Teplizumab je biologické léčivo (monoklonální protilátka), které představuje zcela nové paradigma v terapii diabetu. Posunuje léčbu diabetu 1. typu do presymptomatické fáze a imunomodulací ovlivňuje rozvoj symptomatické fáze onemocnění. Výsledkem působení teplizumabu je oddálení progrese onemocnění ze stadia II do stadia III diabetu 1. typu. Předpokladem užití je pochopitelně zachycení onemocnění v rámci 1. nebo 2. stadia. Teplizumab je schválen k užití v USA (Tzield) i v Evropské unii (Teizeild). Vstup na český trh je očekáván v brzké době, aktuálně je dostupný v rámci Managed Access programu ve Fakultní nemocnici Motol a Na Homolce.
Teplizumab je monoklonální protilátka, která se váže na CD3 (buněčný povrchový antigen přítomný na T-lymfocytech). Mechanismus působení, zodpovědný za ochranu beta buněk před T-lymfocyty, může zahrnovat částečnou agonistickou signalizaci vedoucí k deaktivaci autoreaktivních CD8+ T-lymfocytů a snížení imunitně zprostředkované destrukce beta buněk. Teplizumab vede ke zvýšení podílu vyčerpaných CD8+ T-buněk v periferní krvi.1
Výsledkem působení teplizumabu je oddálení progrese onemocnění ze stadia II do stadia III diabetu 1. typu.
Teplizumab je indikován k oddálení nástupu 3. stadia diabetu 1. typu u pacientů od 8 let věku ve 2. stadiu onemocnění.1
Guidelines Americké diabetické asociace (ADA) z roku 2026 již plně respektují koncept definující tři klinická stadia diabetu 1. typu s tím, že symptomatické stadium je stadium III. U osob s presymptomatickým diabetem 1. typu doporučují monitorovat onemocnění pomocí HbA1c každých 6 měsíců a provádět oGTT každý rok. Teplizumab uvádějí jako jedinou zatím dostupnou farmakologickou léčbu pro oddálení nástupu III. stadia diabetu 1. typu a navrhují, že by tato léčba měla být probrána jako terapeutická možnost s vybranými jedinci staršími osmi let v 1. a 2. stadiu diabetu 1. typu. Léčba by měla probíhat pod dohledem specialistů.2
Guidelines International Society for Pediatric and Adolescent Diabetes z roku 2024 označují snahy o oddálení progrese z 1. nebo 2. stadia diabetu 1. typu do 3. stadia za sekundární prevenci. Zmiňují teplizumab jako jedinou dosud schválenou farmakoterapii pro sekundární prevenci. S odvoláním na výsledky studie PROTECT potvrzují účinnost této léčby a zmiňují potřebu screeningových programů pro odhalení pacientů v 1. a 2. stadiu nemoci.3
V ČR je teplizumab registrován jako přípravek Teizeild 1 mg/ml. Zatím nemá stanovenu úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Podle tiskové zprávy je v ČR již dostupný v rámci Managed Access programu ve Fakultní nemocnice Motol a Na Homolce.1,5
Kontraindikací užití teplizumabu je známá přecitlivělost na teplizumab (pochopitelně i na pomocné látky).
Před zahájením léčby teplizumabem musí být provedeno kompletní vyšetření krevního obrazu a jaterních enzymů. Všechna očkování odpovídající věku je třeba aplikovat před zahájením léčby teplizumabem. Použití se nedoporučuje u pacientů s počtem lymfocytů nižším než 1 × 109 lymfocytů/l, hladinou hemoglobinu pod 100 g/l, počtem trombocytů pod 100 × 109 trombocytů/l, absolutním počtem neutrofilů nižším než 1,5 × 109 neutrofilů/l, hladinou ALT nebo AST vyšší než dvojnásobek horní hranice normy (ULN), hladinou bilirubinu vyšší než1,5násobek ULN, u pacientů s laboratorně či klinicky prokázanou akutní infekcí virem EBV nebo CMV nebo s aktivní závažnou infekcí ev. chronickou závažnou infekcí (jinou než lokalizovanou kožní infekcí).
