Onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinopatie ve většině zemí světa. V oblastech s nevyřešeným deficitem jódu se týkají 80–90 % populace. Tyreopatie jsou do značné míry vázány na pohlaví, ženy bývají postiženy 4–6× častěji. Je tu i jistá věková závislost, protože tyreopatií přibývá s věkem. Odhadem tyreopatie postihují v naší populaci 5–7 % osob.
Spektrum poruch postihujících štítnou žlázu je poměrně pestré, zjednodušeně je lze rozdělit na několik skupin.
Tab. 1: Tyreopatie
Hormony ŠŽ (tyroxin – T4, trijódtyronin – T3) jsou produkovány folikulárními buňkami a jejich tvorba je závislá na přívodu jódu. Jód se dostává do organismu výhradně potravou, přičemž hlavním rezervoárem jódu je moře. V oblastech vzdálenějších od moře bývá častý jeho deficit, jelikož nedostatek jódu v půdě vede i k jeho nízké koncentraci v potravinách rostlinného a živočišného původu. Obsah jódu v potravinách také kolísá v závislosti na ročním období. Hlavními zdroji jódu v potravě jsou mořské řasy a mořské ryby, sůl obohacená jódem a potraviny s použitím jodizované soli (především pekárenské výrobky, uzeniny), mléčné výrobky a mléko (krmivo skotu bývá obohacováno jódem), žloutky, některé minerální vody (např. Vincentka) a také řada potravin je obohacována jódem (umělá dětská výživa, nápoje určené pro těhotné a kojící). Při zajišťování dostatečného příjmu jódu je nutné mít na zřeteli i určité ztráty jódu stolicí a také fakt, že vlivem zpracování potravin dochází ke ztrátám jódu.
Hormony štítné žlázy zastávají řadu biologických funkcí, například zvyšují metabolickou aktivitu buněk, což se projevuje zvýšenou spotřebou kyslíku a produkcí tepla. Při snížené funkci štítné žlázy často dochází k vzestupu hmotnosti (průměrně o 5 kg), při nadbytku hormonů štítné žlázy bývá problémem nežádoucí pokles tělesné hmotnosti. Řada obézních „svádí“ svou nadměrnou hmotnost na potíže se štítnou žlázou, ale po nastavení odpovídající substituční terapie není důvod k dalšímu přibírání. Kromě toho za nárůst tělesné hmotnosti při hypotyreóze je z větší části zodpovědné zadržování tekutin.
Významné je působení hormonů štítné žlázy na vývoj mozku. Nedostatek hormonů štítné žlázy v posledních šesti měsících prenatálně a v prvních šesti měsících postnatálně může být příčinou vzniku kongenitálního kretenismu, u dospělých nedostatek hormonů ovlivňuje reflexní reakční dobu. Hormony štítné žlázy také ovlivňují srdeční činnost, proto při jejich nedostatku dochází ke zpomalení srdeční činnosti (bradykardii) a naopak nadbytek hormonů se projeví zrychlením srdeční akce a nepříjemnými pocity (palpitace).
Tvorba hormonů štítné žlázy může být negativně ovlivněna nejen nedostatečným příjmem jódu, ale i nadbytečným příjmem tzv. strumigenů. Strumigeny v potravinách patří do skupiny strumigenů II. řádu. Jejich negativní účinek spočívá v blokaci enzymů zodpovědných za přeměnu jódu na jeho aktivní formu. Strumigeny se přirozeně nacházejí v celé řadě druhů zeleniny a luštěnin, typickým příkladem je brukvovitá zelenina (zelí, kapusta, růžičková kapusta, ředkev, pekingské zelí, řepka, brokolice, ředkvičky apod.), cibule, česnek, hrách, fazole, čočka, sójové boby. Za normálních okolností, tj. při dostatečném příjmu jódu a přiměřené konzumaci zeleniny nehrozí žádná rizika. Nicméně zvýšený příjem těchto látek (například u vegetariánů či veganů) může vést ke vzniku strumy i při mírném nedostatku jódu. Obsah strumigenů se snižuje vlivem tepelné úpravy a téměř se ztrácí v procesu fermentace.
Normální funkce hormonů štítné žlázy se odvíjí od řady minerálních látek. Příkladem je dostatečný příjem selenu, železa a zinku.
Tab. 2: Rizika z nedostatku jódu podle věku1,2
Doporučený příjem jódu se různí v závislosti na věku a různých situacích, jako je například těhotenství či kojení. Poruchy vzniklé v důsledku nedostatečného příjmu jódu v těhotenství patří mezi nejzávažnější. Důvodem je, že potřeba jódu v těhotenství stoupá, protože z krevního oběhu matky je jódem zásobována jak matka, tak vyvíjející se plod. Existují obavy, že až 50 % všech novorozenců v Evropě nedosáhne plného kognitivního potenciálu z důvodu nedostatečného příjmu jódu. Již lehký nedostatek jódu totiž vede k poklesu IQ o 5–7 stupňů. Problematické je, že řada nastávajících matek nemá dostatek informací o vlivu jódu na mentální a psychický vývoj plodu.
