SUMMIT (NCT04847557)1 byla mezinárodní, dvojitě zaslepená, randomizovaná a placebem kontrolovaná klinická studie, která sledovala obézní pacienty se srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí levé komory. Vzala si za cíl zjistit, jak terapie tirzepatidem ovlivňuje výskyt a progresi srdečního selhání se zachovalou ejekční frakcí levé komory.
Do studie byli zahrnuti pacienti starší 40 let se srdečním selháním NYHA II–IV s ejekční frakcí levé komory srdeční alespoň 50 % a BMI ≥30 kg/m2. Mezi vstupními kritérii byl vstupní výsledek v šestiminutovém testu chůzí (6-MWT) 100–425 m a skóre v dotazníku KCCQ-CSS ≤80 bodů.2
V rámci studie byli pacienti randomizováni v poměru 1 : 1 k podávání až 15 mg tirzepatidu s.c. 1× týdně (s postupnou eskalací dávky od 2,5 mg týdně) nebo placeba po dobu 52 týdnů.2
Za primární endpoint studie byl zvolen cíl složený z úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo zhoršení srdečního selhání. Dalším koprimárním cílem byla změna skóre KCCQ-CSS (Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire clinical summary score, rozmezí 0–100 bodů, vyšší skóre znamená lepší kvalitu života) za 52 týdnů studie.2
Ve studii bylo randomizováno 731 pacientů (364 osob bylo přiřazeno k užívání tirzepatidu a 367 užívalo placebo). Průměrný věk pacientů byl 65,2 roku, 53,8 % žen a průměrný BMI při vstupu do studie činil 38,3 kg/m2. Vstupní průměrné skóre dotazníku KCCQ-CSS bylo 53,5 bodu, vzdálenost v 6-MWT 302,8 m. 46,9 % pacientů prodělalo v předchozích 12 měsících před vstupem do studie hospitalizaci (nebo navštívilo pohotovost) pro zhoršení srdečního selhání. Medián sledování pacientů byl 104 týdnů.2
Primárního cíle (úmrtí z KV příčin nebo zhoršení srdečního selhání) bylo dosaženo u 36 pacientů (9,9 %) léčených tirzepatidem a u 56 pacientů (15,3 %) v placebové skupině. Riziko tohoto kombinovaného endpointu tak bylo sníženo o 38 % (HR 0,62; 95% CI 0,41–0,95; p = 0,026). Tento výsledek byl tažen především snížením rizika zhoršení srdečního selhání.2
V 52. týdnu studie činil nárůst skóre KCCQ-CSS 19,5 ± 1,2 bodu u pacientů léčených tirzepatidem oproti 12,7 ± 1,3 bodu u placeba (rozdíl oproti placebu tak činil 6,9 bodu, 95% CI 3,3–10,6; p < 0,001).2
Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire (KCCQ) je dotazník, jenž kvantifikuje fyzická omezení, symptomy, sociální interakce i kvalitu života a jejich ovlivnění srdečním selháním.6,7
Ve skupině léčené tirzepatidem byl, podle očekávání, zaznamenán úbytek tělesné hmotnosti za 52 týdnů o 13,9 % vstupní hmotnosti (o 11,6 procentního bodu vůči placebu), nárůst vzdálenosti v 6-MWT o 26,0 m (o 18,3 m vůči placebu) a pokles hsCRP o 38,8 % (oproti placebu o 34,9 %).2
Výsledky (primární endpoint, změny v KCCQ-CSS skóre, 6-MWT, kvalita života nebo změny funkční třídy NYHA) se nelišily u pacientů s diabetem a bez diabetu. Úbytek hmotnosti byl po 52 týdnech studie méně výrazný ve skupině pacientů s diabetem 2. typu než u pacientů bez diabetu (pokles hmotnosti o 10,4 % vs. 12,9 %), pacienti s diabetem i bez diabetu ale vykazovali podobný pokles viscerální adipozity (odrazem byl pokles parakardiálního tuku a hmotnosti levé komory srdeční.3
Obr. 1: SUMMIT – primární cíl (zhoršení srdečního selhání nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin)2
Obr. 2: Změna KCCQ-CSS skóre ve studii SUMMIT2
Ve skupině léčené tirzepatidem vedly nežádoucí účinky (především gastrointestinální) častěji k přerušení léčby než v případě placeba (6,3 % vs. 1,4 %).2
Terapie tirzepatidem u obézních pacientů s chronickým srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí vedla ke snížení sdruženého kardiovaskulárního rizika reprezentovaného společně zhoršením srdečního selhání a úmrtím z kardiovaskulárních příčin. Doloženo bylo významné zlepšení skóre KCCQ-CSS, jež reprezentuje symptomy a omezení vyplývající z onemocnění srdečním selháním, i zlepšení dalších metabolických parametrů (obezita, obvod pasu, hsCRP...).
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
