami 12,7 kg (95% CI -13,7 až -11,7) ve prospěch semaglutidu.

U pacientů, kteří měli prediabetes, vedla terapie semaglutidem ke zlepšení hodnot glykovaného hemoglobinu. 84,1 % těchto pacientů mělo na konci studie normální hodnoty HbA_1c. U pacientů na semaglutidu bylo také zaznamenáno zlepšení fyzických schopností, vyjádřené pomocí skóre SF-36.

(vyhodnocení u pacientů, kteří užívali medikaci po celou dobu studie)

Nejčastějšími nežádoucími účinky byly nauzea a průjem, obvykle přechodné a mírné případně středně závažné intenzity s postupným odezníváním. Gastrointestinální nežádoucí účinky byly častější ve skupině léčené semaglutidem. Častěji byla přerušena terapie ve skupině léčené semaglutidem (4,5 %) než placebem (0,8 %).¹⁰

Studie STEP 1 u pacientů s obezitou nebo nadváhou ukázala, že terapie semaglutidem v dávce 2,4 mg s.c. týdně spolu s intervencí životního stylu vedla k trvalému a klinicky relevantnímu snížení tělesné hmotnosti.

STEP 2 – semaglutid vs. placebo u diabetiků 2. typu

Studie STEP 2 (NCT03552757)¹¹ měla podobný design jako studie STEP 1, ale zahrnula výlučně diabetické pacienty (kteří byli naopak ze studie STEP 1 vyloučeni). Jednalo se o dvojitě zaslepenou randomizovanou studii, realizovanou ve 149 centrech 12 zemí světa.

Ve studii bylo léčeno celkem 1 210 účastníků – dospělých diabetiků 2. typu, kteří měli před vstupem do studie BMI nejméně 27 kg/m² a HbA_1c v rozmezí 53–86 mmol/mol.

V rámci studie byli randomizováni v poměru 1 : 1 : 1 k podávání semaglutidu v dávce 2,4 mg týdně, resp. 1,0 mg semaglutidu týdně (antidiabetické dávkování), resp. placeba. Tato léčba byla přidána k intervenci životního stylu, určené k snížení nadváhy. Studie trvala 68 týdnů.

Primárním sledovaným cílem byla změna tělesné hmotnosti a podíl pacientů, kteří v 68. týdnu dosáhnou poklesu alespoň 5 % původní hmotnosti – srovnání pro dávku 2,4 mg semaglutidu vs. placebo.

V 68. týdnu studie bylo při léčbě semaglutidem v dávce 2,4 mg s.c. týdně dosaženo poklesu tělesné hmotnosti o 9,6 ± 0,4 % a v případě placeba poklesu o 3,4 ± 0,4 %. Rozdíl mezi skupinami tak činil 6,2 % (95% CI -7,3 až -5,2; p < 0,0001) ve prospěch semaglutidu.

Poklesu o nejméně 5 % vstupní hmotnosti dosáhlo v 68. týdnu studie 68,8 % pacientů na semaglutidu (2,4 mg týdně) oproti 28,5 % pacientů na placebu (OR 4,88; 95% CI 3,58–6,64; p < 0,0001).¹²

Nežádoucí účinky byly častější v obou skupinách léčených semaglutidem než u placeba, nejčastěji se jednalo o gastrointestinální nežádoucí účinky, většinou mírné nebo středně závažné.¹²

Výsledky této studie ukázaly, že i u diabetiků 2. typu (s nadváhou nebo obezitou) vede terapie semaglutidem v dávce 2,4 mg týdně ke klinicky významnému poklesu tělesné hmotnosti.

STEP 3 – semaglutid spolu s intenzivní behaviorální terapií u nediabetiků

STEP 3 (NCT03611582)¹³ byla randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie, která studovala efekt terapie semaglutidem v dávce 2,4 mg s.c. jednou týdně spolu s intenzivní behaviorální terapií u obézních nediabetiků. Studie byla realizována ve 41 lékařských centrech v USA.

Ve studii byli zařazeni dospělí pacienti, kteří za sebou měli již nejméně jeden neúspěšný dietní pokus o snížení tělesné hmotnosti a kteří byli buď obézní (BMI ≥ 30 kg/m²), nebo měli nadváhu (BMI ≥ 27 kg/m²) a některou z komplikací spojených s hmotností (např. dyslipidemie, hypertenze, obstrukční spánková apnoe, kardiovaskulární onemocnění). Studie byla určena pro nediabetické pacienty, proto byli ze studie vyloučeni pacienti s diabetem (ev. s hodnotou HbA_1c ≥ 48 mmol/mol).

Pacientům byla pro prvních osm týdnů studie zajištěna nízkokalorická dieta (1000–1200 kcal/den) v podobě kontrolovaných náhrad jídla (např. tekuté koktejly apod.), poté účastníci přešli na nízkokalorickou dietu (1200–1800 kcal/den) z běžných potravin. Součástí terapie byla také doporučení 100 minut fyzické aktivity týdně s postupným zvyšováním na 200 minut týdně a během 68 týdnů studie absolvovali 30 individuálních sezení behaviorální terapie s dietologem. K této intenzivní intervenci životního stylu byla přidána terapie semaglutidem v dávce 2,4 mg s.c. týdně nebo placebo. Pacienti byli randomizováni v poměru 2 : 1 (semaglutid : placebo).