Tab. 3: Doporučený příjem jódu5
Pro posouzení saturace organismu jódem se s výhodou využívá odpadu jódu močí (jodurie). Močí se totiž vylučuje až 90 % přijatého jódu, takže jeho odpad močí je spolehlivým ukazatelem jeho příjmu. K přesnému posouzení je vhodné vyšetření provádět opakovaně. Pomocným ukazatelem zásobení jódem je velikost štítné žlázy, zjišťovaná sonografickým vyšetřením.
Tab. 4: Kategorie jodurie1
Příčin vzniku hypotyreózy je řada, nejčastěji se však jedná o autoimunitní zánět štítné žlázy. Příznaky zahrnují zimomřivost, spavost, zpomalení psychického tempa, zácpu a meteorismus, ztuhlost kloubů, suchost kůže, vypadávání vlasů a často také vzestup tělesné hmotnosti. Laboratorně se projevuje zvýšenými hladinami TSH (tyreostimulační hormon) a sníženými hodnotami FT4 (volný tyroxin) a FT3 (volný trijódtyronin).
V případě, že hypotyreóza vznikla na autoimunitním podkladě, je třeba pátrat i po jiných autoimunitách, například celiakii. Na druhé straně, pokud je již přítomné jiné autoimunitní onemocnění, například diabetes mellitus 1. typu, je důležité pamatovat i na možnost autoimunitně podmíněné tyreopatie.
Dietoterapie v léčbě hypotyreózy má také své místo, byť pouze sekundární. Hlavním cílem je zajistit přiměřený energetický příjem, který by zabránil zbytečnému nárůstu hmotnosti. Zejména u neléčených pacientů je bazální metabolismus snížen o 15–40 % a je nutné tomu uzpůsobit energetický příjem. Pacienti s hypotyreózou by se měli pravidelně vážit. Dalším krokem je zajištění dostatečného příjmu minerálních látek, jako je především vitamin B12, kyselina listová a železo. Vzhledem ke sníženému vstřebávání je možné volit i multivitaminové přípravky. Cílená suplementace jódem se nedoporučuje zejména u autoimunitních forem hypotyreózy. Častým neduhem provázejícím hypotyreózu je zácpa. Základním opatřením je dostatečný příjem vlákniny a tekutin. Tekutiny by měly být nekalorické a celkový pitný režim rozložený do celého dne.
Podstatou je neadekvátně zvýšená sekrece hormonů štítné žlázy. Laboratorně zjišťujeme snížené hodnoty TSH a zvýšené hodnoty FT3 a FT4. Nejčastějším typem onemocnění je tyreotoxikóza vznikající na autoimunitním podkladě (autoimunitní Graves-Basedowova choroba). Klinické projevy jsou zjednodušeně řečeno protipólem projevů při hypotyreóze – neklid, nervozita, hubnutí, nesnášenlivost tepla, zvýšená tepová frekvence, arytmie, průjmy atd. V mládí převládá metabolická a nervová symptomatologie (nervozita, neklid, hubnutí), ve vyšším věku symptomatologie oběhová.
V dietoterapii je klíčové zajistit adekvátní energetický příjem (začít s 40 kcal/kg), což je při hmotnosti 70 kg 2 800 kcal/11 760 kJ. Důležitou součástí stravy jsou bílkoviny, jejichž příjem má činit 1–1,75 g/kg tělesné hmotnosti/den. Důvodem je, že hormony štítné žlázy v nadbytku vedou k rozpadu tělesných bílkovin. Projevem je ztráta svalové hmoty, slabost, třes. Dalším závažným důsledkem je také osteoporóza, proto je nezbytné pamatovat na dostatečný příjem vápníku a vitaminu D jako prevence demineralizace. Stejně jako v případě hypotyreózy je vhodné zařadit multivitaminové přípravky (hlavně B komplex, vitamin A a C), ovšem za pravidelné kontroly jodurie. Denní příjem tekutin má činit 3–4 l, kromě stavů renálního nebo oběhového selhávání. Z pitného režimu je přínosné vyřadit kofein z kávy a kofeinových nápojů, protože zvyšuje nervozitu a podrážděnost.
1. Zamrazil, V., Čeřovská, J. Jod a štítná žláza. Optimální přívod jodu a poruchy z jeho nedostatku. Praha: Mladá fronta a.s., 2014.
2. Kasper, H. Výživa v medicíně a dietetika. Praha: Grada, 2015.
3. Stárka, L. et al. Pokroky v endokrinologii. Praha: Maxdorf, 2007.
4. Escott-Stump, S. Nutrition and Diagnosis – Related Care. United States: Lippincott Williams & Wilkins, 2007.
5. Referenční hodnoty pro příjem živin. Praha: SPV, 2011.
Publikováno v časopisu Kazuistiky v diabetologii 3/2018.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
