Tirzepatid

Tirzepatid je dlouhodobě působící duální agonista receptorů pro GIP a GLP-1. Jedná se o vysoce efektivní antiobezitikum, s nejvyšší dávkou (15 mg) bylo ve studii u obézních nediabetiků dosaženo průměrného poklesu hmotnosti o více než 20 %. Snížení tělesné hmotnosti je především způsobeno snížením hmoty tukové tkáně. Mechanismy působení tirzepatidu zahrnují regulaci chuti k jídlu zvýšením pocitu sytosti a plnosti a snížením pocitu hladu. Dále tirzepatid snižuje intenzitu chutí na jídlo a preference potravin s vysokým obsahem cukru a tuku. Tirzepatid také moduluje využití tuku. Tirzepatid vede k mírnému zpomalení vyprazdňování žaludku. U prediabetiků zlepšuje nebo normalizuje glykemickou kontrolu a oddaluje nástup diabetu. Další indikací tirzepatidu je léčba diabetes mellitus 2. typu. Má výhodné dávkování se subkutánním podáváním jednou týdně a je možné jej použít i u pacientů s poruchou funkce jater a ledvin.

V antidiabetické indikaci není hrazen z veřejného zdravotního pojištění a předepisovat jej mohou jak specialisté všech odborností, tak i praktičtí lékaři.

Princip působení, farmakokinetika a farmakodynamika tirzepatidu

Tirzepatid je duální agonista GIP/GLP-1 receptoru (tj. první duální agonista obou uvedených receptorů) formulovaný jako syntetický peptid obsahující 39 aminokyselin na základě přirozené sekvence GIP (na glukóze závislý inzulinotropní polypeptid).

Oba hormony (GIP i GLP-1) jsou vylučovány v reakci na živiny, zprostředkovávají inkretinový účinek a usnadňují kontrolu glykemie. Za fyziologických okolností jsou oba inkretiny rychle metabolizovány DPP-4 s výsledným biologickým poločasem v řádu několika minut.

Receptory pro GIP i GLP-1 jsou exprimovány v pankreatu, srdci, cévním systému, buňkách imunitního systému, střevu a ledvinách a v neposlední řadě také v mozku, v oblastech důležitých pro regulaci chuti k jídlu. Receptory GIP se nacházejí také v adipocytech.

Tirzepatid zlepšuje kontrolu glykemie u pacientů s diabetem, snižuje tělesnou hmotnost a množství tělesného tuku. Snížení tělesné hmotnosti je především způsobeno snížením hmoty tukové tkáně. Mechanismy působení tirzepatidu zahrnují také regulaci chuti k jídlu zvýšením pocitu sytosti a plnosti a snížením pocitu hladu. Dále tirzepatid snižuje intenzitu chutí na jídlo a preference potravin s vysokým obsahem cukru a tuku. Tirzepatid také moduluje využití tuku. Tirzepatid vede k mírnému zpomalení vyprazdňování žaludku.

Tirzepatid je upraven tak, že má biologický poločas s délkou 5 dnů, což umožňuje jeho subkutánní aplikaci 1× týdně. Expozice v ustáleném stavu je dosaženo po 4 týdnech podávání. Vylučován je prostřednictvím metabolismu, metabolizace probíhá proteolytickým štěpením peptidového řetězce, beta oxidací části obsahující dvě C20 mastné kyseliny a hydrolýzou amidů (tirzepatid se skládá ze 39 aminokyselin a obsahuje C2 mastnou dikyselinu, která umožňuje vazbu na albumin a prodlužuje poločas).⁶

Indikace tirzepatidu podle souhrnu údajů o přípravku

Tirzepatid má aktuálně dvě základní indikace – kontrolu tělesné hmotnosti a diabetes mellitus 2. typu.

Indikován je jako doplněk k nízkokalorické stravě a zvýšené fyzické aktivitě pro kontrolu tělesné hmotnosti, včetně snížení a udržení tělesné hmotnosti u dospělých s počátečním BMI ≥30 kg/m² (obezita) nebo ≥27 kg/m² (nadváha) za přítomnosti alespoň jedné komorbidity související s tělesnou hmotností (hypertenze, dyslipidemie, obstrukční spánková apnoe, kardiovaskulární onemocnění, prediabetes, diabetes mellitus 2. typu).

Dále je indikován k léčbě diabetes mellitus 2. typu dospělých s nedostatečně kontrolovaným diabetem 2. typu, a to v monoterapii (pokud je metformin kontraindikován nebo není snášen) a dále jako doplněk k dalším antidiabetikům.⁶

Jaká je pozice tirzepatidu v terapeutických guidelines

Národní doporučení pro farmakologickou léčbu obezity jsou reprezentována Společným stanoviskem odborných společností k farmakologické léčbě obezity. Toto stanovisko bylo aktualizováno naposledy v roce 2020, vzhledem k vývoji nových antiobezitik (semaglutid, tirzepatid...) tak poněkud zastaralo.¹ Obdobně neaktuální jsou např. i zatím poslední kanadská doporučení pro léčbu obezity u dospělých z roku 2020 (resp. 2022), která ve farmakoterapii zmiňují liraglutid, naltrexon/bupropion a orlistat, ale vzhledem k datu vydání neuvádějí později etablovaná antiobezitika.⁴Základní principy terapie obezity však zůstaly zachovány. V léčbě obezity doporučují využití pěti přístupů, které zahrnují úpravu stravy, fyzickou aktivitu, psychoterapii, farmakoterapii a metabolicko-bariatrickou chirurgii.

U obézních pacientů je třeba zaléčit časté komplikace (arteriální hypertenzi, dyslipidemii, diabetes mellitus 2. typu, prokoagulační stav, ev. depresi a syndrom spánkové apnoe) a při této (a další přidružené farmakoterapii) upřednostňovat léky, které dále nezvyšují tělesnou hmotnost pacienta.

Specifická farmakoterapie antiobezitiky může být předepsána u pacientů s BMI nad 30 kg/m² nebo nad 27 kg/m², pokud mají přítomny přidružené závažné komplikace obezity, jako je např. dysglykemie (prediabetes a diabetes mellitus 2. typu), hypertenze, dyslipidemie nebo spánková apnoe.

Rozhodnutí o zahájení farmakoterapie by mělo být individualizováno na základě vyhodnocení přínosů a rizik u konkrétního pacienta a po 12 týdnech terapie by mělo být přehodnoceno z hlediska účinnosti.¹

Ve stratifikaci léčby obezity u dospělých odkazují národní doporučení na evropská guidelines z roku 2015. Blíže viz tabulka 1.

Tab. 1: Stratifikace léčby obezity dospělých dle EASO z roku 2015¹

Britská guidelines NICE z roku 2025 doporučují po zahájení a vyhodnocení intervence obezity pomocí diety, cvičení a behaviorální terapie přihlédnout k možnostem farmakoterapie obezity. Farmakoterapie má být součástí dietních a režimových opatření. Mezi doporučenými farmaky uvádějí tirzepatid, semaglutid, liraglutid a orlistat.³

Dostupnost a úhrada tirzepatidu

Od září 2024 je tirzepatid dostupný i v ČR pod obchodním názvem Mounjaro v předplněných perech KwikPen a síle 2,5 mg/dávka, 5 mg/dávka a 7,5 mg/dávka. Předepisovat jej mohou lékaři bez omezení odborností či specializací. Tirzepatid zatím nemá stanovenu úhradu z veřejného zdravotního pojištění, aktuálně je dostupný při úhradě pacientem.⁵

Kontraindikace, zvláštní upozornění, nežádoucí účinky a významnější interakce tirzepatidu

Absolutní kontraindikací podání tirzepatidu je pouze hypersenzitivita vůči účinné nebo pomocné látce. Nedoporučuje se v těhotenství (a ženám bez antikoncepce) a při kojení pro nedostatek zkušeností.

