Aspartam
Po chemické stránce se jedná o dipeptid (bílkovina), který se rozkládá na aminokyseliny fenylalanin (50 %), kyselinu asparagovou (40 %) a metanol (10 %). Má čistě sladkou chuť podobnou cukru, je bez příchuti. Dobře se rozpouští ve vodě, při vyšších teplotách a v málo kyselém prostředí ztrácí sladivost a hořkne. Není vhodný pro tepelnou úpravu a pro nekyselé nápoje a potraviny.
Co se pozornosti veřejnosti týká, je aspartam mezi sladidly jistě jedničkou. Zde je možnost nahlédnutí na aspartam coby jed. Hlavní pointa spočívá v obavě, že vlivem tepla se aspartam rozkládá na jednotlivé složky, čímž se urychlí absorpce metanolu:
„Aspartam se při vysokých teplotách rozkládá
Když teplota aspartamu dosáhne 30 °C, rozkládá se na jednotlivé složky. Tímto je urychlována absorpce metanolu. Toto je pouze počáteční stupeň jeho rozkladu. Při 40 °C se za pomoci trávicích enzymů v lidském těle metanol v aspartamu změní ve formaldehyd a následně v kyselinu mravenčí, která způsobí metabolické překyselení. Formaldehyd je roztok určený k balzamování mrtvých těl, jeho klasifikace je třídy A – karcinogen, život ohrožující neurotoxin. Kyselina mravenčí je jed, který se vyskytuje v kusadlech červených mravenců, kterým zabíjejí své oběti.“11
Okem odbornějším si lze povšimnout, že opakované metaanalýzy prokázaly bezpečnost aspartamu, je však rizikem pro osoby s fenylketonurií. Pro tyto osoby však platí stejná omezení i pro další potraviny obsahující fenylalanin, není to jen otázka aspartamu. A co metanol? Běžně je přítomen v potravě, zejména v čerstvém ovoci, zelenině a šťávách. 1 kg jablek obsahuje přibližně 500 mg metanolu, 1 l ovocného džusu průměrně 140 mg metanolu. Samotná produkce v organismu činí 300–600 mg metanolu/den, což znamená, že naše tělo si vyrábí metanol i samo.
Acesulfam K
Acesulfam byl náhodně objeven r. 1967 Karlem Claussem, který si v laboratoři olízl prst při listování v papírech. Přestože je až 200krát sladší než cukr, používá se v kombinaci s jinými sladidly, protože má slabě hořce kovovou příchuť. Je však stabilní při tepelné úpravě, hodí se pro pečení a vaření. Najdeme jej i v dietních a instantních nápojích. V těle se nepřeměňuje, vylučuje se v nezměněném stavu.
Cyklamát
Cyklamát má ze všech sladidel nejnižší sladivost, proto se zpravidla používá v kombinaci s jinými sladidly. Má příjemnou sladkou příchuť, při stoupajících koncentracích se však objevuje slabá příchuť. Poměrně dlouhou dobu byl cyklamát podezřelý z možného vztahu k rakovině močového měchýře a jeho použití bylo v USA i Evropě zakázáno. Další studie obavy nepotvrdily, jelikož primární studie byly prováděné na zvířatech a za použití vysokých dávek
Sukralóza
Sukralóza je trichlorovaný syntetický derivát sacharózy. Přestože je vyrobena ze sacharózy, nahrazením -OH skupiny chlorem se prakticky nemetabolizuje. Její sladká chuť byla také objevena náhodou. Jedná se o nejmladší sladidlo, v EU byla schválena až v roce 2004. Používá se v celé řadě produktů, jelikož nemá žádnou nepříjemnou pachuť. Její konzumace je však dávána do souvislosti s řadou negativních účinků na zdraví, zejména s nepříznivým ovlivněním střevní mikrobioty.
Thaumatin
Thaumatin je poměrně málo známé sladidlo, často užívané v Japonsku. Získává se vodní extrakcí proteinů ze západoafrické trvalé rostliny Thaumatococcus daniellii. Je přibližně 2000- až 3000krát sladší než běžný cukr. Vzhledem k jeho chuti (vůně po lékořici) se používá zejména jako zvýrazňovač chuti. Nejsou popisovány žádné nežádoucí účinky z jeho použití.
Neohesperidin DC
Vyrábí se extrahováním hořké látky (neohesperidin) z grapefruitových slupek a nezralých pomerančů. Zvyšuje vnímání sladké chuti a pro svou mentolovou příchuť se často používá do zubních past či ústních vod.
Sacharin
Patří mezi nejdéle známá náhradní sladidla, bylo objeveno již v roce 1879. Po chemické stránce se jedná o sulfimid kyseliny benzoové. Sacharin má za sebou také pohnutou minulost, studie na zvířecích modelech prokázaly jeho karcinogenitu. V dávkách značně převyšujících jeho běžné užívání jako sladidla zvyšuje incidenci nádorového onemocnění močového měchýře u potkanů – samců. Jeho nevýhodou je nahořklé doznívání.