Primárním endpointem byla společně změna tělesné hmotnosti za dobu studie a podíl pacientů, kteří v 68. týdnu studie dosáhnou poklesu tělesné hmotnosti o nejméně 5 % původní. Sekundárně byl hodnocen i podíl pacientů s nejméně 10%, resp. 15% redukcí hmotnosti.

Ve studii bylo zařazeno 611 pacientů (407 na semaglutidu, 204 na placebu). 92,8 % pacientů dokončilo studii, 82,7 % ji dokončilo na studijní medikaci. Většinu pacientů tvořily ženy (81,0 %), průměrný věk byl 46 ± 13 let, hmotnost 105,8 ± 22,9 kg a BMI 38,0 ± 6,7 kg/m². 75,8 % pacientů mělo některou z komorbidit spojených s nadváhou či obezitou.¹⁴

Průměrný pokles hmotnosti dosáhl ve skupině léčené semaglutidem v 68. týdnu studie 16,0 %, v případě placeba (které představovalo samotnou intervenci životního stylu) bylo dosaženo poklesu o 5,7 %. Rozdíl mezi skupinami tak činil 10,3 % (95% CI -12,0 až -8,6; p < 0,001) ve prospěch semaglutidu. Pokud bychom vyhodnotili výlučně pacienty, kteří užívali medikaci po celou dobu studie, činil by rozdíl mezi skupinami 12,7 % ve prospěch semaglutidu (dosažený pokles o 17,6 % vstupní hmotnosti za 68 týdnů studie).¹⁴

Poklesu o 5 % a více vstupní hmotnosti dosáhlo po 68 týdnech 86,6 % pacientů ve skupině se semaglutidem vs. 47,6 % pacientů na placebu.¹⁴

Poklesu o 10 % a více vstupní hmotnosti dosáhlo 75,3 % pacientů na semaglutidu a poklesu o 15 % a více pak 55,8 % pacientů (na placebu 27,0 %, resp. 13,2 %).¹⁴

Gastrointestinální nežádoucí účinky byly častější na semaglutidu (82,2 % vs. 63,2 %) než na placebu. Terapii přerušilo 3,4 % pacientů léčených semaglutidem (a žádný na placebu).¹⁴

Přidání semaglutidu v dávce 2,4 mg s.c. týdně k intenzivní behaviorální terapii obezity a nadváhy vede k dalšímu významnému a klinicky relevantnímu poklesu tělesné hmotnosti.

STEP 4 – vysazení vs. pokračování terapie semaglutidem

Design randomizované, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studie STEP 4 (NCT03548987) byl relativně jednoduchý. Do studie byli zařazeni obézní pacienti (BMI ≥ 30 kg/m²), nebo pacienti s nadváhou (BMI ≥ 27 kg/m²) a současně některou z relevantních komorbidit a těmto pacientům byla během 16 týdnů vytitrována dávka 2,4 mg semaglutidu s.c. týdně (titrace od dávky 0,25 mg týdně v čtyřtýdenních intervalech). Po čtyřech týdnech užívání plné dávky (2,4 mg) byli pacienti randomizováni v poměru 2 : 1 k pokračování terapie plnou dávkou semaglutidu, nebo k převodu na placebo, a to na dobu 48 týdnů pokračování studie. V obou skupinách byla terapie provázena intervencí životního stylu. Ve studii nebyli zařazeni diabetici.

Výsledky studie přehledně ukazuje obrázek 4. Během prvních dvaceti týdnů vstupní fáze studie byla tělesná hmotnost pacientů snížena v průměru o 10,6 %, což bylo provázeno snížením obvodu pasu, BMI, systolického i diastolického krevního tlaku, HbA_1c i zlepšením lipidového profilu. V příštích 48 týdnech studie následujících po randomizaci a převodu části pacientů na placebo bylo dosaženo dalšího poklesu hmotnosti o 7,9 % ve skupině léčené semaglutidem. Ve skupině převedené na placebo došlo naopak k nárůstu hmotnosti o 6,9 %. Pokud byli hodnoceni výlučně pacienti, kteří zachovali medikaci po celou dobu studie, byla změna tělesné hmotnosti reprezentována v této části studie hodnotami -8,8 % vs. +6,5 %.¹⁵

U účastníků studie, kteří i v pokračovací fázi studie (20.–68. týden) byli přiřazeni k léčbě semaglutidem, vedla tato terapie k dalšímu poklesu tělesné hmotnosti. Plató poklesu bylo dosaženo mezi 60. a 68. týdnem studie a kalkulovaný průměrný pokles tělesné hmotnosti za celou studii tak činil 17,4 %. Úbytek hmotnosti byl provázen odpovídajícím poklesem obvodu pasu, lipidového profilu a metabolismu glukózy. Oproti tomu účastníci, kteří byli převedeni po 20. týdnu na placebo, postupně přibývali na váze. Tyto výsledky jasně ukazují chronický charakter obezity a potřebu dlouhodobé terapie, která je schopna udržet dosažený pokles tělesné hmotnosti.¹⁵

STEP 5 – dlouhodobé výsledky terapie semaglutidem

Studie STEP 5 (NCT03693430) obohatila naše znalosti o efektivitě a bezpečnosti působení semaglutidu v dávce 2,4 s.c. týdně tím, že prodloužila dobu sledování pacientů až na 104 týdnů.