U pacientů léčených tirzepatidem byla hlášena akutní pankreatitida. Je-li u pacienta podezření na pankreatitidu, musí být tirzepatid vysazen. Léčba nemá být obnovena, pokud je akutní pankreatitida potvrzena.

S opatrností se má užívat u pacientů s těžkým gastrointestinálním onemocněním vč. těžké gastroparézy. Opatrnosti je třeba také u pacientů s diabetickou retinopatií nebo diabetickým makulárním edémem, protože u těchto pacientů nebyl přípravek hodnocen.

Tirzepatid zpomaluje vyprazdňování žaludku a může ovlivnit rychlost absorpce současně podávaných léků, nicméně dle výsledků farmakologických studií se neočekává nutnost upravovat dávky běžně podávaných léků nebo perorální antikoncepce.

Nežádoucí účinky nejčastěji zaznamenané v klinických studiích jsou mírné až středně závažné gastrointestinální potíže, jako je nauzea, průjem, zácpa a zvracení. Častěji se vyskytovaly při eskalaci dávky a v průběhu času se jejich výskyt snižoval. Vzhledem k výskytu GIT nežádoucích účinků, jež mohou vést k dehydrataci, je třeba poučit pacienty o tomto riziku. Velmi časté a časté nežádoucí účinky zahrnují GIT potíže (pocit na zvracení, průjem, bolest břicha, dyspepsii, zácpu, distenzi břicha, říhání, plynatost, GER), závrať, hypotenzi, ztrátu vlasů, únavu, zvýšení srdeční frekvence, zvýšení lipázy nebo amylázy, případně reakci v místě vpichu či hypersenzitivní reakci. Hypoglykemie se vyskytuje častěji, pokud je tirzepatid užíván spolu s inzulínem nebo sulfonylureou. Ostatní nežádoucí účinky jsou méně časté a vzácné.⁶

Dávkování tirzepatidu a omezení u vybraných skupin pacientů

Tirzepatid se podává jednou týdně subkutánní injekcí. Podává se do podkoží břicha, stehna nebo horní části paže. Lze jej podat v kteroukoliv denní dobu nezávisle na jídle. Den podávání týdenní dávky je možné v případě potřeby změnit, mezi dvěma užitými dávkami ale má být interval nejméně 3 dny.

Počáteční dávkou je 2,5 mg tirzepatidu jednou týdně. Po 4 týdnech má být dávka zvýšena na 5 mg týdně. V případě potřeby je možné dávku v 4týdenních intervalech po 2,5 mg dále zvyšovat. Doporučené udržovací dávky jsou 5 mg, 10 mg a 15 mg týdně. Maximální dávkou je 15 mg týdně.

Pokud se tirzepatid přidává ke stávající léčbě sulfonylureou nebo inzulínem, může být potřeba snížit dávku SU nebo inzulínu pro snížení rizika hypoglykemie.

V případě poruchy funkce ledvin nebo jater není užívání tirzepatidu nijak omezeno. Pro nedostatek zkušeností je doporučena opatrnost u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo těžkou poruchou funkce jater.⁶

SURMOUNT-1

Tirzepatid jednou týdně v léčbě obezity u nediabetiků

SURMOUNT-1 (NCT04184622) byla randomizovaná, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie fáze III klinického zkoušení, která sledovala efektivitu a bezpečnost jednou týdně podávaného tirzepatidu v léčbě dospělých obézních (ev. s nadváhou) nediabetiků.^8,9

Do studie byli zařazeni dospělí pacienti s BMI nad 30 kg/m² nebo s BMI nad 27 kg/m² a současně přítomnou komorbiditou spojenou s nadváhou (např. hypertenze, dyslipidemie, obstrukční spánková apnoe nebo kardiovaskulární onemocnění). Zařazení pacienti již za sebou měli nejméně jeden neúspěšný pokus o snížení hmotnosti pomocí diety, a naopak nesměli mít za sebou (nebo plánovanou) bariatrickou operaci. Jednalo se výlučně o nediabetiky.

Ve studii bylo zahrnuto celkem 2 539 účastníků. Průměrný věk činil 44,9 let, většina participantů byly ženy (67,5 %) a běloši (70,6 %). Průměrná hmotnost účastníků na počátku studie činila 104,8 kg a BMI 38 kg/m² (obvod pasu 114,1 cm), přičemž 94,5 % pacientů mělo při vstupu BMI vyšší než 30 kg/m². U 40,6 % byl diagnostikován prediabetes, nikdo ze zařazených nesplňoval kritéria pro diagnózu diabetu.

Po úvodním dvoutýdenním screeningu byli pacienti randomizováni v poměru 1 : 1 : 1 : 1 k užívání subkutánně podávaného tirzepatidu v dávce 5 mg, resp. 10 mg, resp. 15 mg týdně nebo k užívání placeba. Ve všech případech byla součástí terapie také intervence životního stylu. Dávka tirzepatidu byla eskalována postupně po dobu prvních 20 týdnů studie a úvodní dávkou bylo 2,5 mg týdně.

Společným primárním endpointem studie byla jednak procentní změna tělesné hmotnosti za 72 týdnů studie, a jednak podíl pacientů, kteří za 72 týdnů studie dosáhnou poklesu tělesné hmotnosti nejméně o 5 %. Stanovena byla i řada sekundárních cílů, jako podíl pacientů, kteří dosáhnou poklesu o nejméně 10 %, resp. 15 %, resp. 20 %, změna obvodu pasu, systolického krevního tlaku, inzulinemie nalačno, změny v hodnotách krevních lipidů a další.

Terapie tirzepatidem vedla k velmi významné změně hmotnosti pacientů. Průměrná změna tělesné hmotnosti činila po 72 týdnech studie -15 % (5 mg), resp. -19,5 % (10 mg), resp. -20,9 % (15 mg), na rozdíl od placeba, kde byl zaznamenán pokles pouze o 3,1 %. Oproti placebu tak bylo dosaženo snížení hmotnosti o 11,9 % až 17,8 % původní hmotnosti.⁹

^{Údaje o změně tělesné hmotnosti a podíl pacientů s poklesem nad 5 % je vyhodnocen v rámci studijní populace „efficacy estimand” reprezentující pacienty, kteří obdrželi léčbu jak byla zamýšlena, ostatní údaje (pokles nad 10 % nebo 15 %) pak v rámci studijní populace „treatment regimen”, reprezentující všechny pacienty, kteří prošli randomizací bez ohledu na to, zda léčbu dokončili či nikoliv.}

Žádoucího poklesu hmotnosti o nejméně 5 % původní za 72 týdnů studie dosáhlo významně více pacientů léčených tirzepatidem, v závislosti na dávce se jednalo o 85 % (5 mg), resp. 89 % (10 mg), resp. 91 % (15 mg), ale pouze 35 % pacientů na placebu (a při intervenci životního stylu, která probíhala ve všech skupinách). Jak vyplývá z výsledků studie, potence tirzepatidu snížit tělesnou hmotnost je významně vyšší, proto vysoký podíl pacientů léčených tirzepatidem dosáhl snížení hmotnosti i více než o 20 % původní (např. 56,7 % pacientů ve skupině léčené 15 mg tirzepatidu) – podrobněji viz tabulka 2.

Pozoruhodné byly i metabolické benefity, které zahrnovaly změny v obvodu pasu, v systolickém krevní tlaku, v hladinách krevních lipidů a změny inzulinemie nalačno. Naprostá většina (95,3 %) pacientů s prediabetem při vstupu do studie měla na konci studie normoglykemii, pokud byla léčena tirzepatidem. Ve skupině léčené placebem se jednalo jen o 61,9 % pacientů. Pacienti léčení tirzepatidem měli na konci studie oproti placebu systolický krevní tlak nižší o 6,2 mmHg, hodnotu non-HDL cholesterolu nižší o 7,5 mg/dl a hodnotu HDL cholesterolu vyšší o 8,8 mg/dl.

