SURMOUNT-MAINTAIN

Terapie tirzepatidem vede u obézních nediabetiků k významné redukci tělesné hmotnosti a ovlivnění řady kardiometabolických rizikových faktorů. Studie SURMOUNT-MAINTAIN měla za cíl zmapovat schopnost udržet dosažený úbytek tělesné hmotnosti, a to jak při zachování maximální tolerované dávky tirzepatidu, tak také při užití redukované dávky nebo po vysazení tohoto léku.

Studie SURMOUNT-MAINTAIN (NCT06047548)¹ byla multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie s délkou trvání 112 týdnů, realizovaná ve 20 klinických centrech v USA.

Ve studii byli zařazeni dospělí (nad 18 let) s obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²), nebo nadváhou (BMI ≥ 27 kg/m²) a současně některou z komorbidit spojených se zvýšenou tělesnou hmotností (dyslipidemie, hypertenze, syndrom spánkové apnoe, kardiovaskulární onemocnění). Tito pacienti měli za sebou nejméně jeden neúspěšný dietní pokus o snížení tělesné hmotnosti a nesměli mít diabetes mellitus.

V první, otevřené části studie o délce trvání 60 týdnů všichni pacienti užívali tirzepatid ke snížení tělesné hmotnosti. Dávka tirzepatidu byla eskalována od 2,5 mg týdně podle obvyklého schématu až po maximálně tolerovanou dávku (MTD) 10 mg nebo 15 mg týdně. Součástí terapie u všech pacientů byla také intervence životního stylu zaměřená na dietu a pohyb.

Po 60 týdnech byli všichni pacienti, kteří za tuto dobu dosáhli alespoň 5% poklesu tělesné hmotnosti a současně tolerovali dávku alespoň 10 mg tirzepatidu zařazeni do druhé části studie, která sledovala udržení dosaženého poklesu tělesné hmotnosti. Tato udržovací část studie trvala 52 týdnů. Na počátku tohoto udržovacího období byli randomizováni v poměru 3 : 3 : 2 k pokračování léčby maximálně tolerovanou dávkou tirzepatidu (a to 10 nebo 15 mg týdně), resp. k terapii sníženou dávkou tirzepatidu (5 mg týdně), resp. převedení na placebo. Druhá část studie byla zaslepená pro účastníky i ošetřující lékaře. Randomizace byla stratifikována podle toho, zda pacienti v 60. týdnu studie již dosáhli plateau poklesu hmotnosti (což bylo definováno jako změna hmotnosti mezi 48.–60. týdnem menší než 5 %), dále podle pohlaví a dosaženého poklesu tělesné hmotnosti (méně než 20 %, resp. 20 % a více). Do druhé části studie nebyli zařazeni pacienti, kteří v první části studie netolerovali dávku alespoň 10 mg.

Od počátku 84. týdne byla povolena „záchranná“ medikace v podobě tirzepatidu, pokud bylo ztraceno více než 50 % dosaženého hmotnostního úbytku. U pacientů na placebu či snížené dávce tirzepatidu to znamenalo postupné titrování k MTD, u pacientů na MTD pak pouze zachování stávající dávky. V tomto ohledu design studie sledoval zcela nový přístup k terapii pacientů s obezitou, užití „záchranné“ medikace mělo za cíl omezit potenciální poškození pacientů způsobené kolísáním hmotnosti.

Primárním sledovaným cílem studie byla procentní změna hmotnosti dosažená za celých 112 týdnů studie. Klíčovým sekundárním cílem bylo procentuální udržení úbytku tělesné hmotnosti z první části studie na konci studie (hodnocené u pacientů, kteří v 60. týdnu dosáhli plateau) a také podíl osob, které udržely alespoň 80 % úbytku hmotnosti dosaženého v první části studie. Hodnocena byla pochopitelně i celá řada dalších parametrů.

Do první části studie bylo zařazeno 441 účastníků, do druhé části studie postoupilo 378 osob a 372 z nich obdrželo alespoň jednu dávku studijního léku.

Průměrná doba trvání obezity při vstupu do studie byla 12,8 let, průměrná hmotnost 113,8 ± 27,0 kg a BMI 40,1 ± 8,1 kg/m². Ve studii mezi účastníky převažovali běloši (67 %) a ženy (65 %). Průměrný věk účastníků byl 46,6 ± 13,0 roku.

Dosažený pokles hmotnosti ve 112. týdnu studie činil 21,9 % u pacientů na tirzepatidu v MTD, 16,6 % u pacientů, kterým byla dávka snížena na 5 mg, a 9,9 % u pacientů převedených na placebo. Obě dávky tirzepatidu byly v tomto ohledu signifikantně účinnější než placebo. Pokud bychom hodnotili populaci, která dodržela dávkování (efficacy estimand), byl u MTD dávky tirzepatidu dosažený pokles ve výši 22,4 % vstupní hmotnosti.

Při hodnocení změny tělesné hmotnosti mezi 60. a 112. týdnem došlo ve skupině na placebu k nárůstu o 15,2 %, u pacientů s redukovanou dávkou tirzepatidu k nárůstu o 7,0 % a prakticky nedošlo ke změně u pacientů na MTD tirzepatidu (pokles o 0,2 %).

Mezi pacienty, kteří v 60. týdnu dosáhli plateau poklesu hmotnosti, vedlo pokračování v podávání MTD tirzepatidu k udržení 96,5 % dosaženého poklesu hmotnosti (pokud byla hodnocena populace dodržující dávkování, efficacy estimand, jednalo se o 100 %). U pacientů s redukovanou dávkou tirzepatidu (5 mg) bylo na konci 112. týdne studie udrženo 67,9 % dosaženého poklesu hmotnosti a v případě placeba 42,8 % dosaženého poklesu. Výsledky pro efficacy estimand populaci ukazuje obr. 2.

Z hlediska nežádoucích účinků nebyly zaznamenány žádné nové bezpečnostní signály. Incidence nežádoucích účinků byla vyšší v obou skupinách léčených tirzepatidem než u placeba. Nejčastějšími nežádoucími účinky během první části studie byly gastrointestinální potíže, především nauzea, zácpa, průjem a zvracení. Většinou se jednalo o potíže přechodné, spojené s eskalací dávky a typicky mírné nebo střední závažnosti. V udržovacím období studie byly nežádoucí účinky obdobné, ale s výrazně nižší frekvencí.