152 nediabetických pacientů s obezitou, nebo nadváhou + komorbiditami bylo po dobu 104 týdnů léčeno podáváním semaglutidu v dávce až 2,4 mg s.c. týdně, stejné množství pacientů užívalo placebo. V obou skupinách byla tato léčba doplněna o intervenci životního stylu pro snížení tělesné hmotnosti. Vstupní BMI pacientů byl v průměru 38,5 ± 6,9 kg/m².

Ve 104. týdnu studie 77,1 % pacientů léčených semaglutidem mělo pokles hmotnosti vyšší než 5 % původní (u placeba se jednalo o 34,4 %, p < 0,0001). Průměrný dosažený pokles hmotnosti u pacientů na semaglutidu činil po 104 týdnech 15,2 % (ve srovnání s placebem pak o 12,6 %).¹⁵

STEP 8 – srovnání semaglutidu 2,4 mg s.c. jednou týdně a liraglutidu 3,0 mg s.c. jednou denně

Studie STEP 8 (NCT04074161) si vzala za cíl srovnání bezpečnosti a účinnosti podávání semaglutidu s.c. v dávce 2,4 mg týdně oproti liraglutidu s.c. v dávce 3,0 mg jednou denně, v obou případech jako doplněk k dietě a fyzické aktivitě.

Tato randomizovaná, otevřená a placebem kontrolovaná studie byla realizována v 19 lékařských centrech v USA. Do studie byli zařazeni nediabetičtí pacienti s obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²), nebo nadváhou (BMI ≥ 27 kg/m²) a současně některou z relevantních komorbidit. Studie trvala 68 týdnů.

V rámci studie byl pacientům podáván semaglutid v dávce 2,4 mg s.c. jednou týdně (v případně netolerance mohla být použita dávka 1,7 mg) nebo liraglutid v dávce 3,0 mg s.c. jednou denně (v případě netolerance mohla být použita dávka 1,7 mg). Obě aktivně léčené skupiny měly současně kontrolní skupinu, ve které bylo se stejnou frekvencí podáváno placebo. Pacienti byli randomizováni v poměru 3 : 1 : 3 : 1 (tedy 126 pacientů na semaglutidu, 127 pacientů na liraglutidu a 85 pacientů na placebu).

Primárním sledovaným endpointem byla změna tělesné hmotnosti po 68 týdnech studie a srovnání výsledku mezi semaglutidem a liraglutidem. Sekundárně bylo hodnoceno také dosažení alespoň 10% (resp. 15%, resp. 20%) poklesu tělesné hmotnosti.

Průměrný věk pacientů byl 49 ± 13 roku, 78,4 % byly ženy. Průměrná vstupní hmotnost pacientů byla 104 ± 23,8 kg a BMI 37,5 ± 6,8 kg/m². 94,4 % pacientů dokončilo studii, 80,2 % dokončilo studii na studijní léčbě.¹⁷

Za 68 týdnů studie bylo ve skupině léčené semaglutidem dosaženo poklesu hmotnosti o 15,8 % a ve skupině léčené liraglutidem 6,4 %. Rozdíl mezi aktivně léčenými skupinami činil 9,4 % (95% CI -12 až -6,8; p < 0,001) ve prospěch semaglutidu. U placeba bylo dosaženo poklesu pouze o 1,9 %.¹⁷

70,9 % vs. 25,6 % pacientů během 68 týdnů studie dosáhlo ≥10% poklesu hmotnosti (semaglutid vs. liraglutid), 55,6 % vs. 12,0 % dosáhlo ≥15% poklesu hmotnosti a 38,5 % vs. 6,0 % dosáhlo ≥20% poklesu tělesné hmotnosti.¹⁷

Podíl pacientů, kteří přerušili léčbu v průběhu studie, byl 13,5 % u semaglutidu a 27,6 % u liraglutidu. Gastrointestinální nežádoucí účinky byly zaznamenány u 84,1 % pacientů léčených semaglutidem a u 82,7 % pacientů léčených liraglutidem.¹⁷

Semaglutid podávaný s.c. jednou týdně v dávce 2,4 mg vykázal významně vyšší účinnost na snižování tělesné hmotnosti u nediabetiků s nadváhou či obezitou než liraglutid podávaný s.c. v dávce 3,0 mg jednou denně.

STEP 10 – semaglutid u pacientů s obezitou a prediabetem

Účinnosti a bezpečnosti semaglutidu u obézních pacientů s prediabetem byla věnována randomizovaná a dvojitě zaslepená studie STEP 10 (NCT05040971).