Nežádoucí účinky byly zaznamenány u 78,9–81,8 % pacientů léčených tirzepatidem a u 72,0 % pacientů na placebu. Nejčastějšími nežádoucími účinky byly nauzea, průjem a zácpa. Tyto nežádoucí účinky, častěji pozorované při léčbě tirzepatidem než u placeba, byly nejčastěji mírné nebo střední intenzity a objevovaly se především při zvyšování dávky. Nežádoucí účinky vedoucí k přerušení léčby se vyskytly u 4,3 % (5 mg), resp. 7,1 % (10 mg), resp. 6,2 % (15 mg) pacientů na tirzepatidu a u 2,6 % pacientů na placebu.

Tirzepatid s podáváním jednou týdně (v dávce 5–15 mg) vedl v 72týdenní studii SURMOUNT-1 u obézních pacientů bez diabetu k významnému a trvalému snížení tělesné hmotnosti a ke snížení souvisejících kardiometabolických parametrů.

SURMOUNT-2

Tirzepatid jednou týdně v léčbě obezity u diabetiků 2. typu

SURMOUNT-2 (NCT04657003) byla mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie fáze III klinického zkoušení, která sledovala efektivitu a bezpečnost jednou týdně podávaného tirzepatidu v léčbě dospělých obézních (ev. s nadváhou) diabetiků 2. typu.^10,11

Do studie byli zařazeni dospělí diabetici 2. typu s BMI nad 27 kg/m² a současně glykovaným hemoglobinem v rozmezí 53–86 mmol/mol. Zařazení pacienti byli léčeni perorálními antidiabetiky nebo dietou, nesměli užívat antiobezitika, DPP-4 inhibitory nebo GLP-1 agonisty.

Ve studii bylo zahrnuto celkem 938 účastníků. Průměrný věk činil 54,2 roku, 51 % participantů byly ženy. Průměrná hmotnost účastníků na počátku studie činila 100,7 kg a BMI 36,1 kg/m². Průměrný HbA_1c při vstupu do studie byl 64,1 mmol/mol. Pacienti měli diabetes v průměru 8,5 roku a obezitu v průměru 17,7 roku.

Po úvodním třítýdenním screeningu byli pacienti randomizováni v poměru 1 : 1 : 1 k užívání subkutánně podávaného tirzepatidu v dávce 10 mg, resp. 15 mg týdně nebo k užívání placeba. Ve všech případech byla součástí terapie také intervence životního stylu. Dávka tirzepatidu byla eskalována postupně po 2,5 mg každé čtyři týdny s tím, že úvodní dávkou bylo 2,5 mg týdně.

Společným primárním endpointem studie byla jednak procentní změna tělesné hmotnosti za 72 týdnů studie, a jednak podíl pacientů, kteří za 72 týdnů studie dosáhnou poklesu tělesné hmotnosti nejméně o 5 %. Podobně jako ve studii SURMOUNT-1 byla stanovena i řada sekundárních cílů, jako podíl pacientů, kteří dosáhnou poklesu o nejméně 10 %, resp. 15 %, resp. 20 %, změna glykemie nalačno, HbA_1c, obvodu pasu, systolického krevního tlaku, hodnot krevních lipidů ad.

Terapie tirzepatidem vedla k velmi významné změně hmotnosti pacientů. Průměrná změna tělesné hmotnosti činila po 72 týdnech studie -13,4 % (10 mg), resp. -15,7 % (15 mg), na rozdíl od placeba, kde byl zaznamenán pokles pouze o 3,3 %. Oproti placebu tak bylo dosaženo snížení hmotnosti o 10,1 % až 12,4 % původní hmotnosti.

^{Údaje o změně tělesné hmotnosti a podíl pacientů s poklesem nad 5 % je vyhodnocen v rámci studijní populace „efficacy estimand” reprezentující pacienty, kteří obdrželi léčbu jak byla zamýšlena, ostatní údaje (pokles nad 10 % nebo 15 %, HbA_1c a další) pak v rámci studijní populace „treatment regimen”, reprezentující všechny pacienty, kteří prošli randomizací bez ohledu na to, zda léčbu dokončili či nikoliv.}

Žádoucího poklesu hmotnosti o nejméně 5 % původní za 72 týdnů studie dosáhlo významně více pacientů léčených tirzepatidem, v závislosti na dávce se jednalo o 82 % (10 mg), resp. 86 % (15 mg), ale pouze 31 % pacientů na placebu (a při intervenci životního stylu, která probíhala ve všech skupinách). Významně vyšší byl i podíl pacientů, kteří dosáhli snížení vstupní hmotnosti o více než 10 %, resp. 15 % či 20 %.

HbA_1c se u pacientů léčených tirzepatidem snížil o 22,6 mmol/mol (10 mg), resp. o 22,7 mmol/mol (15 mg) – na placebu se snížil o 5,6 mmol/mol. Současně byla ve skupině s placebem četnější intenzifikace léčby antidiabetiky v průběhu studie. Podrobněji viz tabulka 3. Lepších výsledků bylo v případě terapie tirzepatidem dosaženo i u dalších kardiometabolických parametrů, např. poklesu systolického krevního tlaku (o cca 5 mmHg), triglyceridů, HDL cholesterolu a non-HDL cholesterolu.¹¹

Nežádoucí účinky spojené s léčbou hlásilo 78 %, resp. 71 % pacientů na tirzepatidu (10 mg, resp. 15 mg) a 76 % pacientů na placebu. Nejčastěji pozorovaným nežádoucím účinkem v případě tirzepatidu byly gastrointestinální potíže – průjem, nevolnost a zvracení. Většina těchto příhod se vyskytla v průběhu zvyšování dávky přípravku, byla mírné až středně závažné intenzity a v průběhu času se snižovala. Závažné nežádoucí účinky se četností výskytu nelišily mezi skupinami (7 %). Nebyla zaznamenána úmrtí, která by souvisela s léčbou. Nebyly zaznamenány případy závažné hypoglykemie, výskyt hypoglykemie byl četnější u pacientů, kteří byli léčeni sulfonylureou.

Tirzepatid s podáváním jednou týdně (v dávce 10, resp. 15 mg) vedl v 72týdenní studii SURMOUNT-2 u obézních pacientů s diabetem 2. typu k významnému a trvalému snížení tělesné hmotnosti o téměř 15 %, významnému zlepšení kompenzace diabetu a ke snížení souvisejících kardiometabolických parametrů a zlepšení kvality života.

SURMOUNT-3

Tirzepatid po intenzivní intervenci životního stylu u obézních nediabetiků

SURMOUNT-3 (NCT04657016) byla mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie fáze III klinického zkoušení, která sledovala efektivitu a bezpečnost jednou týdně podávaného tirzepatidu u pacientů (nediabetiků) s obezitou (ev. nadváhou a přidruženými komplikacemi). Terapie tirzepatidem navazovala na úspěšnou intenzivní intervenci životního stylu, ve které pacienti dosáhli snížení tělesné hmotnosti alespoň o 5 %.^10,11

V rámci studie 806 pacientů podstoupilo intenzivní dvanáctitýdenní intervenci životního stylu. V rámci ní byla doporučena redukční dieta, zvýšení pohybové aktivity (nejméně 150 minut týdně) a četná poradenská sezení behaviorální terapie. Cílem bylo snížit tělesnou hmotnost nejméně o 5 % vstupní. Toho dosáhlo 579 pacientů, kteří byli následně zařazeni do 72týdenní randomizované studie, ve které užívali tirzepatid (v dávce 10 nebo 15 mg týdně) nebo placebo.