Mezi časté nežádoucí účinku teplizumabu patří syndrom uvolnění cytokinů (CRS). Příznaky zahrnují horečku, nauzeu, zvracení, únavu, bolest hlavy, bolesti svalů a kloubů, zvýšení ALT, AST a bilirubinu. Tyto příznaky najdeme mezi nežádoucími účinky i bez kontextu výskytu v rámci CRS. CRS se projeví nejčastěji na počátku léčby. Pro zmírnění příznaků je doporučeno před léčbou užít premedikaci (antipyretika, antihistaminika, antiemetika). Tu je možno použít i pro léčbu mírných příznaků v průběhu terapie teplizumabem. Pokud jsou příznaky CRS závažné, je možné dočasné pozastavení podávání teplizumabu na 1–2 dny. V případě, že hodnoty ALT, AST nebo bilirubinu překročí výše stanovené hranice, je třeba léčbu přerušit.
Mezi nežádoucími účinky podávání teplizumabu jsou také infekce, někdy závažné (flegmóna, gastroenteritida, pneumonie, infekce ran, infekční mononukleóza ad.). V průběhu léčby je třeba sledovat známky potenciální infekce, pokud se rozvine závažné infekce, je třeba léčbu přerušit. Zahájení léčby se nedoporučuje u pacientů s aktivní závažnou nebo chronickou infekcí.
Lymfopenie patří mezi velmi časté nežádoucí účinky. V klinických studií se vyskytla až u 75 % pacientů. U většiny pacientů je dočasná a nemusí být důvodem pro přerušení léčby. Během léčebného období se má sledovat počet bílých krvinek a při dlouhodobé těžké lymfopenii (pod 0,5 × 109 buněk/l týden a déle) je třeba léčbu přerušit.
Mezi nežádoucí účinky teplizumabu je řazena také trombocytopenie, leukopenie, neutropenie, snížený hemoglobin a eozinofilie, reakce z přecitlivělosti a kožní reakce (vyrážka, pruritus, kopřivka, kožní exfoliace) a třesavka. Může dojít k reaktivaci infekce virem EBV.
Nejsou informace pro podávání v těhotenství. Ženy ve fertilním věku by během léčby teplizumabem (a 30 dnů poté) měly brát účinnou antikoncepci.
Teplizumab se podává intravenózní infuzí jednou denně po dobu 14 po sobě jdoucích dnů. Infuze by měla trvat minimálně třicet minut. Dávka je stanovena dle velikosti povrchu těla. 1. den se aplikuje 65 μg/m2, 2. den 125 μg/m2, 3. den 250 μg/m2, 4. den 500 μg/m2, 5.–14. den 1 030 μg/m2.
V případě výskytu abnormalit v laboratorních výsledcích může být potřebné dočasně přerušit podávání přípravku. Přerušení dávky by nemělo překročit tři dny. Trvale by měla být léčba ukončena při zvýšení jaterních enzymů nad pětinásobek ULN nebo bilirubinu nad trojnásobek ULN, při prolongované těžké lymfopenii, při klinicky relevantním snížení počtu trombocytů, neutrofilů nebo hemoglobinu trvajícím tři dny nebo při rozvoji závažné infekce.
Klinická studie fáze II (NCT01030861) sledovala příbuzné pacientů s diabetes mellitus 1. typu, kteří byli podle tehdejší terminologie ve vysokém riziku rozvoje diabetu 1. typu (měli dysglykemii a pozitivní nejméně dvě specifické protilátky, tedy byli ve stadiu II diabetu 1. typu dle současné terminologie), a zkoumala vliv podávání teplizumabu na oddálení manifestace diabetu.6,7
Celkem 76 účastníků studie bylo randomizováno k podávání teplizumabu (44 osob) nebo placeba (32 osob). 72 % účastníků bylo mladší 18 let, všichni byli ve věku nad 8 let. Všichni účastníci měli prokázanou pozitivitu nejméně dvou protilátek, 71 % osob dokonce tří nebo více protilátek.7
Primárním sledovaným cílem byla doba od randomizace do stanovení diagnózy diabetu pomocí oGTT (test byl indikován při zvýšené glykemii nad 11,1 mmol/l a výskytu příznaků).7
Medián doby do diagnózy diabetu 1. typu činil ve skupině s teplizumabem 48,4 měsíce a v případě placeba 24,4 měsíce (HR 0,41; 95% CI 0,22–0,78; p = 0,006 ve prospěch teplizumabu). Během studie tak byl diabetes mellitus 1. typu diagnostikován u 43 % účastníků na teplizumabu a 72 % osob na placebu. Roční incidence diabetu ve studii tak činila 14,9 % (teplizumab), resp. 35,9 % (placebo).7
Nežádoucí účinky zahrnovaly přechodný pokles počtu lymfocytů, vyrážku a bolest hlavy.7
Doplněná dlouhodobá data u účastníků této studie ukázala, že ve skupině, která obdržela aplikaci teplizumabu, bylo ještě po šesti letech od podání 20,5 % osob bez rozvoje diabetu 1. typu, ve skupině, která obdržela placebo, se jednalo pouze o 12,5 % osob.8
Obr. 1: Efekt teplizumabu na oddálení rozvoje diabetu 1. typu ve studii ze sítě TrialNet7
Podávání teplizumabu vedlo k významnému oddálení rozvoje symptomatické fáze onemocnění diabetes mellitus. 1. typu u pacientů ve stadiu II této nemoci.