Do studie bylo zařazeno 207 pacientů – dospělých obézních (BMI ≥ 30 kg/m²) pacientů s prediabetem. Prediabetes byl definován dle kritérií UK National Institute for Health and Care Excellence, pacienti museli v rámci screeningu mít (alespoň v jednom měření) HbA_1c 42–47 mmol/mol nebo glykemii nalačno 5,5–6,9 mmol/l.

71 % pacientů ve studii byly ženy, většinu populace tvořili běloši a všichni zařazení pacienti obdrželi alespoň jednu dávku studijního léku. Průměrný věk pacientů při vstupu do studie byl 53 ± 11 let, hmotnost 111,6 ± 22,2 kg, BMI 40,1 ± 6,9 kg/m², obvod pasu 120,1 ± 14,7 cm. Průměrný vstupní glykovaný hemoglobin (HbA_1c) byl 41,3 ± 3,0 mmol/mol a glykemie nalačno 5,9 ± 0,6 mmol/l.¹⁸

V rámci studie byla všem pacientům poskytnuta dietní a pohybová terapie. 138 pacientů k ní užívalo 2,4 mg semaglutidu s.c. jednou týdně a 69 pacientů placebo. Na této terapii byli pacienti 52 týdnů.¹⁸

Terapie semaglutidem podle očekávání vedla k signifikantně vyšší redukci hmotnosti, v 52. týdnu byla hmotnost pacientů léčených semaglutidem nižší o 13,9 ± 0,7 %, zatímco u pacientů na placebu pouze o 2,7 ± 0,6 % vstupní hmotnosti. Rozdíl mezi skupinami tak činil 11,2 % (95% CI -13,0 až -9,0; p < 0,0001). Pokles hmotnosti byl provázen také snížením obvodu pasu i krevního tlaku (v 52. týdnu studie na semaglutidu pokles sTK o 7,8 mmHg a obvodu pasu v průměru o 8,3 cm).¹⁸

U drtivé většiny pacientů léčených semaglutidem byly v 52. týdnu studie normalizovány glykemické parametry. V případě pacientů na semaglutidu mělo v 52. týdnu studie normoglykemii 81 %, v případě placeba se glykemie normalizovala pouze u 14 % pacientů (OR 19,8; 95% CI 8,7–45,2; p < 0,0001). V 52. týdnu vedla terapie semaglutidem k poklesu HbA_1c v průměru o 0,5 % (DCCT) a poklesu glykemie nalačno o 0,6 mmol/l.

Závažné nežádoucí účinky se vyskytly se stejnou četností u semaglutidu i u placeba. Nežádoucí účinky vedoucí k přerušení léčby byly častější u semaglutidu (6 % vs. 1 % u placeba). Studie nepřinesla žádné nové bezpečnostní signály.¹⁸

Studie ukázala nejen skutečnost, že semaglutid je účinný na snižování tělesné hmotnosti i u obézních prediabetiků, ale také, že u většiny pacientů s prediabetem vedla terapie semaglutidem k dosažení normoglykemie. Bezpečnost byla konzistentní s výsledky předchozích studií.

Studie STEP HFpEF

Semaglutid u obézních nediabetických pacientů se srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí

V randomizované, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studii STEP HFpEF (NCT04788511) byl semaglutid podáván obézním pacientům se srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí a byl zkoumán nejen vliv na hmotnost pacientů, ale také na symptomy srdečního selhání a fyzická omezení s ním spojená.

Studie byla realizována v 96 klinických centrech 13 zemí a byli do ní zařazeni dospělí nediabetičtí pacienti s BMI ≥30 kg/m² a srdečním selháním funkční třídy NYHA II–IV a zachovalou ejekční frakcí levé komory (nejméně 45 %).

Pro hodnocení symptomů srdečního selhání byl využit validovaný 23položkový dotazník KCCQ-CSS (Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire – Clinical Summary Score). Jedná se o dotazník, který kvantifikuje symptomy srdečního selhání, související fyzické funkce pacienta, kvalitu života a sociální omezení. Skóre má škálu od 0 do 100 (čím nižší skóre, tím větší zatížení nemocí).²¹ Vstupně museli mít pacienti hodnotu KCCQ-CSS nižší než 90 bodů. Medián hodnoty na počátku studie činil 58,9 bodu.

Zařazeni byli pacienti se zvýšeným tlakem v levé komoře srdeční nebo pacienti se zvýšenou hodnotou natriuretických peptidů + echokardiografickými abnormitami nebo pacienti v posledních 12 měsících hospitalizovaní pro srdeční selhání, u kterých pokračovala terapie diuretiky nebo měli echokardiografické abnormity. Zařazení pacienti museli v šestiminutovém testu chůzí (6MWT) dosahovat vzdálenosti alespoň 100 metrů. Vyloučeni byli diabetičtí pacienti.

Pacienti byli ve studii randomizováni v poměru 1 : 1 k terapii semaglutidem v dávce 2,4 mg s.c. jednou týdně nebo placebem po dobu 52 týdnů. Randomizace byla stratifikována dle vstupního BMI (<35 kg/m², resp. ≥35 kg/m²).