Jednalo se o nediabetické pacienty s obezitou (BMI 30 kg/m² a více) nebo nadváhou (BMI nad 27 kg/m²) a současně přítomnými komorbiditami spojenými s hmotností. Celkem bylo 287 pacientů přiřazeno k užívání tirzepatidu (v maximálně tolerované dávce 10 nebo 15 mg týdně) a 292 pacientů k užívání placeba. 87,8 % pacientů, resp. 77,7 % pacientů dokončilo tuto fázi studie (tirzepatid, resp. placebo).

Průměrný věk pacientů v druhé fázi studie činil 45,6 roku, jednalo se většinou o bělochy (86 %) a mírně převažovaly ženy (62,9 %). Průměrná doba trvání obezity byla 15,1 roku a 66,1 % pacientů mělo v anamnéze nejméně jednu komplikaci spojenou s obezitou. Z pacientů léčených tirzepatidem užívalo 86,4 % dávku 15 mg týdně.

Společným primárním endpointem studie byla jednak procentní změna tělesné hmotnosti za 72 týdnů studie, a jednak podíl pacientů, kteří za 72 týdnů studie dosáhnou poklesu tělesné hmotnosti nejméně o 5 %. Podobně jako v dalších studiích řady SURMOUNT byla stanovena i řada sekundárních cílů jako podíl pacientů, kteří dosáhnou poklesu hmotnosti o nejméně 10 %, resp. 15 %, resp. 20 % původní, podíl pacientů, kteří udrželi hmotnost sníženou intervencí životního stylu v první části studie, a řada kardiometabolických a funkčních parametrů.

V průběhu první fáze studie (intervence životního stylu) bylo ve skupině, která dosáhla alespoň 5% snížení hmotnosti za 12 týdnů této intervence, dosaženo průměrného snížení hmotnosti o 6,9 %, což představovalo snížení BMI z 38,6 kg/m²na 35,9 kg/m² (resp. hmotnosti ze 109,5 kg na 101,9 kg).¹¹

V druhé fázi studie, ve které byl posuzován tirzepatid vůči placebu, bylo u pacientů léčených tirzepatidem dosaženo v 72. týdnu studie poklesu hmotnosti o 21,1 % a nárůstu hmotnosti o 3,3 % u pacientů na placebu (obr. 6). Rozdíl činil tedy -24,5 % (95% CI -26,1 až -22,8; p < 0,001). 94,4 % pacientů léčených tirzepatidem snížilo hmotnost o dalších 5 %, u placeba se jednalo o 10,7 %.¹¹

Významně více pacientů léčených tirzepatidem dosáhlo také snížení tělesné hmotnosti o 10, 15 nebo 20 % a významně častěji se v této skupině pacientů podařilo udržet snížení hmotnosti dosažené v první fázi studie intervencí životního stylu. (Viz obr. 7 a 8.)

Tirzepatid vedl také k výraznějšímu snížení obvodu pasu (-16,8 cm vs. +1,1 cm u placeba), snížení systolického krevního tlaku (-5,1 mmHg u tirzepatidu vs. +4,1 mmHg u placeba), zlepšení hladin lipidů nalačno (HDL, LDL, celkový cholesterol i triglyceridy) a častěji mohla být u pacientů na tirzepatidu snížena intenzita antihypertenzní a hypolipidemické léčby. Pacienti léčení tirzepatidem také častěji udávali zlepšení kvality života a zlepšení fyzických možností.

Nežádoucí účinky spojené s léčbou hlásilo 87,1 % pacientů na tirzepatidu a 76,7 % pacientů na placebu. Nejčastěji pozorovaným nežádoucím účinkem v případě tirzepatidu byly gastrointestinální potíže – nevolnost, průjem a zácpa. Většina těchto příhod se vyskytla v průběhu zvyšování dávky přípravku, byla mírné až středně závažné intenzity a v průběhu času se snižovala. Závažné nežádoucí účinky hlásilo celkem 31 účastníků (5,4 %), výskyt byl podobný u pacientů léčených tirzepatidem (5,9 %) i placebem (4,8 %). Během studie byla hlášena dvě úmrtí, obě na infarkt myokardu (po jednom v každé ze skupin), žádné úmrtí nebylo vyhodnoceno jako spojené s léčbu.

U pacientů, kteří intenzivní intervencí životního stylu dosáhli snížení hmotnosti o nejméně 5 %, vede následná terapie tirzepatidem (ve studii SURMOUNT-3 v délce 72 týdnů) nejen k udržení snížené hmotnosti, ale i k dalšímu snížení tělesné hmotnosti a zlepšení řady kardiometabolických parametrů i kvality života pacientů.

SURMOUNT-4

Efekt dlouhodobé léčby tirzepatidem na udržení redukce hmotnosti u nediabetiků

SURMOUNT-4 (NCT04660643) byla mezinárodní a multicentrická randomizovaná klinická studie, která si dala za cíl zhodnotit u nediabetických pacientů s obezitou (ev. nadváhou s komplikacemi) efekt tirzepatidu na dlouhodobé udržení tirzepatidem dosaženého snížení tělesné hmotnosti.^14,15

V úvodní otevřené části studie byli všichni zařazení pacienti (783 osob) převedeni na léčbu tirzepatidem v maximálně tolerované dávce 10 nebo 15 mg jednou týdně. Tato fáze studie trvala 36 týdnů a vedla k výraznému snížení tělesné hmotnosti. Poté následovala zaslepená část studie, ve které byli pacienti (670 osob) randomizováni v poměru 1 : 1 k pokračování léčby tirzepatidem nebo převedení na placebo. Druhá část studie trvala 52 týdnů.

Primárním sledovaným cílem byla procentní změna tělesné hmotnosti na konci studie. Klíčovým sekundárním cílem pak byl podíl pacientů, kteří na konci studie udrželi alespoň 80 % poklesu tělesné hmotnosti dosažené v první otevřené části studie.

V zaslepené části studie bylo zařazeno celkem 670 pacientů, kteří dokončili první otevřenou část studie. Jednalo se o dospělé pacienty s BMI nad 30 kg/m² (ev. nad 27 kg/m², pokud měli s hmotností spojené komplikace), ve všech případech o nediabetiky. Průměrný věk pacientů byl 48 let, 71 % byly ženy, průměrná hmotnost činila 107,3 kg. Průměrná změna tělesné hmotnosti dosažená za otevřenou 36týdenní část studie byla 20,9 %.

Ve skupině pacientů, kteří byli i nadále léčeni tirzepatidem, pokračoval pokles hmotnosti a během druhé části studie (týden 36–88) činil dodatečný průměrný pokles tělesné hmotnosti 6,7 %. Ve skupině pacientů, která namísto tirzepatidu užívala placebo, došlo k vzestupu hmotnosti o 14 %. Rozdíl mezi skupinami tak činil 21,4 % ve prospěch tirzepatidu (95% CI -22,9 až -20,0 %; p < 0,001).

93,4 % pacientů, kteří užívali tirzepatid, udrželo nejméně 80 % poklesu tělesné hmotnosti dosaženého v první části studie (na placebu pouze 13,5 % pacientů).

Celková redukce hmotnosti za obě části studie (88 týdnů) byla pro pacienty léčené tirzepatidem 26 % tělesné hmotnosti. U pacientů, u kterých byl po 36 týdnech nahrazen tirzepatid placebem, činil pokles tělesné hmotnosti za celou studii 9,5 %.¹⁴

Nejčastějším nežádoucím účinkem byly mírné nebo středně závažné gastrointestinální potíže, které byly mírně častější ve skupině s tirzepatidem. Jejich incidence v čase klesala. V první části studie hlásilo nežádoucí účinky 81 % pacientů (35,5 % nauzea, 21,1 % průjem, 20,7 % zácpa, 16,3 % zvracení), v zaslepené části studie hlásilo nežádoucí účinky 60,3 % pacientů léčených tirzepatidem a 55,8 % pacientů na placebu.

