Od června 2018 je v rámci centrové léčby Praluent hrazen i v České republice. Indikační omezení určuje úhradu u pacientů adherujících k dietním opatřením i ke stávající hypolipidemické léčbě 1. s heterozygotní familiární hypercholesterolemií nebo 2. s nefamiliární hypercholesterolemií nebo smíšenou dyslipidemií ve velmi vysokém kardiovaskulárním riziku s manifestním aterosklerotickým onemocněním, u kterých dosavadní intenzivní hypolipidemická léčba nebyla dostatečně účinná. Dostatečná účinnost léčby je definována cílovými hodnotami LDL-cholesterolu, rizikem pacienta a výší potřebné redukce. V případě Praluent 300 mg jde o pacienty, kteří vyžadují redukci LDL-cholesterolu alespoň o 60 % (a nepostačuje jim tak dávka 75 mg) nebo kteří i přes minimálně tříměsíční léčbu pomocí dávky 75 mg alirokumabu stále nedosahující cílových hodnot LDL-cholesterolu.3
Obvyklá počáteční dávka alirokumabu je 75 mg podaných subkutánně jednou za dva týdny. U pacientů, u kterých je zapotřebí výraznější snížení LDL-cholesterolu (nad 60 %), může být počáteční dávka 150 mg podávaná jednou za dva týdny nebo dávka 300 mg jednou za 4 týdny (měsíčně). Dávkování se upravuje individuálně dle výchozí hladiny LDL-cholesterolu, cíle léčby a terapeutické odpovědi. Po 4–8 týdnech od zahájení léčby (nebo úpravy dávky) může být upravena dávka. V případě potřeby dalšího snižování LDL-cholesterolu u pacientů, kteří aplikují 75 mg jednou za dva týdny nebo 300 mg jednou za 4 týdny, může být dávka zvýšena na maximální dávku 150 mg podávaných jednou za dva týdny.1
Praluent je u nás dostupný v předplněném peru, dosud byl k dispozici v silách Praluent 75 mg a Praluent 150 mg. Od letošního roku je k dispozici také Praluent 300 mg injekční roztok v předplněném peru.10
Alirokumab byl podroben rozsáhlé klinické studii ODYSSEY OUTCOMES. Tato multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie zahrnula téměř 19 000 pacientů. Jednalo se o pacienty starší 40 let, kteří byli v předchozím roce hospitalizováni pro akutní koronární syndrom (infarkt myokardu nebo nestabilní angina pectoris). Mezi zařazovacími kritérii byla hladina LDL-cholesterolu vyšší než 1,8 mmol/l, ev. non-HDL-cholesterolu nad 2,6 mmol/l nebo apolipoprotein B nad 80 mg/dl. Všichni pacienti byli léčeni statiny ve vysokých dávkách: 40–80 mg atorvastatinu denně nebo 20–40 mg rosuvastatinu denně (nižších jen v případě, že je netolerovali). Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 k léčbě alirokumabem v dávce 75 mg, resp. placebem jednou za dva týdny přidaných ke stávající hypolipidemické léčbě. Sledováni byli ve studii v průměru 2,8 roku.4
Primárním cílem studie byl složený výstup (MACE) sestávající z úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatálního infarktu myokardu, nestabilní anginy pectoris vyžadující hospitalizaci nebo potřeba koronární revaskularizace z ischemických příčin. Dále byly tyto kardiovaskulární výstupy vyhodnoceny také samostatně, sledováno úmrtí z jakýchkoliv příčin a další.4
Na vstupu do studie činila průměrná hladina LDL-cholesterolu studované populace 2,38±0,8 mmol/l. Ve skupině léčené alirokumabem klesla tato hladina ve 4. měsíci na hodnotu 1 mmol/l, ve 12. měsíci činila 1,2 mmol/l a ve 48. měsíci pak 1,7 mmol/l (po vyloučení pacientů, kteří nedokončili studii 0,98 mmol/l, resp. 1,1 mmol/l, resp. 1,4 mmol/l). V placebové větvi studie se jednalo ve 4., resp. 12., resp. 48. měsíci o hodnoty 2,4 mmol/l, resp. 2,5 mmol/l, resp. 2,7 mmol/l. V intervenované větvi tak bylo dosaženo hodnot LDL-cholesterolu nižších o 54,7–62,7 % než ve větvi placebové.4
Primární kompozitní cíl MACE byl dosažen u 903 pacientů (9,5 %) ve skupině s alirokumabem a u 1 052 pacientů (11,1 %) ve skupině s placebem. Kumulativní čtyřletá incidence tak dosáhla 12,5 % (alirokumab) a 14,5 % (placebo) (HR 0,85, 95% CI 0,78–0,93, p<0,001).4
Podle očekávání byl efekt alirokumabu na primární cíl rozdílný ve skupinách rozlišených podle výchozí hladiny LDL-cholesterolu. Nejvyššího benefitu dosáhli pacienti, kteří měli nejvyšší vstupní hodnotu LDL-cholesterolu. U pacientů, kteří měli vstupní LDL-cholesterol nad 2,6 mmol/l, došlo k poklesu MACE o 24 % a celkové mortality dokonce o 29 %.4
Při samostatném hodnocení jednotlivých sledovaných příhod byla zaznamenána velká koronární příhoda u 793 osob (8,4 %) ve skupině s alirokumabem a 899 (9,5 %) na placebu (HR 0,88, 95% CI 0,8–0,96, p=0,006), úmrtí z kardiovaskulárních příčin u 2,5 % ve skupině s alirokumabem a 2,9 % u placeba (HR 0,88, 95% CI 0,74–1,05) a úmrtí z jakýchkoliv příčin 3,5 % u alirokumabu a 4,1 % u placeba (HR 0,85, 95% CI 0,73–0,98). Podobný trend rozdílů byl vyjádřen i pro další sledované sekundární endopointy.4
Incidence nežádoucích příhod a laboratorních abnormit byla podobná v obou skupinách, s výjimkou reakce v místě vpichu, která byla vyšší ve skupině s alirokumabem (3,8 % vs. 2,1 %, p<0,001). Tyto reakce (svědění, zčervenání) byly obvykle mírné a dočasné.