Primárním sledovaným cílem studie byly společně změna v KCCQ-CSS skóre a změna tělesné hmotnosti v 52. týdnu studie. Sekundárně byla sledována změna v 6MWT, úmrtí z jakýchkoliv příčin, hospitalizace pro srdeční selhání a další endpointy.

Ve studii bylo zařazeno celkem 529 pacientů, 263 bylo randomizováno k terapii semaglutidem (postupná titrace od 0,25 mg týdně) a 266 k užívání placeba. Užívání medikace předčasně přerušilo 16 % v semaglutidové skupině a 15,8 % v placebové skupině. 97,3 % pacientů v semaglutidové skupině dokončilo studii. Z těch, kdo užívali studijní medikaci v 52. týdnu studie, bylo 83,7 % na dávce 2,4 mg týdně. 95,8 % účastníků byli běloši, 56,1 % ženy. Medián věku byl 69 let, medián vstupní tělesné hmotnosti 105,1 kg a medián BMI 37,0 kg/m² s tím, že 66 % účastníků mělo BMI 35 kg/m² nebo vyšší.

Medián hodnoty 6MWT na počátku studie byl 320 m, medián EF LK 57,0 %, medián NT-proBNP 450,8 pg/ml. 52,0 % pacientů mělo anamnézu fibrilace síní a 15,3 % bylo v předchozích 12 měsících hospitalizováno pro srdeční selhání. 66,2 % pacientů bylo zařazeno v třídě II NYHA, 33,8 % pacientů v třídách III nebo IV. Většina pacientů užívala beta blokátory, diuretika, RAS blokátory, 34,8 % antagonisty mineralokortikoidních receptorů a 3,6 % inhibitory SGLT2.

Terapie semaglutidem s.c. v dávce 2,4 mg týdně vedla v 52. týdnu studie ke zvýšení skóre KCCQ-CSS o 16,6 bodu (na placebu o 8,7 bodu). Hmotnost pacientů léčených semaglutidem klesla v 52. týdnu studie o 13,3 % oproti poklesu o 2,6 % při užívání placeba. Podrobné výsledky ukazuje tabulka 2.

U obézních pacientů se srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí vedla terapie semaglutidem ke snížení symptomů srdečního selhání, zlepšení fyzických omezení i pohybových funkcí spolu s významným úbytkem hmotnosti.

Studie STEP HFpEF DM

Semaglutid u obézních diabetiků se srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí

Téměř polovina pacientů se srdečním selháním s mírně redukovanou nebo zachovalou ejekční frakcí má současně diabetes mellitus 2. typu. Obézním pacientům s diabetem 2. typu a současně srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí (HFpEF) byla věnována studie STEP HFpEF DM (NCT04916470), ve které byla sledována účinnost subkutánně podávaného semaglutidu na symptomy srdečního selhání (a další omezení touto nemocí) a na redukci hmotnosti těchto pacientů.

Ve studii byli zařazeni dospělí pacienti s diabetem 2. typu, obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²) a srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí (EF LK ≥ 45 %). Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 k terapii semaglutidem v dávce 2,4 mg s.c. jednou týdně nebo placebem. Primárním cílem byla společně hodnota skóre KCCQ-CSS a změna tělesné hmotnosti za 52 týdnů studie. Efekt semaglutidu byl analyzován samostatně v podskupinách pacientů rozlišených podle vstupní hodnoty glykovaného hemoglobinu (nízký – pod 48 mmol/mol, střední – 48 mmol/mol až <58 mmol/mol, vysoký – ≥58 mmol/mol).

KCCQ-CSS (Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire Clinical Summary Score) je skóre založené na 23položkovém dotazníku, jenž kvantifikuje symptomy srdečního selhání, související fyzické funkce pacienta, kvalitu života a sociální omezení. Skóre má škálu od 0 do 100 (čím nižší skóre, tím větší zatížení nemocí).²¹

Ve studii bylo zařazeno 616 účastníků průměrného věku 68,4 ± 8,9 roku. Ve skupině s nízkým vstupním HbA_1c bylo 227 pacientů, středně vysoký HbA_1c mělo 226 pacientů a ve skupině s vysokým vstupním HbA_1c bylo 163 pacientů.²²

Ve skupině s nízkým vstupním HbA_1c bylo po 52 týdnech studie skóre KCCQ-CSS u pacientů léčených semaglutidem zvýšeno o 12,4 bodu (placebo o 5,7 bodu), ve skupině se středně zvýšeným HbA_1c bylo při terapii skóre zvýšeno o 14,5 bodu (placebo o 8,5 bodu) a ve skupině s vysokým vstupním HbA_1c bylo skóre zvýšeno o 14,5 bodu (placebo o 4,8 bodu). Semaglutid tak zlepšoval symptomy srdečního selhání a fyzická omezení spojená s touto chorobou nezávisle na vstupní hodnotě HbA_1c.²²

Během 52 týdnů studie se tělesná hmotnost pacientů léčených semaglutidem snížila o 10,8 %, resp. 9,6 %, resp. 8,6 % (nízký, resp. střední, resp. vysoký vstupní HbA_1c).²²

Studie SELECT

Kardiovaskulární benefity semaglutidu u nediabetiků s nadváhou nebo obezitou

Mezinárodní a multicentrická (804 pracovišť v 41 zemích), dvojitě zaslepená, randomizovaná, placebem kontrolovaná klinická studie SELECT hodnotila kardiovaskulární benefity jednou týdně podávaného semaglutidu u osob s nadváhou či obezitou bez diabetu.