Terapie tirzepatidem vedla u obézních nediabetiků (ev. pacientů s nadváhou a komplikacemi) k významné redukci tělesné hmotnosti. Vysazení tirzepatidu vedlo ve značné míře k navrácení podstatné části ztracené hmotnosti, naopak při pokračování terapie tirzepatidem bylo dosaženo dalšího snížení hmotnosti, takže za 88 týdnů studie došlo k poklesu o 25,3 % původní hmotnosti.

„Záchrannou“ medikaci tirzepatidem při ztrátě více než 50 % dosaženého poklesu hmotnosti si vyžádala (po 84. týdnu studie, kdy byla povolena) terapie 85 % pacientů v placebové skupině a 25 % pacientů ve skupině léčené redukovanou dávkou tirzepatidu.³⁶

Z hlediska nežádoucích účinků nebyly zaznamenány žádné nové bezpečnostní signály. Incidence nežádoucích účinků byla vyšší v obou skupinách léčených tirzepatidem než u placeba. Nejčastějšími nežádoucími účinky během první části studie byly gastrointestinální potíže, především nauzea, zácpa, průjem a zvracení. Většinou se jednalo o potíže přechodné, spojené s eskalací dávky a typicky mírné nebo střední závažnosti. V udržovacím období studie byly nežádoucí účinky obdobné, ale s výrazně nižší frekvencí.

Terapie tirzepatidem v dávce 10 mg, resp. 15 mg týdně vedla podle očekávání k významnému poklesu tělesné hmotnosti u pacientů s nadváhou a obezitou, stejně jako ke zlepšení řady kardiovaskulárních rizikových faktorů. Ve fázi udržovací léčby studie SURMOUNT-MAINTAIN prokázala, že zachování tohoto dávkování vede k udržení této redukce hmotnosti a tím pochopitelně i s ní souvisejících zdravotních benefitů. Redukce dávky na 5 mg týdně v udržovací léčbě vede k částečné ztrátě dosaženého úbytku hmotnosti a vysazení léčby pak zjevně vede, navzdory poskytnuté intervenci životního stylu, ke ztrátě významné části dosažené redukce tělesné hmotnosti. Publikované výsledky tak přispívají do zdroje informací potřebných k individualizaci udržovací léčby.

Výsledky studie podporují argument pro pokračování v terapii tirzepatidem i po dosažení redukce hmotnosti a nabízejí informace k možnostem individualizace léčby.

Studie SURMOUNT-OSA

Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA) je jednou z nejčastějších poruch dýchání vázaných na spánek. Spánková apnoe je definována jako výskyt zástav dechu ve spánku (apnoických nebo hypopnoických pauz), které trvají nejméně 10 sekund a opakují se častěji než pětkrát za hodinu.

Vyvolávající příčinou v případě obstrukční spánkové apnoe je nejčastěji anatomická překážka v dýchacích cestách, často spojená s obezitou, ukládáním tuku nebo deformitami v dýchacích cestách. Významný vliv na morfologii dýchacích cest i rozložení ukládání tělesného tuku mají genetické faktory. Odhady udávají výskyt OSA v obecné populaci do 10 %, převažují muži. Až 40 % pacientů má středně těžkou a těžkou OSA.

Klinický obraz zahrnuje typicky chrápání s apnoickými pauzami ve spánku, nadměrnou denní spavost v důsledku opakovaných nočních mikrobuzení, denní únavu, nevyspání a bolesti hlavy.

OSA má významný dopad na kardiovaskulární riziko pacienta. Obstrukční apnoe a hypopnoe zvyšuje negativní intratorakální tlak, který navyšuje transmurální tlak levé komory srdeční. Také zvyšuje venózní návrat a způsobuje distenzi pravé komory. Dochází ke zhoršování plnění levé komory a snížení ejekční frakce levé komory srdeční. Intermitentní hypoxemie během OSA vede ke zvýšení tlaku v plicních cévách a také k aktivaci sympatiku s následným vzestupem krevního tlaku (vzestup afterloadu). OSA vede ke vzniku oxidativního stresu, vaskulární endoteliální dysfunkce a progresi aterosklerózy. Má rovněž významný protrombogenní a proinflamatorní potenciál.

OSA je rizikovým faktorem pro vznik hypertenze, srdečního selhání, ischemické choroby srdeční včetně infarktu myokardu, ventrikulárních i supraventrikulárních poruch srdečního rytmu, plicní hypertenze a cévních mozkových příhod.

Hlavním predispozičním faktorem je obezita. Dále riziko vzniku OSA zvyšuje kouření, požívání alkoholu, hypnotik a myorelaxancií.

Terapie OSA zahrnuje v první řadě režimová opatření, kam patří především snížení tělesné hmotnosti u pacientů s nadváhou a obezitou, úprava životosprávy vč. spánkové hygieny, nekouření, omezení konzumace alkoholu a redukce užívání hypnotik a sedativ. Účinnou terapií s prověřeným účinkem je léčba přetlakem v dýchacích cestách (PAP) během spánku. Léčba PAP eliminuje symptomy choroby a rozvoj komorbidit, jejich tíži, zlepšuje kvalitu života i výhled dožití. Chirurgické postupy mohou pomoci s odstraněním operabilní obstrukce v dýchacích cestách, nejčastěji jde o plastiku nosního septa, resekci nosních polypů či hyperplázie nosní sliznice, ale i další postupy.^16–20

Duální studie SURMOUNT-OSA (NCT05412004) zkoumala, zda u obézních pacientů se syndromem spánkové apnoe může tirzepatid ovlivnit symptomy a důsledky OSA.^21–23

SURMOUNT-OSA zahrnovala dvě randomizované studie fáze III klinického zkoušení v délce trvání 52 týdnů. Jednalo se o dvojitě zaslepené, multicentrické studie, realizované v 60 centrech 9 zemí. V obou studiích byli zařazeni pacienti se středně těžkou až těžkou obstrukční spánkovou apnoí (AHI nad 15) a současně obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²), v první studii byli pacienti, kteří nebyli schopni nebo ochotni užívat k terapii OSA přetlak v dýchacích cestách (PAP, Positive Airway Pressure), a v druhé pak pacienti léčení pomocí PAP.^21–23

Ve studiích SURMOUNT-OSA bylo léčeno 469 dospělých pacientů. Do studie nebyli zařazeni pacienti s diabetes mellitus. Ve studii 1 (neléčení PAP) byl průměrný věk pacientů 47,9 roku, většinou se jednalo o muže (67,1 %) a bělochy (65,8 %). Průměrný BMI činil při vstupu do studie 39,1 kg/m² a průměrný AHI 51,5. V případě studie 2 (léčení PAP) byl průměrný věk pacientů 51,7 roku, také s převahou mužů (72,3 %). Průměrný BMI byl 38,7 kg/m² a průměrný AHI 49,5. V obou studiích přibližně dvě třetiny pacientů měly těžkou OSA a třetina pacientů středně těžkou OSA. Po čtyřtýdenním screeningu byli pacienti randomizováni v poměru 1 : 1 k terapii maximálně tolerovanou dávkou tirzepatidu (10 mg nebo 15 mg týdně). Současně byla provedena intervence životního stylu (s cílem zvýšit tělesnou aktivitu pacientů) a nutriční intervence. Dávka tirzepatidu byla zvyšována postupně v období prvních 20 týdnů. AHI byl zjištěn pomocí laboratorní polysomnografie při vstupu do studie, ve 20. a 52. týdnu studie. Léčba PAP byla přerušena 7 dní před plánovaným polysomnografickým vyšetřením.²³

Primárním sledovaným endpointem studie byla změna apnoe/hypopnoe indexu (AHI) za dobu studie, 52 týdnů.

