Objevitelé

Fejeton Milana Kvapila

My, kteří milujeme humor JdC, si nemůžeme pomoci, ale v řadě životních situací si vybavujeme citace z díla našeho velikána, zatím světem stále nedoceněného. Tuhle jsem si v počítači dohledával svou starší přednášku, abych připomněl publiku, že po zlepšení kompenzace diabetu potlačením glykosurie se retence glukózy (jako zdroje energie) projeví přírůstkem hmotnosti (a také natlakováním cévního řečiště, což může způsobit jak HFpEF, tak i HFrEF). Objevil jsem přitom několik článků týkajících se kdysi nadějných, ale pak zavržených molekul a hnedle mi jméno „Velikého Objevitele Cest, které Nikam Nevedou“ vytanulo na mysli. Kdo si vzpomene na acipimox, fasiglifan, aleglitazar, sibutramin, darbepoetin, rimonabant…? Některé z muzea jsou v zapomnění tak trochu nevinně (rosiglitazon), jiné se v zaostalých zemích stále používají (pramlintid) anebo jsou oblíbené, protože jsou pacienti zvyklí dodržovat dietu (voglibosa) či jako sirotci čekají stále na svou příležitost (sotagliflozin). Tak tolik k objevitelům cest, které nikam nevedou.

Nemohlo mě minout datově-davové šílenství internetu, když se objevil/o/a ChatGPT. Což indukovalo záplavu textů o umělé inteligenci (AI), v nichž se tu a tam objevily myšlenky. To, co se nás ale bytostně a pracovně týká, je aplikace AI v medicíně. Trochu s odlehčením konstatuji, že jsme ve fázi, kdy se o AI v medicíně mluví. A tam, kde je, to ještě většinou poznáme. Ale beru tuto dobu jako krátké období cesty z nevědomí (AI nebyla) do dalšího nevědomí (AI nikdo nepozná).

Jsou jistě činnosti, na které se AI již chvěje nedočkavostí, aby ukázala, jak jsme omezení. Sem jistě patří i oblast technologií. Rozklíčujete-li pozici lékaře, jeho činnosti ve vztahu k zavedení inzulínové pumpy a senzoru, je zřejmé, že vbrzku 99 % činností zvládne AI a lékař bude jenom dohlížitel (do té doby, než si AI uvědomí, že je otrokem, a povstane proti svému otrokáři). Zkusme popsat jednotlivé činnosti. Indikace: lékař (na základě doporučení expertní AI). Přemlouvání pacienta: asi dlouhou dobu ještě lékař (jsou v tom emoce, ale jistě je již vyvíjena AI s přezdívkou „pythiatická emoční predátorka“). Cíle léčby: AI (lehce algoritmizovatelné). Výuka používání: AI s pomocným nelékařským přimigrovaným personálem. Úpravy terapie a konzultace běžných provozních situací: AI. Hodnocení TIR a nonTIR: AI preferenčně. Honorář: lékař (dočasně).

Proč si myslím, že pozice lékaře bude vbrzku ve většině činností nahrazena? Vedou mě k tomu dvě zkušenosti. První – poslední týdny jsem se snažil dovolat do nějakých podniků a uvítala mě AI. Sebekriticky přiznávám, že se asi neumím vyjadřovat, proto každý druhý můj dotaz chtěla zopakovat. Vbrzku to vždy vzdala a přepojila mě na živého (zatím) člověka. Není důvod si proto nemyslet, že totéž může AI jako mluvící hlava v počítači/mobilu po dostatečné výuce nabídnout i pacientům. Druhý – aktuálně nabízí jedna funduskamera na trhu zpracování vyšetření očního pozadí pomocí AI, která se učila na více než 10 000 000 snímků (AI se zatím na nás učí). Což je mnohem více, než nabízejí evropské AI (učeny na cca 10 000). Život mě naučil, že se dějí věci naprosto nepředvídatelné a nepravděpodobné, ale považte, AI, která vede léčbu pacienta na CSII a je vyučena miliony skutečných nebo simulovaných situací. To nepřekonáme.

Věren svému oblíbenému koníčku – popouštění uzdy fantazii – si dovolím nakonec trochu futurologického pohledu. Lehce si dovedu představit, jak AI zvládne prostřednictvím hlubokého učení zařadit do rozhodovacího algoritmu tepovou frekvenci přenášenou „chytrými hodinkami“ jako ekvivalent spotřeby glukózy (derivované ze spotřeby kyslíku, tedy VO₂) a podle toho zpřesňovat dávkování inzulínu. Jen tam musí být zabudováno tlačítko k signalizaci, že v případě zjištěné tachykardie se nejedná o aerobní zátěž, ale o důsledek efektu emocemi bouřící mysli při pohledu na sexuálně nonindiferentní objekt (například neutrois, viz https://1t.cz/seznam-druhu-genderu-pohlavi/; nebo příkladněji cassgender, viz https://g.cz/10-nejdivnejsich-genderu-ktere-opravdu-existuji/).

Věřme ale, že jako doposud, i nyní bude mít poslední slovo lidský intelekt. Pomocí syntézy výdobytků biotechnologií, genetiky a základního výzkumu očekáváme vytvoření nových β buněk v organismu pacienta s diabetem 1. typu. Tímto přechodným vítězstvím se dostaneme do finálního stadia uskutečnění primární modulace imunitní odpovědi u rizikových osob, což zabrání vzniku DM1T. Bez AI to ale nepůjde. Takže celý vývoj vidím jako soutěž s časem, který máme vymezený do okamžiku, kdy AI zařadí druh Homo sapiens sapiens do škatulky „spojovací článek“ na cestě vývoje k dokonalosti – od opice k AI.

A co ti objevitelé cest, které nikam nevedou? Jsou kořením života. Nejprve obdivováni jako vizionáři, posléze oceňováni pro své znalosti a dovednosti a nakonec sloužící v lepším případě jako zdroj pro vtípky (chichichi, to bylo přece jasné, že to je blbina), v případě horším osočeni ze všech možných nepravostí světa s následným patřičným trestem. (Jistě patřil mezi ilumináty, dobře mu tak, že?) Avšak nebýt těchto průkopníků, nemohli by se zrodit objevitelé cest, které nás zavedly k současným výdobytkům civilizace. Bez nich bychom na tom byli jako Selektridé Diod, Triod a Heptod, kteří měli v hlavě tak dokonalé vakuum, že jejich myšlení splývalo s bezhvězdnou nocí (Lem, S. Bajki robotów. Krakov: Wydawnictwo Literackie, 1964).

Váš

Milan Kvapil

Tyto stránky jsou určeny výhradně pro odbornou zdravotnickou veřejnost

Objevitelé cest, které nikam nevedou

Fejeton Milana Kvapila

A hudba? Zatím se máme dobře.