Studijní populace zahrnovala pacienty ve věku od 45 let, s BMI nejméně 27 kg/m² a anamnézou kardiovaskulárního onemocnění (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, symptomatická ischemická choroba dolních končetin). Jednalo se o nediabetiky, takže mezi vylučovacími kritérii byla diagnóza diabetes mellitus a hodnota HbA_1c ≥48 mmol/mol, dále pak mezi vylučovací kritéria k účasti ve studii patřilo srdeční selhání třídy IV NYHA a plánovaná koronární, karotická nebo periferní revaskularizace.^23–26

Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 k užívání semaglutidu v dávce až 2,4 mg s.c. týdně nebo placeba. Dávka semaglutidu byla titrována postupně od úvodní dávky 0,24 mg týdně se zvyšováním dávky každé čtyři týdny (0,5..1,0..1,7..2,4 mg) po dobu 16 týdnů. Pokud pacient netoleroval eskalaci dávky, mohl být titrační interval prodloužen nebo nemuselo být dosaženo maximální cílové dávky a k udržovací léčbě pak byla užita dávka nižší než 2,4 mg týdně.^23–26

Pokud se v průběhu studie rozvinul u pacienta diabetes, mohl být léčen antidiabetiky s výjimkou dalších GLP-1 agonistů.²³

Za primární endpoint studie byl stanoven kompozit úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatálního infarktu myokardu a nefatální cévní mozkové příhody. Studie byla designována jako event-driven. Tento design vyžadoval, aby bylo dosaženo nejméně 1 225 příhod primárního endpointu. ^23–26

Ve studii bylo randomizováno celkem 17 604 pacientů. Průměrný věk činil 61,6 ± 8,9 roku, průměrný BMI 33,3 ± 5,0 kg/m² (s tím, že 71,5 % pacientů mělo BMI ≥30 kg/m²). Průměrný HbA_1c byl 5,8 ± 0,3 % a celkem 11 696 pacientů (66,4 %) naplnilo kritéria prediabetu (definováno jako HbA_1c 5,7–6,4 %). Téměř tři čtvrtiny pacientů mělo v anamnéze infarkt myokardu, necelá čtvrtina srdeční selhání.²³

90,1 % pacientů užívalo při vstupu do studie hypolipidemika, 86,2 % antiagregancia, 70,2 % beta blokátory, 45 % ACE inhibitory a 29,5 % sartany, skupiny byly z hlediska užívání kardiovaskulární terapie vyvážené.²³ Jednalo se tedy o pacienty v sekundární kardiovaskulární prevenci s poměrně intenzivní kardiovaskulární farmakoterapií.

Pacienti byli ve studii sledováni v průměru 39,8 ± 9,4 měsíce. Předčasné ukončení léčby bylo zaznamenáno u 26,7 % pacientů ve skupině se semaglutidem a u 23,6 % pacientů ve skupině s placebem. Přibližně 77 % pacientů v semaglutidové skupině užívalo plnou dávku 2,4 mg týdně.²³

Primární endpoint (tedy úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu nebo nefatální cévní mozková příhoda) byl dosažen u 569 z 8 803 pacientů na semaglutidu (6,5 %) a u 701 z 8 801 pacientů na placebu (8 %). Riziko tak bylo ve skupině užívající semaglutid nižší o 20 % (HR 0,8; 95% CI 0,72–0,9; p < 0,001).

Průměrný pokles tělesné hmotnosti za 104 týdnů studie byl 9,39 % vstupní tělesné hmotnosti u pacientů na semaglutidu a 0,88 % u pacientů na placebu. Ve skupině léčené semaglutidem poklesl celkový cholesterol o 4,6 % (vs. 1,92 % placebo), hsCRP o 39,12 % (vs. 2,08 % placebo).²³

Z pacientů léčených semaglutidem, kteří při vstupu do studie měli HbA_1c ≥5,7 %, jich ve 104. týdnu mělo 65,7 % glykovaný hemoglobin nižší než tuto hodnotu (v případě placebové skupiny se jednalo o 21,4 % pacientů).²³

Závažné nežádoucí účinky byly hlášeny u 2 941 pacientů (33,4 %) na semaglutidu a u 3 204 pacientů (36,4 %) na placebu (p < 0,001), byly tedy méně časté při užívání semaglutidu než placeba. V případě semaglutidu nežádoucí účinky častěji vedly k přerušení léčby (16,6 % vs. 8,2 %), především se jednalo o gastrointestinální potíže.