Ve studii PROTECT (NCT03875729), randomizované, placebem kontrolované klinické studii fáze III klinického zkoušení, byl teplizumab podáván dětem a adolescentům již ve stadiu 3 onemocnění diabetes mellitus 1. typu, a to krátce po diagnóze diabetu. Cílem bylo zjistit, zda podávání těmto pacientům pomůže ochránit funkce beta buněk i v tomto stadiu onemocnění.10,11
V rámci studie byli zařazeni pacienti ve věku 8–17 let s diabetem 1. typu, přítomností nejméně jedné protilátky (GAD, IA-2, IAA, ZnT8) a hladinou C-peptidu po stimulaci nejméně 0,2 pmol/ml. Celkem bylo zařazeno 328 účastníků. Průměrná doba od diagnózy diabetu do vstupu do studie byla 5,3 ± 0,8 týdne.11
V rámci studie byli pacienti randomizováni v poměru 2 : 1 k aplikaci teplizumabu (dva 12denní cykly infuzí) nebo placeba. Aplikovaná dávka teplizumabu činila 106 μg/m2 1. den, 425 μg/m2 2. den a 850 μg/m2 3.–12. den cyklu.11
Primárním sledovaným cílem byla změna hladiny C-peptidu za 78 týdnů studie.
Výsledky ukázaly, že pacienti léčení teplizumabem měli v 78. týdnu studie významně vyšší hladinu C-peptidu po stimulaci než pacienti užívající placebo. Průměrný rozdíl činil 0,13 pmol/ml (95% CI 0,09–0,17; p < 0,001). 94,9 % pacientů léčených teplizumabem si udrželo klinicky významnou hladinu C-peptidu ve výši nejméně 0,2 pmol/ml (oproti 79,2 % pacientů na placebu).11
Sekundární sledované parametry, tedy dávka inzulínu, podíl času v cílovém rozmezí a změna glykovaného hemoglobinu, nebyly signifikantně rozdílné v obou sledovaných skupinách.
Autoři studie hodnotí výsledky tak, že podání dvou 12denních aplikací teplizumabu u dětí a dospívajících s čerstvě diagnostikovaným diabetem 1. typu přispělo k zachování funkce beta buněk.
Aktuálně platný souhrn údajů o přípravku teplizumabu zahrnuje terapeutickou indikaci pro oddálení nástupu 3. stadia diabetu 1. typu. Užití teplizumabu ve 3. stadiu diabetu 1. typu, jak bylo užito ve studii PROTECT, není možné v běžné terapeutické praxi, protože není v souladu s aktuálně platným SPC.1
Teplizumab je zcela novou modalitou léčby diabetu 1. typu. Jedná se o biologické léčivo, monoklonální protilátku, která se váže na CD3 povrchový antigen T lymfocytů. Imunomodulační cestou zajišťuje ochranu beta buněk pankreatu v rámci probíhajícího autoimunitního procesu. Podávání oddaluje rozvoj 3. (symptomatického) stadia diabetu 1. typu u pacientů v 2. stadiu onemocnění. V této indikaci je již teplizumab registrován k terapii i v EU, potažmo v ČR. V klinických studií je zkoumáno i jeho užití u pacientů ve 3. stadiu tohoto onemocnění krátce po stanovení diagnózy.
Teplizumab v oddálení rozvoje diabetes mellitus 1. typu – zatím jen v USA. In: zajímavosti z letošního kongresu ambulantní diabetologie v Poděbradech. Kazuistiky v diabetologii 21, 4: 17–23, 2023.
Kodadský, J., Vízner, K. Projekt Betty – roční zkušenosti. In: 61. diabetologické dny v Luhačovicích. Kazuistiky v diabetologii 23, 2: 28–37, 2025.
Teplizumab schválena pro použití v Evropě. Kazuistiky v diabetologii 24, 2: 10–12, 2026.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
