Dlouhodobé komplikace diabetu v podobě nefropatie, retinopatie i neuropatie jsou všeobecně známé, ale o negativním vlivu cukrovky na kognitivní funkce se příliš nemluví. Přitom mozek je jedním z nejcitlivějších orgánů a velmi špatně snáší výkyvy glykemií jak ve smyslu hyperglykemie, tak hypoglykemie. V patogenezi mozkových poruch se samozřejmě uplatňuje více faktorů, vedle poruchy glukózového metabolismu to je vliv inzulínové rezistence a narušené sekrece inzulínu, zvýšené hladiny AGE (advanced glycation endproducts) se zvýšeným oxidačním stresem a zánětlivým procesem v mozku a přítomností dalších rizikových faktorů, jako je hypertenze či dyslipidemie.
Z psychických onemocnění trpí diabetici hlavně depresí, úzkostmi, poruchami přizpůsobení, poruchami příjmu potravy, mírnými kognitivními poruchami a demencí.
Mozek a glukóza
Glukóza je hlavním zdrojem energie pro mozkovou tkáň. Pouze za zvláštních situací, jako je například dlouhodobé hladovění, se stávají alternativním zdrojem energie ketolátky.
Příznaky hypoglykemie závisí na jejích hodnotách. U dekompenzovaných diabetiků se při hodnotách glykemie mezi 3–5 mmol/l objevují poruchy pozornosti a jemné motoriky, časté bývají i bolesti hlavy a apatie. Klinicky se ani nemusí projevit, ovšem jsou závažné v situacích, které vyžadují rychlé rozhodování a reakce (např. řízení auta). V průběhu těžké hypoglykemie jsou popisovány poruchy vědomí, zmatenost, podrážděnost, objevit se mohou i generalizované křeče podobné epileptickému záchvatu. U starších diabetiků může být hypoglykemie zaměněna za cévní mozkovou příhodu. Většinou se jedná o reverzibilní změny, nicméně při delším trvání (více než 30 minut) může dojít i k nevratnému poškození. Zvlášť nebezpečné jsou hypoglykemické stavy, které vznikají náhle, bez předchozích varovných příznaků, nebo epizody mírné noční hypoglykemie, které poškozují paměť. Na hladinu glykemie je zvlášť citlivá epizodická paměť.
Chronická hyperglykemie působí v mozkové tkáni toxicky narušením vedení mezibuněčných signálů a vznikem kyslíkových radikálů. Oxidační stres přispívá k mikrovaskulárnímu poškození mozkové tkáně.
Diabetes mellitus a kognitivní funkce
Pod pojem kognitivní funkce spadají procesy, které zahrnují vnímání, paměť, schopnost učení nebo představivost. Mezi vyšší kognitivní neboli exekutivní funkce patří schopnost řešit problémy, plánovat a organizovat.
Míra a typ poškození kognitivních funkcí jsou odlišné podle typu diabetu. U diabetiků 1. typu bývají postiženy spíše funkce exekutivní než kognitivní, časté bývá zhoršení psychomotorického tempa, pozornosti, paměti, negativně ovlivněna je i schopnost se učit. Je třeba si také uvědomit, že u diabetiků 1. typu jsou struktury a funkce mozku ovlivněny hypoglykemiemi a hyperglykemiemi již od dětství.
U diabetiků 2. typu je vyšší riziko rozvoje poškození kognitivních funkcí, přičemž toto riziko stoupá s věkem a délkou trvání diabetu. Kognitivní poškození může přecházet do vaskulární nebo neurodegenerativní demence (příkladem je Alzheimerova choroba) a často je provázeno i depresí. Kognitivní postižení je mezi diabetickými nemocnými častější než v běžné populaci již ve středním věku.
V praktickém životě se kognitivní deficit nejčastěji projevuje pomalejším psychomotorickým tempem, horší duševní flexibilitou a menší schopností využívat poznatky v nových situacích. Přitom léčba cukrovky vyžaduje aktivní účast pacienta na změnách životního stylu, důležité je pochopení principu nemoci, jejích komplikací a schopnosti je řešit. Kognitivní deficit znamená narušení nebo překážku potřebné compliance pacienta.
