Vyvážená a pestrá strava je důležitá nejen z důvodu zajištění základních životních pochodů, ale může sloužit i v prevenci a léčbě mnoha onemocnění. Příkladem je prevence vzniku podvýživy nebo naopak obezity, dyslipidemie, hypertenze, diabetes mellitus 2. typu, osteoporózy a některých typů nádorových onemocnění. V neposlední řadě se výživa podílí na dobrém psychickém stavu a přiměřený nutriční stav je zárukou odolnosti proti infekcím, zdárného průběhu případných pooperačních stavů a kvality života jedince. Ve stáří jsou poruchy výživy velmi časté. Udává se, že u osob nad 80 let trpí určitým stupněm malnutrice téměř každý člověk a pokročilé formy malnutrice se ve stáří vyskytují téměř v 50 %. Na druhou stranu bývá ve stáří častá obezita, která je považována za šestý nejzávažnější rizikový faktor z hlediska vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Nezapomínejme také, že i člověk ve zdánlivě dobrém nutričním stavu s přiměřenou hmotností může trpět nedostatkem některého z vitaminů nebo minerálních látek. Ve výživě seniorů se nejčastěji můžeme setkat s nedostatečným příjmem bílkovin, ovoce a zeleniny. To má za následek deficit vitaminu C, kyseliny listové a vápníku. Ve stáří bývá častý také nedostatek vitaminu D. Důvodem je, že ve stáří klesá schopnost kůže vytvářet vitamin D, což v kombinaci s nedostatečným příjmem vápníku a tím, že senioři mají tendenci se méně pohybovat venku, ovlivňuje kvalitu kostí ve vyšším věku. Z uvedených důvodů je doporučována suplementace vitaminem D spolu s vápníkem.
Zajištění optimální výživy ve stáří může být však komplikované z mnoha příčin. V první řadě sebou stáří přináší řadu fyziologických změn, které mohou být příčinou zhoršeného nutričního stavu.
Ztráta pocitu žízně a zhoršení tekutinové bilance
Nedostatečný pitný režim je ve stáří velmi rizikový. I mírná dehydratace může vést ke zhoršení psychických funkcí a způsobit halucinace nebo se může manifestovat jako projevy demence. Nedostatečný příjem tekutin také zvyšuje riziko tromboembolických příhod.
Úbytek svalové hmoty a pokles bazálního metabolismu
S postupujícím věkem se snižuje podíl aktivní svalové hmoty ve prospěch tukové tkáně. To sebou přináší i pokles bazálního metabolismu a z toho vyplývající nižší energetickou potřebu. Rozdíl mezi bazální energetickou potřebou u mladých osob a u seniorů činí v průměru 800 kJ/den, v případě energie spotřebované na denní aktivity je tento rozdíl mnohem významnější a představuje 1 600–2 000 kJ/den. Nepřizpůsobení se změněným energetickým potřebám organismu vede ke vzniku nadváhy a obezity. Vznik obezity bývá podpořen i nevhodnou skladbou stravy a nízkou pohybovou aktivitou.
Změny psychických funkcí
Setkat se můžeme zejména se sklonem k depresím, které mohou být prohloubeny i případným úbytkem sociálních kontaktů až sociální izolací a nepříznivou finanční situací. Také ve stáří častá demence výrazně zhoršuje nutriční stav, zejména ve smyslu vzniku malnutrice. Pacienti s rozvinutou demencí potřebují k jídlu motivovat, důležitá je i pomoc při jídle. V pokročilejších stadiích nemoci se jako nejvhodnější jeví výživa pomocí sondy.
Změny imunitního systému
Změny imunitního systému jsou spojeny se zvýšenou náchylností k onemocnění a zhoršeným hojením ran. Na druhou stranu nepříznivý nutriční stav prohlubuje poruchy imunitních funkcí. Osoby v malnutrici jsou ve zvýšené míře ohroženi zhoršením plicních funkcí v důsledku snížení svalové síly, což zvyšuje riziko vzniku pneumonií.
Zhoršení funkce trávicího traktu
Zhoršená funkce trávicího traktu se projevuje sníženou sekrecí slin, zhoršenou motilitou žaludku a střev a sníženou produkcí trávicích enzymů. Velmi nepříznivě bývá vnímáno především sucho v ústech. Příčin jeho vzniku je řada, může se jednat o vedlejší efekt léků, důsledek ozáření při terapii nádorových onemocnění nebo může být příčinou dehydratace. Sucho v ústech nepříznivě ovlivňuje schopnost žvýkání, zhoršuje chuťové vjemy a polykání. Poruchy polykání se nejčastěji vyskytují u pacientů po mozkové příhodě nebo u osob s Parkinsonovou chorobou, roztroušenou sklerózou nebo Alzheimerovou nemocí. Poruchy polykání významně zvyšují riziko aspirace a vzniku aspirační pneumonie.