V 1. studii (neléčení PAP) bylo u pacientů léčených tirzepatidem (efficacy estimand populace) dosaženo poklesu AHI o 27,4 (případů/hodinu) (95% CI -31,6 až -23,2) a u pacientů na placebu poklesu AHI o 4,8 (95% CI -9,3 až -0,3), tedy rozdílu mezi léčenými skupinami 22,5 ve prospěch tirzepatidu (95% CI -28,7 až -16,4; p < 0,001).²³

V 2. studii (léčení PAP) bylo u pacientů léčených tirzepatidem dosaženo poklesu AHI o 30,4 (95% CI -34,3 až -26,5) a u pacientů na placebu poklesu o 6,0 (95% CI -10,3 až -1,6), tedy rozdílu mezi skupinami 24,4 (95% CI -30,3 až -18,6; p < 0,001) ve prospěch tirzepatidu.

Podíl pacientů, kteří dosáhli poklesu AHI o 50 % nebo více, činil v případě léčby tirzepatidem 62,3 % (studie 1), resp. 74,3 % (studie 2), v případě placeba se jednalo o 19,2 %, resp. 22,9 %.²³

Průměrný pokles tělesné hmotnosti oproti placebu činil při léčbě tirzepatidem 16,1 % (studie 1), resp. 17,3 % (studie 2) vstupní hmotnosti. Prokázáno bylo dále signifikantní snížení hsCRP, hypoxie a krevního tlaku.

Nejčastějším referovaným nežádoucím účinkem byly gastrointestinální potíže, častěji se vyskytovaly u pacientů léčených tirzepatidem. Závažné nežádoucí účinky se vyskytly s obdobnou četností u pacientů léčených tirzepatidem i placebem.²³

Americká akademie spánkové medicíny definuje hranici klinické významnosti pro AHI změnu o 15 a více událostí za hodinu. Některé další zdroje uvádějí jako klinicky významné zlepšení AHI o 50 % a více.

Tirzepatid ve studiích SURMOUNT-OSA vedl k významnému a klinicky relevantnímu zlepšení syndromu spánkové apnoe. Ten byl provázen významným zlepšením hypoxické zátěže pacientů, které vyjadřuje snížení rizika kardiovaskulárních komplikací a úmrtí ve vazbě na OSA. Prokázáno bylo také snížení krevního tlaku a známek zánětu, což jsou významné rizikové kardiovaskulární faktory u pacientů s obezitou a OSA. Zlepšení AHI bylo ve studiích konzistentní bez ohledu na souběžnou terapii PAP.

SUMMIT

Tirzepatid a srdeční selhání se zachovalou ejekční frakcí u obézních pacientů

Studie SUMMIT si vzala za cíl zjistit, jak terapie duálním agonistou GIP a GLP-1 receptorů tirzepatidem ovlivňuje výskyt a progresi srdečního selhání se zachovalou ejekční frakcí levé komory.

SUMMIT (NCT04847557)²⁷ byla mezinárodní, dvojitě zaslepená, randomizovaná a placebem kontrolovaná klinická studie, která sledovala obézní pacienty se srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí levé komory.

Do studie byli zahrnuti pacienti starší 40 let se srdečním selháním NYHA II–IV s ejekční frakcí levé komory srdeční alespoň 50 % a BMI ≥30 kg/m². Mezi vstupními kritérii byl vstupní výsledek v šestiminutovém testu chůzí (6-MWT) 100–425 m a skóre v dotazníku KCCQ-CSS ≤80 bodů.²⁸

V rámci studie byli pacienti randomizováni v poměru 1 : 1 k podávání až 15 mg tirzepatidu s.c. 1× týdně (s postupnou eskalací dávky od 2,5 mg týdně) nebo placeba po dobu 52 týdnů.²⁸

Za primární endpoint studie byl zvolen cíl složený z úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo zhoršení srdečního selhání. Dalším koprimárním cílem byla změna skóre KCCQ-CSS (Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire clinical summary score, rozmezí 0–100 bodů, vyšší skóre znamená lepší kvalitu života) za 52 týdnů studie.²⁸

Ve studii bylo randomizováno 731 pacientů (364 osob bylo přiřazeno k užívání tirzepatidu a 367 užívalo placebo). Průměrný věk pacientů byl 65,2 roku, 53,8 % žen a průměrný BMI při vstupu do studie činil 38,3 kg/m². Vstupní průměrné skóre dotazníku KCCQ-CSS bylo 53,5 bodu, vzdálenost v 6-MWT 302,8 m. 46,9 % pacientů prodělalo v předchozích 12 měsících před vstupem do studie hospitalizaci (nebo navštívilo pohotovost) pro zhoršení srdečního selhání. Medián sledování pacientů byl 104 týdnů.²⁸

Primárního cíle (úmrtí z KV příčin nebo zhoršení srdečního selhání) bylo dosaženo u 36 pacientů (9,9 %) léčených tirzepatidem a u 56 pacientů (15,3 %) v placebové skupině. Riziko tohoto kombinovaného endpointu tak bylo sníženo o 38 % (HR 0,62; 95% CI 0,41–0,95; p = 0,026). Tento výsledek byl tažen především snížením rizika zhoršení srdečního selhání.²⁸

V 52. týdnu studie činil nárůst skóre KCCQ-CSS 19,5 ± 1,2 bodu u pacientů léčených tirzepatidem oproti 12,7 ± 1,3 bodu u placeba (rozdíl oproti placebu tak činil 6,9 bodu, 95% CI 3,3–10,6; p < 0,001).²⁸

Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire (KCCQ) je dotazník, jenž kvantifikuje fyzická omezení, symptomy, sociální interakce i kvalitu života a jejich ovlivnění srdečním selháním.^29,30

Ve skupině léčené tirzepatidem byl, podle očekávání, zaznamenán úbytek tělesné hmotnosti za 52 týdnů o 13,9 % vstupní hmotnosti (o 11,6 procentního bodu vůči placebu), nárůst vzdálenosti v 6-MWT o 26,0 m (o 18,3 m vůči placebu) a pokles hsCRP o 38,8 % (oproti placebu o 34,9 %).²⁸

Účinek u pacientů s diabetem nebo bez diabetu byl podobný – pro primární endpoint (tedy zhoršení srdečního selhání nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin) HR 0,64 (95% CI 0,35–1,15) u pacientů s diabetem, resp. 0,61 (95% CI 0,33–1,10) u pacientů bez diabetu. Také dosažené změny v KCCQ-CSS skóre, 6-MWT, kvalitě života nebo změnách funkční třídy NYHA se nelišily mezi pacienty s diabetem a bez diabetu. Úbytek hmotnosti byl po 52 týdnech studie méně výrazný ve skupině pacientů s diabetem 2. typu než u pacientů bez diabetu (pokles hmotnosti o 10,4 % vs. 12,9 %), pacienti s diabetem i bez diabetu ale vykazovali podobný pokles viscerální adipozity (odrazem byl pokles parakardiálního tuku a hmotnosti levé komory srdeční.³¹

Ve skupině léčené tirzepatidem vedly nežádoucí účinky (především gastrointestinální) častěji k přerušení léčby než v případě placeba (6,3 % vs. 1,4 %).²⁸

Terapie tirzepatidem u obézních pacientů s chronickým srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí vedla ke snížení sdruženého kardiovaskulárního rizika reprezentovaného společně zhoršením srdečního selhání a úmrtím z kardiovaskulárních příčin. Doloženo bylo významné zlepšení skóre KCCQ-CSS, jež reprezentuje symptomy a omezení vyplývající z onemocnění srdečním selháním, i zlepšení dalších metabolických parametrů (obezita, obvod pasu, hsCRP...).

