Overtonovo okno pro léčbu zdravých

Fejeton Milana Kvapila

Jenom pro připomenutí, co nám říká teorie Overtonova okna. Upravená citace z fejetonku Tabu I. Overtonovo okno: „Přijímání jakéhokoliv jevu společností může být popsáno hodnocením v daném časovém okamžiku, tedy pohledem statickým (jev je v danou chvíli nepřijatelný, radikální, přijatelný, rozumný, populární, obvyklý, nebo dokonce uzákoněný). Může být také posouzen v kontextu vývoje, tedy dynamicky – jeden a tentýž jev se pohybuje ve zmíněných kategoriích hodnocení společností v čase. Tedy to, co bylo v minulosti nemyslitelné, je nyní již uzákoněno a naopak. Bystrý znalec tohoto principu, který má dosti cílevědomosti a ještě více financí a vlivu, pak může řídit vývoj názoru společnosti na daný jev velmi cíleně, a to k všeobecnému prospěchu (poměrně vzácná situace), anebo ku prospěchu vlastnímu (99,9 %; obvykle kryto sloganem „je to jenom pro vaše dobro“)“.

Modelování praktického využití Overtonova okna je celkem jednoduché. Přiblížím na situaci, která by mohla nastat poté, co by se objevila skutečně účinná antiobezitika. Jako obvykle, je to opakování již zažitého. Příkladem zažitého budiž připomenuta historie statinů. Poté, co se prokázalo, že snižují kardiovaskulární i celkovou mortalitu u velmi rizikové populace, objevily se hlasy volající po přidání statinů do pitné vody. Cílem bylo rozsévání dobra pro všechny. Asi si v té době nikdo nepropojil vše do jednoho plánu s využitím teorie Overtonova okna ke změně tolerance přijetí této myšlenky většinovou populací, jinak bychom postupně zjišťovali, že voda z vodovodu je tak zdravá, že prodlužuje i život. Tedy využít tohoto manévru můžeme modelově zkusmo nyní. Pro šťouraly – nejedná se o negaci, ale o upozornění, jak je nebezpečná nerozpoznaná manipulace a jak je třeba v medicíně neustále a furt rozlišovat mezi hypotézami postavenými na důkazech a nepodloženými tezemi (které, což je neuvěřitelná výhoda, mohou být testovány a při pozitivním výsledku mohou být uloženy mezi základní postuláty pro terapii).

Tak například, kdyby se někdo, blíže nespecifikovaný jedinec, rozhodl, že institucionalizuje nový přístup k léčbě zdravých, potenciálně obézních jedinců, tak by mohl postupovat asi následovně. Ve fázi, kdy je vznik nové teze pro některé členy society nemyslitelným, propaguje informaci jenom jako úvahu o smyslu, vypouští pokusný balónek, a zejména pak provádí „imprinting“ možného nového přístupu. V další fázi propaguje cíl pomocí vybraných populačních dat, předkládá pseudoracionální pseudodůvody, proč je tento názor pozitivní, a lehce podsouvá myšlenku, že je synonymem pokrokovosti. To fortifikuje záplavou informací o kataklysmatických hrůzách, které přináší nejen morbidní obezita, ale jenom gram tuku navíc u jinak zdravého, pohodového a prospívajícího jedince. Toto podprahově spojuje intervenci antiobezitiky u ještě zdravých s radikálností, která třímá otěže budoucího vývoje. Objeví se následovníci či souvěrci, kteří ve společnosti vždy existují. Někdo, protože cítí příležitost, jak se zviditelnit. Někdo, kdo pochopí nezadržitelnou nezbytnost tohoto vývojového kroku a naskočí na vlnu mezi prvními. Jiný, protože se chce pouze odlišit od většiny. Zajisté také nemálo těch, kteří cítí příležitosti: materiální i nemateriální výhody (funkce, témata k propagaci, témata pro habilitace a profesury…). S odstupem, když je mediální prostor dostatečně zarezonován pojmem, přichází fáze, kdy je většinou členů society navrhovaný a prosazovaný přístup vlastně přijatelný (vždyť nikomu neubližuje, nikoho nepoškozuje a vlastně nikomu ani nevadí, naopak, je pokrokový svým cílením na primární prevenci závažných komplikací, které by se teoreticky mohly udát; to, že nejsou validní data, se lehce opomene v davovém přijetí: kdo nejde s námi, jde proti nám). Pár zoufalců, kteří se stále brání „jasnému“ směřování vývoje, je upozaděno. Jejich obrana racionálními protiargumenty proti společenské ostrakizaci, která využívá emoce (podněcované ze zákulisí, proto je nutno mít tu finanční podporu) totiž nefungují. Rozum vládne totiž nad emocemi pouze tehdy, když je podpořen silou (jakoukoliv). Kritici jsou označováni za staré zahnívající struktury, zabetonovance bránící pokroku, a dokonce jsou zařazováni do nejodpornější skupiny odpůrců Gréty (nápadům se meze nekladou, najmou se kreativci, však oni vymyslí něco lepšího, než jsou pojmy jako zaprodanci minulosti, ďáblovi advokáti, bukanýrští manipulátoři, flibustýrští populisté, brzdiči pokrokového přístupu k léčbě, obchodníci s neštěstím…). V tomto okamžiku je zřejmé, že přichází fáze rozumového přijetí. Celá řada argumentů, které jsou implementovány do myslí society jako čirá a nezpochybnitelná pravda, podpořena rozhodujícím aktivismem pak nastoluje fázi vrcholu popularity (stále něco nového, neprozkoumaného, přinášejícího nabídku nových poznatků pro zlepšení péče o 70 % budoucích pacientů, jimž (možná) hrozí obezita). Všichni zdraví jsou závislí na antiobezitikách, akce je za zenitem, stává se omšelým tématem všeobecně přijímaným (proč jsme ji neustanovili již před dekádami?), kterému chybí pouze stvrzení v doporučených postupech a povinných kurzech před atestací, s výhledem uzákonění cestou vzniku samostatného atestačního oboru (možná) a nových kódů, jako například „léčba adepta obezity“ s extenzí „kontrola léčby zavile rezistentního adepta obezity“ a „edukace nepřizpůsobivého individua ohroženého obezitou s využitím individualizace a personifikace na ajnclíku“. K jejich nasmlouvání bude nutné absolvovat kurzy. A kdo je bude pořádat? No ti, kteří byli u zrodu, a ti, kteří první chytili vlnu.

Obec akademiků je velká a jistě se někdo pokusí progresivisticky chytit příležitosti a začne prosazovat něco podobného, jako byly statiny v pitné vodě. Hesla jako „Právo na léčbu ještě nevzniklé obezity je třeba zařadit do Listiny základních práv a svobod“ nebo „Právo na štíhlost musí být garantováno Ústavou“ či „Vláda musí zhubnout a ustanovit OPIOČ (Organizace pro potírání inherentní obezity člověka – zastánci zvěře se pak budou domáhat extenze na OPIOČZ). Jak vidno, máme se na co těšit, bouřlivé debaty, nekonečné diskuse, hájení názorů na barikádách dat…

 Za pár desítek let si na tuhle epizodku vzpomene jenom zapomenutý patník a sem tam nějaký historik.

Přeji krásné dny nepotemnělé informačním balastem a obavami o budoucnost. Jestliže víme, na co si dát pozor, vše zvládneme.