Studie SELECT ukázala, že terapie semaglutidem (v dávce 2,4 mg s.c. jednou týdně) u nediabetiků s nadváhou či obezitou v sekundární prevenci kardiovaskulárních chorob snižuje kardiovaskulární riziko těchto pacientů, reprezentované kompozitním kardiovaskulárním cílem složeným z úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatálního infarktu myokardu a nefatální cévní mozkové příhody. Současně byl doložen výrazný pokles tělesné hmotnosti i pozitivní ovlivnění dalších kardiovaskulárních a metabolických rizikových faktorů (LDL cholesterol, hsCRP, krevní tlak ad.) – a to u populace pacientů ve vysoké míře léčené statiny, antihypertenzivy a antiagregancii. Závažné nežádoucí účinky byly u semaglutidu méně časté než u placeba, podle očekávání bylo v případě semaglutidu častější předčasné ukončení léčby z důvodu intestinálních potíží.

Publikovali jsme...

Obezitologie a bariatrie 2021. Několik odborných postřehů z virtuální konference českých obezitologů. Kazuistiky v diabetologii 20, 1: 39–49, 2022.

I nediabetici s nadváhou či obezitou mají kardiovaskulární benefit z terapie semaglutidem. Výsledky studie SELECT. Kazuistiky v diabetologii 22, 1: 31–32, 2024.

Wegovy oficiálně uveden na trh v České republice. Nová antiobezitika mění pravidla hry v léčbě obezity. Kazuistiky v diabetologii 23, 2: 18–19, 2025.
 
Wegovy – efektivní antiobezitikum s kardiovaskulární protektivitou. Nejnovější informace z uvedení přípravku do praxe v České republice. Aktuality. Kazuistiky v diabetologii online, 2025.
 
Wegovy v USA schválen pro léčbu steatohepatitidy asociované s metabolickou dysfunkcí. První výsledky studie ESSENCE. Aktuality. Kazuistiky v diabetologii online, 2025.

Výsledky studie ESSENCE. Semaglutid a MASH. Kazuistiky v diabetologii 24, 1: 32–33, 2026.

Aldhoon Hainerová, I. Komplexní léčba obezity u adolescentky: význam režimových opatření a farmakoterapie. Kazuistiky v diabetologii 24, 2: 35–36, 2026.