Úmrtí z kardiovaskulárních příčin bylo zaznamenáno u 5,6 % pacientů ve skupině s tirzepatidem a u 6,2 % pacientů ve skupině s dulaglutidem (HR 0,89; 95% CI 0,77–1,02). Infarkt myokardu se vyskytl u 4,7 % pacientů na tirzepatidu a u 5,4 % pacientů na dulaglutidu (HR 0,86; 95% CI 0,74–1,0). Cévní mozková příhoda se vyskytla u 3,5 % pacientů na tirzepatidu a u 3,8 % pacientů na dulaglutidu (HR 0,91; 95% CI 0,76–1,09).³²

Sekundární kompozitní cíl, který kromě úmrtí z kardiovaskulárních příčin, infarktu myokardu a CMP zahrnoval také koronární revaskularizaci, byl zaznamenán u 1 089 pacientů (16,5 %) ve skupině léčené tirzepatidem a u 1 217 pacientů (18,5 %) léčených dulaglutidem (HR 0,88; 95% CI 0,81–0,96).³²

Tirzepatid ještě výrazněji než dulaglutid vedl ke snížení řady metabolických rizikových faktorů (viz obr. 18 a 19). HbA_1c se za léčby tirzepatidem snížil o 9 mmol/mol více než při léčbě dulaglutidem, tělesná hmotnost se při léčbě tirzepatidem snížila o 11,6 % vstupní hmotnosti a při léčbě dulaglutidem o 4,8 % (rozdíl mezi skupinami tak dosáhl 6,8 procentního bodu ve prospěch tirzepatidu). Vyšší efekt byl při léčbě tirzepatidem dosažen i na ovlivnění krevního tlaku a krevních lipoproteinů.³²

Podle vyhodnocení autorů studie se mezi oběma sledovanými skupinami nezdály být žádné podstatné rozdíly ve výskytu nežádoucích účinků, závažných nežádoucích účinků ani účinků vedoucích k přerušení léčby. Nicméně výskyt gastrointestinálních nežádoucích účinků byl o něco častější ve skupině léčené tirzepatidem (42,5 % pacientů vs. 35,9 % pacientů na dulaglutidu).³²

U diabetiků 2. typu s aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním prokazují výsledky studie SURPASS-CVOT kardiovaskulární protektivitu tirzepatidu, která byla prokázána noninferioritou při srovnání s GLP-1 RA dulaglutidem. Studie zahrnula dlouhodobé sledování pacientů s mediánem čtyř let a výsledky ukázaly konzistentní efekt mezi podskupinami pacientů s různými klinickými charakteristikami. Současně se srovnatelným efektem tirzepatidu na ovlivnění kardiovaskulárního rizika byl prokázán jeho výraznější účinek na některé další metabolické rizikové faktory, především ovlivnění glykovaného hemoglobinu, tělesné hmotnosti, krevního tlaku a lipidů. Tirzepatid dále ukázal nižší incidenci úmrtí z jakýchkoliv příčin a úmrtí z nekardiovaskulárních příčin.

Tirzepatid je vysoce potentní antiobezitikum s antihyperglykemickým působením. Jeho indikace zahrnují jak terapii diabetes mellitus 2. typu, tak také kontrolu hmotnosti (obezity a nadváhy s komorbiditami) u diabetiků i nediabetiků. Mezi pozitivní efekty patří snížení množství tělesného tuku, zvýšení inzulínové senzitivity a pozitivní změny v lipidovém spektru. Nejčastější nežádoucí účinky jsou reprezentovány mírnými až středně těžkými gastrointestinálními potížemi. Je možné jej využít bez omezení i u pacientů s poruchou funkce jater a ledvin. Přípravek se podává s frekvencí jednou týdně.

Publikovali jsme...

Slíva, J. Tirzepatid: představitel nové skupiny antidiabetik. Kazuistiky v diabetologii online. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/tirzepatid-predstavitel-nove-skupiny-antidiabetik/)

Škrha, J. Inkretiny (GIP a GLP-1) – aktuální pohled na patofyziologii a klinické perspektivy. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/inkretiny-gip-a-glp-1-aktualni-pohled-na-patofyziologii-a-klinicke-perspektivy/)

SURPASS-1. Tirzepatid versus placebo u pacientů dosud léčených dietou a cvičením. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/surpass-1/)

SURPASS-2. Tirzepatid versus semaglutid podávaný jednou týdně u pacientů s diabetes mellitus 2. typu. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/surpass-2/)

SURPASS-3. Srovnání účinnosti intenzifikace terapie diabetu 2. typu tirzepatidem a inzulínem degludek. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/surpass-3/)

SURPASS-4. Tirzepatid vs. inzulín glargin u pacientů s diabetes mellitus 2. typu ve vysokém kardiovaskulárním riziku. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/surpass-4/)

SURPASS-5. Efektivita a bezpečnost kombinované léčby tirzepatidem a bazálním inzulínem glargin. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/surpass-5/)

SURMOUNT-1. Tirzepatid jednou týdně v léčbě obezity u nediabetiků. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/surmount1/)

SURMOUNT-2. Tirzepatid jednou týdně v léčbě obezity u diabetiků 2. typu. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/surmount-2/)

SURMOUNT-3. Tirzepatid po intenzivní intervenci životního stylu u obézních nediabetiků. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/surmount-3/)

SURMOUNT-4. Efekt dlouhodobé léčby tirzepatidem na udržení redukce hmotnosti u nediabetiků. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/surmount-4/)

Kvapil, M. Očekávejme rojení hejna expertů přes sterterologii. Fejeton. Rubrika Fejetony.

Tirzepatid (Mounjaro) dostupný v ČR. Aktuality. Kazuistiky v diabetologii online, 29. 11. 2024.

Studie SYNERGY-NASH. Tirzepatid a MASH. Kazuistiky v diabetologii 24, 1: 30–31, 2026.

Wernerová, Š. Mounjaro – nová éra v léčbě obezity a jejích komorbidit – kazuistika. Kazuistiky v diabetologii 23, 3: 10–11, 2025.

Richterová, S. Průřez léčbou moderními antiobezitiky u 37leté pacientky s těžkou obezitou. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/prurez-lecbou-modernimi-antiobezitiky-u-37lete-pacientky-s-tezkou-obezitou/)

