SURPASS-5

SURPASS-5 byla 40týdenní, mezinárodní a multicentrická (45 center v 8 zemích, m.j. i v ČR a SR), randomizovaná, dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie fáze III klinického zkoušení tirzepatidu.^1,2

U dospělých diabetiků 2. typu s nedostatečnou kontrolou diabetu na léčbě bazálním inzulínem glargin podávaným jednou denně (s metforminem či bez něj) sledovala bezpečnost a účinnost přidání tirzepatidu k této terapii.

Ve studii bylo randomizováno 475 pacientů (kteří obdrželi alespoň jednu dávku studijní medikace) a z nich 94,9 % dokončilo studii. Jednalo se o dospělé diabetiky 2. typu, před studií léčené inzulínem glargin 100 U/ml ve stabilní dávce alespoň 20 U/den nebo 0,25 U/kg/den spolu s metforminem (≥ 1 500 mg/den) nebo bez něj. Zařazeni byli pacienti s nedostatečnou kontrolou diabetu (vstupní HbA_1c v rozmezí 53–91 mmol/mol).¹

Dosavadní terapie inzulínem glargin 100 U/ml a metforminem byla zachována a pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 : 1 : 1 k přidání dávky 5 mg, resp. 10 mg, resp. 15 mg tirzepatidu s.c. jednou týdně, ev. placeba. Dávkování tirzepatidu bylo započato dávkou 2,5 mg týdně a postupně zvyšováno o 2,5 mg každé čtyři týdny pro omezení gastrointestinálních nežádoucích účinků. Inzulín glargin byl podáván jednou denně a titrován k cílové glykemii nalačno < 5,6 mmol/l. U pacientů s glykovaným hemoglobinem pod 8 % při vstupu do studie bylo doporučeno redukovat dávku inzulínu o 20 % pro omezení rizika hypoglykemie. Medián odhadované celkové dávky inzulínu glargin byl na počátku studie 34 U/den, ve 40. týdnu pak 38 U/den, resp. 36 U/den, resp. 29 U/den (tirzepatid 5 mg, 10 mg, 15 mg) a 59 U/den (u pacientů na placebu).^1,4

Klinické a metabolické údaje pacientů ve sledovaných skupinách byly podobné. Průměrný věk pacientů činil 61 let, BMI 33 kg/m² a trvání diabetu v průměru 13 let.^1,4

Primárním cílem studie byla určena změna HbA_1c za 40 týdnů při srovnání placeba a dávek 10 a 15 mg tirzepatidu. Sekundární cíle zahrnovaly srovnání změny HbA_1c mezi tirzepatidem v dávce 5 mg/týdně a placebem, dále srovnání změny tělesné hmotnosti, podíl pacientů, kteří dosáhli HbA_1c pod 53 mmol/mol, resp. pod 39 mmol/mol ve 40. týdnu studie. Sledována byla i řada dalších parametrů, např. podíl pacientů, kteří dosáhnou změny hmotnosti alespoň o 5 %, resp. 10 %, resp. 15 % původní, dávky inzulínu, obvod pasu, BMI, změny ve složení sérových lipidů ad.

Posouzení bezpečnosti terapie zahrnulo sledování nežádoucích účinků, změny krevního tlaku a tepové frekvence, výskyt hypoglykemie i kardiovaskulárních příhod aj.

Průměrná změna HbA_1c ve 40. týdnu studie byla ve skupině s tirzepatidem 10 mg -26,2 mmol/mol, ve skupině s tirzepatidem 15 mg -25,6 mmol/mol a u pacientů na placebu pak -9,5 mmol/mol. Oproti placebu tak tirzepatid v dávce 10 mg snížil HbA_1c o 16,8 mmol/mol a v dávce 15 mg o 16,1 mmol/mol a to při současném významném zvýšení denní dávky inzulínu u pacientů na placebu. Tento rozdíl ve změn HbA_1c byl signifikantní, stejně i při srovnání placeba s dávkou 5 mg tirzepatidu týdně (-13,6 mmol/mol vs. placebo). Blíže viz tab. 1.¹

Celkově byly hlášeny nežádoucí účinky u 67,5 % pacientů na placebu a u 68,1–78,3 % pacientů na tirzepatidu. Nejčastějším nežádoucím účinkem ve skupinách pacientů užívajících tirzepatid byly účinky gastrointestinální, zahrnující průjem (12–21 % vs. 10 % na placebu), nauzeu (13–18 % vs. 2,5 %), zvracení (7–13 % vs. 2,5 %) a snížení chuti k jídlu (7–14 % vs. 1,7 %). Nejčastěji se jednalo o účinky mírné až střední intenzity a výskyt se v průběhu času snižoval ve všech skupinách léčených tirzepatidem. K předčasnému přerušení léčby pro nežádoucí účinky došlo u 6–10,8 % pacientů na tirzepatidu a u 2,5 % na placebu.

Roční četnost hypoglykemií (dokumentovaných nebo závažných) činila 0,43–0,64 případů/pacienta/rok v případě tirzepatidu a 0,44 případu/pacienta/rok v případě placeba.