Literatura

1. Wegovy 0,25 mg FlexTouch injekční roztok v předplněném peru. Wegovy 0,5 mg FlexTouch injekční roztok v předplněném peru. Wegovy 1 mg FlexTouch injekční roztok v předplněném peru. Wegovy 1,7 mg FlexTouch injekční roztok v předplněném peru. Wegovy 2,4 mg FlexTouch injekční roztok v předplněném peru. Souhrn údajů o přípravku. (online: https://www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/wegovy-epar-product-information_cs.pdf) [cit. 2. 6. 2025]
2. SÚKL. Databáze léků. (online: www.sukl.cz) [cit. 2. 6. 2025]
3. Müllerová, H., Haluzík, M., Sucharda, P. et al. Společné stanovisko odborných společností k farmakologické léčbě obezity. Česká obezitologická společnost, Česká asociace preventivní kardiologie, Česká společnost pro aterosklerózu, Česká diabetologická společnost. Gastroent Hepatol 74, 6: 499–512, 2020. (online: https://www.obesitas.cz/files/start/pro-obezitology/spolecne-stanovisko-odbornych-spolecnosti-2020.pdf) [cit. 29. 5. 2025]
4. Yumuk, V., Tsigos, C., Fried, M. et al. European guidelines for obesity management in adults. Obes Fact 8, 6: 402–424, 2015.
5. Yumuk, V., Frühbeck, G., Oppert, J. M. et al. Executive Committee of the European Association for the Study of Obesity. Obes Facts 7, 2: 96–101, 2014.
6. Gaskin, C. J., Cooper, K., Stephens, L. D. et al. Clinical practice guidelines for the management of overweight and obesity published internationally: A scoping review. Obes Rev 25, 5: e13700, 2024.
7. National Institute for Health and Care Excellence (NICE). Obesity: identification, assessment and management. Glinical guideline (NG246). Last updated 14 January 2025. (online: https://www.nice.org.uk/guidance/ng246) [cit. 29. 5. 2025]
8. Wharton, S., Lau, D. C. W., Vallis, M. et al. Obesity in adults: a clinical practice guideline. CMAJ 192, 31: 4875–4891, 2020.
9. STEP 1: Research study investigating how well semaglutie works in people suffering from overweight or obesity (STEP 1). NCT03548935. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT03548935?term=semaglutide%20step&checkSpell=&viewType=Table&page=1&rank=4) [cit. 2. 6. 2025]
10. Wilding, J. P. H., Batterham, R. L., Calanna, S. et al.; STEP 1 Study Group. Once-weekly semaglutide in adults with overweight or obesity. N Engl J Med 384, 11: 989–1002, 2021.
11. Research study investigating how well semaglutide works in people with type 2 diabetes suffering from overweight or obesity (STEP 2). NCT03552757. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT03552757?term=semaglutide%20step&checkSpell=&viewType=Table&page=1&rank=9) [cit. 2. 6. 2025]
12. Davies, M., Faerch, L., Jeppesen, O. et al.; STEP 2 Study Group. Semaglutide 2,4 mg once a week in adults with overweight or obesity, and type 2 diabetes (STEP 2): a randomised, double-blind, double-dummy, placebo-controlled, phase 3 trial. Lancet 397, 10278: 971–984, 2021.
13. Research study to look how well semaglutide is at lowering weight when taken together with an intensive lifestyle program (STEP 3). NCT03611582. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT03611582?term=semaglutide%20step&checkSpell=&viewType=Table&page=1&rank=6) [cit. 2. 6. 2025]
14. Wadden, T. A., Bailey, T. S., Billings, L. K. et al.; STEP 3 Investigators. Effect of subcutaneous semaglutide vs placebo as an adjunct to intensive behavioral therapy on body weight in adults with overweight or obesity. The STEP 3 randomized clinical trial. JAMA 325, 14: 1403–1413, 2021.
15. Rubino, D., Abrahamsson, N., Davies, M. et al.; STEP 4 Investigators. Effect of continued weekly subcutaneous semaglutide vs placebo on weight loss maintenance in adults with overweight or obesity: The STEP 4 randomized clinical trial. JAMA 325, 14: 1414–1425, 2021.
16. Garvey, W. T., Batterham, R. L., Bhatta, M. et al.; STEP 5 Study Group. Two-year effects of semaglutide in adults with overweight or obesity: the STEP 5 trial. Nat Med 28, 10: 2083–2091, 2022.
17. Rubino, D. M., Greenway, F. L., Khalid, U. et al.; STEP 8 Investigators. Effect of weekly subcutaneous semaglutide vs daily liraglutide on body weight in adults with overweight or obesity without diabetes: The STEP 8 randomized clinical trial. JAMA 327, 2: 138–150, 2022.
18. McGowan, B. M., Bruun, J. M., Capehorn, M. et al.; STEP 10 Study Group. Efficacy and safety of once-weekly semaglutide 2·4 mg versus placebo in people with obesity and prediabetes (STEP 10): a randomised, double-blind, placebo-controlled, multicentre phase 3 trial. Lancet Diabetes Endocrinol 12, 9: 631–642, 2024.
19. Kosiborod, M. N., Abildstrom, S. Z., Boralug, B. A. et al.; STEP-HFpEF Trial Committees and Investigators. Semaglutide in patients with heart failure with preserved ejection fraction and obesity. N Engl J Med 389, 12: 1069–1084, 2023.
20. Borlaug, B. A., Kitzman, D. W., Davies, M. J. et al. Semaglutide in HFpEF across obesity class and by body weight reduction: a prespecified analysis of the STEP-HFpEF trial. Nat Med 29, 9: 2358–2365, 2023.
21. Green, C. P., Porter, C. B., Bresnahan, D. R., Spertus, J. A. Development and evaluation of the Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire: a new health status measure for heart failure. J Am Coll Cardiol 35, 5: 1245–1255, 2000.
22. Davies, M. J., van der Meer, P., Verma, S. et al.; STEP-HFpEF Trials Committees and Investigators. Semaglutide in obesity-related heart failure with preserved ejection fraction and type 2 diabetes across baseline HbA_1c levels (STEP-HFpEF DM): a prespecified analysis of heart failure and metabolic outcomes from a randomised, placebo-controlled trial. Lancet Diabetes Endocrinol 13, 3: 196–209, 2025.
23. Lincoff, A. M., Brown-Frandsen, K., Colhoun, H. M. et al.; SELECT Trial Investigators. Semaglutide and cardiovascular outcome in obesity without diabetes. N Engl J Med 389, 24: 2221–2232, 2023.
24. Semaglutide effects on heart disease and stroke in patients with overweight or obesity (SELECT). NCT03574597. ClinicalTrials.gov (online: https://classic.clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT03574597?term=NCT03574597&draw=2&rank=1) [cit. 6. 6. 2025]
25. Ryan, D. H., Lingvay, I., Colhoun, H. M. et al. Semaglutide effects on cardiovascular outcomes in people with overweight or obesity (SELECT) rationale and design. Am Heart J 229: 61–69, 2020.
26. Lingvay, I., Brown-Frandsen, K., Colhoun, H. M. et al.; SELECT Study Group. Semaglutide for cardiovascular event reduction in people with overweight or obesity: SELECT study baseline characteristics. Obesity (Silver Spring) 31, 1: 111–122, 2023.
27. O'Neil, P. M., Rubino, D. M. Exploring the wider benefits of semaglutide treatment in obesity: insight from the STEP program. Postgrad Med 134, supl. 1: 28–36, 2022.
28. Vrints, C., Andreotti, F., Koskinas, K. C.; ESC Scientific Document Group. 2024 ESC Guidelines for the management of chronic coronary syndromes. Eur Heart J 45, 36: 3415–3537, 2024.
29. Kala, P., Pudil, R., Varvařovský, I., Skalická, H. Doporučení pro léčbu chronických koronárních syndromů 2024. Zkrácený dokument. CorVasa 67: 230–294, 2025.