Pro stáří jsou časté i poruchy chuti a čichu. V důsledku nedostatečného vnímání chuti senioři často nadměrně solí nebo si vybírají pouze z omezeného počtu pro ně chuťově atraktivních jídel. Nadbytečný příjem soli má vztah k hypertenzi a vede i k zadržování tekutin v těle. Malá pestrost ve výběru potravin přináší riziko nedostatečného příjmu jak hlavních živin, tak i řady vitaminů a minerálních látek.
Příčinou nedostatečného příjmu potravy je také ztráta dentice nebo nepadnoucí protéza. Na ztrátě dentice se podílí i snížená péče o dutinu ústní a nižší frekvence návštěv u stomatologa. Tyto tendence jsou nejvíce patrné u osob s příznaky demence. Z nutričních faktorů působí na kvalitu chrupu nepříznivě preference kašovité stravy s vyšším obsahem sacharidů a snížený příjem fluoru v potravě.
Během stárnutí se také zhoršuje schopnost vstřebávat a trávit živiny. Ve snížené míře se např. vstřebává vitamin B12, protože se zvyšujícím se věkem klesá schopnost tvořit vnitřní faktor nutný pro vstřebávání vitaminu B12.
Významnou příčinou špatného výživového stavu je nemoc a bolest, velkou roli hrají i vedlejší účinky léků. Pro stáří je typická polymorbidita, tedy výskyt více onemocnění najednou. Léčba vyžaduje užívání mnohdy značného množství léků, které mohou ovlivňovat chuť k jídlu a vstřebávání různých živin. Chuť k jídlu snižují např. digoxin, antiflogistika, antibiotika nebo cytostatika. Oproti tomu chuť k jídlu zvyšuje užívání antidepresiv, neuroleptik nebo kortikoidů. Některé léky negativně ovlivňují vnímání chuti a způsobují např. kovovou pachuť v ústech. Významné mohou být i negativní vlivy na vstřebávání vitaminů nebo minerálních látek. Například tetracyklin omezuje vstřebávání železa a zinku, cholestyramin omezuje vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích. Fenytoin snižuje vstřebávání vitaminu D a je i antagonistou kyseliny listové.
V první řadě je důležité zdůraznit úlohu zdravotnických pracovníků v edukaci seniorů. Staří lidé lépe přijímají nové poznatky při osobním kontaktu, než z letáků nebo časopisů. Ve výživě seniorů je důležité především zdůrazňovat důležitost pravidelného a dostatečného příjmu tekutin, ovoce, zeleniny a bílkovin. Z hlediska výběru vhodných nápojů se doporučuje pitná voda, ovocné čaje, slabší černý čaj, ovocné džusy ředěné vodou. Minerální vody nejsou vhodné pro dlouhodobé pití. Důležité také je jednotlivé druhy nápojů střídat. Proti zvýšení příjmu zeleniny často hovoří zažívací potíže po její konzumaci nebo neschopnost zeleninu dobře rozžvýkat. Řešením je připravovat zeleninu dušenou (nejlépe v páře), zařazovat zeleninové polévky (nezahuštěné jíškou, ale rozmačkanou zeleninou) a zeleninová jídla. Ovoce je doporučováno kombinovat s mléčnými výrobky, zvýší se sytivost výsledného pokrmu a samozřejmě dosáhneme zvýšení příjmu bílkovin a vápníku. Nejvhodnějšími zdroji bílkovin jsou polotučné mléčné výrobky, libové maso, ryby a vaječný bílek. Z rostlinných zdrojů bílkovin jsou nejvhodnější luštěniny, které ale mohou být hůře tolerovány pro svůj nadýmavý efekt. Z mléčných výrobků by měly být upřednostňovány zakysané mléčné výrobky. Jejich pravidelné užívání zlepšuje složení střevní mikroflóry a tím pomáhá řešit ve stáří časté potíže se zácpou. V kyselém prostředí se navíc lépe vstřebává vápník a železo. Při výběru tuků se snažme vysvětlit zdravotní význam rostlinných tuků a důležitost jejich omezeného příjmu.
Obecně však platí, že u starých osob není žádoucí měnit od základů jejich dosavadní stravovací zvyklosti. Stejně tak v případě nutnosti redukce hmotnosti není třeba se snažit dosáhnout ideální tělesné hmotnosti. Naopak, mírná nadváha je ve vyšším věku prevencí osteoporózy.
Pokud není možné zajistit dostatečný příjem per os, lze s výhodou využít některé z forem enterální výživy. Nejjednodušší formou je sipping (popíjení) k tomu určených přípravků, popř. zavedení nazoenterální sondy. V situacích, kde se předpokládá dlouhodobá nutnost pacienta vyživovat enterálně, je nejvhodnější zavedení perkutánní endoskopické gastrostomie.
Publikováno v časopise Sestra v diabetologii 3/2011.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