Literatura

1. Müllerová, D., Haluzík, M., Sucharda, P. et al. Společné stanovisko odborných společností k farmakologické léčbě obezity. Gastroent Hepatol 74, 6: 499–512, 2020.
2. Yumuk, V., Tsigos, C., Fried, M. et al. European guidelines for obesity management in adults. Obes Fact 8, 6: 402–424, 2015.
3. National Institute for Health and Care Excellence (NICE). Obesity: identification, assessment and management. Glinical guideline (NG246). Last updated 14 January 2025. (online: https://www.nice.org.uk/guidance/ng246) [cit. 29. 5. 2025]
4. Wharton, S., Lau, D. C. W., Vallis, M. et al. Obesity in adults: a clinical practice guideline. CMAJ 192, 31: 4875–4891, 2020.
5. Státní ústav pro kontrolu léčiv. (online: www.sukl.cz) [cit. 19. 6. 2025]
6. Mounjaro 2,5 mg injekční roztok v předplněném peru. Mounjaro 5 mg injekční roztok v předplněném peru. Mounjaro 7,5 mg injekční roztok v předplněném peru. Mounjaro 10 mg injekční roztok v předplněném peru. Souhrn údajů o přípravků. (online: https://www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/mounjaro-epar-product-information_cs.pdf) [cit. 19. 6. 2025]
7. Müllerová, D., Haluzík, M., Sucharda, P. et al. Společné stanovisko odborných společností k farmakologické léčbě obezity. Gastroent Hepatol 74, 6: 499–512, 2020.
8. A study of tirzepatide (LY3298176) in participants with obesity or overweight (SURMOUNT-1). NCT04184622 ClinicalTrials.gov (online: https://classic.clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT04184622?term=NCT04184622&draw=2&rank=1) [cit. 20. 9. 2023]
9. Jastreboff, A. M., Aronne, L. J., Ahmad, N. N. et al.; SURMOUNT-1 Investigators. Tirzepatide once weekly for the treatment of obesity. N Engl J Med 387, 3: 205–216, 2022.
10. Garvey, W. T., Jastreboff, A. M., Roux, C. W. et al.; SURMOUNT-2 investigators. Tirzepatide once weekly for the treatment of obesity in people with type 2 diabetes (SURMOUNT-2): a double-blind, randomised, multicentre, placebo-controlled, phase 3 trial. Lancet 402, 10402: 613–626, 2023.
11. Garvey, W. T., Jastreboff, A. M., Roux, C. W. et al.; SURMOUNT-2 investigators. Tirzepatide once weekly for the treatment of obesity in people with type 2 diabetes (SURMOUNT-2): a double-blind, randomised, multicentre, placebo-controlled, phase 3 trial. Lancet 402, 10402: 613–626, 2023.
12. A Study of tirzepatide (LY3298176) in participants after a lifestyle weight loss program (SURMOUNT-3). NCT04657016. ClinicalTrials.gov (online: https://classic.clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT04657016?term=SURMOUNT-3&draw=2&rank=1) [cit. 22. 12. 2023]
13. Wadden, T. A., Chao, A. M., Machineni, S. et al. Tirzepatide after intensive lifestyle intervention in adults with overweight or obesity: the SURMOUNT-3 phase 3 trial. Nat Med 29, 11: 2909–2918, 2023.
14. A study of tirzepatide (LY3298176) in participants with obesity or overweight for the maintenance of weight loss (SURMOUNT-4). NCT04660643. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT04660643) [cit. 30. 4. 2024]
15. Aronne, L. J., Sattar, N., Horn, D. B. et al.; SURMOUNT-4 Investigators. Continued treatment with tirzepatide for maintenance of weight reduction in adults with obesity. The SURMOUNT-4 randomized clinical trial. JAMA 331, 1: 38–48, 2024.
16. Klozar, J., Plzák, J., Ondrová, M. et al. Doporučený postup u dospělých pacientů s poruchami dýchání ve spánku. Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu, 2016. (online: https://www.sleep-society.cz/doc/doporucene-postupy/Guidelines-2016-def-13.9..pdf) [cit. 26. 2. 2025]
17. Pretl, M., Hobzová, M., Honnerová, M. et al. Indikační kritéria pro léčbu poruch dýchání ve spánku pomocí přetlaku v dýchacích cestách u dospělých. Doporučený postup České společnosti pro výzkum spánku a spánkovou medicínu a ČPFS, 2019. (online: www.plicnilekarstvi.cz) [cit. 26. 2. 2025]
18. Lněnička, J., Dostálová, S., Toušová, T. et al. Doporučený postup pro domácí neinvazivní ventilaci. Stud Pneumol Phthiseol 82, 5: 168–184, 2022.
19. Matuška, P., Kára, T., Homolka, P. et al. Léčba poruch dýchání vázaných na spánek u pacientů s onemocněním kardiovaskulárního systému. Kardiol Rev Int Med 15, 2: 94–98, 2013.
20. Hobzová, M. Syndrom obstrukční spánkové apnoe. Interní Med 12, 3: 148–151, 2010.
21. Obstructive sleep apnea master protocol GPIF: A study of tirzepatide (LY329817) in participants with obstructive sleep apnea (SURMOUNT-OSA). NCT05412004. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT05412004) [cit. 26. 2. 2025]
22. Malhotra, A., Bednarik, J., Chakladar, S. et al. Tirzepatide for the treatment of obstructive sleep apnea: Rationale, design, and sample baseline characteristics of the SURMOUNT-OSA phase 3 trial. Contemp Clin Trials 141: 107516, 2024.
23. Malhotra, A., Bednarik, J., Chakladar, S. et al. Tirzepatide for the treatment of obstructive sleep apnea: Rationale, design, and sample baseline characteristics of the SURMOUNT-OSA phase 3 trial. Contemp Clin Trials 141: 107516, 2024.
24. Nicholls, S. J., Bhatt, D. L., Buse, J. B. et al., SURPASS-CVOT investigators. Comparison of tirzepatide and dulaglutide on major adverse cardiovascular events in participants with type 2 diabetes and atherosclerotic cardiovascular disease: SURPASS-CVOT design and baseline characteristics. Am Heart J 267: 1–11, 2024.
25. A study of tirzepatide (LY3298176) compared with dulaglutide on major cardiovascular events in participants with type 2 diabetes (SURPASS-CVOT). NCT04255433. ClinicalTrials.gov (online: ClinicalTrials.gov) [cit. 14. 4. 2026]
26. Slíva, J. Tirzepatid: představitel nové skupiny antidiabetik. Kazuistiky v diabetologii online. Modul Léčba diabetu pomocí duálního agonisty GIP/GLP-1. (online: https://diabetologie.kazuistiky.cz/tirzepatid-predstavitel-nove-skupiny-antidiabetik/) [cit. 3. 7. 2024]
27. A study of tirzepatide (LY3298176) in participants with heart failure with preserved ejection fraction (HFpEF) and obesity: The SUMMIT trial. NCT04847557. ClinicalTrials.gov (online: https://clinicaltrials.gov/study/NCT04847557) [cit. 15. 9. 2025]
28. Packer, M., Zile, M. R., Kramer, Ch. M. et al.; SUMMIT Trial Study Group. Tirzepatide for heart failure with preserved ejection fraction and obesity. N Engl J Med 392: 427–437, 2025.
29. Green, C. P., Porter, C. B., Bresnahan, D. R., Spertus, J. A. Development and evaluation of the Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire: a new health status measure for heart failure. J Am Coll Cardiol 35, 5: 1245–1255, 2000.
30. Spertus, J. A., Jones, P. G., Sandhu, A. T., Arnold, S. V. Interpreting the Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire in clinical trials and clinical care: JACC State-of-the-Art review. J Am Coll Cardiol 76, 20: 2379–2390, 2020.
31. Packer, M., Zile, M. R., Kramer, Ch. M. et al.; SUMMIT Trial Study Group. Influence of type 2 diabetes on the effects of tirzepatide in patients with heart failure and a preserved ejection fraction with obesity: a prespecified stratification-based analysis. J Am Coll Cardiol 86, 10: 696–707, 2025.
32. Nicholls, S. J., Pavo, I., Bhatt, D. L. et al.; SURPASS-CVOT Investigators. Cardiovascular outcomes with tirzepatide versus dulaglutide in type 2 diabetes. N Engl J Med 393, 24: 2409–2420, 2025.
33. Nissen, S. E., Wolski, K., D'Alessio, D. et al. Cardiorenal outcomes with tirzepatide compared dulaglutide in patients with diabetes and cardiovascular disease: a post hoc analysis of the SURPASS-CVOT randomized clinical trial. JAMA Cardiol Mar 28: e260767, 2026.
34. A study of LY3298176 (tirzepatide) for the maintenance of body weight reduction in participants who have obesity or overweight with weight-related comorbidities. NCT06047548. Clinicaltrials.gov (online: ClinicalTrials.gov) [cit. 7. 7. 2026]
35. Horn, D. B., Aronne, L. J., Wharton, S. et al. Tirzepatide for the maintenance of body weight reduction: rationale, design, and baseline characteristics of SURMOUNT-MAINTAIN. Obesity (Silver Spring) 33, 10: 1873–1885, 2025.
36. Horn, D. B., Aronne, L. J., Wharton, S. et al. Tirzepatide for maintenance of bodyweight reduction in people with obesity in the USA (SURMOUNT-MAINTAIN): a multicentre, double-blind, randomised, placebo-controlled trial. Lancet 407, 10545: 2305–2318, 2026.