Specifika výživy v jednotlivých věkových kategoriích
Dětská výživa ve všech věkových kategoriích by měla být pestrá a vyvážená. Pro dotvoření stravovacích návyků je stěžejní předškolní věk, vytvořené averze nebo preference jsou již velmi ustálené. Velkou úlohu hraje učení nápodobou, vzor rodičů, sourozenců a vrstevnických skupin (vrstevníci mají velký vliv zejména u školních dětí).
První rok života
Jak již bylo zmíněno, význam výživy je nejsilnější v tzv. oknu příležitosti, které nastává okamžikem početí a trvá do dvou let věku dítěte. V souvislosti s ním se v poslední době změnil pohled na výživu těhotných žen (žena v těhotenství nemá jíst za dva, ale dvakrát lépe), změnila se i doporučení týkající se zavádění příkrmů. Příkrmy by neměly být podávány dříve, než v ukončeném 4. měsíci věku, ale neměly by být odkládány déle než do 6. měsíce věku. Do jídelníčku mohou být zařazovány i potraviny považované za alergizující – lepek, citrusy, ryby. Již v tomto období by se měly budovat správné stravovací návyky, tj. krmit dítě v klidu, v židličce, nenechat jej během jídla pobíhat. Důležité je respektovat přirozené signály sytosti a hladu – dítě do jídla nenutit, netrvat ani na bezpodmínečném dojídání porce. Na druhu stranu neustupovat – když dítě například odmítne polévku, nedávat mu sušenku. V tomto věku bývá problematický příjem železa a kyseliny listové, proto je třeba zařazovat potraviny bohaté na železo a kyselinu listovou. Oproti pozdějšímu vývojovému období značnou část energetického příjmu pokrývají tuky, zvlášť vysoká je potřeba esenciálních mastných kyselin řady n-6 a n-3. Jejich nedostatek může způsobovat/zhoršovat ekzémy, zvyšovat náchylnost k infekcím či způsobovat růstovou retardaci.
Předškolní věk
Období předškolního věku je rozhodujícím obdobím pro vytvoření stravovacích návyků. Je to také doba, kdy je vhodné učit dítě výživě, aby umělo rozpoznávat a vyjmenovávat jednotlivé skupiny potravin a co do nich patří, učit je, odkud jídlo pochází a mluvit o tom, které jídlo je zdravé a které ne a proč. Nejlepší je spojit teorii s praxí a zapojovat dítě do přípravy jídel, chodit s ním nakupovat potraviny a nechat jej pomáhat například s prostíráním nebo omýváním zeleniny.
Oproti batolecímu období je snížen příjem tuků na 30 % z celkového energetického příjmu, zvyšuje se však podíl sacharidů. Problematický bývá příjem bílkovin, jejichž nadbytek i nedostatek má svá rizika. Nedostatek bílkovin může vést k poruchám růstu i snížení mentálních funkcí, nadbytečný příjem bývá spojen s nežádoucím vysokým příjmem nasycených mastných kyselin a vyššími ztrátami vápníku ledvinami.
Mladší školní věk (6.–10. rok)
Mladší školní věk je obdobím pozvolného růstu, naproti tomu zaznamenáváme rychlý rozvoj intelektuálních, sociálních a emočních funkcí. Tento věk může být rizikový z hlediska formování a akceptování zásad správné výživy. Rodina a její vliv je zejména u mladších dětí stěžejní, rodiče rozhodují o druhu a množství potravin a jídel, jsou příkladem svým dětem.
Starší školní věk (11.–15. let) a adolescence (17.–20. let)
V této době zaznamenáváme výrazné zrychlení růstu, proto musí výživa pokrývat zvýšené nároky na přívod živin. Je to také stěžejní věk pro rozvoj kostry. Typickým rysem je velká rezistence k výživovým doporučením, dospívající mají vlastní rozum. Zároveň se již konfrontují se svým okolím, vzhled a mínění vrstevníků se stává stěžejní. Jde tedy o velmi citlivé období, kdy nevhodné poznámky nebo necitlivé jednání může stát v pozadí poruch příjmu potravy nebo držení nesmyslných diet spojených s jo-jo efektem.
Velkým problémem je dietování, úmyslné omezování se v jídle a odmítání některých potravin, zpravidla s cílem přiblížit se současnému ideálu krásy, kterým je mnohdy až přehnaná štíhlost. V průběhu celého dospívání (tj. puberty a adolescence) se zvýší hmotnost dívek v průměru o 23,8 kg, chlapci přiberou průměrně 23,7 kg. Poměrně rychlý vzestup hmotnosti mohou zejména dívky chápat negativně, přičemž nespokojenost s vlastním tělem a celkovým vzhledem často vede k experimentování s dietami, užívání různých „hubnoucích“ přípravků, projímadel. Důsledkem je zpomalení růstu a vývoje nebo dokonce vznik některé z poruch příjmu potravy.
Pro toto věkové období bývá typická zvyšující se konzumace kávy, sladkostí, slaných potravin, tuků s převahou nasycených mastných kyselin, pití slazených a energetických nápojů, preference fast foodu a přivykání ostrým, kyselým, hořkým a dráždivým jídlům.
U některých dospívajících se zvyšuje zájem o různé alternativní směry ve výživě. Tato tendence bývá odrazem touhy dospívajícího po nezávislosti, snaze patřit do určité skupiny, vyhranit se vůči rodičovské autoritě (nechci být jako ty, nechci jíst jako ty). Vzhledem k často nízké nutriční gramotnosti nebývá skladba stravy při dodržování některého z alternativních směrů dobrá. Příkladem je tzv. americká forma vegetariánství, která se vyskytuje mezi mladými lidmi; jedinci sice omezí konzumaci masa, ale jejich stravu tvoří převážně potraviny rychlého občerstvení, pizza, cola a cukrovinky.
